Vyšší účinnost pobízí k další spotřebě, pochopení efektu prý zlepší klimatickou politiku

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Praisaeng

Díky novým technologiím je možné v řadě oblastí lidského života šetřit energií. Vyšší efektivita ale někdy paradoxně vede k další spotřebě, a to zejména tam, kde dosud lidé nemohli energii využívat naplno. Jev zvaný rebound effect by v budoucnu mohl ovlivňovat politiky na podporu energetických úspor. Studie zaměřená na tento problém vzniká i v České republice.

Při vytváření strategií pro podporu vyšší energetické účinnosti je třeba pamatovat na tzv. indukci spotřeby, známou také pod anglickým názvem „rebound effect“, ukazují odborné studie. Zjednodušeně se jedná o jev, kdy díky zvýšení energetické efektivity dochází paradoxně k dalšímu spotřebě energie.

Část úspor se tak ve skutečnosti vytrácí, a pokud je efekt dostatečně velký, může to vést až k ohrožení smyslu politik podporujících úsporné technologie. Rozsah rebound effectu se typicky vyjadřuje jako procento potenciálních úspor, které nejsou v rámci celkového zefektivnění využity. Pokud zvýšená spotřeba původní úsporu zcela vynuluje, nazývají odborníci takový jev „backfire“.

Pro příklad – pokud dojde k zefektivnění vytápěcího systému v budově o 20 %, podle ekonomických teorií to neznamená, že se také o 20 % sníží spotřeba energie na vytápění, shrnují například ve své studii z roku 2007 Steve Sorrell a John Dimitropoulos z univerzity v Sussexu. Skutečné úspory jsou totiž určovány několika faktory.

Přímý a nepřímý vliv

Rebound effect se může projevit přímo, a to tak, že díky nižší ceně energie vyvolané úsporami mohou někteří spotřebitelé využívat energetické služby více než předtím. Mohou se ale projevovat také nepřímé vlivy. Finance, které spotřebitelé ušetří díky vyšší energetické účinnosti, mohou investovat do nákupu více produktů, k jejichž výrobě je potřeba spotřebovávat „novou“ energii.  

Důsledky se však mohou týkat celé ekonomiky. Díky úspornějším technologiím ke spotřebě energie je totiž možné nastartovat ekonomický růst, který pak v makroekonomickém měřítku vede k dalšímu využívání energií.

Projevy rebound effectu jsou podle odborníků individuální pro jednotlivé druhy energetických služeb nebo energetických spotřebičů. Například v případě chladniček prý nelze předpokládat, že by technologická vylepšení vedla ke změnám v tom, jak často lidé ledničku využívají. Mohou si ale pořizovat větší chladničky nebo jich mít v domácnosti několik, píše se v další studii Sorrella a Dimitropoulose, kteří spolupracovali s Mattem Sommervillem z Imperial College v Londýně.

Rebound effect se přitom netýká pouze úspor energie v budovách. Významný počet studií se zabývá také jeho projevy v oblasti dopravy. Díky větší úspoře na palivu mohou například řidiči automobilů s nižší spotřebou jezdit autem častěji nebo na delší vzdálenosti.  

Spousta nejasností

Vliv rebound effect se podrobněji začal zkoumat v 70. letech ve Spojených státech, ačkoliv se o něm hovořilo již v 60. letech 19. století. V současné době existuje na celém světě několik desítek studií, které se indukcí spotřeby zabývají. Aktuálně se studie zaměřená na rebound effect připravuje i v České republice. Pracuje na ní tým Centra pro otázky životního prostředí na Karlově univerzitě v Praze.

Problém spočívá v tom, že vědci se dlouhodobě jen těžko dokážou shodnout na tom, jaký rozsah a jaký význam rebound effect ve skutečnosti má. Je totiž obtížné analyzovat především jeho nepřímé dopady. V případě přímého rebound effectu se pak jednotlivé studie liší například v použité metodologii.

Jak vyplývá ze závěrečné zprávy projektu Generálního ředitelství Evropské komise pro životní prostředí, mezi důležitými hráči na evropském trhu nepanují pochybnosti o tom, že rebound effect existuje. Otázka prý ale opět visí nad tím, jak významný vlastně je a kterých sektorů se týká především.   

Úspory ohrozit nechceme

Výsledky různých studií ukazují, že rebound effect se nejčastěji projevuje v rámci nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Těm se totiž díky účinnějším technologiím otevírá možnost využívat energii více než doposud. Různé energetické služby tak mohou získávat nové zákazníky.

Z podobného důvodu má rebound effect největší potenciál v rozvojových zemích. Jejich ekonomiky navíc rychle rostou, což s sebou přináší i vyšší spotřebu energie. V těchto zemích se podle některých odborníků také častěji projevuje nižší vzdělanost a menší zkušenost s využíváním energie, což energetické úspory dále zmenšuje.

Ani ve vyspělých zemích si ale řada lidí v klíčových pozicích není existence rebound effectu vědoma, upozorňuje ve své studii Jeroen van den Bergh z Autonomní univerzity v Barceloně. V rozvinutých zemích přitom podle výsledků studií představuje rebound effect v domácnostech a osobní dopravě 10 až 30 %. V průmyslu se pak podle výzkumu z USA pohybuje mezi 20 až 60 %. Nejvíce se projevuje v energeticky náročných sektorech.

Odborníci se přitom shodují, že cílem zkoumání rebound effectu není ukončení politik na podporu energetické efektivity. „Existuje například obava neziskových organizací zaměřených na úspory energie, že pokud se bude rebound effect více zkoumat, povede to ke zpomalení vývoje směrem k vyšší účinnosti,“ řekl EurActivu Jan Urban z Centra pro otázky životního prostředí UK.

Tak to ale podle expertů není. Jev je prý potřeba dobře pochopit, aby bylo možné se negativním důsledkům účinně vyhnout. Politiky pro podporu úspor prý také kvůli vlivu rebound effectu musí být ambicióznější a musí být doplněny dalšími nástroji.

Podle Urbana odborné studie většinou doporučují, aby bylo zvyšování energetické účinnosti doprovázeno také vyváženým zvyšováním cen energie. Prospěšné je podle exportů také stanovení stropu prostřednictvím obchodovatelných povolenek na spotřebu energie nebo množství vypouštěných emisí CO2. Prozatím se však spíše zkoumá, jaké politiky by byly v souvislosti s rebound effectem nejlépe průchodné.