Kudy k nízkouhlíkové ekonomice? Česká debata o energetice se dělí na dva tábory

zdroj: Shutterstock; autor: nrqemi

Česká odborná veřejnost se dá v energetice rozdělit na dvě základní skupiny – zastánce tradiční jaderné a uhelné energetiky a zastánce nízkouhlíkových technologií, především OZE. Vyplynulo to z analýzy čtyř desítek rozhovorů, které byly pořízeny v rámci evropského projektu R&Dialogue zaměřeného na přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Na čem se čeští odborníci shodnou? A jak si svět stojí před nadcházející klimatickou konferencí v Paříži?

Dnes vypršel termín pro odevzdání závazků ke snižování emisí skleníkových plynů v rámci připravované globální dohody pro boj se změnami klimatu.

Jednotlivé státy světa měly předložit národní plány, podle kterých budou v příštích letech vytvářet svou klimatickou politiku.

Sekretariát UNFCCC (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu) teď musí během měsíce zhodnotit, jestli budou předložené závazky stačit k uzavření dostatečně silné dohody. Pak už zbývá jen měsíc do klimatické konference v Paříži, kde se má dokument podepisovat.

Mikeska: „Zemní plyn v posledních 15 letech zdražil na šestinásobek.“

Jejím cílem bude udržet zvyšování průměrné globální teploty do konce století na 2 stupních Celsia v porovnání s předindustriálním obdobím. Tak se prý lidstvo vyhne skutečně ničivým dopadům změny klimatu.

Zemí zapojených do UNFCCC je 196, k dnešku své plány předložilo 135 z nich. K dosažení dvouprocentního cíle to s největší pravděpodobností stačit nebude.

„Když se podíváme na všechno, co dosud země světa přislíbily, na konci se století se dostaneme k oteplení o 3 stupně,“ řekl v rozhovoru pro EurActiv světově známý klimatolog a poradce kancléřky Angely Merkelové Hans Joachim Schellnhuber, který tento týden navštívil Prahu.

„Bez těchto národních plánů bychom se však dostali na 4 stupně,“ dodal s tím, že situace není tak pesimistická, jak by se mohlo zdát. V příštích letech totiž mohou přijít ještě ambicióznější návrhy, díky kterým se globální oteplování zmírní výrazněji.

EU s vlastní strategií

Evropská unie se ke snižování emisí skleníkových plynů přihlásila jako jeden celek. Do roku 2030 je chce zredukovat o 40 % oproti roku 1990.

Zároveň EU patří mezi hlavní zastánce ambiciózní dohody. Mimo jiné kvůli obavám, že pokud se ostatní země světa nevydají cestou snižování emisí, evropský průmysl utrpí kvůli klesající konkurenceschopnosti. Unie by se naopak ráda viděla na místě globálního lídra v čistých technologiích.

Od evropské politiky se odvíjí i ta česká (přehled o dosavadním vývoji v tomto směru nabízí Národní nízkouhlíková inventura).

EU i Česká republika by však měly vytvářet vlastní strategie, které nebudou zcela záviset na vývoji v rámci OSN a ochotě ostatních zemí zapojit se do přechodu k nízkouhlíkové ekonomice. Doporučují to odborníci z Národního nízkouhlíkového panelu, který v Česku vzniknul v rámci evropského projektu R&Dialogue.

Současný systém OSN je podle nich sice zárukou toho, že se do jednání zapojují všechny státy světa, jakýkoliv pokrok je však velmi pozvolný. Proto se na vedlejší koleji rozvíjí i samostatná opatření omezená na jednotlivé země nebo regiony.

„Mimo samotné struktury OSN je možné zaznamenat řadu dobrovolných opatření a politik, které rovněž přinášejí své výsledky. Jako příklad lze uvést rozvoj systémů obchodování s emisemi, které pokrývají stále vyšší podíl emisí v EU, USA i Číně,“ vysvětlují členové panelu v dokumentu Národní nízkouhlíková vize ČR.

Šetřit energií

Samotné České republice prospěje přechod k nízkouhlíkové ekonomice z několika důvodů, uvedl na závěrečné konferenci projektu R&Dialogue energetický expert Hnutí Duha Martin Mikeska.  

Jedním z nich je podle něj znečištění ovzduší. Vedle emisí skleníkových plynů totiž vzniká smog škodlivý pro lidské zdraví, se kterým se v Česku setkávají statisíce obyvatel.

„Dalším důvodem je vysoká spotřeba fosilních paliv. Zemní plyn v posledních 15 letech zdražil na šestinásobek,“ řekl Mikeska. Kvůli vysoké dovozní závislosti přitom Česku minulý rok utratilo téměř 180 miliard korun za dovoz ropy a plynu.

S energií by se proto mělo zacházet šetrněji, dodal během svého vystoupení. Proto by se prý mělo Česko zaměřit například na snižování spotřeby v budovách a v průmyslu. Podle scénářů, se kterými Hnutí Duha počítá, by se mohla v sektoru budov snížit do roku 2050 asi na polovinu.

„Větší část spotřeby plynu se přenese z plýtvavé spotřeby v budovách do výroby elektřiny. Ušlechtilé palivo by mělo být podle nás využíváno hospodárně pro výrobu neušlechtilejší energie,“ přiblížil postoj hnutí Mikeska.  

O čem se debatuje

Úspory energie hrají významnou roli ve většině scénářů pro snižování emisí a často jsou podle odborníků v debatách o nízkouhlíkové ekonomice tím nejméně kontroverzním tématem.

Vášnivé debaty se však vedou o výhodách a nevýhodách obnovitelných zdrojů energie (OZE) a biomasy, o jaderné energetice a dalších tématech.

Řežábek: „Klimaticko-energetické cíle EU nejsou nezávislé. Vzájemně se překrývají.“

V Česku se například dají lidé zapojení do debat o budoucnosti energetiky rozdělit na dvě základní skupiny – zastánce tradiční jaderné a uhelné energetiky a zastánce nízkouhlíkových technologií, především OZE. Vyplynulo to z analýzy čtyř desítek rozhovorů, které byly pořízeny v rámci projektu.  

V názoru na výstavbu nových jaderných bloků se například česká odborná veřejnost dělí přibližně na dvě stejně velké poloviny. Ze 108 respondentů se v průzkumu mínění pořízeném v rámci projektu vyslovilo 57 proti výstavbě a 50 bylo pro.  

Důležité je přitom správné sladění různých politik, upozornil ve svém příspěvku na konferenci ředitel útvaru analýzy trhů a prognózy a hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek.

Ukazuje se to prý například na nastavení klimaticko-energetických cílů EU do roku 2030. Vedle snižování emisí skleníkových plynů chce Unie navýšit podíl OZE na spotřebě energie na 27 % a zvýšit energetickou účinnost o 27 % oproti prognózám.

„Tyto tři cíle však nejsou nezávislé, ale vzájemně se překrývají,“ tvrdí analytik. Kvůli tomu prý nemůže správně fungovat evropský systém obchodování s emisemi (EU ETS), který se už v současné době potýká s přebytkem emisních povolenek.

Návrh na fungování EU ETS po roce 2020 počítá s tím, že se z trhu každoročně automaticky odebere 48 milionů povolenek, z nichž každá odpovídá jedné tuně CO2.

Kvůli rozvoji OZE se však dá podle ČEZ očekávat, že se ročně ušetří zhruba 40 milionů tun CO2. Dalších 40 milionů se prý podaří ušetřit díky zvyšování energetické účinnosti. Systém tak bude nadále přebytkový.

Situaci prý nevyřeší ani nedávná reforma v podobě rezervy tržní stability, do které se má od roku 2019 přebytek povolenek z trhu stahovat. „Jestli v ETS existuje systematický přebytek, není ani potřebné zadávat si cíl pro snižování emisí,“ řekl Řežábek.

Autor: Adéla Denková