Přehled: K čemu se Česku hodí emisní povolenky a reforma ETS

zdroj: Shutterstock; autor: Soloviova Liudmyla

Průmysl se obává růstu cen kvůli zdražování povolenek na vypouštění CO2. Pečlivě bude sledovat proměnu systému emisního obchodování, která v EU startuje. Ekologové naopak upozorňují, že průmysl si už dokázal zajistit řadu ústupků. Zároveň budou mít podniky k dispozici mechanismy, díky kterým mohou peníze z povolenek využit k modernizaci. I Česko patří mezi chudší země, které by mohly mít z povolenek větší prospěch než ostatní.

Průmyslové podniky v EU se obávají rostoucí ceny emisí CO2, kterou lze očekávat po roce 2020. Tvrdí, že přísná klimatická politika vyhání průmysl mimo hranice EU, a ohrožuje tak evropskou ekonomiku „únikem uhlíku“.

Konfederace evropského podnikání Businesseurope tak reaguje na nový návrh Evropské komise, která v rámci takzvaného letního balíčku představila plán na revizi systému emisního obchodování (EU ETS). Ten se musí připravit na období po roce 2020, kdy začnou platit nové klimaticko-energetické cíle EU.

„Komise se svým návrhem nedokáže ubránit konkurenceschopnost evropského průmyslu,“ tvrdí generální ředitel Businesseurope Markus J. Beyrer.

ETS po roce 2020: přísnější podmínky

Příliš výrazně se prý snižuje množství povolenek, které budou firmy dostávat zdarma. „To naše podniky znevýhodňuje v konkurenci jiných zemí, které v oblasti klimatu nevyvíjejí takové snahy,“ říká Beyrer.

Podle návrhu Komise se totiž v období 2021–2030 zvýší tempo, kterým se část povolenek každoročně automaticky odebírá z trhu (1,74 % na 2,2 %). Pevně by také měl být stanoveno množství povolenek, které se budou prodávat v aukcích (57 %).

Jak vypočítali analytici serveru Carbon Pulse, velcí průmysloví znečišťovatelé budou mít k dispozici průměrně 630 milionů bezplatných povolenek ročně. Ve srovnání se současným obdobím (2013–2020) je to o 24 % méně (v současnosti je to 825 milionů povolenek ročně).

Energeticky náročná odvětví budou sice povolenky nadále dostávat zdarma, pravidla pro přidělování ale mají být přísnější. Zároveň se počítá s mnohem vyšší cenou emisí (okolo 25 eur za tunu), než jaká panuje dnes (okolo 8 eur za tunu). Podrobněji jsou plány Komise vysvětleny zde.

Průmysl ochranu má

Podle ekologických organizací si ale podniky stěžovat nemohou. Bezplatných povolenek mělo být podle původních pravidel po roce 2020 méně, než kolik teď navrhuje Komise. Po roce 2027 už navíc žádné bezplatné povolenky neměly existovat, kromě povolenek pro odvětví nejvíce ohrožená ztrátou konkurenceschopnosti.   

ČEZ chce peníze z bezplatných povolenek směrovat do OZE.

„Přestože vyšší cena uhlíku může být pro některá odvětví riziková, celkově lze v návrhu vidět příležitost pro modernizaci našeho průmyslu a rozvoj některých inovativních sektorů,“ hodnotí návrh český europoslanec Miroslav Poche (ČSSD), který je v Evropském parlamentu členem výboru pro průmysl, výzkum a energetiku.

Pozitivní podle něj je, že opatření na ochranu proti „úniku uhlíku“ zůstala zachována.

„Poskytování bezplatných povolenek bude určeno především pro sektory, které jsou nejvíce vystaveny této hrozbě. Častěji se také bude posuzovat růstový potenciál jednotlivých sektorů, tak aby nedostatek povolenek nebrzdil jejich rozvoj,“ řekl EurActivu.

Modernizační fond

Během říjnových jednání o klimatické politice se navíc zemím střední Evropy podařilo vyjednat, že z emisních povolenek budou mít větší prospěch než vyspělejší a bohatší členové EU.

Do speciálního fondu má být například vyčleněno 310 milionů povolenek, a výnosy z nich budou moci využít právě chudší unijní země. Včetně České republiky, která by tak mohla podle odhadů získat asi 1,25 miliardy eur. Fond má sloužit k modernizaci energetického systému a ke zvyšování energetické účinnosti.

Derogace – povolenky pro výrobce elektřiny

Kromě toho budou moci méně vyspělé země nadále přidělovat povolenky zdarma i výrobcům elektřiny. Tato možnost – takzvaná derogace – už po roce 2020 neměla existovat.

„Povolenky v rámci derogace jsou přidělovány výměnou za investice do nízkouhlíkových technologií,“ vysvětluje ředitel vnějších vztahů společnosti ČEZ Ivo Hlaváč.

ČEZ tak prý o ně bude mít v příštím desetiletí zájem, protože se hodí do jeho dlouhodobé strategie.

Ekologické organizace v minulosti několikrát upozorňovaly, že v zemích střední Evropy se finance z těchto povolenek investují do uhelných elektráren, ačkoliv by měly podporovat hlavně rozvoj moderních čistých technologií. Navíc prý využívání v minulosti nebylo vždy transparentní.

ČEZ nyní tvrdí, že derogační povolenky využije spíše k rozvoji obnovitelných zdrojů.

„Dokončován je nejrozsáhlejší ekologizační program v Česku na našich uhelných elektrárnách, takže v budoucnu by mohly být derogace více zaměřeny na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů,“ řekl Hlaváč redakci.

Inovační fond

EU ETS má ovšem zahrnovat i mechanismus, díky kterému mohou povolenky pro investice do čistých technologií využívat firmy ze všech členských zemí.

Vyčleněno má být více než 400 milionů povolenek, které poputují do takzvaného inovačního fondu. Ten má sloužit pro investice do rozvoje obnovitelných zdrojů, technologií pro zachycování a ukládání uhlíku a také průlomových inovací v průmyslu.

Inovační fond má navázat na podobný mechanismus, který v současném období funguje pod názvem NER300. Z něj se Česku v minulosti nepodařilo získat žádné peníze.

MPO povolenkami žehlí hlavně problémy se špatnou podporou OZE.

„Hlavní problém NER300 byly kategorie podporovaných projektů, kdy bylo kvůli přírodním podmínkám v Česku možné uvažovat prakticky pouze o podpoře využití geotermální energie. Jediný vhodný projekt byl připravován v Litoměřicích, ale město nakonec žádost o podporu kvůli vysoké míře kofinancování stáhlo,“ řekl EurActivu viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Daniel Beneš.

Pokud by podmínky zůstaly stejné, bude tak prý mít Česko jen omezené možnosti čerpání těchto peněz.

„Bude nutné, aby se rozšířilo portfolio podporovaných technologií, aby i vnitrozemské státy s omezenými podmínkami pro využití obnovitelných zdrojů měly možnost prostředky z inovačního fondu čerpat,“ tvrdí Beneš.

Výnosy z dražby povolenek

Pro modernizaci a rozvoj čistých technologií ovšem státy nemusí využívat jen speciálně vyčleněné povolenky, ale také výnosy z těch, které prodají v dražbách. Komise je nabádá, aby na snižování emisí, rozvoj obnovitelných zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a další opatření využívaly alespoň 50 % výnosů.

V návrhu nové směrnice se hovoří také o jejich využití pro hladší přechod trhu práce k nízkouhlíkové ekonomice nebo o podpoře klimatické politiky ve třetích zemích.

V Česku si zatím peníze z povolenek, které jsou určeny pro „zelené“ investice, dělí napůl ministerstvo průmyslu (MPO) a ministerstvo životního prostředí (MŽP).

MPO peníze z povolenek využívá hlavně na zažehnání problémů spojených se špatně nastavenou podporou obnovitelných zdrojů. Část má být využita také pro úspory energie v průmyslu.

„Peníze by se neměly utopit jen v zalepení nákladů na nezvládnutou podporu OZE v minulosti. Naše aliance plně podporuje navýšení alokace pro program Efekt (program MPO, který slouží právě k podpoře energetických úspor a rozvoje obnovitelných zdrojů – pozn. red.),“ řekl EurActivu ředitel aliance Šance pro budovy Petr Holub.

Zelená úsporám – efektivní, nebo ne?

Polovina výnosů určená pro MŽP pak putuje do programu Nová zelená úsporám (NZÚ), ze kterého je možné získávat dotace pro zvyšování energetické účinnosti v budovách.

To se prý bude hodit i po roce 2020. „Zrekonstruovaná je v Česku asi jedna třetina budov. Z toho je ale polovina zrekonstruována nekvalitně. Takže pět šestin fondu budov projde opravami s cílem dosáhnout úspor energie. To je projekt na 30 let,“ říká Holub.  

Na program NZÚ se ovšem nedávno snesla kritika kvůli tomu, že peníze jsou v něm prý využívány neúčelně.

„Současné nastavení programu vzbuzuje pochyby o efektivním využití prostředků. Za plánovaných 27 miliard korun by se mělo dosáhnout pouze 4 petajoulů úspor,“ řekl redakci Daniel Beneš.

V porovnání s operačními programy evropských fondů tak prý jde o nejméně efektivní formu podpory.

Podle Holuba je to ale spíše nedorozumění. „Poslední čísla naopak ukazují, že na uspoření 1 petajoulu stačí v NZÚ méně než 2 miliardy korun z veřejných prostředků,“ říká.

„Nyní se navíc konečně zdá, že program bude kontinuální, což umožní lepší plánování přípravy projektů, menší transakční náklady, a postupně tak bude možné podporu snižovat,“ tvrdí.

Autor: Adéla Denková