Nobuo Tanaka: Chceme New Deal pro čistou energetiku

Nobuo Tanaka; zdroj: Evropská komise.

Nobuo Tanaka, výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury (IEA), vlády členských vyzývá, aby do svých stimulačních balíčků na obnovu hospodářského růstu začlenily také podporu nízkoemisních technologií. Portálu EurActiv to sdělil v exkluzívním rozhovoru.

  • Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že investice do energetiky budou na straně nabídky vyžadovat 26 bilionu dolarů do roku 2030. Lze očekávat, že tak velikou sumou přispěje pouze soukromý sektor? Není v případě určitých klíčových infrastrukturních projektů (jako je např. Nabucco) zapotřebí také veřejná podpora?

Finančních zdrojů, které by byly schopné tyto investice financovat je na světě dostatek, ale musí k tomu být vytvořeny správné podmínky.

Ze soukromých zdrojů bude muset přijít více kapitálu, než tomu bylo v minulosti. K odklonu od trendu, kdy se do energetiky investovalo z veřejných zdrojů, již ostatně dochází.

Mnoho vlád energetické podniky zprivatizovalo (jednak proto, aby získaly peníze, jednak aby omezily budoucí výdaje ze státního rozpočtu) a zpřístupnilo své trhy zahraniční účasti.

Nicméně státní peníze budou v energetickém sektoru pořád hrát svou roli, především na rozvoj projektů, které současně splňují cíle v oblasti energetické bezpečnosti a životního prostředí.

  • Jsou stávající investiční podmínky příznivé pro dosažení tak vysoké úrovně investic?

Důležitější než absolutní výše celosvětově (nebo i lokálně) dostupných financí je otázka, zda v energetickém sektoru existují správné podmínky k tomu, aby přilákaly potřebný kapitál.

Většina investorů požaduje výnosy odpovídající očekávaným rizikům. Pokud výnosy nezískají v energetickém sektoru, budou investovat jinde.

Rizika, kterým investoři u energetických projektů čelí, jsou obrovská a mění se. Tato rizika mají geologickou, technickou, geopolitickou, tržní, fiskální nebo regulatorní povahu a liší se podle paliva, fáze v daném palivovém řetězci a podle regionu. Energetický sektor si byl ale v minulosti ve většině případů schopen potřebné finance zajistit. V budoucnu toho bude schopen jen v případě, že budou mechanismy financování fungovat, výnosy z investic budou dostatečně vysoké a podmínky k investování lákavé.

  • Vzhledem k nutnosti “dekarbonizovat” světový energetický systém do roku 2050 hrozí, že k těmto investicím nedojde nebo že před čistými energiemi dostanou přednost jiné daleko méně ekologické zdroje energie jako je například uhlí? Jak mohou pokračující otřesy na finančních trzích tuto situaci změnit?

Současná nedostupnost úvěrů by společně s nižšími cenami energií mohly v elektroenergetickém sektoru nastartovat investice do uhlí a zemního plynu, což by nás posunulo na vyšší emisní trajektorii.

Důvodem je, že díky omezenému přístupu k úvěrům jsou kapitálově náročnější projekty jako jsou například investice do jádra nebo obnovitelných energií hůře financovatelné a výroba energie z fosilních paliv je díky nižším cenám konkurenceschopnější.

Nicméně se očekává, že dostupnost úvěrů i nižší ceny budou dočasné a tak by se při rozhodování o investicích mělo pracovat s dlouhodobým horizontem. Jednou z největších hrozeb je dlouhá životnost – elektrárny mají například životnost 60 let, což znamená, že nás důsledky dnešních investiční rozhodnutí budou provázet ještě řadu let.

  • Více než polovina investic do energetiky má jít na výrobu elektřiny, která by uspokojila rostoucí očekávání obyvatel zejména v rozvojových zemích. Je politika těchto zemí správná?

Má-li dojít ke splnění cílů v oblasti hospodářského růstu, životního prostředí a sociálního rozvoje, musí ve většině rozvojových zemí dojít k výraznému nárůstu investic do elektroenergetiky.

Není ale jasné, zda rozvojové země (především Afrika a Indie) budou schopné takovou úroveň investic zajistit. Překonání různých překážek bude vyžadovat velký důraz na restrukturalizaci a reformu elektroenergetického sektoru a dalších oblastí. Hlavním problémem bude zajistit, aby struktury tarifů lépe odrážely náklady.

  • Jak těmto zemím mohou vyspělé země pomoci?

V řadě rozvojových zemí, kde energetické podniky zpravidla vlastní stát a jejich příjmy nejsou dostatečné, musí investiční kapitál přijít od vlády a v podobě půjček od multilaterálních úvěrových agentur.

V rozvojových zemích se ale v poslední době stále častěji objevují tendence přilákat soukromé investory (ať již jde o investory z vyspělých zemí nebo z domova), kteří by část jejich potřeb pokryly.

Snaha přilákat privátní investory představuje výzvu. Soukromý sektor, který v zásadě investiční příležitosti v rychle rostoucích ekonomikách vítá, zareaguje pouze ve chvíli, kdy vidí dostatečně stabilní a adekvátní právní rámec a může očekávat dostatečně vysoké výnosy, které by kompenzovaly případná rizika.

Další možností, jak mohou vyspělé země pomoci rozvojovým zemím, je podělit se s nimi o zkušenosti (jak dobré tak špatné), které získaly v průběhu liberalizace svých trhů s elektřinou. Především mohou upozornit na otázky, které jsou zásadní jak pro úspěšnou liberalizaci trhu s elektřinou tak pro pochopení, že jde o dlouhý proces, který vyžaduje silné zapojení a závazek ze strany vlády.

  • V současné době neexistuje žádný mezinárodní rámec pro energetickou politiku a související otázky se obvykle řeší bilaterálně. Jaká jsou vaše doporučení pro posílení mezinárodní spolupráce v energetice?

Je zde jasná potřeba navrhnout jakýsi globální rámec pro energetickou politiku. Možná nejlepší ukázkou toho je, že i kdyby všichni členové OECD snížili do roku 2030 své emise CO2 na nulu, pokud se od svých emisních trendů zároveň neodkloní země, které členy OECD nejsou, klimatické změny tím adekvátně nevyřešíme.

Dalším příkladem je (vzhledem k očekávanému růstu poptávky po energiích během nastávajícího desetiletí v zemích, které nejsou členy IEA a vzhledem k propojenosti světových trhů) nutnost spolupráce členských a nečlenských zemí IEA na zajištění energetické bezpečnosti. IEA může a musí zůstat ústředním bodem celosvětového dialogu.

IEA je jediná mezinárodní energetická organizace, která má odborné znalosti ve všech oblastech energetiky. Zastáváme filosofii otevřených trhů a rozmanitosti dodávek. Jsme vyhlášeni svými objektivními a nezávislými analýzami. Organizujeme řadu fór, kde se setkávají vlády jak z členských tak nečlenských zemí IEA, ale i vědci a odborníci, a v ovzduší spolupráce na nich řeší společné problémy.

  • Čína je dnes zemí s nejrychleji rostoucí poptávkou po energích na světě a již brzy se stane jejïch největším světovým odběratelem. Plánujete pozvat Čínu do IEA?

Vedle bilaterálních vztahů, které mají s Čínou naše členské země, s ní má úzké vztahy i samotná IEA. Díky rostoucí roli Číny na celosvětovém trhu s energiemi máme veliký zájem na tom, aby tato úzká spolupráce pokračovala a prohlubovala se tam, kde to podmínky dovolí.

První podmínkou by samozřejmě bylo přání Číny vstoupit do IEA. IEA má navíc jistá kritéria, která by bylo třeba splnit. Patří k nim například požadavek na vytvoření dostatečných ropných rezerv a nutnost pozměnit smlouvu o IEA (v současnosti mohou být členy IEA jen členské země OECD).

  • IEA byla založena v reakci na ropné šoky v 70. letech. Co jsme se od té doby naučili? Dnes to přeci vypadá, že krize, kterou zažíváme, je ještě větší…

Krize ze 70. let byla částečně výsledkem ropného embarga a tato situace vedla k vytvoření IEA. Dnešní krize je poněkud odlišná od té ze 70. let. Nyní nastalo dočasné období, kdy je na trhu přebytek ropy, ale tím bychom se neměli nechat ukolébat. Máme-li v budoucnu být schopni pokrýt obnovenou poptávku, musíme investice zachovat i v době krize.

IEA byla založena během ropné krize v letech 1973-1974 a její původním úkolem bylo koordinovat opatření v krizových situacích charakteristických výpadky dodávek ropy, jako tomu bylo například v případě hurikánů Katrina a Rita. Od sedmdesátých let se ale trhy s energiemi změnily a s nimi i IEA.

Dnes jsou úkolem IEA tzv. „tři E” vyvážené energetické politiky: energetická bezpečnost, ekonomický rozvoj a ochrana životního prostředí (enviroment). Náš mandát zahrnuje několik oblastí: poradní funkce při vytváření návrhů dobré energetické politiky, shromažďování a analýza globálních energetických statistik a příprava klíčových analýz světového trhu s ropou.

Naše hlavní poslání, tedy pomoc vládám podporovat jejich ekonomiku dodávkami energií, které zároveň neohrožují životní prostředí, je v důsledku finanční krize ještě více opodstatněné. Vyzýváme vlády po celém světě, aby součástí jejich stimulačních balíčků byla i podpora nízkoemisních technologií. Říkáme tomu „New Deal pro čistou energetiku“.