Oldřich Petržilka: Energetická koncepce by bez plynu nedávala smysl

Oldřich Petržílka, prezident a generální sekretář ČPU.

„Za obrovský přínos plynu, který by měl být ve státní energetické koncepci zdůrazněn, považuji zejména jeho ekologičnost,“ řekl v rozhovoru pro EurActiv Oldřich Petržilka, prezident a generální sekretář České plynárenské unie. Redakce si s ním povídala o prvních návrzích nové energetické koncepce České republiky na příštích padesát let, o budoucnosti zemního plynu, ale i o „jaderné zpátečce“ Německa nebo těžbě břidlicového plynu v Polsku.

  • Vláda ČR nedávno projednala první návrh státní energetické koncepce pro období 2011-2060. Jak by podle Vás měl v České republice vypadat ideální energetický mix? 

Některé nápady, které se v tomto návrhu objevily, jsou podle mě až extrémní. Myslím si, že by mělo platit to, co bylo již řečeno zhruba před dvěma lety, a sice: mix by měl být vyvážený. Pokud se máme soustředit na podíl zemního plynu, tak je-li dnes 18 %, tak ve střednědobé budoucnosti jej osobně vidím někde kolem 23 %.  

Chápu sice, proč vznikají některé koncepce, které se v současné době objevují a v nichž dominuje jádro, ale na druhou stranu si myslím, že nepočítají s tím, že výroba elektřiny z jádra je rovnoměrný proces s nízkou regulací. Zatím si nedovedu představit, že by se to regulovalo obnovitelnými zdroji, a proto si myslím, že pružným zdrojem, který by tomu nějakou variabilitu dával, by měl být právě plyn. 

  • Co považujete za největší výhody plynu? 

Za obrovský přínos plynu, který by měl být ve státní energetické koncepci zdůrazněn, považuji zejména jeho ekologičnost. Ano, je to fosilní palivo, ale ze všech těchto paliv je nejčistější. Má-li někdo brát vážně ekologické limity, nemůže všechen pružný, dodatkový výkon dělat na obnovitelných zdrojích, protože řada z nich má horší parametry, zvláště pak spalování biomasy, než plynové zdroje. Má-li někdo brát vážně závazky, které má Česká republika vůči ekologii, musí brát vážně i plyn. 

Modelový propočet v jedné z našich studií ukazuje, co se stane, když se všechny střední a velké zdroje, tj. výtopny, teplárny atd., nahradí zemním plynem. Je to sice extrém, ke kterému nikdy nedojde, ale vyšlo nám, že Čechy a Vysočina plně zezelenají a Morava, která byla dosud v zásadě hnědá, se stala žlutou místy zelenou. Zlepšení životního prostředí je tedy v případě plynu evidentní. 

To, že v současné době je naše koncepce založená na jaderných zdrojích, mě ale zas až tolik nepálí. Dokonce mi ani nevadí, že jsme v našem okolí jediní. V některých ohledech to může České republice přinášet výhody v podobě nižších cen ze elektřinu. Otázkou ale je, co se stane v okamžiku, když to někde začne fungovat jinak. Prozatím si však myslím, že je rozumné dostavět Temelín. 

  • Dalším argumentem v návrhu koncepce je, že jeho podíl by měl klesat také z důvodu zamýšlené změny regulace na straně poptávky. 

Regulace na straně poptávky je krásný headline, pod nímž si ale zatím málokdo něco určitého představí. Myslím, že k základním zdrojům, z nichž se vyskládá sendvič v dodávce, potřebujete nastartované zdroje, které jsou schopné dodat okamžitý výkon na pokrytí potřeby tak, jak se vyvíjí spotřeba systému. Ta se do jisté míry řídit dá, ale ne na 100 %. Tím chci říct, že těchto zálohových zdrojů je vždy třeba.  

  • Máte na mysli které? 

Může se třeba jednat o paroplynové teplárny apod., které základní výkon pokryjí. Avšak střední až špičkový výkon bych spíše viděl na plynových elektrárnách, protože jsou schopny okamžitě najet a rychle se odpojit. Na druhou stranu si uvědomuji, že je v této chvíli nelze trvale provozovat, protože by to bylo drahé. Pokud ale budou provozovány s pološpičkovým a špičkovým výkonem, tak to je věc jiná. Jejich provoz je v tomto případě poměrně ekonomický. 

  • Takže se dá říct, že roli plynu v elektroenergetice spatřujete spíše jako regulační. Nebo by měly existovat i některé elektrárny, které poběží stabilně? 

Ano, roli plynu chápu jako regulační a jakousi „pološpičku“, jelikož si myslím, že jako trvalý zdroj je plynová elektrárna příliš drahá. Z tohoto důvodu například ČEZ staví elektrárnu Počerady, aby si sám sobě zjednodušil provoz a mohl tyto potřeby regulovat.  

Podle mého názoru je také velmi pravděpodobné, že v České republice vznikne v budoucnu ještě jedna paroplynová elektrárna. Zatím ale těžko soudit, kde nakonec opravdu vyroste. Hospodářská situace tomu není příliš nakloněna, a koncepce energetických zdrojů je zatím ještě „bramboračka“. Nejdříve se to musí všechno usadit a vykrystalizovat. 

  • Ale ono se to může „usadit a vykrystalizovat“ také tak, že se zkrátka bude implementovat nedávno představená koncepce, a ta jde přeci jiným směrem…

To je sice pravda, ale já už jsem v oboru poměrně dlouho a koncepcí jsem zažil opravdu hodně. Pokud tato koncepce nebude úplně a neměně zafixovaná, tak vývoj kolem nás, který je určující, povede k tomu, že tento dokument bude ve výsledku volnější. 

  • Jak vlastně tuto koncepci chápete? Mělo by být možné jí v budoucnu korigovat? 

Tento dokument vidím jako zásady pro rozvoj energetiky. Jestliže v něm bude napsáno, že Česká republika půjde cestou jaderných zdrojů, tak budeme samozřejmě dělat vše pro to, abychom tyto zdroje do nějaké míry doplňovali. Bude-li tam ale uvedeno, že Česko nebude například dovážet žádný plyn nebo ropu, tak s tím nemůžeme souhlasit, protože to nedává smysl. 

V každém oboru přece platí, že máte několik alternativ rozvoje. Přiznávám ale, že pokud by byla energetická koncepce výrazně orientována v neprospěch plynu, měli bychom velmi komplikovanou pozici a museli bychom hledat jiný způsob využití této suroviny. 

  • Na příkladu Německa, které v průběhu posledních let několikrát jádro opustilo, aby se k němu zase mohlo vrátit, se dá ukázat, že měnit se dá ledacos…

To máte pravdu. Německo sleduji a čekám, co se vlastně stane. Zprávy, které v současné době z Berlína přicházejí, se nesou v tom duchu, že jádro není potřebné a že bude nahrazeno obnovitelnými zdroji. Podle mého se tu ale míchá politické iracionálno s realitou, kterou energetika potřebuje. Momentálně se více naslouchá tomu iracionálnu. Uvidíme ale, jak se to všechno vyvine. Podle mého názoru bude do půl roku jasno. 

  • Co to bude znamenat? 

Minimálně oživení německých uhelných zdrojů, a to se všemi dopady na životní prostředí. V roce 2016 navíc vstoupí v platnost směrnice EU o průmyslových emisích. Německo tak má čtyři roky na to, aby si ujasnilo, co vlastně chce, a také na to, aby se vypořádalo s emisemi ze zdrojů, které jsou dnes odstaveny nebo jsou v záloze. 

  • V německém energetickém mixu se určitě počítá i s nárůstem plynu. Zřejmě ale nepůjde jen o regulační výkon… 

Ano, je to tak. Náhradou některých uhelných zdrojů, které již byly zakonzervovány a jejichž opětovně spuštění by tedy bylo velmi náročné, budou plynové elektrárny. Jejich nesmírnou výhodou je fakt, že jejich výstavba je velmi rychlá. Jde pak o relativně malý a „vkusný“ zdroj, který vypouští celkem nízké emise a který lze vystavět na místech, kde před tím stávaly uhelné elektrárny. Tím se lze poměrně elegantně vyhnout největším průtahům, které jsou obyčejně spojeny s jednáním o pozemcích apod. 

  • Proč to takhle nepraktikovat i v České republice? Je to pro nás třeba dražší než pro Němce? 

Podle mého názoru ani tak nejde o ekonomickou stránku věci. My jsme si nechávali zpracovávat analýzy, jejichž výsledky potvrdila i řada nezávislých studií, které poukázaly na to, že cena všech paliv se hýbe plus mínus stejně. Obecně platí, že když jde nahoru ropa, tak ostatní komodity to kopírují. Řekl bych, že u nás spíše panuje nějaká iracionální obava ze spolehlivosti dodávek zemního plynu.  

  • Tady se chvíli zastavme. Co si myslíte o obavách z další ruské plynové krize? 

Vždycky když slyším slovo „plynová krize“, tak se usmívám. Od ledna 2009 raději používám obrat „tzv. plynová krize“, protože České republiky se tato krize vůbec nedotkla. Vzpomeňme si, že jsme navíc zásobovali i Slovensko. Ale abych příliš nevybočoval, chci tím říct, že osobně obavy z opakování krize nesdílím.  

  • Z jakých důvodů? 

Tranzitní systém vedoucí přes Českou republiku už tehdy byl schopný obousměrného provozu a dnes je na tom ještě o mnoho lépe. Málokdo také ví, že více jak třetinu, okolo 40 % roční spotřeby plynu, máme uskladněno v podzemních zásobnících a do tří let budeme schopni uskladnit téměř polovinu naší roční spotřeby. A za třetí, stejně jak je pružná nadřazená přepravní soustava, jsou pružné i ty regionální. Kraje lze mezi sebou propojit, protože plyn může dnes bez problému téct od východu na západ, ze západu na východ apod. 

Kdybych se měl ještě vrátit k těm zmiňovaným zdrojům, tak zdůrazňuji, že do Evropy dnes vedou tři zásadní cesty – tradiční přes Ukrajinu, pak plynovod Jamal přes Bělorusko a Polsko a od začátku listopadu i Nord Stream do Německa, na který navazuje OPAL a Gazela.  

Dalším důležitým plynovodem, o kterém se tolik nemluví, je STORK, který propojuje severní Moravu a jižní Polsko. Může se zdát, že je to malý plynovod „odnikud nikam“, ale ve skutečnosti se jedná o součást většího projektu – tj. výstavby severojižního propojení. V současné době se jedná o tom, kudy by mohlo vést, ale my už teď můžeme s klidem říct, že už ten plynovod máme.

  • Zatím jsme mluvili o ruském plynu. Tuto surovinu ale můžeme odebírat i odněkud jinud, např. z Norska. Do jaké míry s ním můžeme počítat? 

Norský kontrakt trvá a je projednán i s přepravní cestou. V lednu 2009 část plynu byla norská a část ruská, protože ruský plyn přitekl přes Jamal a vrátil se zpátky do Česka. Fyzické molekuly byly norské a ruské. Za normálního stavu se jedná o jistý barter, kdy se objemy vyměňují na základě tepelného obsahu a energie obsažená v plynu je tedy vyrovnaná.

  • A co dodávky plynu z jihu? 

Celý záměr severojižního propojení je založený na tom, že zde bude připojen LNG terminál, případně plovoucí terminál u ostrova Krk v Chorvatsku, kde jsou možné dodávky jakéhokoliv plynu.  

Pokud půjdeme ještě více na jih, tak se dostaneme ke dvojici konkurenčních plynovodů – South Streamu a Nabuccu, které se soustředí na stejné zdroje a stejné zákazníky. Otázkou zůstává, jak to nakonec dopadne. 

Nabucco je sice Evropskou unií prezentován jako evropský projekt, ale u té prezentace nakonec i zůstalo. S výjimkou středoevropských států se o něj nikdo nezajímá a ostatním je to jedno.

  • Na druhou stranu vzhledem k tomu, že na začátku října trojice projektů v Jižním plynovém koridoru (Nabucco, TAP a ITGI) podaly ázerbájdžánské státní ropné společnosti Socar nabídky na odběr zemního plynu v ročním objemu 10 miliard kubíků (více EurActiv 4.10.2010), to na mě nepůsobí tak, že by se jednalo pouze o papírový projekt…

Podle mého jde jednoznačně o soupeření o zdroje z této oblasti. Logicky ruský Gazprom usiluje o to samé. Musím zdůraznit, že opravdu nejde o cenu, je to hodně o politice. 

  • Bylo by tato větev významná pro Českou republiku? 

Pro nás není nezbytně nutná jako třeba pro balkánské státy, kde je situace s energií komplikovanější. Pokud by už ale takový plynovod existoval, bylo by logické, aby se do projektu zapojily i naše plynárenské společnosti. Jedná se o nezávislé zdroje a to by určitě zvýšilo prvek spolehlivosti. Tím ale nechci říct, že by ruské zdroje byly apriori nebezpečné a nestabilní.  

  • Jaký je Váš názor na břidlicový plyn? 

To je hit posledních měsíců. Pravdou ale zůstává, že tento boom uvolnil poměrně velké objemy LNG, které dříve směřovaly do USA a nyní jsou přesměrovávány do Evropy. To mělo pozitivní vliv na spotový trh, kde ceny klesly, a otevřely se tak nůžky mezi dlouhodobými kontrakty a spotovými cenami. Dnes se už pomalu zavírají. Jednalo se tedy o bublinu, která se rychle nafoukla a nyní splaskává.  

Na druhou stranu břidlicový plyn je něco, na čem Američané systematicky pracovali třicet let. Investovali do technologií, které nám ale pochopitelně nedají zadarmo. 

Další otázkou je také geologické složení Severní Ameriky a Střední Evropy, které se může výrazně lišit. V současné době se tím zabývají právě některé projekty, které se rozebíhají v Polsku. U těžby břidlicového plynu nebo třeba sorbovaného metanu z uhelného lože je totiž velice důležité, aby hornina, z níž se těží, byla tvrdá. Je potřeba použít metodu hydraulického štěpení, aby plyn mohl z tohoto materiálu unikat. Pokud je materiál měkký, začne se svírat a plyn je z něj nemožné dostat. Takto například skončily výzkumy sorbovaného metanu v 80. letech v Československu.

V Americe se navíc břidlice nacházejí relativně blízko zemskému povrchu (cca 2 km), zatímco v Evropě se na základě provedených výzkumů ukazuje, že budou zřejmě hlouběji (cca 3-4 km). Takto hluboký vrt stojí neskutečné peníze. Situace je pak ještě o to horší, když nevíme, jak velké množství plynu se tam skutečně skrývá.

Nedávno jsem navíc zaznamenal studii, která tvrdí, že objem břidlicového plynu v ložiscích ve Spojených státech bude nakonec mnohem menší, než se původně odhadovalo. Má to svou logiku, protože pro tento způsob těžby je typické, že ze začátku mají velkou produkci, která pak poměrně rychle klesne klidně až na poloviční hodnoty, někdy i méně. Zdá se tedy, že Amerika má za sebou tuto první fázi a nelze v žádném případě říct, že by byla v tomto ohledu soběstačná. Proto tam také znovu začínají proudit dodávky LNG. 

Problém také může nastat u konkurenceschopnosti takového zdroje. V případě, že bude břidlicový plyn dražší než ruský zemní plyn, zákazník bude vždy raději kupovat druhou variantu. O dopadech těžby břidlicového plynu na životní prostředí a krajinu ani nemluvím.

  • Souhlasím s Vámi, že začít s těžbou v Evropě nemusí být vůbec jednoduché. Dalším z protiargumentů, o nichž se často v souvislosti s břidlicovým plynem hovoří, je i vysoká hustota zalidnění. To by ale odpadlo například v případě Ukrajiny. Jak by se skutečnosti, že by Ukrajina začala s těžbou břidlicového plynu, projevila na cenách zemního plynu?

Pokud by se těžba břidlicového plynu na Ukrajině opravdu rozběhla, je možné, že to bude mít skutečně pozitivní vliv na ceny plynu. Je ale třeba si uvědomit, že tu hovoříme o projektech, které je možné realizovat nejdříve do pěti let, a to ke všemu ještě pouze tehdy, pokud se na nich bude opravdu pilně pracovat. Nejde tedy o fenomén, který by ovlivnil cenovou úroveň hned.