Vrátíme Karlovarsku naději, dotace z EU si zasloužíme, říká Poc ze Sokolovské uhelné

© European Union, 2018

Byla by chyba šlápnout na brzdu a zapomenout na Green Deal. Naopak je třeba přidat, říká Pavel Poc v rozhovoru pro EURACTIV.cz. Dotace z transformačních fondů EU si podle něj zaslouží i velké společnosti, které poskytují regionu stabilitu a zaměstnanost.

Pavel Poc působil jako poslanec Evropského parlamentu za ČSSD v letech 2009 až 2019. Dnes je členem představenstva Sokolovské uhelné.

V Evropském parlamentu jste pracoval zejména na environmentální agendě. Dnes jste v představenstvu Sokolovské uhelné, tedy v řadách znečišťovatelů. Proč taková změna Vaší dosavadní mise?

Nevidím v tom žádný rozpor, a dokonce v tom nevidím ani změnu své mise. Úplně otevřeně – já jsem se transformací uhelných regionů věnoval už od poloviny svého druhého mandátu v Evropském parlamentu. S eurokomisařem Marošem Šefčovičem jsme podporovali snahy Evropské unie o zásadnější technologický posun v oblasti baterií. Vznikla tehdy European Battery Alliance (Evropská bateriová aliance) a v europarlamentu moje kancelář nastartovala skupinu „Friends of batteris“ (Přátelé baterií). Pak přišla iniciativa Coal Regions in Transition, která využívala peníze nevyčerpané z ostatních fondů. No a ta se pak přerodila do dnešního Just Transition Fund (Fond spravedlivé transformace).

Označila jste Sokolovskou uhelnou za znečišťovatele, a tak to jistě je. Na druhou stranu, společnost se ještě před mým příchodem rozhodla jít jinou cestou a toho břemene se zbavit, což také dělá. Moje mise v Sokolovské uhelné tak odpovídá tomu, co jsem dělal předtím. Výsledky a směřování firmy je něčím, na co můžeme být hrdí.

Říkáte, že Sokolovská uhelná jde jinou cestou. Jak ta nová cesta vypadá?

Odlišuje se od ostatních tím, že její akcionáři žijí v regionu a s regionem, a tak se k regionu vždy chovali extrémně slušně. Všichni chápou, že něco končí a něco jiného musí začít. A to jiné prostě bude zelené a jde se tomu naproti.

Druhá věc, kde se doufám také odlišujeme, je představa o strategii. Uhlí je hodnotový řetězec. Ta zdánlivě jednoduchá linka „vykopu to, odvezu to, spálím to“ na sebe váže obrovskou spoustu dalších činností – strojírny, opravárenské dílny, dopravu, chemické závody. Uhelná energetika tak vytváří celý ekosystém. Jestli ho chcete nahradit, musíte ho nahradit jiným hodnotovým řetězcem. Strategie je taková, že nahradíme hodnotový řetězec uhelný hodnotovým řetězcem bateriovým. I v tom do jisté míry a s potěšením pokračuji v misi, kterou jsem kdysi začal v Evropském parlamentu.

Uvažovala by společnost stejně „zeleně“, i kdyby na ni nebyl vyvíjen tlak ze strany EU?

Osobně si myslím, že ano. Otázka je komplikovaná a tak trochu návodná. Už řadu let vidíme a zažíváme, že se klima někam posunuje. Planetu suneme někam, kde nevíme, jak to bude vypadat. Možná to bude prima, bude tu teplo jako ve skleníku, ale možná taky ne. Druh Homo sapiens sapiens to klima, které přijde, nikdy nezažil.

Dnes je tu konečně snaha planetu zachránit. Myslím, že pokud by nepřišel tlak v podobě emisních povolenek ze strany EU, tak by přišel jiný typ celospolečenského konsensu, který by řekl, že mrtvá zvířata a rostliny už prostě pálit nebudeme. Transformace společnosti, jíž jsem členem představenstva, je nastartovaná turbulencemi na trhu s povolenkami. Bez pochyby to tak je. Trend zbavování se fosilních paliv by ale přišel tak nebo tak.

EU chce omezit závislost na ruském plynu ještě letos. Prim má hrát zelená energie

Evropská komise plánuje v letošním roce snížit závislost Evropské unie na ruském plynu o dvě třetiny a ukončit závislost na ruských dodávkách plynu „mnohem dříve než v roce 2030“. Dosáhnout toho chce rychlejším přechodem na alternativní dodávky a čistou energii.

Gigafactory pomůže celému regionu

Říkáte, že baterie mají nahradit uhelný řetězec Karlovarského kraje. Jaké konkrétní plány v oblasti baterií máte?

To není vůbec složité ani tajné. Jsou investoři, kteří chtějí stavět v České republice gigafactory. Máme průmyslovou zónu, o které se důvodně domníváme, že je pro to naprosto ideální. Rozvíjíme čtyři pět projektů fotovoltaických elektráren, umíme zásobovat zelenou energií, máme tam natažené dráty, spravujeme další infrastrukturu a tak dále. Jednou ty autobaterie, které se tam vyrobí, dojdou ke konci své životnosti pro využití v autě a budou potřebovat druhý život. Super. My dnes máme projekt veliké stacionární baterie, bylo by skvělé vedle ní paralelně postavit ještě jednu, která by byla právě pro druhý život autobaterií. Pokud budeme mít rafinerii lithné rudy, což doufám budeme, pustíme se i do recyklace. A už se vám ten kruh krásně uzavírá. Přesto, když jsme se bavili s experty z Evropské komise a evropskými kolegy, vybudovat celý bateriový řetězec na nějakých 20 až 25 kilometrech čtverečních, to je světový unikát. My to můžeme udělat a bylo by hloupé, kdybychom to neudělali. Notabene když máme poměrně silnou podporu ve vedení Karlovarského kraje.

Může to podle Vás „spasit“ Karlovarský kraj? Do regionu již řadu let míří dotace, připravují se různé strategie, ale přesto ekonomicky zaostává za zbytkem republiky a rozdíl se nedaří snižovat.

V případě, že se podaří investice do gigafactory, tak je to vyřešeno. Pokud ne, stále budeme řešit řetězec jako takový. Bude to možná trochu zašmodrchanější cesta, ale pořád to bude náhrada jednoho hodnotového řetězce druhým. Jenom hodnotový řetězec vám totiž s sebou přinese to, co je extrémně důležité pro obnovu a rekonstrukci kraje.

Jednak je to posílení struktury školství a vzdělanosti, potřebujeme tu vědu a výzkum. Víme, že vysokou školu sem asi nedostaneme, ale můžeme přitáhnout postdoktorská studia. Jednáme o tom s univerzitami a zatím to nevypadá špatně.

To druhé je trochu ezoterické a pro někoho možné těžko uchopitelné. Jenže zároveň moc důležité. Je to naděje. Chytří investoři říkají, že když nabídneme hektary perfektně připravené průmyslové zóny, tak je to báječné, potřebují ale také zaměstnance. A ti tam nepůjdou, dokud neuvidí, že je v regionu naděje. Naděje, že si tam postaví domek, že jejich děti budou mít super zázemí. Dnes ty projekty proto stavíme tak, abychom mysleli nejen na ty průmyslové hektary. Máme tu rozvojovou zónu Medard, můžeme postavit v podstatě nové město 21. století. V našich plánech je naděje a já věřím, že to dokážeme. Nemusíme sprintovat, můžeme si vše dobře rozmyslet. Transformace není sprint, ale náročný výstup na horu. Pojďme si říct, kudy ta cesta zhruba vede, zatlučme skoby a pak můžeme lézt.

Když se ale podíváme na evropské ambiciózní cíle pro snižování emisí a na fondy, které musíme velice rychle vyčerpat, tak nějaká překotnost ze strany EU tam přeci jen přítomna je, nemyslíte?

Ne, s tím nesouhlasím. Myslím, že je to chyba na naší straně. Česká republika včas nepochopila, že je tu nějaký trend. Místo toho, abychom si řekli, že je potřeba s tím něco dělat a že Green Deal je nástroj, tak jsme posledních deset strávili křikem, jak je EU stupidní a jak hloupé jsou její nápady a nařízení. To není žádný sprint. To znamená, že jsme si někde točili mlýnek dole pod kopcem, zatímco všichni už byli v půlce. Prostě jsme spali. EU vždy dávala nástroje k tomu, jak řešit či alespoň zmírňovat problémy spojené s klimatickou změnou a dávala na to peníze. Teď je tady máme. Pokud by Sokolovská uhelná začínala s transformací dneska, tak to bude velký sprint. My už jsme ale docela pokročili a nyní se pokusíme využít co nejvíce všechny nástroje, které tady jsou.

Z evropských klimatických ambic tedy obavy nemáte?

Jistěže mám obavy. Mám obavy z války na Ukrajině, mám obavy, jaké bude zítra počasí, mám obavy, jestli nám nezamrznou v dole pásy, protože dvě třetiny domácností v regionu topí energií z naší výroby. Mám obavy ze spoustu věcí, ale takto na svět přeci koukat nemůžete. Je to velká výzva, a o tom život je.

Od Evropy lze očekávat další finanční podporu

Z EU k nám přicházejí nejen klimatické cíle a ambice, ale také peníze na jejich provedení do praxe. EU má nový rozpočet s historicky největším objemem peněz. Myslíte si, že peněz na transformaci bude dost?

Myslím, že jich je v tuto chvíli poměrně hodně. V Česku se ale neumíme sjednotit a říct si, že když já dostanu peníze, tak z toho bude mít prospěch i Franta z vedlejší dílny, protože mi prodá opravené auto. V Evropském parlamentu jsem viděl, jaké byly v té době opačné postoje Polska a Česka. Polsko velmi chytře pochopilo, že evropské peníze jsou fajn a umí je využít. U nás panuje závist, ukazujeme si na ty, kdo dostali dotace, a stěžujeme si, že my ne. Doufám, že to dokážeme překonat a že dnešní situace nám pomůže pochopit, že v těžkých situacích je potřeba se spojit.

Zadruhé si myslím, že to, co je teď k dispozici, zdaleka není všechno. Dnešní krize vyvolaná válečnými ambicemi ruského vůdce připomíná situaci, kdy jedete po dálnici, a vedle vás jede zastaralý ošklivý kamion s neohleduplným řidičem, který vás chce vytlačit ze silnice. Vy máte v ten moment dvě možnosti. Buď instinktivně šlápnete na brzdu, což bude chyba, protože ten kamion bude pořád před vámi, anebo naopak sešlápnete plyn a ujedete mu. I teď by byla chyba šlápnout na brzdu a zapomenout na Green Deal. Naopak je třeba přidat. Kdo bude energeticky soběstačný, ten vyhraje. Bude obrovský tlak z Německa, Francie, možná i Španělska, aby se co nejrychleji Evropa vymanila z jakýkoliv energetické závislosti. Myslím, že Evropa půjde tímto směrem a přijdou na to i další finanční zdroje. Už teď tu máme Modernizační fond, Národní plán obnovy a další. Tady už nejde o soutěž, peněz je a bude dost.

Green Deal je mrtev, ať žije Green Deal

Ruská invaze na Ukrajinu již vyvolala změny v evropské energetické politice. To je třeba zohlednit v revidované Zelené dohodě, píše Alena Mastantuono.

Sokolovská uhelná si chce na tyto evropské peníze také sáhnout?

Snažíme se využívat prakticky všechny fondy. Modernizační fond je sice hořká záležitost, protože se do něj nalily peníze z emisních povolenek a my z nich dostaneme jen kousek, a hořkost cítíme i u Fondu spravedlivé transformace, který nebyl rozdělen mezi uhelné kraje úplně optimálně. Na hlavu to rozdělení mezi kraje vychází sice dobře, nebudeme to tedy hrotit, ale dostali jsme jako Karlovarský kraj mnohem méně než ostatní. Máme nicméně připravené dva strategické projekty – zmiňované jezero Medard a průmyslové zóny. Máme i bezpečnostní projekty, připravujeme „energy hub“ s obrovskou baterií. Tento projekt nám v případě realizace například umožní v případě blackoutu zvednout z temnoty celý region, ale taky efektivně zapojovat obnovitelné zdroje. Máme nachystané projekty i do Národního plánu obnovy, třeba z oblasti oběhové ekonomiky. Jsme zkrátka připraveni.

Dotace si zaslouží i velké firmy

Měly by velké firmy získávat dotace? Neziskové organizace upozorňují, že právě energetické společnosti způsobují znečištění a mají povinnost škodu napravovat z vlastních zdrojů.

Kategoricky říkám, že Sokolovská všechny své závazky ze svých peněz plnila a plní. Možná jsme jediná firma, která má kompletně naplněný rekultivační fond a splněné domácí úkoly. Rekultivace u nás je hotová, i některé hodně ošklivé zátěže už jsou pryč. My už obnovujeme, revitalizujeme.

S nevládními organizacemi jsem spolupracoval, zapojili se i do našich uzavřených pracovních skupin. V určité fázi nás ale tito partneři opustili. Říkal jsem si proč. A oni řekli, že nemáme žádné problémy, že nemají co řešit. Když jsem se zeptal, zda je snad nezajímají naše dobré zkušenosti a jejich možné šíření dál, tak to nevnímali jako svůj úkol.

Proč by měla velká společnost dostat dotace na to, že jí jeden byznys – uhelný – končí a druhý – třeba bateriový – začíná? Jaká je tam přidaná hodnota?

Jistě, velká společnost je odolná vůči výkyvům, má potenciál zaměstnanosti v doprovodných odvětvích, a má sílu realizovat velké projekty, tvořit hodnotové řetězce. Pokud ji podpořím, tak přece zachovávám funkčnost celého regionu. Představa, že garážový byznys vytvoří ten stejný počet pracovních míst, jako když vyměním jeden hodnotový řetězec druhým ve velké firmě, která má kapacity, potenciál, historii, setrvačnost, tradici, je prostě pomýlená. Všichni lidé z kraje se nemohou začít z čista jasna živit malováním hrnků. Jasně, můžete mít strategii „kopali jste uhlí a teď padnete na pusu“, ale pak musíte říct, co uděláte se všemi těmi zaměstnanci, co uděláte s regionem, krajinou, rozvojem. Na to jsem žádnou rozumnou odpověď zatím neslyšel.

Podívejme se na to, kdo vlastně bude příjemcem financí. Bude to jenom Sokolovská uhelná a její projekty nebo se z toho zafinancují i další věci?

To je hluboké nepochopení situace. My přece nejsme s nikým v konkurenční situaci. Kdybychom na rozvojové záležitosti nedostali ani korunu, tak náš byznysový záměr přece byl, je a bude energetika a obslužné provozy. A kdy budeme prosperovat nejlépe? Přeci když bude prosperovat region. Nechci v gigafactory ani půl procenta. Kdo ji tam postaví, nechť dostane subvence a já budu šťastný, když jim tam budeme dodávat elektrickou energii. Nemáme žádný konflikt zájmů. Naše prosperita se pojí s prosperitou regionu. Kdo chce prosperitu regionu, ten chce i prosperitu naší firmy.

Co se týče subvencí, které my chceme čerpat, tak jestliže rozvíjím nové technologie, prokážu, že mají strukturální dopad a doložím všechny ty další věci, které musím, když žádám o jakékoliv evropské peníze, tak jsem složil zatracenou maturitu, ať si to někdo zkusí. My přece budeme v regionu vytvářet něco nad rámec toho, co musíme. Uděláme polštář, který umožní malým a středním podnikům konzumovat naše průmyslové zóny. Postavíme haly a umožníme jim přístup k našim znalostem, i třeba co se týče získávání zdrojů z dotací. Nevidím v tom žádný rozpor. Jestli si někdo myslí, že může zrekonstruovat region tak, že zabije největší dojnou krávu v regionu, tak ten se zatraceně mýlí.

Ostravsko je stále „láska na druhý pohled“. Z dolu mohou být laboratoře i elektrárna, říká Igor Ivan

Doba velkých zaměstnavatelů je dávno pryč, následovat musí i změna mentality. Budoucnost Moravskoslezského kraje leží v inovačním podnikání s přidanou hodnotou, jen tak se podaří nalákat lidi zpět, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz prorektor ostravské VŠB-TUO Igor Ivan.

Sociální demokracie má šanci se otřepat

V celé diskusi o transformaci uhelných regionů je podle kritiků zanedbávána sociální linka. Souhlasíte s touto kritikou?

To je pochopitelně pravda, ale dívám se na to naprosto pragmaticky. Každý v kraji potřebuje v zimě nezmrznout, pak se potřebuje napít a najíst a pak další věci. Nevládní organizace samozřejmě pláčou, že je sociální aspekt zanedbávaný, ale to je právě jejich práce na tyto věci tlačit. Říkal jsem to jako politik a říkám to i teď. Pokud se nevěnují politici nějakým problémům, které nevládky zajímají, je to chyba právě těchto organizací, musí ta témata zkrátka tlačit a najít si politiky, s kterými prosadí změny. Já ty breky moc neuznávám.

V rámci našich projektů se věnujeme podpoře školství, bavili jsme se i o domě s pečovatelskou službou v souvislosti s rozvojovými zónami. Jsou to všechno důležité věci, ale prvně musíme řešit ty nejakutnější problémy a ty jsou spojené s udržitelnou energetikou. Bez energie nebudou fungovat ani školy, ani domy s pečovatelskou službou.

Když už jsme u té sociální linky, nemohu se nezeptat na Váš názor na budoucnost sociální demokracie. Podaří se stranu obnovit a vrátit do Parlamentu?

Je to pro mě velice citlivá záležitost. Už sice nejsem členem ČSSD, nicméně to, že v parlamentu není nejenom demokratická levice, ale ani levice, tak to je podle mého názoru tragédie. Myslím si, že to otevírá dveře populismu, krajním divným polohám, které sbírají nespokojené lidi. Každopádně věřím, že po nějaké přerodové době má sociální demokracie šanci se z toho otřepat. Dovedu si představit strategii, jak ji za pět let dostat zpátky, takže věřím, že to jde.