Uznání jádra za udržitelný zdroj energie může motivovat státy EU k jeho využívání, říká Jiří Marek

© Pixabay

Označení jaderné energie za udržitelný zdroj může umožnit její další rozvoj i výhodnější financování. Radioaktivního odpadu se obávat nemusíme, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz expert na jadernou energetiku Jiří Marek.

Jiří Marek je prezidentem spolku Jaderní veteráni.

Skupina poslanců Evropského parlamentu volá po evropské „jaderné renesanci“. Skutečně evropská jaderná energetika potřebuje projít renesancí?

Evropské státy, ale samozřejmě i frakce v Evropského parlamentu, proti sobě v otázce jaderné energetiky bojují. Argumenty, které používají Rakušané, Němci nebo i Lucemburčané (státy proti rozvoji jaderné energetiky – pozn. red.) jsou ale mnohdy iracionální. Zatímco lidé hájící jádro nijak nepopírají potřebu rozvoje obnovitelných zdrojů, tak ti, kdo prosazují obnovitelné zdroje, tvrdí, že jádro je potřeba zatlouct. Debata v Evropě je tedy velice emoční.

Klimatická neutralita? Bez jaderné energie to nepůjde, tvrdí studie iniciována europoslanci

Obnovitelné zdroje energie nevystačí na to, aby Evropa do roku 2050 naplnila své klimatické cíle. Tvrdí to studie iniciovaná europoslanci, kteří argumentují, že k dosažení klimatické neutrality bude nutné vrátit jádro zpět do hry.

Jaderné elektrárny dnes provozuje třináct zemí Evropské unie, s Velkou Británií to bylo čtrnáct. Jádro jako bezemisní zdroj funguje v polovině zemí EU. Nyní od využívání jádra deklaratorně odstupují tři země – Německo, Belgie a Španělsko. Ostatní země rozvoj jaderné energetiky nadále plánují a objevují se i státy, které dosud jadernou energetiku nevyužívají, ale uvažují o ní. Jednoznačně to platí o Polsku, začíná se o tom mluvit například v Holandsku a Estonsku.

Nedávno se navíc objevila výzva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a šéfů vlád šesti dalších států, podle kterých je nutné jaderné zdroje energie v Evropě rozvíjet. Skupina států volá po zařazení jádra mezi bezemisní zdroje, což je podstatou tzv. taxonomie.

Zůstaňme chvíli u zmíněné taxonomie. Objevily se zprávy o tom, že dle této taxonomie by mělo být jádro uznáno jako bezemisní zdroj. Můžete vysvětlit, o co konkrétně šlo?

Taxonomie je klasifikace, která může umožnit další rozvoj jaderné energie jejím zařazením mezi udržitelné technologie, a tím i umožnění výhodnějšího financování. Rozhodnutí bylo loni na úrovni Evropské komise a Evropského parlamentu pozastaveno s tím, že není možné jasně rozhodnout o klasifikaci jádra a zemního plynu. Komise proto uložila svému výzkumnému centru (JRC) vypracovat upřesňující podklady. Dle nich speciální tým doporučil zařadit jádro mezi udržitelné zdroje energie, což je velice zajímavá a pozitivní zpráva. Zajímavý je neobvyklý způsob argumentace – ve zprávě speciálního týmu je řečeno, že prováděné analýzy nenašly žádné vědecky podložené důkazy o tom, že by provozováním jaderné energetiky docházelo k poškozování lidského zdraví a životního prostředí. Stejný argument přitom platí i pro nakládání s radioaktivním odpadem – nenašly se zkrátka žádné důkazy, že odpad není možné bezpečně uložit. Pro jadernou energetiku je to velice nadějná zpráva, která může podpořit všechny státy uvažující o využití jádra.

Podle unijních expertů je jaderná energie udržitelná, analýza ale není u konce

Expertní orgán Evropské komise, Společné výzkumné středisko (JRC), vyneslo rozsudek nad budoucností jaderné energie. V pondělí zveřejněné zprávě ji označilo za udržitelnou. Verdikt JRC ale není konečným krokem a přehodnotí jej ještě další odborníci.

I malé reaktory musí plnit přísné bezpečnostní standardy

Například v Estonsku se diskutuje o výstavbě malých modulárních reaktorů. Je to podle Vás vhodná cesta?

Malé modulární reaktory jsou známé už řadu let, studují se prakticky od počátku rozvoje jaderné energetiky jako takové. V současné době se všude po světě rozpracovává velké množství konceptů malých modulárních reaktorů. Některé z nich jsou založeny na stejném principu výroby, jako je to u velkých jaderných elektráren, tedy na principu tlakovodního jaderného reaktoru ve zmenšené verzi s úpravami. Většinou se ale jedná o vojenské instalace, kde se na peníze tolik nehledí. Tyto reaktory jsou v podstatě unikátní pro každou instalaci.

Myšlenka sestavení reaktoru z modulů přímo ve fabrice nebo na lokalitě je lákává, konceptů je hodně, nejpokročilejší je z hlediska licenčního řízení americký projekt NuScale. Předpoklad je, že v druhé polovině desetiletí by mohli mít k dispozici demonstrační projekt. Bohužel si podle mě hrají s ekonomickými parametry výstavby. Uvádějí čísla, podle kterých to bude nejméně dvakrát levnější než velké jaderné elektrárny. Je však zřejmé, že ani firma, která to vyvíjí, nemůže mít zatím představu, kolik peněz to bude stát, nemají výrobní dokumentaci, není to předané ani žádné výrobní fabrice, která by vytvořila kalkulaci.

V současné době také neexistuje žádná představa o tom, jak bude probíhat schvalovací řízení a případně výběr lokality pro malé modulární reaktory. Byť je to malý reaktor, stále je to jaderné zařízení, musí tedy získat „razítko“ dle bezpečnostních standardů mezinárodní atomové agentury.

Paks II se prodraží

Přesuňme se do České republiky. Vláda připravuje tender na dostavbu dalšího bloku Dukovan, náklady odhaduje na 160 miliard korun. Je to podle Vás realistické?

Odhad vychází ze znalostí o projektech, které jsou v současné době realizovány všemi potenciálními kandidáty. U staveb ale dochází k ekonomickým excesům spojeným s prodlužováním stavby. Zajímavé bylo sledovat projekt finské Olkiluoto, na které pracuje francouzská společnost Areva. Když se Finové rozhodli, že ji budou stavět, projekt nebyl ze strany Francouzů plně dokončen. Byla uzavřena jakási gentlemanská dohoda, že se to bude muset upravovat. Finům se podařil husarský kousek a náklady spojené s průtahy jdou za Arevou, Finy ta pomalá výstavba proto netíží. Projekt se navíc prodražuje kvůli tomu, že na něm pracují mladí inženýři, kteří se snaží projekt stále vylepšovat a přicházejí s novými a novými změnami. Cena je proto zatížena i tímto. Neví se ani, jaká bude cena výstavby elektrárny Paks II v Maďarsku. Stavba bude zahájena mnohem později a vyjde to nesrovnatelně dráž, než zní původní dohoda mezi Maďarskem a Ruskem.

Země V4 by měly být v digitalizaci ambicióznější a inspirovat se v Pobaltí, říká lotyšská expertka

EU chce do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Za tímto účelem musí evropské země ozelenit energetiku a ekonomiku a masivně digitalizovat, aby byly schopny držet tempo s digitální érou. O těchto výzvách se redakce bavila s lotyšskou expertkou Kristine Berzinovou.

Na druhou stranu, Francouzi sebevědomě říkají, že postavili dva reaktory v Číně, mají rozjety Hinkley Point v Británii, staví Olkiluoto a Flamanville… Sedmý či osmý reaktor tak už budou sekat „jako Baťa cvičky“.

Řekl bych tedy, že odhad vlády je realistický. Překážky se mohou objevit, každá stavba v tomto odvětví se může prodražit, ale odchylky v ceně se pak budou pohybovat v řádu desítek procent, nikoli v dvojnásobných hodnotách, jak někteří tvrdí.

Podle české vlády by měla být stavba nového bloku v Dukovanech hotová v roce 2036. Můžeme tento termín stihnout?

Představa je taková, že výstavba samotná, tedy od nalití betonu na desku do spuštění elektrárny, se pohybuje na úrovni 8 let. Do té doby musí být zajištěno všechno pro výstavbu, od uzavření tendru, dodavatelského řetězce přes legislativní proces a stavební řízení. ČEZ si je vědom, že žijeme v České republice, kde se řízení často protahují. Jsem přesvědčen, že se počítá s časovou rezervou.

To, co se nyní děje v souvislosti s připravovaným tendrem, nepovažuji za výrazné ohrožení toho termínu 2036, i když každé zdržení na začátku je velmi negativním signálem.

Evžen Tošenovský: Šance plynovodu Nord Stream 2 na přežití jsou 50 na 50

Výhodou spolupráce s TOP 09 a lidovci je, že se v pohledu na evropské otázky nepřekvapíme, říká v rozhovoru europoslanec ODS Evžen Tošenovský. Podle svých slov doufá, že se po plynu sníží v rámci EU odpor i vůči jaderné energii.

Jeden nový blok nestačí

Bude stavba jednoho nového bloku v Dukovanech stačit k zajištění energetické bezpečnosti ČR? Zvládne nahradit uhelné elektrárny?

Jednoznačně to nemůže stačit. Státní energetická koncepce vždy počítala s tím, že bude potřeba postavit 6 000 MW nových zdrojů, aby se nahradily dosluhující bloky v Dukovanech, odstavené uhlí a pokrylo se základní zatížení. Současný tah na bránu je ale o jednom bloku v Dukovanech, což považuji za nešťastné. Povolení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je sice pro dva bloky, z diskusí o tendru ale zatím nevyplývá, zda jsou ve hře dva bloky nebo jen jeden.

Existují další lokality, kde by se kromě Dukovan dalo stavět?

Temelín je bezproblémový, tam lze postavit další dva bloky, lokalita byla původně určena pro čtyři. Co se týče ostatních lokalit, tak v ČR jsou další dvě, které prošly řízením o výběru lokality, což zahrnuje např. přezkum dostatku vody pro chlazení, seizmických podmínek a dalších faktorů. První lokalitou jsou severomoravské Blahutovice. Další je Tetov u Chlumce nad Cidlinou, který má velkou výhodu související s využitím tepla z jaderné elektrárny. Tato lokalita je vzdušnou čarou necelých 60 kilometrů od okraje Prahy a 30 kilometrů od Hradce Králové a Pardubic, což přímo volá po vyvedení tepla, které by zásobovalo právě tato města. Obě lokality byly pečlivě prozkoumány v 80. letech. Pokud bychom elektrárny na těchto lokalitách postavili, troufám si říct, že bychom se mohli stát zásobárnou levné energie pro celou Evropu. K tomu ale bohužel nedojde.

Obavy z radioaktivního odpadu nejsou opodstatněné

V souvislosti s jadernou energií se často skloňuje problematické nakládání s radioaktivním odpadem. Řeší se budoucí hlubinné úložiště, vytipované obce jej ale na svém území nechtějí. Jsou jejich obavy opodstatněné?

Problém spočívá v absolutním historickém nezvládnutí komunikace ze strany státu. Není to jen problém našeho státu. V 70. letech, kdy nastal boom jaderných elektráren, existovalo obrovské množství studií o vlivu elektráren na životní prostředí, včetně těch o zacházení s radioaktivním odpadem. Vše doprovázely brožury, filmy pro veřejnost, fungovala velmi dobrá komunikace s veřejností. Výstavba probíhala v konsensu energetických firem a veřejnosti, jádro mělo podporu. Pak se to vytratilo. Patnáct let se neobjevil materiál, který by informoval veřejnost o vlivu jádra na životní prostředí. Aktivistické skupiny místo toho vytvořily atmosféru strachu. To platí i pro případ výstavby hlubinného úložiště.

Obavy opodstatněné nejsou. Pokud vezmeme radioaktivní odpad a dáme ho do uzavřeného kontejneru, obalíme těsnící hmotou a uložíme hluboko do země, do nepropustného stabilního masivu, tak představa, že z hlubinného úložiště unikne jediný radionuklid, je z říše pohádek.

Soudní dvůr EU zamítl rakouskou žalobu kvůli podpoře britské jaderné elektrárny

Soudní dvůr Evropské unie dnes definitivně zamítl rakouskou žalobu kvůli schválené státní podpoře pro výstavbu a provoz britské jaderné elektrárny Hinkley Point C. V tiskové zprávě o tom informoval unijní soud, který sídlí v Lucemburku.

Jakými způsoby se s radioaktivním odpadem zachází?

Buď je ponechán v palivu – vyndáme palivové články a dále s nimi nepracujeme a považujeme je za radioaktivní odpad, který necháme vychladnout a poté jej uložíme v kontejnerech pod zem.

Druhá varianta je, že z palivových tyčí extrahujeme zbytkový uran a plutonium. Odpad se pak zaleje do skla. Do válečku o průměru pět krát pět centimetrů se vejdou odpady, které vznikly při výrobě elektřiny pro běžnou domácnost po dobu 25 let. Pokud bychom touto metodou, která se sice u nás nevyužívá, zafixovali všechny odpady vzniklé z padesátiletého provozu obou českých elektráren – dukovanské i temelínské – vznikne skleněná krychle o hraně 9,5 metru.

Nechápu tedy, čeho se lidé v dotčených obcích bojí. Je to pouze o emocích, obava v obcích nemá s racionálním uvažováním nic společného.