Udivuje mě, že Češi i přes veškerá rizika fandí jaderné energii, říká Rebecca Harmsová

© European Union

Jádro nemůže konkurovat obnovitelným zdrojů energie, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz bývalá europoslankyně Rebecca Harmsová.

Rebecca Harmsová je členkou německé strany Zelených, za kterou byla v roce 2004 zvolena do Evropského parlamentu. Ve funkci europoslankyně působila až do roku 2019 a stala se jednou z hlavních představitelek frakce Zelení/EFA.

Evropa se postupně odklání od uhlí a přizpůsobuje tomu svůj energetický mix. Česká vláda dala v posledních týdnech jasně najevo, že se vydává jadernou cestou. Jak to s jádrem vypadá v ostatních státech?

Evropa se po tragédii v Černobylu staví k výstavbě nových jaderných elektráren velice rezervovaně. Výbuch Černobylu zasadil evropskému jadernému průmyslu tvrdou ránu, ze které se nikdy nedokázal zcela vzpamatovat. Platí to zejména pro západní demokracie, země jako je Čína nebo Rusko stále jádro prosazují. Česká republika je jednou z mála zemí demokratického světa, kde je veřejnost k jaderné energii velmi pozitivně nakloněna. Většina západních demokracií svůj názor na jadernou energii přehodnotila, svůj podíl na tom měla i havárie elektrárny Fukušima. V České republice se ale veřejné mínění nezměnilo a je stále pozitivní, což mě opravdu udivuje.

Čím to podle Vás je? Proč Češi jádru tolik fandí?

Podle mě je to zázrak. Obavy mají v Polsku, v Německu, v Pobaltí… Očekávala jsem, že ty stejné obavy budou mít i Češi, ale v této zemi panuje neobvykle pozitivní přístup k jádru.

Musím však podotknout, že nejde pouze o veřejné mínění a obavy z rizik, které se s jadernými elektrárnami pojí. Pokud se podíváme na ekonomickou rovinu a porovnáme náklady spojené s výstavbou jaderných elektráren s investicemi do obnovitelných zdrojů, druhá možnost jasně vítězí. Česká republika by si měla náklady jaderné energie dobře spočítat. Mám pocit, že v ČR se teď na ekonomickou stránku příliš nehledí.

Cesta k obnově ekonomiky vede podle Komise skrze obnovitelné zdroje. Jde Česko správnou cestou?

Restart ekonomiky po koronaviru je podle Evropské komise příležitostí, která může vést k zelenější budoucnosti. Důležitou roli by v tom mohly hrát obnovitelné zdroje energie. Na ty se ale v České republice zatím poněkud zapomíná.
Minulý týden Evropská komise odhalila svůj ambiciózní plán na …

Česká vláda je ochotná do jádra investovat, potřebuje k tomu ale souhlas od Evropské komise. ČR se zároveň snažila na evropské úrovni prosadit jádro jako nízkoemisní zdroj, debata o dopadech jádra na klima nicméně stále probíhá. Je podle Vás možné, že EU nakonec začne považovat jádro za bezemisní či nízkoemisní zdroj?

Již první zastánci jaderné energie argumentovali tím, že díky jaderným elektrárnám budeme mít čisté ovzduší. Například ve Velké Británii to tvrdili politici, firmy, organizace a spousta dalších aktérů. Studie sice potvrzují, že jádro je s ohledem na emise uhlíku čistší než uhlí, to však nemění nic na tom, že s jádrem je spojená řada rizik. Na tyto hrozby přeci nelze zapomenout jen kvůli tomu, že se snažíme omezovat naši uhlíkovou stopu a chránit klima. V rámci boje proti změnám klimatu si musíme opravdu poctivě spočítat, které investice v energetickém sektoru budou mít na klima pozitivní dopad, v jakém časovém horizontu výsledky investic uvidíme a kolik nás to bude všechno stát. Pokud se podíváte na náklady spojené s výrobou 1 gigawattu v jaderné elektrárně a 1 gigawattu pomocí obnovitelných zdrojů, tak jádro jednoznačně propadá. Jádro zkrátka nemůže konkurovat obnovitelným zdrojů. Doufám, že si to Evropská komise uvědomuje a že nedovolí státům investovat v rámci Zelené dohody pro Evropu či v rámci plánu obnovy evropské ekonomiky po koronavirové krizi do zastaralých, nekonkurenceschopných a rizikových technologií.

Kam s jaderným odpadem?

Už několikrát jste zmínila hrozby spojené s jadernou energií. Ve veřejném prostoru se kromě hrozících havárií skloňují také rizika spojená s jaderným odpadem. Pojednává o tom i Zpráva o jaderném odpadu, na jejímž vzniku jste se podílela. Mohla byste tuto problematiku přiblížit?

V Evropě se v současné době skladuje přes 60 tisíc tun vyhořelého jaderného paliva. Nejvíce je ho ve Francii. Toto vyhořelé palivo se přitom považuje za tzv. vysokoaktivní odpad, který je také tím nejnebezpečnějším. Vyskytuje se sice v poměrně malém objemu, tvoří ale většinu celkové radioaktivity spojené s výrobou jaderné energie. Žádná země světa však nemá v provozu potřebné hlubinné geologické úložiště, ve kterém by mělo být vyhořelé jaderné palivo likvidováno.

O skladování jaderného odpadu se vedou dlouhé odborné diskuse, ani po letech však žádná z nich nevyústila ve vhodné řešení. Všechny státy používající jádro chtějí odpad likvidovat hluboko v podzemí a spustily různé výzkumné programy, na základě kterých by svou vůli přetavily do praxe. Zatím ale bez výsledků. Státy proto musejí odpad skladovat, což není optimální řešení, ať už z pohledu ekonomického, či bezpečnostního.

Málo obnovitelných zdrojů, závislost na uhlí a špatné silnice. Komise vystavila Česku vysvědčení

Česko bude mít s přechodem ke klimaticky neutrální ekonomice problém. Málo využívá obnovitelné zdroje energie a je stále silně závislé na uhlí.

Může být tento odpad nebezpečný pro občany?

Největším rizikem je radiace, ta je ale spojená se samotným fungováním jaderné energie včetně produkce uranu. Radiace je pak riziková i v souvislosti s ukládáním jaderného odpadu. Pravda je ale taková, že nemáme dostatek informací, na základě kterých bychom rizika mohli řádně vyhodnotit. Chybí výzkum, chybí veřejně dostupná data a informace. Chceme se na to zaměřit v další Zprávě o jaderném odpadu ve světě.

Už nyní je ale zřejmé, že jaderný odpad je nebezpečný. Pokud by nebyl, proč by se jej státy snažily ukládat a ničit stovky metrů v podzemí? Právě chování států nám odhaluje, jak velká rizika jsou s jaderným odpadem spojena. Opravdový rozsah hrozeb nám ale musí odhalit výzkum.

Předpokládám, že budování hlubinných úložišť a vůbec nakládání s jaderným odpadem není levnou záležitostí. Kdo za to platí?

Většina států s jadernými elektrárnami tvrdí, že zavedly princip „znečišťovatel platí“. Ve skutečnosti jej ale nikdo neuplatňuje. Žádná z těch zemí ani nemá dostatečný objem peněz na to, aby mohla náklady spojené se zacházením s jaderným odpadem a s jeho likvidací plně financovat. Evropská komise se snažila přimět členské státy EU k tomu, aby si na tento úkol vyčlenily dostatek peněz a aby trvaly na principu „znečišťovatel platí“. Tato snaha ale zatím selhává. Vlády navíc tak trochu zneužívají argumenty pocházející ze smlouvy EURATOM, která dává jádru v porovnání s dalšími průmyslovými odvětvími zvláštní postavení v otázce hospodářské soutěže. Vytváří se tak nespravedlivé konkurenční prostředí, které ale nemění nic na tom, že státy nemají dost peněz, aby se dokázaly s následky výroby jaderné energie vypořádat.

Česká vláda nicméně upozorňuje, že pokud chce občanům zajistit energii, jádro je jediná možná volba. Uhelná doba totiž postupně končí a v ČR nejsou vhodné podmínky pro obnovitelné zdroje. Co tedy může ČR dělat?

Česká vláda by měla skutečně prozkoumat, jaké možnosti obnovitelné zdroje energie přinášejí. V každé zemi je to pochopitelně trochu jiné, v Evropě ale neexistuje žádná země, která by měla pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie ryze špatné podmínky. Samozřejmě, že větrné elektrárny nemohou být všude. To stejné platí i pro solární zdroje, vodní elektrárny, biomasu a další. Obnovitelných zdrojů je ale hned několik a v každé zemi si mohou některé z nich najít své místo. Česká vláda musí všechny možnosti posoudit a na základě toho vytvořit vhodnou strategii. Svou roli přitom musí sehrát nejen zdroje energie, ale také její využívání a důraz na energetickou účinnost. Nevšimla jsem si, že by se ČR pokusila takovou strategii rozvíjet. Občané ČR jsou tak vystavováni velkým rizikům spojeným s jadernou energií. Mám tím přitom na mysli nejen bezpečnostní rovinu, ale také rovinu ekonomickou. Výzkum hovoří jasně. Pokud mluvíme o výstavbě nových zdrojů energie, jádro nemůže obnovitelným zdrojům konkurovat.

Jádro a obnovitelné zdroje nestačí. Bez úspor energie se Česko emisí nezbaví

Při snižování emisí si Česko nevystačí s jádrem a obnovitelnými zdroji. „Jako prio­ritu vnímám úspory energie. Bez šetření to nezvládneme,“ pojmenoval zásady energetické politiky ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO).