Stát musí renovovat své budovy, podle EU má šetřit energií

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net

Od příštího roku mají ve členských zemích EU začít povinné rekonstrukce některých budov státní správy. Nařizuje to směrnice o energetické účinnosti. Nakonec se má povinnost týkat jen staveb, ve kterých sídlí ústřední orgány, jako jsou ministerstva. Původně to měly být všechny veřejné budovy. Může plnění povinností narazit na „tradiční“ nechuť vůči nařízením shora?

Zateplování rodinných domků nebo paneláků a využívání různých technologii k úsporám energie je dnes stále běžnější. Šetřit teplem a elektřinou se ale dá také v budovách, které užívá státní správa.

Členské země EU a europoslanci se minulý rok shodli na tom, že stát by měl jít v úspoře energie příkladem ostatním majitelům domů. Má to prý i tu výhodu, že to státu pomáhá šetřit prostředky nutné na provoz.   

Mezi jednotlivými úřady jsou v tom poměrně velké rozdíly, shrnuje zkušenost technický manažer Pavel Matoušek, zástupce Asociace výrobců minerální izolace. Jen některé z nich prý mají hlubší zájem o odborné zvládnutí práce i porozumění stavebním technologiím. Vede to pak podle něj i k hladšímu průběhu samotné stavby nebo rekonstrukce.

Evropská směrnice

Evropské instituce vloni roli státu v renovacích budov projednávaly v rámci rokování nad směrnicí o energetické účinnosti, která byla schválena před rokem a kterou v současné době členské státy implementují (EurActiv 6.11.2013).

Podle této směrnice bude mimo jiné povinné renovovat budovy státní správy. V číselném vyjádření má jít každoročně o 3 % celkové podlahové plochy takových staveb, které mají větší rozlohu než 500 metrů čtverečních. Při renovacích je nutné se zaměřit alespoň na minimální požadavky pro úspory energií.

Týká se to ovšem jen těch budov, které vlastní ústřední orgány státu, a které zároveň tyto úřady využívají. Jde tak o sídla ministerstev a některých institucí jako například Energetického regulačního úřadu. Původně se ve směrnici počítalo se všemi veřejnými budovami. Členské země ale v průběhu vyjednávání návrh zmírnily. Byl to přitom jeden z nejkontroverznějších bodů legislativy (EurActiv 11.6.2012).

CRAB

„Řešení se samozřejmě budou velmi lišit například u historických staveb,“ vysvětluje Petr Holub, ředitel aliance Šance pro budovy, která sdružuje firmy z oboru energeticky úsporného stavebnictví.

Pravidla tak nemají neplatit pro domy, které jsou historicky nebo architektonicky vzácné a vztahuje se na ně památková ochrana. Ty nemusí projít renovací, pokud by to nepřijatelně změnilo jejich vzhled. Výjimka platí i pro budovy sloužící ozbrojeným silám a budovy, které se užívají pro náboženské účely.

Česká vláda minulý týden povinnosti plynoucí z EED projednávala. „Příkladné renovace“ administrativních budov totiž mají začít už od ledna nového roku. Od roku 2015 se pak bude vztahovat i na menší budovy – ty, které mají rozlohu nad 250 metrů čtverečních.  

Česko ale dosud nemá úplný seznam všech objektů, kterých se má opatření týkat. Hotový má být na konci ledna.

Během letošku sbíral stát potřebné údaje do tzv. Centrálního registru administrativních budov (CRAB). Ten spravuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Původně měly všechny vládní resorty doplnit data do systému už v létě, kvůli problémům se to zdrželo. Podle informací z úřadu je už ale systém naplněn.

Švejkování

Jak EurActivu řekl Petr Holub, rekonstrukce budov státních institucí by prý měly být prováděny především tak, aby se u každé z nich plně využil úsporný potenciál.

Pavel Matoušek se domnívá, že to v Česku nebude tak jednoduché. „Mám jistý pocit, že pokud se podaří v rámci celé republiky naplnit cílovou hodnotu, neznamená to, že se ji podaří naplnit se všemi podstatnými doprovodnými vlivy: aby byly rekonstrukce dostatečně hodnotné a využitelné a ze stavebně-technického hlediska kvalitní a trvanlivé,“ sdělil redakci.

S projektanty a stavebníky se prý často shoduje ve zkušenosti, že v Česku se projevuje tradiční nechuť k „nařízením shora“ a především „z Bruselu“.

„To je souhrn českého ‚švejkování‘, které je pak zakončeno zpravidla prolomením směrnice v rámci prováděcích předpisů. Výsledkem je změkčení, odklad nebo přechodné období s jinými pravidly než platí u starších členů EU,“ říká.