Klimaticko-energetická politika 2030: bude mít smysl závazek pro energetickou účinnost?

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: codrin

V EU nedávno skončila veřejná konzultace k novým klimaticko-energetickým cílům pro rok 2030. Je pravděpodobné, že bude stanoven cíl pro snižování emisí CO2 a možná také pro obnovitelné zdroje. Debata však běží nad možným závazkem pro zvyšování energetické účinnosti. Podle zastánců by měl být jedním ze základů celé politiky, podle skeptiků ale může přinést i negativní důsledky.

Na evropské úrovni se letos rozběhla debata o podobě klimaticko-energetické politiky po roce 2020. Do konce dekády jsou stanoveny cíle pro snižování emisí CO2, podíl obnovitelných zdrojů (OZE) v energetice a zvyšování energetické účinnosti. Aktuální otázkou je, jak budou vypadat závazky pro další desetiletí a kolik jich vlastně bude.

Poměrně jednoznačně se předpokládá, že stanoven bude nový cíl pro snižování emisí CO2. Zmiňuje se 40% snížení ve srovnání s rokem 1990. Uvažuje se také o závazku pro podíl OZE v energetickém mixu, ohledně cíle pro energetickou účinnost však není příliš jasno (EurActiv 20.2.2013).

Projevilo se to ostatně i v souvislosti s dubnovým zasedáním Rady ministrů, kde se zástupci rezortů odpovědných za životní prostředí a průmysl těmito cíli zabývali (EurActiv 22.4.2013).

Tři cíle

Podle zastánců cíle pro úspory se všechny tři oblasti vzájemně doplňují. „Všechny tři cíle by se měly vyvíjet ve vzájemném vztahu. Ambiciózní cíle pro energetické úspory a obnovitelnou energii musí být brány v úvahu jako důležitý faktor pro definování celoevropského emisního cíle,“ napsaly ministrům v otevřeném dopise Koalice pro energetické úspory, Evropská rada pro obnovitelnou energii a asociace Climate Action Network Europe.

Řadu zastánců našel cíl pro energetickou účinnost i mezi účastníky veřejné konzultace, kterou Evropské komise k přípravě nových klimaticko-energetických cílů vyhlásila. Zasílání příspěvků do konzultace bylo ukončeno na začátku července.

„Klimaticko-energetický rámec musí obsahovat tři stejně závazné cíle,“ tvrdí Evropská aliance společností na podporu energetické účinnosti v budovách (EuroACE). Ta považuje závazek pro úspory dokonce za „startovní bod“ celé politiky, která by měla v EU v příštím desetiletí platit. Díky vyšší účinnosti prý totiž Evropa může snížit své náklady na energie a také se stát nezávislejší.

Závazný, nebo ne?

Podle EuroACE by měl být nový cíl pro úspory závazný. V případě současného cíle to tak na rozdíl od dvou zbývajících závazků není. Je to také jediný z trojice cílů, který se členským státům do roku 2020 pravděpodobně nepodaří splnit.

„Cíl pro snižování spotřeby energie by měl doplnit již nyní závazné cíle snižování emisí skleníkových plynů a podílu obnovitelných zdrojů energie,“ řekl EurActivu také Petr Holub, ředitel iniciativy Šance pro budovy, která sdružuje oborové asociace podporující úsporné stavebnictví. „Zvyšování energetické efektivity a dokonce i snižování absolutní spotřeby energie má vysoký nákladově efektivní potenciál a nese s sebou jednoznačné a mnohočetné přínosy,“ dodal.

Pokud by byl nový cíl závazný, znamenalo by to podle Holuba důležitý signál a také motivaci pro přijetí konkrétních opatření na zvyšování účinnosti. „Přesto, že energetická efektivita je přínosem pro všechny zúčastněné, na úrovni státu a energetických firem panuje velká setrvačnost. Ta je zatím hlavní bariérou,“ řekl redakci.

Podle vyjádření Hospodářské komory ČR (HK ČR) nemusí mít budoucnost klimaticko-energetické politiky EU podobu legislativního balíčku. „Alespoň nějaká podpora energetické účinnosti by ale určitě měla fungovat a – bohužel – měly by tam být i cíle,“ sdělila EurActivu tisková mluvčí komory Lenka Vodná. Proč bohužel? „Centrálně stanovené cíle mohou být vždy jen motivační pro rozvoj dalších aktivit, vlastní aktivity na zvyšování účinnosti musí být decentralizované,“ domnívá se HK ČR.

Mělo by tak jít spíše o motivaci a měření dosažených výsledků, které je podle komory nezbytné. Energetická účinnost však každopádně pro Evropu představuje nejvýznamnější dlouhodobě udržitelný zdroj energie, dodala Vodná.

Nákladově efektivní

Jak by měl případný cíl pro zvyšování energetické účinnosti vypadat? „Musí být nastaven vůči nějakému základu, danému scénáři. Lze tedy mluvit také o cíli na spotřebě energie. Vycházet by měl z nákladově efektivního potenciálu modelovaného zezdola, po jednotlivých sektorech. Takový potenciál je velký a měli bychom ho využít,“ domnívá se Petr Holub.

„Na druhou stranu bychom se neměli vrhat do něčeho, co bude stát spoustu peněz a přínosy bude mít malé,“ dodal.

Asociace firem z oblasti úsporného stavebnictví upozorňují na to, že výrazný efekt může mít zejména zvyšování energetické účinnosti v budovách (EurActiv 18.6.2012). „Energetické úspory v budovách jsou pro EU nákladově nejefektivnějším způsobem, jak plnit své klimaticko-energetické cíle,“ tvrdí EuroACE.

Podle Evropské asociace výrobců minerálních izolací Eurima studie ukázaly, že do roku 2050 je možné se současnými technologie dosáhnout v budovách energetických úspor ve výši 80 %. Dlouhodobé strategie pro renovace budov tak prý musí být jádrem jakékoliv budoucí klimaticko-energetické politiky. Při stanovení politiky pro příští desetiletí by se prý mělo také uvažovat právě o budoucím vývoji směrem k roku 2050.

„Cíl bychom uvítali na konečné spotřebě energie, to se týká stavebnictví. Ale nemáme nic proti tomu, aby byl cíl vyjádřen také na spotřebě primární energie,“ dodává v tématu Holub.

Podle Hospodářské komory má Česká republika potenciál pro zvyšování účinnosti také v dalších sektorech. „Potenciál je téměř všude, počínaje většinou průmyslových podniků a konče zařízeními veřejné sféry,“ řekla redakci Vodná.  

Pohled na EU ETS

Při vytváření nové klimaticko-energetické politiky je však také potřeba všimnout si komplikací, které panují v současném systému, poukazují někteří stakeholdeři. Jak v rámci veřejné konzultace upozornila Evropská asociace elektroenergetických společností Eurelectric, v současné době se jednotlivé cíle a nástroje vzájemně překrývají a vzniká tak prý „regulatorní džungle“.

Projevuje se to prý zejména na fungování evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Nižší množství vypouštěných emisí způsobené úsporami a využíváním OZE totiž může tlačit dolů cenu uhlíku. Systém ETS se přitom i tak dlouhodobě potýká s příliš nízkými cenami povolenek (EurActiv 3.7.2013).    

„Politické nástroje a opatření se vzájemně překrývají a ovlivňují. Namísto vzájemného posilování to snižuje efektivitu této politiky a přidává další regulatorní zátěž pro podniky, které jsou do systému zahrnuty,“ přizvukuje také Evropské sdružení zaměstnavatelských svazů BusinessEurope.

Jen jeden cíl

Evropská unie by tak měla spíše stanovit jeden cíl zaměřený na snižování emisí CO2, který by podpořil investice do nízkouhlíkových a úsporných technologií, tvrdí sdružení. „Kvůli vzájemnému překrývání s EU ETS by cíle pro OZE a energetickou účinnost neměly po roce 2020 pokračovat,“ napsalo do veřejné konzultace.

Podobný pohled má i velký hráč na českém energetickém trhu, společnost ČEZ, která nevidí v případě zvyšování energetické účinnosti východisko v závazném a plošném nastavení cílů.

ČEZ se ostatně dlouhodobě staví za lepší fungování systému emisního obchodování, a je proto také výrazným zastáncem dočasného stažení 900 milionů emisních povolenek ze systému aukcí, pomocí kterého chce Evropská komise klesající cenu uhlíku zvýšit (EurActiv 5.6.2013).

„Smysl vidíme v nastavení jednoho cíle, a to pro CO2. Dekarbonizace musí být i nadále založena jednoznačně na tržním principu, měla by být fiskálně neutrální. Základním nástrojem pro stanovení ceny uhlíku by měl zůstat revidovaný systém ETS,“ řekla EurActivu mluvčí skupiny ČEZ Barbora Půlpánová.  

„Takovýto evropský cíl by měl být právně závazný, zároveň by měl mít s dostatečným předstihem nastavený robustní a jednoznačný legislativní rámec,“ dodala.