Balíček Fit for 55: Co můžeme očekávat?

© Claudio Centonze / EC Audiovisual Service

Evropská komise ve středu 14. července zveřejní nový klimaticko-energetický legislativní balíček, který má Evropskou unii přiblížit ke splnění cílů pro rok 2030, tedy snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent oproti roku 1990. Nová legislativa má také nasměrovat EU k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Redakce EURACTIV přináší přehled nejdůležitějších bodů balíčku.

Balíček obsahuje celkem 13 legislativních návrhů, z nichž některé upravují již existující legislativu, zatímco jiné přinášejí zcela nový právní rámec.

Návrhy upravující již existující legislativu:

    • Revize systému emisního obchodování (EU ETS)
    • Revize nařízení o využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF)
    • Revize nařízení o sdílení úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů (ESR)
    • Změna směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED)
    • Změna směrnice o energetické účinnosti (EED)
    • Revize směrnice o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (AFID)
    • Změna nařízení stanovující výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla (Směrnice (EU) 2019/631)
    • Revize směrnice o zdanění energie – Zelená dohoda pro Evropu a revize směrnice

Nové legislativní návrhy

    • Nový evropský akční plán pro lesnictví
    • Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM)
    • Fond sociální politiky a klimatu (Climate Action Social Facility)
    • Návrh nařízení o udržitelné letecké dopravě (ReFuelEU Aviation)
    • Návrh nařízení o obnovitelných a nízkouhlíkových palivech v námořní dopravě (FuelEU Maritime)

Kliknutím na jednotlivé názvy legislativních návrhu se dozvíte více: 

EU ETS je hlavním nástrojem evropské klimatické politiky, který nastavuje tržní mechanismus určující cenu za každou tunu uhlíku emitovanou přibližně 10 000 zařízeními v energetickém a zpracovatelském průmyslu a také v rámci evropských dopravních letů.

Aktuálně systém zahrnuje přibližně 40 procent evropských emisí, zbytek je zahrnut v nařízení o sdílení úsilí, které zahrnuje dopravu, průmysl a zemědělství.

Systém stanovuje limit celkových emisí, které by se s časem měly snižovat, čímž nabízí prostor pro obchodování s povolenkami.

Současný strop byl navržen tak, aby umožnil snížení emisí o 40 procent do roku 2030, nicméně tento cíl byl navýšen na 55 procent.

Ekologické skupiny, jako je Climate Action Network Europe, vyzvaly EU, aby co nejdříve odstranila z trhu 450 milionu povolenek, a navýšila tak cenu uhlíku. Nevládní organizace rovněž kritizovaly princip bezplatného přidělování povolenek některým průmyslovým odvětvím a tvrdí, že je v rozporu se zásadou „znečišťovatel platí“. Dle evropských auditorů tento princip brání Evropské unii v dekarbonizaci.

V rámci revize plánuje Komise rozšířit EU ETS o sektor námořní dopravy. Uniklý návrh reformy rovněž potvrdil plány na vytvoření samostatného systému pokrývajícího budovy a silniční dopravu.

Návrh vyvolal znepokojení mezi členskými státy, kdy například Polsko a někteří zákonodárci EU upozornili na možný dopad na nejchudší domácnosti v Evropě. Některé průmyslové subjekty jako Eurogas či think tank Agora Energiewende však tento krok podporují.

Právě díky možnému sociálnímu dopadu nového balíčku plánuje Evropská komise zavést nový sociální fond týkající se klimatu. Podle uniklého konceptu, bude „alespoň“ 50 procent výnosů generovaných emisním obchodováním vyčleněno na tento nový fond.

„Část zisku z obchodování s emisemi v silniční dopravě a budovách by mohla být vložena do vyhrazeného fondu, který by členské státy mohly použít ke kompenzaci sociálně slabších spotřebitelů,“ uvedl místopředseda Evropské komise a komisař pro Zelenou dohodu Frans Timmermans v nedávném rozhovoru pro EURACTIV.

Společně s ETS funguje nařízení o sdílení úsilí, které se vztahuje na zemědělství, dopravu, budovy a odpad a zahrnuje přibližně 60 procent evropských emisí.

Nařízení se vztahuje na odvětví nepokryté systémem ETS a stanovuje závazné cíle pro členské státy v závislosti na jejich HDP.

Zatím není jasné, jak bude aktualizované nařízení fungovat s novým rozšířením ETS o budovy a dopravu. Podle úředníků EU, kteří informovali tisk o plánech Evropské komise, se na budovy a dopravu budou i nadále vztahovat cíle na národní úrovni. Nový EU ETS by měl působit jako „cenový signál“ motivující k dekarbonizaci.

Nevládní organizace WWF varovala před úplným zrušením nařízení a uvedla, že by tento krok mohl vést ke zrušení cílů na národní úrovni. „Zrušení regulace o sdílení úsilí je zcela nepřijatelné, je to nejvýznamnější evropské nařízení v oblasti klimatu a je klíčovou hnací silou jak pro členské státy, tak EU,“ uvedla organizace.

Posledním právním předpisem v trojici regulací emisí v EU je nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví – známé jako LULUCF.

Nařízení přijaté v roce 2018 zavazuje členské státy k tomu, aby zajistily, že emise z tohoto odvětví budou kompenzovány likvidací emisí CO2.

Země EU již tento závazek přijaly v rámci předchůdce Pařížské dohody, tzv. Kjótského protokolu. Nařízení však poprvé zavede pravidlo do evropského právního systému.

Je pravděpodobné, že nyní bude na LULUCF vyvíjen větší tlak, a to díky zahrnutí úložišť‘ uhlíku do klimatických cílů 2030. Během jednání o evropských právních předpisech v oblasti klimatu Komise uvedla, že zváží návrh cíle uložit 300 milionů tun uhlíku – oproti současnému cíli 225 milionů. Uniklý návrh nařízení o LULUCF ukazuje, že Komise usiluje o vyšší cíl, tedy o 310 milionů tun sekvestrace uhlíku.

Nový mechanismus by měl zabránit potenciálnímu „úniku uhlíku“, který je spojen s přemístěním výroby za hranice kvůli zvýšenému tlaku na snižování emisí v EU. Mechanismu se přezdívá „uhlíkové clo“ a měl by být slučitelné s pravidly Světové obchodní organizace (WTO). Návrh již vyvolal obavy na straně obchodních partnerů i rozvojových zemí, neboť aktuální plány pro ně nezahrnují žádné výjimky.

Zatímco Evropský parlament tuto myšlenku silně podporuje a požadoval zavedení mechanismu do roku 2023, ostatní aktéři jsou opatrnější. Evropský hliníkový průmysl se již ohradil proti CBAM a řekl, že by bylo lepší ponechat stávající systém bezplatných povolenek ETS. Evropský parlament rovněž zamítl plány zrušit bezplatné alokace povolenek průmyslu, což by se mohlo představovat problém s ohledem na potřebnou kompatibilitu režimu s WTO.

Směrnice o obnovitelné energii plní dvě hlavní role: definuje, jaké zdroje energie jsou považovány za „obnovitelné“, a stanovuje závazné cíle pro obnovitelné zdroje energie v evropském energetickém mixu.

Cíl EU dosáhnout nulových emisí do poloviny století bude vyžadovat další zvýšení kapacity výroby energie z obnovitelných zdrojů. V roce 2018 si EU stanovila 32procentní cíl pro obnovitelnou energii do roku 2030, oproti současným přibližně 20 procentům. Podle Evropské komise je však nutné cíl zdvojnásobit na 38–40 procent, jedině tak totiž bude možné dosáhnout aktualizovaných klimatických ambicí.

Směrnice se setkala s kritikou v sektoru bioenergie, aktivisté vyjádřili obavy ohledně dopadu zvýšené produkce biomasy na životní prostředí a odvětví lesnictví. Ochránci klimatu se pak obávají, že by Evropská komise mohla otevřít dveře plynu a označit jej za „nízkouhlíkové“ palivo.

Směrnice o energetické účinnosti prošla úpravou v roce 2018 a klade si za cíl zvýšit energetickou účinnost o 32,5 procenta pro rok 2030.  Cíl je v současné době nezávazný, ale Evropská komise plánuje jeho začlenění do závazných cílů.

„Role energetické účinnosti v boji proti změně klimatu je zásadní. EU a členské státy musí zrychlit tempo zvyšování energetické účinnosti,“ uvedla Verena Baxová z Climate Action Network Europe.

Aktivisté vyzvali ke zvýšení cíle na 45 procent a k zajištění odpovědnosti napříč zeměmi EU. Komisařka pro energetiku Kadri Simsonová řekla, že návrh bude mít pouze závazný cíl na úrovni EU.

Renovace a modernizace je také klíčovou součástí směrnice. V současné době existuje roční cíl 3 procenta pro renovaci budov ve veřejném vlastnictví, ale ve srovnání s množstvím evropských budov, které budou muset být renovovány do roku 2050, je tento cíl malý. Abychom to mohli vyřešit, měl by být cíl rozšířen na „všechny veřejné budovy s prioritou pro školy, nemocnice a sociální bydlení, “uvádí Koalice pro úsporu energie. Nedávné úniky informací naznačují, že by si Komise mohla zvolit tento postup.

Směrnice o zdanění energie byla schválena již v roce 2003, a je proto vhodným kandidátem k revizi. Legislativa stanovuje minimální daňové sazby pro sektor energetiky, jako je topení, pohonné hmoty a elektřina.

V současné době jsou ropa a plyn zdaněny méně než elektřina, což se bude muset změnit, protože elektrifikace budov, dopravy a průmyslu je klíčovým pilířem zelené transformace. Z tohoto důvodu by revize mohla mít obrovský dopad na fosilní průmysl. A jak dodal Tim Gore, ředitel klimatického programu v Institutu pro evropskou environmentální politiku, sektor fosilních paliv ročně ušetří okolo 36 miliard eur díky nižším sazbám, což je téměř čtyřnásobek daňových výdajů na obnovitelné zdroje energie.

Jakékoli změny však musí být schváleny všemi členskými státy, což může být problematické, neboť zkušenost z minulého pokusu o revizi v roce 2011 skončila fiaskem. Daňové otázky jsou totiž na evropské úrovni schvalovány jednomyslně, shoda sedmadvacítky se však nenašla.

Evropská komise plánuje přijmout transparentnější a přísnější pravidla lesního hospodářství, a splnit tak své závazky v oblasti ochrany evropských lesů definovaných podle norem EU.

Návrh měl pozitivní ohlas u nevládních organizací, ale byl kritizován lesnickým průmyslem, jelikož údajně ignoruje ekonomický přínos lesů.

Evropská lidová strana (EPP) vyzvala Evropskou komisi, aby napravila nerovnováhu mezi rolí lesů v boji proti změně klimatu a jejich rolí v ekonomice. Země s velkým lesnickým průmyslem, jako je Finsko a Švédsko, se staví proti plánu Komise. Na svou stranu by mohly získat i další státy, například Francii.

Aktualizace směrnice AFID z roku 2014 by měla usnadnit alternativně poháněným vozidlům dobíjení a tankování napříč všemi evropskými státy. Tato problematika je obzvláště důležitá při aktuálních trendech v elektromobilitě. Revize cílí také na větší transparentnost v cenách a měla by usnadnit přeshraniční platby při nabíjení elektrických vozidel, což je v současné době problematické, jak již upozornil Evropský účetní dvůr.

Evropská komise již zveřejnila svůj ambiciózní plán, který počítá s vytvořením 1 milionu dobíjecích míst do roku 2025 a 3 milionů do roku 2030.

Revidované nařízení o výkonnostních normách pro emise CO2 u osobních vozidel a lehkých užitkových vozidel bude klíčovou součástí strategie EU pro snížení emisí v oblasti silniční dopravy. Očekává se, že s revizí přijdou nové přísnější normy pro emise CO2.

Nařízení bylo naposledy aktualizováno v roce 2019 (a platí od začátku roku 2020) a výrobcůn vozidel přiděluje možné množství emisí uhlíku na základě hmotnosti vozidel registrovaných v daném roce. Pokud emise překročí stanovený cíl CO2, musí výrobce zaplatit pokutu za překročení emisí. Očekává se, že tento uhlíkový příděl bude pravděpodobně v rámci revize dále omezen, protože EU bude usilovat o snížení emisí.

Aktuální návrhy vyžadují 60–90 procentní snížení emisí pro nová vozidla do roku 2030, přičemž výrobci automobilů, kteří dané cíle nesplní, budou pokutováni. Tento krok, je tedy považován za klíčový pro přechod na elektromobilitu v EU.

Související návrh emisních norem s názvem Euro 7 již pobouřil automobilový průmysl, někteří výrobci jej označili za „skrytý zákaz spalovacích motorů“.

Místopředseda Evropské komise a komisař pro Zelenou dohodu Frans Timmermans však zůstává naprosto klidný. Při loňské tiskové konferenci dokonce prohlásil: „Víte, že automobilový průmysl začíná tím, že říká, že je to nemožné, a nakonec mu to vyhovuje“.

Plán RefuelEU v letecké dopravě slibuje snížení emisí v tomto sektoru zvýšením podílu ekologického kerosinu. EU tak chce přimět sektor ke změně a bude požadovat, aby každé letadlo odlétající z unijního prostoru kombinovalo zdroje paliv. Zároveň chce zvýšit dodávky udržitelných leteckých paliv (SAF). Dle expertů by se podíl obnovitelných paliv měl zvýšit na 2 procenta v roce 2025, na 5 procent v roce 2030, na 20 procent v roce 2035, 32 procent v roce 2040 a pak až na 63 procent v roce 2050. Kromě toho se diskutuje o ekologických palivech, jakým je například je vodík vyrobený elektrolýzou, který by se v roce 2030 mohl podílet na 0,7 procentech spotřeby a do roku 2050 by se jeho podíl měl zvýšit na 25 procent.

V současné době tvoří udržitelná letecká paliva SAF vyrobená z pokročilých biopaliv a obnovitelných elektropaliv méně než 1 procento leteckých paliv používaných v EU. To je částečně způsobeno tím, že jejich dodávky jsou omezené a pětkrát dražší než letecký petrolej. Výhodou SAF je však to, že je lze smíchat s petrolejem bez jakýchkoli změn v leteckém motoru. Díky tomu mohou být ideálním nástroje k dekarbonizaci letového provozu.

Cílem plánu je dekarbonizovat námořní dopravu a zvýšit podíl obnovitelných paliv v sektoru. Lodní doprava totiž v současnosti představuje přibližně 11 procent emisí z dopravy v EU, což je přibližně 3–4 procenta celkových emisí CO2 v EU.

Dekarbonizace lodní dopravy však může být problematická, protože alternativní paliva mají obecně nižší energetický obsah a lodě by mohly potřebovat větší nádrže k dosažení stejných vzdáleností. Na rozdíl od letecké dopravy se neočekává, že by Komise nějak definovala podíl zelených paliv, jako je obnovitelný vodík nebo amoniak. Spíše se uvažuje o plánu snížení intenzity skleníkových plynů.

Vzhledem ke specifickým palivovým potřebám odvětví lodní dopravy se očekává, že Komise podpoří zkapalněný zemní plyn (LNG) v lodní dopravě z toho důvodu, že LNG představuje nejčistší dostupné fosilní palivo. Legislativa rovněž zahrnuje používání biopaliv první generace. Tento krok již byl odsouzen ekologickými skupinami, které tvrdí, že EU takovým krokem zpomalí rozvoj ekologických paliv a zacyklí se v používání paliv fosilních.