Bude letošek nejteplejším rokem?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

zdroj: Shutterstock

Unijní cíle na období 2030–2050 nejsou dost ambiciózní, aby členské země EU dostály závazkům z pařížské klimatické konference, ukazuje nová studie. Globální teplota přitom roste a letošek by mohl být nejteplejším rokem v historii měření. Kam by se měla evropská klimatická politika dále posouvat?

Americká NASA a tamní Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) shodně odhadují, že rok 2016 bude nejteplejším rokem v historii měření.

Nárůst průměrné teploty osciluje kolem jednoho a půl stupně oproti předprůmyslovému období. Udržet oteplení co nejblíže tomuto limitu přitom vyjednavači států na Konferenci OSN o změnách klimatu v Paříži v prosinci 2015 stanovili jako nový cíl mezinárodní ochrany klimatu.

NOAA naměřil v dubnu nárůst teploty o 1,1 stupeň Celsia navíc oproti průměru za celé 20. století, který činí 13,7 stupně. Vzhledem k předchozímu rekordu z roku 2010 vzrostla teplota o tři desetiny stupně. NASA nárůst dubnových teplot hodnotila podobně, vycházela ale ze srovnání s teplotním průměrem z let 1951–1980.

Institut Climate Central data obou úřadů porovnal s průměrnými teplotami z let 1881–1910. Tak došel k nárůstu o 1,45 stupňů oproti průměru v předindustriální éře.

Ze získaných dat dále Climate Central vyvozuje, že planeta nezažila mrazivé zimy od zatím nejchladnějšího roku 1911.

O stupeň teplejší planeta

Odborníci spoléhají alespoň na to, že dílčí snížení globálních teplot může přinést letošní časová návaznost tichomořských meteorogických jevů La Niňa a El Niňo.

El Niňo přechodně způsobuje sucho v Asii a spouští intenzívní srážky ve východním Tichomoří, La Niňa naopak zesiluje studený peruánský proud a v Asii kvůli ní hojně prší.

Už loňský rok byl nejteplejší od roku 1880, na čemž mohlo mít podíl i zmíněné El Niňo. Loni vystoupila průměrná teplota podle NOAA a NASA o stupeň výš oproti předindustriální éře.

Cíl udržet nárůst světových teplot oproti předprůmyslové době mezi 1,5 a 2 stupni Celsia je pro signatářské státy motivací, aby tomu přizpůsobily tempo snižování emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů.

A co Evropská unie?

Co to konkrétně znamená pro klimatickou politiku Evropské unie?, ptá se nová studie Climate Analytics. Dochází k tomu, že unijní cíle na období 2030–2050 nejsou dost ambiciózní, aby členské země dostály závazkům z Paříže.

Pro výpočet potřebné míry snižování emisí použila studie Climate Analytics dvě metody: první vychází z požadavku na co nejmenší ekonomické náklady. Kombinuje současné znalosti z energetiky a klimatické modely.  Druhý přístup se snaží zajistit, aby závazky byly pro tu kterou zemi nebo region spravedlivé a únosné. Bere v potaz její historický podíl na globální klimatické změně i bohatství toho kterého státu a jeho schopnost podílet se na celosvětové snaze omezit emise.

Podle kritéria co nejnižších nákladů by Evropská Unie jako celek měla v roce 2030 dosáhnout snížení emisí oproti roku 1990 na polovinu. Momentálně si dává cíl alespoň 40%.

Do roku 2050 má EU omezit emise o 90 %, což odpovídá pařížským závazkům. Z druhé metodiky výpočtu plyne, že by EU měla své emise snížit do roku 2030 nejméně o 75 %.

Aby toho dosáhla, musela by sedmadvacítka nejen omezit vlastní znečištění, ale také investovat do redukce emisí v rozvojových zemích.