Polská analytička: Z předvolebních debat u nás klimatická politika vymizela

zdroj: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity

Tento článek je součástí Special reportu: Polsko a ČR: Společné zájmy a témata

Polsko se chystá k parlamentním volbám. Jak se možný vítěz postaví k evropské klimatické politice, kterou Varšava dlouhodobě kritizuje? A jaká je v Polsku situace ohledně těžby břidlicového plynu? EurActiv se ptal polské analytičky Aleksandry Lisové, která mimo jiné spolupracuje s Masarykovou univerzitou v Brně.

O víkendu se v Polsku konají parlamentní volby. Za favorita je považována opoziční strana Právo a spravedlnost, která v poslední době signalizovala, že pokud se dostane k moci, bude velmi silně oponovat klimatické politice EU. Očekáváte, že Polsko bude v takovém případě evropská rozhodnutí v této oblasti blokovat?
S vývojem migrační krize v EU téma evropské klimatické politiky z politických a předvolebních diskuzí do značné míry zmizelo. V současné chvíli se mu v médiích nevěnuje příliš mnoho pozornosti. To se však může změnit, až se ještě víc přiblíží prosincová klimatická konference v Paříži. Pokud Právo a spravedlnost ve volbách zvítězí a dokáže sestavit vládní koalici, velmi pravděpodobně se bude snažit blokovat jakoukoliv další radikalizaci klimatické politiky EU.

„Podpora veřejného mínění vůči uhlí klesá.“

Jaký je stav veřejného mínění v Polsku? Podporují lidé další využívání uhlí?
Podpora veřejného mínění vůči uhlí v Polsku klesá – zejména pokud jde o nové hnědouhelné doly. Zároveň však nelze říci, že by si evropská klimatická politika získala v Polsku nějakou větší popularitu. Polská společnost, tvůrci politiky, výrobci elektřiny i zástupci průmyslu ji stále vnímají jako myšlenku z hlavy evropských byrokratů, která zemi přinese vysoké náklady.

Polsko bylo hlavním oponentem reformy evropského systému emisního obchodování, jejímž cílem bylo zvýšit cenu emisních povolenek. Představuje vyšší cena uhlíku pro Polsko opravdu takový problém? Podle analytiků totiž patří mezi země, které budou mít z lépe fungujícího EU ETS největší prospěch.
Polská vláda podle mého názoru chápe, že vyšší výnosy z emisních povolenek státnímu rozpočtu prospějí. Kdyby však měli polští výrobci elektřiny nakupovat 100% povolenek, a to navíc za vyšší cenu, bude to mít negativní dopad na spotřebitele energie, kteří za elektřinu zaplatí víc. To je fakt, před kterým nelze zavírat oči. Hlavní zátěž z EU ETS nenese elektrárenský sektor – nehledě na jeho stav – ale právě průmysl a domácnosti. Kvůli tomu vláda bojuje a bude vždy bojovat za kompenzační fondy, které polskou ekonomiku podpoří.

Ke snížení emisí alternativně

V souvislosti s Polskem se někdy uvažuje o využití technologie zachycování a ukládání uhlíku (carbon capture and storage – CCS), která by zemi mohla pomoci na cestě k nízkouhlíkové ekonomice. Je ale využití CCS ekonomicky výhodné?
CCS je stále velmi nákladná technologie a v Polsku není politická vůle k veřejným investicím do žádného CCS projektu. Nelze podle mě očekávat, že by v Polsku během příštích deseti let nějaké úložiště CO2 vzniklo. Obecně však zájem o technologie pro čisté spalování uhlí přetrvává a v různých fázích vývoje se nachází řada projektů.

Dalším tématem, o kterém se v souvislosti se snižováním emisí – a hlavně zvyšováním energetické bezpečnosti – mluví, je těžba břidlicového plynu. Panuje v zemi pořád tak optimistická nálada?
„Boom“ břidlicového plynu je rozhodně za námi a pozornost politiků i médií vůči tomuto tématu ochabla. Neznamená to ovšem, že se v Polsku břidlicový plyn nikdy nebude těžit. Získali jsme spoustu informací o břidlicovém podloží, které se u nás nachází. Vzniklo také velké výzkumné konsorcium složené z výzkumných institucí a polských firem, které pracuje na řešeních, jež by umožnila přenést americké technologie do polských podmínek. Zároveň však platí, že kvůli nízkým cenám ropy a plynu se investice do těžby břidlicového plynu v Polsku ani celé Evropě nevyplatí. Náročné geologické podmínky a globální situace na trhu s ropou a plynem jsou také dva hlavní důvody, proč se zahraniční těžařské firmy rozhodly z Polska stáhnout.

A co veřejné mínění?
Díky práci místních samospráv, nevládních organizací i samotných firem se veřejná pozornost vůči těžbě břidlicovému plynu samozřejmě zvýšila.  V místech, kde se dařilo hlavně komunikačním aktivitám firem, lze v budoucnu k frakování plynu očekávat spíše pozitivní postoje. Veřejné mínění lze však těžko předvídat, protože závisí také lokálních vztazích mezi obyvateli daných oblastí a jejich pohledu na možné přínosy těžby.

Aleksandra Lisová se energetickou a klimatickou politikou zabývá na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani a ve výzkumném centru Sobieski Institute tamtéž. Spolupracuje také s Masarykovou univerzitou v Brně, která nabízí magisterský studijní program zaměřený na energetickou bezpečnost.

Adéla Denková