Obnovitelné zdroje nejsou už jen teorie. Síť jich dokáže pojmout mnohem víc, říká energetický expert Hnutí DUHA

© EURACTIV

V Evropě se z obnovitelných zdrojů vyrábí 30 % elektřiny. Zhruba z poloviny se přitom jedná o zdroje nestabilní, a síť to přesto zvládá, říká pro EURACTIV.cz Karel Polanecký.

Rozhovor s Karlem Polaneckým, energetickým expertem Hnutí DUHA, vznikl u příležitosti představení Atlasu energie, který vydává pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung, e.V. ve spolupráci s Hnutím DUHA.

V Atlasu energie mluvíte o pomyslné železné oponě rozdělující Evropskou unii na západní část, která v obnovitelných zdrojích vidí svou budoucnost, a východní část, do níž spadají státy jako Česká republika, Polsko nebo Slovensko, jež se k obnovitelným zdrojům staví zdrženlivě. Co je podle Vás příčinou těchto rozdílů?

Jedním z důvodů (a to se týká především zemí Visegrádské čtyřky) je z mého pohledu historie energetického průmyslu, který nenaskočil na vlnu transformace směrem k obnovitelné energetice. Lobby obnovitelného průmyslu je u nás tedy výrazně slabší než v zemích na západ od nás.

Druhý důvod je, že na rozdíl od Dánska nebo i Německa u nás nedošlo k nástupu obnovitelných zdrojů zdola. Ještě dříve, než v Dánsku začaly fungovat velké firmy na výrobu větrných elektráren, tam tyto zdroje stavěla družstva a obce. Vznikla tak poměrně silná důvěra v obnovitelné zdroje ze strany veřejnosti a také stabilní podpora. V České republice jsme na to šli opačně. První velké obnovitelné zdroje u nás začaly stavět investiční skupiny s nejasným původem. Velké fotovoltaické elektrárny tu vznikaly na zemědělské půdě… Není tedy divu, že podpora veřejnosti je u nás slabší.

Ceny obnovitelných technologií v uplynulých letech výrazně poklesly. Přestože v České republice podpora pro nové zdroje velké zdroje chybí, pokračuje alespoň podpora malých střešních instalací a střechy rodinných domků se pomalu plní solárními panely. Má to nějaký vliv na pohled Čechů na obnovitelné zdroje?

Pokud jde o fotovoltaiku na střechách, mluvíme o nejvíce decentralizovaném zdroji, jaký si můžeme představit. S podporou veřejnosti tedy není žádný výrazný problém. Jsme ale závislí pouze na investičních podporách a jde i o to, jak jsou nastavené. Když se podíváte na statistiky Energetického regulačního úřadu, tak ani v tomto segmentu není za poslední roky vidět žádný znatelný růst.

Visegrádská čtyřka: megalomanské projekty vítězí nad čistou energií

Politici v zemích Visegrádské čtyřky upřednostňují tradiční zdroje energie – uhlí a jádro – před obnovitelnými alternativami, které vedou k energetické soběstačnosti. EU je dostatečně aktivní i mocná na to, aby situaci mohla změnit, píše Ada Ámon.

Podpora je u nás ve srovnání se západními zeměmi velice omezená. Můžete naší situaci srovnat se sousedním Německem nebo Rakouskem?

Hlavní rozdíl je v tom, že v Německu stále existují i provozní podpory, a to v investiční kalkulaci představuje velký rozdíl. Je něco jiného, když počítáte dopředu s tím, že budete vyrábět a prodávat energii za výhodnou cenu, a něco jiného, když si zdroj koupíte a čekáte, jestli se vám vyplatí spotřebovávat jeho produkci. Konkrétně u střešní fotovoltaiky toto může být velká překážka.

Kombinované zdroje nebo hybridní zdroje s akumulátory, do kterých se dá ukládat nespotřebovaná elektřina, jsou ještě pořád o dost dražší než zdroje bez akumulátoru. Pokud baterii nemáte, je ekonomická úspěšnost vašeho projektu závislá pouze na tom, kolik vlastní elektřiny spotřebujete. Musíte si přitom uvědomit, že vaše spotřeba se často s výrobou vaší elektrárny nepotkává. Investice se vám tedy vrátí jen v případě, že jste schopen svou elektřinu sám spotřebovat.

Jaký je vůbec potenciál obnovitelných zdrojů v českém energetickém mixu?

Potenciály jsou docela dobře propočtené, ale hodně záleží na parametru, který není úplně fyzikální.

Vezměme si například potenciál větrných elektráren. Mám ještě v živé paměti, jak jsem zhruba v roce 2011 pomáhal kolegům z Greenpeace s Energetickou [r]evolucí, a do potenciálu výroby elektrické energie z větru v České republice jsem napsal, že jde o 5 TWh/rok, což je údaj ze závěrečné zprávy Pačesovy komise. Ovšem koordinátor projektu, který byl Němec, mi na to řekl, že je to málo. Já jsem odpověděl, že číslo vychází ze zprávy nezávislého vládního týmu a myslel jsem si, že tím je to vyřízené.

Jenže on mi poslal čísla za Bavorsko a Sasko. Aktuální čísla. Ne potenciál, ale kolik už tam těch elektráren je. Poslal mi také srovnání měření rychlosti větru a já jsem musel uznat, že náš odhad je hodně nízký. Z podkladů Pačesovy komise jsem pak zjistil, že v nich hraje významnou roli faktor, který je označován jako míra přijatelnosti veřejností, a ten s tím samozřejmě dokáže hodně pohnout.

Česká společnost pro větrnou energii dnes v jednom ze scénářů počítá s potenciálem 18 TWh. Jistě, možné by to bylo, ale to by to také museli všichni chtít.

Nejde tedy tolik o nevhodné přírodní a klimatické podmínky, kterými argumentují odpůrci výraznějšího rozvoje obnovitelných zdrojů?

Samozřejmě, nemůžeme se srovnávat se zeměmi, které jsou na tom z hlediska klimatických podmínek nejlépe. Nemáme moře, na kterém bychom stavěli větrné parky, ale na druhou stranu je zřejmé, a uvádím to i v Atlasu energie, že když se podíváte přes Dunaj ze Slovenska, tak na rakouské straně vidíte větrné elektrárny. Řeka vítr nezbrzdí, jde tedy do značné míry o otázku vůle.

V Evropě se z obnovitelných zdrojů vyrábí 30 % elektřiny

Pojďme se podívat na některé další argumenty, které se proti obnovitelným zdrojům v České republice objevují. Mluví se o tom, že obnovitelné zdroje budou stát spoustu peněz…

Je pravda, že cena, kterou platíme dnes za zdroje postavené na začátku této dekády, je vysoká. Od těch dob ale náklady výrazně poklesly – dnes bychom za stejný výkon platili šestinu. Klesající cena obnovitelných technologií představuje také zásadní rozdíl oproti jádru, u nějž náklady neustále rostou.

Je pravda, že obnovitelné zdroje se zatím nemohou nákladově rovnat stávajícím uhelným elektrárnám. Jenže pokud do ceny elektřiny nezahrneme negativní dopady uhelných elektráren, nikdy se k tomu, aby jim obnovitelné zdroje cenově konkurovaly, nedostaneme. My máme ale přeci i jiné zájmy. Pokud chceme se změnou klimatu něco udělat, uhelné elektrárny odstavit musíme.

Argumentuje se také, že energetická soustava potřebuje zdroje se stabilními dodávkami. Jak byste na to reagoval?

Obnovitelné zdroje nejsou už jenom teorie. V Evropě se z nich vyrábí 30 % elektřiny. Zhruba z poloviny se přitom jedná o zdroje nestabilní, a síť to přesto zvládá. Nechali jsme si od německé společnosti Energynautics, která se specializuje na stabilitu sítí, namodelovat, co by se stalo s českou sítí v roce 2030, kdybychom odstavili uhelné elektrárny a rozvíjeli bychom obnovitelné zdroje podle nejambicióznějšího scénáře, který máme k dispozici.

Model mimo jiné předpokládal, že v roce 2030 by uhelných elektráren bylo o 7 GW méně a obnovitelné zdroje by výrazně narostly: fotovoltaika by se ze současných 2 GW zvýšila na 5,5 GW a větrná energie by vzrostla ze současných 300 MW na 2 GW. Modelovaly se důležité parametry soustavy s využitím historických údajů o počasí a v žádném bodě nedocházelo k situaci, kdy by hrozil blackout.

I to, co vidíme v zemích, kde mají intermitentní zdroje větší podíl než u nás, je potvrzením toho, že i současná síť dokáže bez výraznějších úprav integrovat daleko větší výkon než ten, který je v současné době v České republice k dispozici.

Vraťme se ještě jednou k cenovému argumentu a konkurenceschopnosti obnovitelných technologií. Měla by na výrazný pokles investičních nákladů Česká republika ve svých výhledech reagovat a aktualizovat také svou energetickou koncepci?

To, že v České republice nemáme variantu energetické koncepce, která by počítala s výraznějším rozvojem obnovitelných zdrojů, je zvláštní. V dlouhodobých výhledech, které vydává Operátor trhu s elektřinou (OTE), ta varianta přitom namodelovaná je, ovšem pouze teoreticky.

Je jasné, že budeme muset jednak splnit cíle do roku 2030, jednak bude potřeba nahrazovat uhlí (i kdybychom odhlédli od změn klimatu, uhlí nám bude ubývat). Možnosti, čím nahradit uhlí, máme pouze tři: obnovitelné zdroje, jádro a plyn. Pokud jde o jádro, může dojít k tomu, že podobně, jako zkrachoval tendr před několika lety, zkrachují i současné pokusy, případně se dodavatel vybere a podobně jako ve Finsku nebo na Slovensku dojde k velkému skluzu projektu a růstu nákladů.

Klára Sutlovičová: Ústup od uhlí v elektroenergetice má primárně pomoci v boji se zvyšováním teploty planety

Pařížská klimatická dohoda je dobrým rámcem pro snižování globální teploty. Na dosahování klimatických cílů ale není dostatek politické vůle, upozorňuje v rozhovoru Klára Sutlovičová před klimatickou konferencí v polských Katovicích, kde se mají přijmout nástroje pro implementaci pařížských klimatických cílů.

Klára Sutlovičová je …

Plyn má samozřejmě riziko dovozní závislosti a bezproblémové nejsou ani obnovitelné zdroje. Ovšem na druhou stranu, mají řadu výhod. Jde o domácí zdroj a jeho problémy lze do určité míry řešit.

K přehodnocení by tedy rozhodně dojít mělo. Navíc je patrné, že některé předpoklady, na kterých je postavena stávající koncepce, zkrátka nevycházejí.

Veřejnému mínění může prospět podpora pro komunitní zdroje

Evropský balíček pro čistou energii, resp. směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů, která je jeho součástí, posiluje samovýrobce a tzv. energetické komunity. Do jaké míry může jejich podpora vnímání obnovitelných zdrojů v Česku ovlivnit?

Příkladů, kdy obnovitelný zdroj generuje benefity pro obec nebo nějaké lokální družstvo, máme bohužel málo (což je ostatně dáno i tím že družstevnictví u nás z historických důvodů nemá dobré postavení). Je ale pravda, že zatímco proti obnovitelným projektům slyšíte řadu výhrad, proti energeticky soběstačné obci Kněžice jich najdete poměrně málo. Projekt funguje na regionálním principu a místní si na něj rozhodně nestěžují. Milan Kazda, starosta, který ten projekt prosadil, je ostatně už v několikátém funkčním období. Pokud by se vrátily podmínky, které tady byly v době, kdy s projektem začínali, měl by ještě další nápady.

Pokud by se tedy podpora, která dnes chybí pro všechny typy obnovitelných zdrojů, obnovila alespoň pro komunitní zdroje, představovalo by to krok k vyšší podpoře veřejného mínění i pro všechny ostatní obnovitelné projekty.

Pokud podpora energetických komunit vychází z evropské legislativy, Česká republika se s ní bude muset vypořádat…

To ale ještě není záruka, že to bude efektivní. Viděl jsem návrh, který by zvýhodňoval komunitní obnovitelné zdroje, které by šly do aukcí. Pokud ale aukce budou jen na velké zdroje, obce do nich nepůjdou.

Zmiňované aukce na obnovitelné zdroje jsou součástí aktuálně připravované novely zákona o podporovaných zdrojích energie. Jak se k tomuto modelu podpory stavíte? A čím by měl být doplněn?

Systém aukcí pro velké projekty dává smysl. To, že by měl něčím doplněn, je zřejmé a návrh zákona proto v souladu s evropskými pravidly obsahuje také druhý mechanismus, a to podporu pro malé zdroje formou zeleného bonusu.

návrhu ale vidím několik problematických bodů. První z nich je ten, že zákon tyto mechanismy sice poměrně dobře popisuje, ale zároveň nikde nezaručuje, že je bude aktivovat. Případná aktivace zůstává závislá na vládním nařízení, které se má vydávat jednou za tři roky. Ve chvíli, kdy bychom plnili evropské závazky (alespoň tak je to v důvodové zprávě), nebude vypsána ani aukce, ani zelené bonusy. Pokud by tedy například došlo k tomu, že se začne vyrábět víc tepla z biomasy (což je u nás dominantní obnovitelný zdroj), tak se podpora pro vítr vůbec nevypíše.

Co říkáte na námitku Solární asociace, která protestuje proti skutečnosti, že návrh novely podporu pro solární energii úplně pomíjí s poukazem na klesající ceny technologií a předpokladem, že s nižšími pořizovacími náklady už podpora nebude do budoucna nutná?

Připadá mi, že výčet zdrojů, který mají mít nárok na podporu výroby elektřiny, je v návrhu navíc a působí nelogicky. V jednom paragrafu máme popsáno, jak bude stát vybírat, které zdroje bude podporovat s tím, že ve chvíli, kdy zjistí, že daného zdroje je dost, k vypsání aukcí ani bonusů nedojde. A o paragraf dál je, že v elektřině se můžou podporovat jenom vítr, malá voda a skládkový a kalový plyn. To pak ale budeme podporovat jenom větrné elektrárny, protože v malé vodě má Česká republika potenciál maximálně 50 MW a u skládkového a kalového plynu je to ještě méně.

Věta s výčtem zdrojů, které mají nárok na podporu elektřiny, by v zákoně být neměla. Pokud bychom odstavili uhelné elektrárny a potřebovali bychom více obnovitelných zdrojů (třeba více bioplynových stanic, které jsou stabilní), museli bychom měnit zákon, protože do této věty by bylo nutné ještě přidat “a bioplynové stanice“.

Z mého pohledu by zákonu také pomohlo, kdyby v něm bylo uvedeno, že v případě komunitních zdrojů se o jejich podpoře nerozhoduje vládním nařízením, ale že ten, kdo splňuje parametry komunitního obnovitelného zdroje, má na zelený bonus nárok. Jenže v této chvíli v návrhu není ani definice energetické komunity. Bude tedy třeba zákon ještě doplnit.

Místopředseda hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Marian Jurečka na nedávné akci pořádané Svazem moderní energetiky uvedl, že by bylo vhodné zejména pro menší instalace zavést daňovou motivaci ve formě daňových úlev (a případně i daňových bonusů, aby byl systém spravedlivý i pro nízkopříjmové domácnosti). Touto formou by byla zajištěna podpora domácností, které si nainstalují obnovitelný zdroj, případně v kombinaci s úložištěm. Je to něco, co by dávalo smysl?

Musel bych to vidět na papíře, ale umím si představit, že by to fungovat mohlo. Je tu ale jedna velká překážka. Dlouhodobě prosazujeme energetickou daň z hnědého uhlí, ale postoj ministerstva financí je v tomto ohledu velmi rigidní. Skončily u něj všechny návrhy počínaje nultým návrhem ekologické daňové reformy více než deseti lety. Dnes hrozí, že se nám budou rozpadat teplárenské systémy, protože teplárny platí drahou povolenku a domácnosti s individuálním vytápěním neplatí nic. Je zde návrh, že by se to mělo vyrovnat uhlíkovou daní. Ano, ministerstvo financí si k tomu sice zpracovává analýzu, ale současně tomu klade neuvěřitelný odpor.

Je to tedy z mého pohledu věc, která by se nabízela, ale úspěchy s prosazením jsou minimální.

Energetika bude chytřejší než dřív. Na cestě k digitalizaci bude ale hodně záležet na státu

Hlavním tahounem přechodu k chytřejší digitalizované energetice je v současné době evropská a národní regulace, shodli se experti na nedávné debatě v Praze. Velkou otázkou zůstává, kdo nové technologie zaplatí.

Vraťme se ještě k investiční podpoře pro malé zdroje jako jsou například fotovoltaiky na střechách rodinných domů. Sám jste zmínil, že nárůst objemu těchto zdrojů je poměrně omezený. Má stát nějaké možnosti, kde na tyto investice získat větší zdroje?

Zaprvé, program Nová zelená úsporám bude mít díky vysokým cenám povolenek více prostředků, než bylo dosud běžné. A zadruhé, kromě zákona o podporovaných zdrojích má do meziresortního připomínkového řízení přijít také novela zákona o emisním obchodování. Vedle dosavadních nástrojů dochází i k zavádění modernizačního fondu, který je určen pro deset nových členských států včetně ČR. Z celkových výnosů z prodeje emisních povolenek má Česko nárok na zhruba miliardu eur a investice do obnovitelných zdrojů jsou jednou z doporučených variant využití těchto peněz.

Další povolená varianta je, že peníze, které dostával ČEZ a velcí producenti v rámci derogací [výrobci mohli podle evropských pravidel dostávat část povolenek zdarma, pozn. red.], se mohou dávat do zmíněného modernizačního fondu. Pokud si ji Česko vybere, pak tam budou další a hodně slušné peníze navíc, zejména ve chvíli, kdy bude stát povolenka skutečně mezi 20 a 30 eury.

Prostředky na investiční podpory tedy budou, jakkoli je samozřejmě z těchto výnosů třeba platit také zateplování a kotlíkové dotace. Bude také záležet na nastavení výzev. Státní fond životního prostředí (SFŽP) vloni na podzim vypsal výzvu pro obecní fotovoltaiky, ale nikdo se nepřihlásil. Pokud chcete dát fotovoltaiku na školu, ale je tam podmínka vlastní spotřeby, nebude vám to vycházet, protože o víkendech a o prázdninách žádnou spotřebu nemáte.

Ono se to ale dopředu těžko posuzuje. Když Zelená úsporám začínala, tak se půl roku nevyčerpalo nic. Pak se ale provedla jedna drobná změna a najednou se vyčerpalo deset miliard za rok. Vždycky je to hraní s jednotlivými parametry.