Zbyněk Boldiš: Blackout je pouze otázkou času

Zbyněk Boldiš

V rozhovoru s výkonným ředitel pro energetický obchod a zahraniční spolupráci společnosti ČEPS Zbyňkem Boldišem EurActiv mluvil o institucionálním zajištění přenosových soustav v Unii, přínosech a záporech liberalizace trhu s elektrickou energií a odvrácenné stránce větrných elektráren. Boldiš se domnívá, že pokud hned nezačneme na evropské úrovni s masivními investicemi do infrastruktury, čeká nás dříve či později blackout.

  • Jednou z priorit českého předsednictví v energetice je zavedení tzv. jednotného tarifu pro přenos elektřiny. Například prezident evropských sdružení energetických regulátorů ERGEG a CEER Lord John Mogg nedávno v rozhovoru pro EurActiv označil tento cíl za „ohromný“. Jak jste při vyjednávání o této otázce daleko?

Problematika jednotného tarifu za mezinárodní přenos elektřiny je oficiálně prosazována českým předsednictvím, které ji zařadilo do energetických priorit svého pracovního programu po dobu šesti měsíců. Nejedná se tedy o iniciativu ČEPS, ačkoliv právě ona před několika lety s touto myšlenkou v rámci diskuse o příští podobě kompenzačního mechanismu mezi provozovateli přenosových soustav přišla. Společnost ČEPS ale samozřejmě návrh na jednotný tarif dále prosazuje, vysvětluje jej v rámci asociace ETSO (European Transmisssion System Operators) a seznamuje s ním také provozovatele přenosových soustav středoevropského regionu.

Co se týče vývoje negociačního procesu na vládní úrovni, bylo téma jednotného tarifu otevřeno předsedou vlády České republiky na energetické konferenci v Ostravě v lednu 2009. Konferenci pořádalo české předsednictví a zúčastnili se ji významní političtí představitelé z Evropy, včetně komisaře Piebalgse. Právě na této akci prohlásil John Mogg, že se jedná o velice ambiciózní cíl, který by měl dalekosáhlé dopady v oblasti přerozdělování finančních transferů.

Závěry konference, ve kterých byl zakomponován i návrh na kompenzaci nákladů vznikajících v důsledku mezinárodních přenosů elektřiny formou jednoduchého a jednotného tarifu za přenos, se staly přílohou Závěrů Evropské rady z března 2009. Vzhledem k tomu, že Závěry ER mají na politické úrovni status určité závaznosti, je možné říci, že ČR zatím v rámci prosazování tohoto konceptu došla poměrně daleko. Velice důležitá bude reakce jednotlivých členských států a Evropské komise.

  • Na prvním zasedání Valného shromáždění ENTSO-E (Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny) jste byl zvolen do jejího Výkonného výboru. Jaké je vaše hodnocení dosavadní práce této organizace?

Proces formování nové celoevropské asociace provozovatelů přenosových soustav (TSO) je nyní ve fázi usilovné institucionální přípravy. Formálně byla založena již v prosinci 2008. Aktuálně se v rámci jednotlivých výborů (celkem čtyř), které byly ustanoveny a prostřednictvím národních TSO personálně obsazeny, vytvářejí tématické pracovní skupiny. Ty budou řešit celoevropská témata a zabývat se problematikou TSO z hlediska synchronních zón a definovaných geografických oblastí rozvoje sítí.

Z pohledu člena výkonného výboru nové asociace chápu jako velice důležitou roli sekretariátu, který má roli „facilitátora“ rozhodovacích i pracovních orgánů ENTSO-E. Nový generální tajemník sekretariátu je velmi zkušený v problematice sítí, aktivně plní své úkoly a jeho dosavadní kroky hodnotím pozitivně. Snaží se dosáhnout toho, aby evropské TSO hovořily jedním hlasem o co největším počtu řešených témat. To je správná cesta.

  • ENTSO-E měla původně vzniknout až po schválení třetího liberalizačního balíčku spolu s Agenturou pro spolupráci energetických regulátorů (ACER). V Unii se vede hodně diskusí nad rolí ACERu a stále to vypadá, že se stane spíš poradním orgánem a prim budou i nadále hrát národní regulátoři. Myslíte, že je to ideální uspořádání – zvlášť vzhledem k nutnosti rychlého propojování přenosových soustav v Unii?

ENTSO-E je zatím pouze dobrovolným sdružením 42 provozovatelů přenosových soustav ze 34 evropských států bez přímé vazby na připravovanou energetickou legislativu. Výsledná podoba ENTSO-E proto bude přijetím třetího liberalizačního energetického balíčku nutně ovlivněna. Na základě této nové legislativy se TSO rozhodly, že se další stávající evropské asociace, které je sdružují (ATSOI, BALTSO, ETSO, NORDEL, UCTE a UKTSOI) přetransformují ke konci června 2009 do nově vzniklého ENTSO-E, která bude také definovat konkrétní odpovědnosti asociace.

V březnu 2007 Evropská rada uvedla v dokumentu Energetická politika pro Evropu klíčové oblasti, které je z hlediska vnitřního trhu s elektrickou energií nutné zlepšit. Jsou to spolupráce regulačních orgánů členských států a koordinace provozu sítě a bezpečnost přenosové soustavy.

Na základě toho ČEPS původně prosazoval užší formu spolupráce evropských TSO s cílem jasné institucionalizace a přesně vymezené působnosti a odpovědnosti. Dle našich představ měla vzniknout organizace, která by měla přímou vazbu na instituce EU (např. poradní orgán Evropské komise), neboť stávající podobu asociací vnímáme jako nedostatečné řešení.

Výsledný návrh energetické legislativy z podzimu 2007 však nakonec obsahoval vytvoření „pouhých“ asociací evropských přenosových soustav pro trh s elektřinou (ENTSO-E) a s plynem (ENTSO-G), zatímco pro spolupráci energetických regulátorů bylo navrženo vytvoření evropské agentury (ACER) přímo podřízené Evropské komisi, která má dohlížet na přeshraniční spolupráci v oblasti přenosu energií a schvalovat pravidla pro přístup na trh.

Co se týče současného vývoje ohledně zřízení agentury ACER, české předsednictví se dohodlo se zástupci Evropského parlamentu a Komise v otázce odblokování liberalizace energetiky. Agentura ACER by měla ve spolupráci s Komisí, členskými státy a příslušnými vnitrostátními orgány sledovat vnitřní trhy s elektřinou a zemním plynem a o svých zjištěních případně informovat Evropský parlament, Komisi a vnitrostátní orgány. Agentura bude také povolovat mezinárodní síťová propojení, což by mělo urychlit realizaci investic. Nemám tedy důvod se domnívat, že pravomoci Agentury budou zanedbatelné.

  • Váš kolega ze společnosti ČEPS Pavel Šolc na Mezinárodním energetickém regulačním fóru prohlásil, že výstavba větrných farem se dá stihnout během několika let, zatímco dobudování odpovídajícího propojení evropských energetických sítí představuje běh na dlouhou trať. Podaří se podle vás dostatečně rychle zkvalitnit evropské sítě tak, aby byly schopny čelit náporu větrných elektráren (mluví se o nutných investicích asi 100 miliard eur jen do roku 2020)?

Odpověď lze rozdělit na dvě části. Tou první je nutnost změny infrastruktury sítí v celé Evropě a časové hledisko, tou druhou je finanční zajištění rekonfigurace sítí.

Již dnes jsme svědky masivních toků elektrické energie z Německa, které zhoršují bezpečnost provozu okolních operátorů (ČEPS v Česku, PSE-Operator v Polsku, TENNET v Holandsku, atd.). Přetěžování našich linek v situacích, kdy je vysoká výroba elektrické energie v Německu, je natolik vážné, že ČEPS musí pro jejich řešení používat nestandardní nástroje operativního řízení. Tyto nástroje ale z dlouhodobého pohledu k řešení problémů s narůstajícím instalovaný výkonem v Německu (dnes cca 23000 MW a do roku 2020 cca 50000 MW) nestačí. Pro adekvátní a dlouhodobé řešení tohoto rizika se nabízí dvě varianty. První je omezení toků z Německa za použití transformátorů s příčnou regulací (tzv. „phaseshifters“), které tokům do Polska zabrání. Toto obranné řešení ale může zhoršit situaci v Německu a nepřispívá k integraci jednotného trhu s elektřinou v Evropě. Druhou variantou je okamžitá výstavba linek na území ČR, které by umožnily přenos toků z Německa dál na jih. Výstavba nových vedení dnes v celé Evropě ale trvá průměrně 15 let. Tato nepružnost ve vztahu k novým potřebám po přenosech je daná především legislativou. Provozovatelé přenosových soustav pro urychlení procesu výstavby nových zařízení reálně nemají žádné nástroje. Pokud se přístup EK a EU jako celku k oblasti zajištění bezpečnosti a spolehlivosti zajištění dodávek nezmění, je jenom otázku času, kdy toky elektřiny z větrných farem v Německu způsobí v České republice blackout.

Navíc dnes neexistuje celoevropský koncept, který by shromažďoval a alokoval finance na řešení tohoto problému. Veškerá řešení „přetoků“ z Německa, které bude muset ČEPS realizovat, budou proto hrazena výhradně českým zákazníkem. Proč by ale měl český zákazník platit za výstavbu nových vedení sloužících pro tranzit větrné energie z Německa? Pokud nebude existovat celoevropský systém rozvoje sítí a alokace financí pro tuto výstavbu, nebude v silách a možnostech jednotlivých národních provozovatelů přenosových sítí tyto problémy adekvátně řešit.

  • Jaké plusy a mínusy má podle vás liberalizace energetického sektoru v Unii? Dokáže v budoucnu skutečně přinést pokles cen elektřiny, nediskriminační prostředí nebo jednotný energetický trh, jak tvrdí její zastánci?

Vnitřní energetický trh je v Evropské unii postupně zaváděn již déle než 12 let. Samozřejmě na něj má vliv neexistence energetické politiky na komunitární úrovni. Jediným prostředkem, který nutí členské státy k postupnému dotváření jednotného trhu s elektřinou je nová legislativa či novelizace stávajících předpisů. Typickým příkladem je třetí energetický balíček, respektive ENTSO i ACER, které by nevznikly bez požadavku obsaženém v připravované legislativě. Každá iniciativa, která má za cíl odstraňovat bariéry, zjednodušit složité administrativně-technické předpisy nebo sjednotit odpovědnost a pravomoci, je přínosem pro evropskou integraci.

Je však nutné vzít v úvahu skutečnost, že evropské přenosové sítě byly v průběhu minulého století budovány především za účelem zabezpečení národních dodávek elektrické energie. Hraniční propojení byla vystavěna s cílem zajistit větší spolehlivost provozu sítí v případě poruch, nikoliv pro účely rozsáhlého mezinárodního obchodování s elektřinou. V průběhu let se situace změnila a provozovatelé přenosových sítí jsou konfrontováni s prudkým nárůstem požadavků na obchodní přeshraniční toky (včetně zmíněných masivních přetoků vyvolaných přerušovanou výrobou ve větrných zdrojích). V mnoha případech nemohou být požadavky obchodníků uspokojeny kvůli nedostatečným kapacitám přeshraničních profilů, tzv. „úzkým hrdlům“ v soustavách. Ta zůstávají – navzdory trvalé kritice unijních institucí a úsilí operátorů soustav o jejich odstranění – hlavní překážkou vytyčeného jednotného vnitřního energetického trhu.