Pawel Konzal: Pokud s těžbou břidlicového plynu začne Čína, pravidla hry se změní

Pawel Konzal, Světové energetické fórum.

Díky úspěšné těžbě břidlicového plynu ve Spojených státech došlo k přerýsování přepravních cest zemního plynu, z něhož profituje i Evropa. Pokud ale na scénu vstoupí Čína, pravidla hry se zcela změní, říká v rozhovoru pro EurActiv Pawel Konzal ze Světového ekonomického fóra (WEF), který v minulosti pracoval jako poradce polského ministra hospodářství a má bohaté pracovní zkušenosti z Polish Oil and Gas Company či polského stálého zastoupení při EU.

  • Začněme rozhovor otázkou na budoucnost energetické politiky po událostech v Japonsku. Vláda německé kancléřky Angely Merkel v reakci na havárii jaderné elektrárny Fukušima v březnu letošního roku rozhodla o odstavení německých jaderných elektráren. Jak to podle Vás ovlivní energetický mix? 

Po jaderné havárii ve Fukušimě tu panovalo období nejistoty, ale jedna věc, která byla jasná od samého počátku, bylo to, že země, které plánovaly ještě více využívat jádro, v tom budou tak jako tak pokračovat. Jedná se zejména o státy jako je Čína, Indie nebo Rusko, kde se výstavba jaderných elektráren plánovala, nebo už probíhá. To samé pak platí pro země OECD jako je Velká Británie, Francie nebo Polsko. Dojde sice pravděpodobně k revizi bezpečnostních standardů, ale nic se tím nezastaví.

Uzavření jaderných elektráren v Německu a dalších zemích energetický mix určitě ovlivní. Nabízí se hned čtyři další zdroje, které mohou vzniklou mezeru po jádru nahradit: jde o uhlí, energii z obnovitelných zdrojů (OZE), zemní plyn a energetickou účinnost. Ne všechny přitom musí být současně v každé zemi. Například ve Francii nebo Švýcarsku budou hrát největší roli pravděpodobně obnovitelné zdroje a pak zemní plyn a energetická účinnost. 

  • V poslední době se v této souvislosti mluví o dalším rozvoji uhelných elektráren. Hovoří se hlavně o Polsku, které s Německem sousedí a kde má uhlí v energetickém mixu silné zastoupení. Myslíte si, že k využití tohoto potenciálu dojde? 

Ano, je to možné. Ale měli bychom zmínit i další části světa, protože v zemích jako je Malajsie nebo Indonésie se výstavba nových jaderných elektráren také zvažovala. Nyní se ale ukazuje, že uhlí bude tím zdrojem, které bude v budoucnosti pokrývat velkou část jejich poptávky. Samozřejmě, v Evropě je to trochu jiné, především kvůli ceně uhlíku, ale uhlí určitě část této mezery zaplní. 

  • Kromě Německa, o němž již byla řeč, k postupnému odstavování jaderných elektráren došlo i  ve Švýcarsku, které se rozhodlo zastavit provoz ve všech svých zařízeních, a také v Itálii. Myslíte si, že by se něco podobného mohlo stát i v Polsku? 

Domnívám se, že jaderný program v Polsku bude stále pokračovat. Vždycky je tu možnost, že proběhne nějaká kontrola bezpečnostních standardů, která vždycky může mít vliv na průběh tendrů, ale nemyslím si, že bude program sám o sobě zrušen. 

  • To ale také záleží na tom, co si myslí lidé. Polský prezident v této souvislosti nevyloučil ani referendum… 

Ve členských zemích OECD nebo EU představuje názor veřejnosti nejdůležitější faktor, který ovlivňuje rozhodování. Musel bych se asi podívat na výsledky posledních průzkumů, ale i tak si myslím, že Poláci pokračování jaderného programu podporují. 

Zkusím ale odpovědět z jiného úhlu pohledu. Představte si trojúhelník, jehož vrcholy tvoří bezpečnost dodávek, konkurenceschopnost a udržitelnost životního prostředí. Jsou to tři politické cíle, které ovlivňují rozhodnutí v dané oblasti. Samozřejmě není možné v jednom okamžiku pokoušet se maximalizovat všechny tři. Lze to pouze u jednoho s tím, že zbylé dva cíle udržujete na minimu, které je pro vás přijatelné. Podle mého názoru v zemích jako je Polsko, tedy v rychle rostoucích ekonomikách, kde existuje předpoklad růstu poptávky po energii a kde se velká část elektřiny vyráběla z uhlí, budou všechny zmíněné cíle hrát v prospěch jádra. 

  • Pojďme se nyní od jádra přesunout k plynu, neboť právě tento sektor zažívá v posledních letech a měsících dramatické změny. Ve Spojených státech dochází k obrovskému rozvoji těžby břidlicového plynu (zemního plynu, který se těží z břidlicového podloží), což má výrazný dopad mimo jiné na přepravní trasy. Můžete některé z těchto změn přiblížit?

Zaprvé, jak již zmiňujte, k těmto změnám došlo jak během uplynulých let, tak měsíců. K těm, co se odehrály v poslední době (konkrétně na počátku 80. let), patří rozvoj technologií horizontálního vrtání a hydraulického štěpení. Tyto dvě technologie se podařilo úspěšně vylepšit a během dvou dekád v širokém měřítku rozšířit po Spojených státech, což v této zemi vyvolalo obrovský nárůst nabídky zemního plynu.

  • Jak to změnilo situaci na trzích se zemním plynem? 

Před deseti lety se očekávalo, že se Spojené státy stanou velkým dovozcem zkapalněného plynu (LNG), a proto v uplynulých desetiletích docházelo k budování důležité infrastruktury. Díky obrovským zásobám, ale i laciným dodávkám břidlicového plynu, který najdeme po celém území Severní Ameriky, se trh proměnil – nejdříve na tomto kontinentu a poté i jinde ve světě. Dodávky LNG, které byly určené pro USA, bylo nutné přesměrovat. 

  • Jakým způsobem podle Vás břidlicový plyn ovlivní trh v budoucnu?

Důležitou otázkou je, zda se ze Severní Ameriky stane významný vývozce plynu, případně jak dlouho bude tento stav charakterizovaný vysokou nabídkou levného zemního plynu trvat. Na to lze odpovědět tím, že i při nízkých cenách plynu budou firmy v těžbě pokračovat, protože si budou chtít udržet licence a zaplatit nájem z pronajatých pozemků. 

Možná, že víte, že americký Kongres v nedávné době vydal první povolení přestavět terminál LNG pro dovoz plynu na vývozní terminál. Znamená to, že Spojené státy budou schopny část plynu vyvážet. 

Další otázkou, která se nabízí, je, zda se podobná revoluce v podobě zahájení těžby z nekonvenčních nalezišť zemního plynu může odehrát i v Evropě a Asii. V každém případě evropský kontinent z těžby nekonvenčního plynu v Severní Americe bude profitovat, a už vlastně profituje. Evropa každopádně získá i v případě, že k rozvoji nekonvenční těžby dojde v Asii, neboť tím dojde k vyššímu než očekávanému uvolnění nabídky LNG. 

  • Je možné, že se začne nekonvenční plyn těžit i v Evropě? 

Aby se tak stalo, muselo by se mnohé změnit. V Severní Americe mají dlouhou tradici těžby z ložisek, které se nacházejí na pevnině (onshore). To však není případ Evropy. Kamenem úrazu tedy je, zda jsou lidé na tento způsob těžby zvyklí. Pokud jsou lidé zvyklí se na podobná zařízení dívat sto let, nepřekvapí je, když v krajině něco podobného vyroste. Můžete sice namítnout, že v Evropě je zkušenost s těžbou uhlí, ale to je něco úplně jiného. 

Na druhou stranu platí, že technologie těžby nekonvenčního zemního plynu prošly v posledních dekádách dramatickou proměnou. Ve Spojených státech už nedochází k takovému narušování krajiny jako v minulosti.

  • Jak se díky novým technologiím změnily využitelné rezervy zemního plynu? Jak se tím zvýšily, o desítky nebo o stovky let? Lze dnes plyn považovat za bezpečný zdroj energie? 

Určitě. Doba, po kterou bude možné poptávku ve Spojených státech uspokojovat, se díky zásobám nekonvenčního zemního plynu téměř zdvojnásobila. 

Koneckonců můžete nahlédnout i do studie, kterou zpracoval Úřad pro energetické informace (EIA; statistická a analytická agentura při americkém ministerstvu energetiky, pozn. red.). Tam najdete odhady potenciálů těžby břidlicového plynu v jednotlivých zemích světa. Hlavní poznatek je: ano, potenciál je obrovský, a to i v porovnání s konvenčními zásobami. Ale jak už jsem říkal, musela by se změnit společenská přijatelnost, technologie a také právní rámec. 

Druhá věc je, že vlastníkům půdy ve Spojených státech patří zároveň i ložiska. V Evropě je jejich vlastníkem ale stát. To má samozřejmě vliv na obchodní model, protože ve Spojených státech jsou vlastníci přímo motivováni k těžbě zdrojů, které se pod jejich pozemky nachází, neboť jim to přináší rentu. V případě Evropy je otázka, zda vlastníci mají dostatečnou motivaci. 

  • S nekonvenční těžbou to v Evropě zjevně nebude úplně jednoduché. Co ale v Rusku, arabských zemích nebo na Blízkém východě? Mají tyto země nějaký potenciál? 

Samozřejmě. Ale Rusko má velký potenciál i v konvenčním plynu, takže to je něco jiného. Ze zemí mimo EU je z tohoto pohledu zajímavá spíše Ukrajina. Největší potenciál, a to je třeba zmínit, má Čína. Pokud by s těžbou začala Čína, pravidla hry se úplně změní. 

A pokud jde o Blízký východ, kromě odlišné geologické struktury by byl problém hlavně s nedostatkem vody, neboť té se při těžbě břidlicového plynu spotřebuje opravdu hodně.

  • Pokud si představíme, že by se s těžbou nekonvenčního plynu v Evropě přeci jen začalo, jak by se musela změnit distribuční síť? 

Distribuční síť je v případě břidlicového plynu opravdu zásadní. Ložiska břidlicového plynu jsou totiž roztroušená a vy musíte plyn dostat na místo, kde je po něm poptávka. V Severní Americe je distribuční síť ohromná a velmi propracovaná… 

Pokud by se těžba nekonvenčního plynu v Evropě opravdu rozšířila, bylo by třeba udělat buď něco s distribuční sítí tak, aby vypadala jako v USA, nebo by plyn musel spotřebovávat v tom místě, kde dochází k jeho těžbě. Například v Polsku by se mohl využívat k výrobě elektřiny s tím, že by se jí část vyvážela. Jinými slovy: buď budete plyn transportovat v podobě molekuly – v takovém případě musíte vystavět plynovodní distribuční síť, nebo jej budete přepravovat v podobě elektronu a v takovém případě potřebujete elektrickou síť. 

  • Může mít rozvoj nekonvenčního zemního plynu dopad na plynovodní projekty jako jsou například Nabucco nebo South Stream, které se v současné době v Evropě plánují nebo jsou již ve výstavbě? 

Ve Světovém ekonomickém fóru (WEF) se až tolik nevěnujeme tomu, jakým způsobem se změní jednotlivé konkrétní projekty, protože ve výsledku to je na společnostech, které je staví. Mnohem více nás zajímají makro trendy, které mohou energetickou architekturu skutečně proměnit.   

Koneckonců, v této souvislosti mohu odkázat na naši poslední zprávu o trhu se zemním plynem. Polovinu dokumentu tvoří výzkum, který provedli vědci z Cambridge ve spolupráci s dalšími organizacemi a druhou část tvoří názory výkonných ředitelů různých společností, včetně GdF (Gaz de France), Total nebo Talisman Energy. Je to velmi zajímavé a mohu vřele doporučit k přečtení. 


Pawel Konzal přednášel na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně v rámci projektu „Inovace výuky na FSS MU – Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií“, který je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.