Mohou dodavatelé energie přispět k efektivním úsporám?

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: ponsulak

Podle zkušeností ze zahraničí přináší povinnost energetických úspor pro dodavatele pozitivní výsledky v oblasti energetické účinnosti. Zákazníkům pomáhá šetřit výdaje, výhodná však může být i pro samotné energetické společnosti. Schémata energetické účinnosti však prý mají i svá slabá místa. Kritici, jako například Teplárenské sdružení ČR, namísto povinných úspor navrhují třeba zavedení daně z energie.

Evropská unie by se měla zamyslet nad cílem, kterého chce dosáhnout prostřednictvím schémat energetických úspor, domnívá se ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.

EU podle něj může totiž na jedné straně využívat potenciál, který se v oblasti energetické účinnosti skrývá, a úspory racionálně ekonomicky využívat. Na druhé straně však hrozí, že bude Evropa podporovat i opatření, která by se bez politického zaštítění ekonomicky neprosadila.  

S přijetím úsporných schémat, tedy konkrétních způsobů, jak v energetice dosáhnout efektivity, počítá aktuálně projednávaná směrnice o energetické účinnosti. Jedním z nich je tzv. povinná podpora energetické účinnosti (energy efficiency obligation – EEO) pro dodavatele. Pokud by byla směrnice přijata, znamenalo by to pro energetické firmy, že budou muset u svých koncových uživatelů každoročně ušetřit 1,5 % prodané energie (EurActiv 11.5.2011).

Proč dodavatelé?

„Dodavatelé energií však podle mého názoru nejsou v nejlepší pozici, aby takové úspory energie zajišťovaly,“ prohlásil Hájek na pražské konferenci Green Buildings 2012, kterou pořádala Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC).

Vedle jiných důvodů zmínil například konflikt zájmů, který vyplývá ze zájmu společností prodávat zákazníkům naopak více energie. Firmy se podle něj také musí zamýšlet nad tím, jaké procento nákladů mohou na své zákazníky přenášet. V sektoru dálkového vytápění jde prý o zvláště složitou otázku, protože zákazníci se mohou ze sítě „jednoduše odpojit a přestoupit k jinému dodavateli“.  

„Pro dosažení energetických úspor existují i další modely, například model německé státní banky KfW (Kreditanstalt für Wiederaufbau), která prostřednictvím komerčních bank poskytuje dlouhodobé úvěry pro investice do úsporných opatření. Komise to ve směrnici zohledňuje a ponechává v této oblasti jistou flexibilitu,“ upozornila na konferenci Edith Pike-Biegunska z neziskové organizace Regulatory Assistance Project (RAP), která poskytuje poradenství státním orgánům ve sféře energeticko-klimatických témat a má zkušenosti se zaváděním úsporných povinností pro energetické společnosti v několika zemích.

Podle ní jsou dodavatelé naopak ideálním hráčem, který může úspory zajišťovat, protože představují stabilní zdroj financí. Schémata realizovaná těmito firmami totiž nejsou závislá na změnách politického vedení země a peníze, které z nich plynou, nejsou primárně příjmem státního rozpočtu. Díky tomu prý lze energetickou účinnost podporovat dlouhodobě s větší jistotou.

Modely existují

„Byla jsem překvapená, když mě organizátoři konference informovali, že řada energetických firem v České republice oponuje návrhům, které projednávaná směrnice obsahuje,“ uvedla Elena Markova z dánské společnosti EnergiMidt, která poskytuje služby v oblasti dodávky energií, vody a telekomunikací (na stránkách EurActivu si dnes můžete přečíst také rozhovor, který Elena Markova redakci poskytla).   

Podle jejích slov totiž s povinností úspor pro společnosti existují v Dánsku velmi pozitivní zkušenosti. Systém energetické účinnosti přitom v zemi existuje již od 90. let a od roku 2006 se do něj musí všechny firmy zapojit povinně.

EnergiMidt poskytuje také poradenství v oblasti energetických úspor společnostem ve střední a východní Evropě. „Ze zahraničí máme zkušenost, že firmy si uvědomují pozitivní přínosy energetické účinnosti, ale obávají se, že pro přijetí potřebných opatření nebudou mít dostatek financí,“ řekla k tomu manažerka.

Podle jejích slov však lze pro financování úspor využívat bankovní úvěry. Model, který její organizace pro společnosti v ostatních státech vytvořila, prý dokazuje, že účinné využívání energie může být výhodné jak pro dodavatele, tak pro zákazníka.

Skutečné úspory

Jak tvrdí řada odborníků, zapojení distributorů do schémat energetické účinnosti má pozitivní přínos také pro celou společnost. S poskytováním energetických služeb existují zkušenosti například v USA, kde dodavatelé přispívají k dosahování účinnosti částkou 6,1 miliard amerických dolarů, což představuje 1,5 % jejich celkových zisků, uvedla na konferenci Patty Fong z organizace European Climate Foundation.

V Evropě se povinnost energetických úspor uplatňuje prozatím ve Velké Británii, Francii, Itálii, Dánsku, Belgii (konkrétně ve Flandrech), Irsku a Portugalsku, seznamuje se s nimi také Polsko. V těchto zemích společnosti přispívají k energetické účinnosti celkem dvěma miliardami eur. Evropská komise předpokládá, že pokud by byla EEO přijata v podobě navrhované směrnicí, mohla by mobilizovat dalších 18 miliard eur pro investice do dalších úspor.

Zkušenosti ze Spojených států navíc potvrzují, že úspory podporované dodavateli skutečně pomáhají zákazníkům se snižováním výdajů za energii. Jak uvedla Edith Pike-Biegunska, díky EEO je možné při spotřebě elektřiny ušetřit 3 až 4 centy na kilowatthodinu z celkové ceny vyrobené energie 6 až 9 centů za kilowatthodinu.

Ďábel je v detailu

Zástupkyně RAP však zároveň upozornila, že povinná podpora energetické účinnosti není všelékem a musí fungovat současně s dalšími opatřeními. Při vytváření konkrétních modelů je pak podle ní třeba také pamatovat na detaily. Kritika vůči schématům energetických úspor totiž většinou nesměřuje vůči mechanismům jako takovým, ale spíše ke konkrétním bodům.

To potvrdila i Siobhan Stanger z britského ministerstva pro energetiku a klimatické změny, které má s povinností úspor pro společnosti zkušenosti již od roku 2002. Podle ní není vždy jisté, že firmy zvolí pro realizaci energetických úspor ten nejlepší způsob. Jeden z dodavatelů v Británii prý například svým zákazníkům dodal určité množství úsporných žárovek, nebylo však možné ověřit, zda je domácnosti skutečně využily.   

„Pokud necháme rozhodování o úsporách na společnostech, budou si pravidla přirozeně vykládat takovým způsobem, jaký se jim bude hodit,“ komentoval to Martin Hájek.

Zdanit energii

Podle něj je také nutné uvažovat o tom, zda chtějí státy dosahovat úspory ve spotřebě primární nebo finální energie. Většina schémat prý totiž ve svých výpočtech používá data z oblasti finální spotřeby, protože se s nimi pracuje jednodušeji. Směrnice o energetické účinnosti ovšem počítá s úsporou primární energie, a proto schémata evropským cílům ve skutečnosti neodpovídají. Proto je podle Hájka potřeba nastolit otázku, zda při jejich realizaci nedochází pouze k přesunu plýtvání energií do jiné části energetického řetězce.

„Úspory není potřeba dělat jen v konečné spotřebě. Obrovský potenciál spočívá v sektoru transformace energie, což zjednodušeně znamená ve výrobě elektřiny,“ řekl Hájek v minulosti EurActivu. Podle něj je tak možné množství nepřímých emisí snižovat nejen snížením spotřeby energie v budovách, ale také zvýšením účinnosti při její výrobě. „Při výrobě elektřiny se v České republice maří více než 28 % veškeré primární energie. Využitím jen jedné pětiny mařeného tepla z výroby elektřiny bychom uspořili stejné množství primární energie jako snížením spotřeby tepla v budovách o 50 %,“ uvedl.

Schémata energetických úspor jsou prý navíc administrativně náročná. Hájek proto namísto takto stanovených energetických úspor navrhuje zavedení daně z energie. „Pokud totiž chceme uspořit primární energii, zdražení je jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout.“ Daň prý navíc nevyžaduje nadbytečné „papírování“ a zajišťuje rovný přístup vůči všem zákazníkům.