Jednání o energetické účinnosti vstupují do závěrečné fáze

Zdroj: Evropský parlament.

Zástupci Evropského parlamentu, Komise a Rady mají dnes začít jednat o legislativním návrhu, jehož úkolem je přimět evropské země k investicím tak, aby do roku 2020 poklesla energetická spotřeba o 20 %. Jednání mohou být ještě poměrně komplikovaná. Zatímco europoslanci a Komise požadují konkrétní závazné cíle, členské státy usilují o jejich maximální uvolnění.

Vlády závazné cíle odmítají a pokoušejí se zároveň oslabit další klíčová ustanovení obsažená v návrhu směrnice o energetické účinnosti. Dánské předsednictví od nich ale přesto mandát přijalo. Chce totiž co nejrychleji odstartovat jednání s ostatními evropskými institucemi a zároveň jej uzavřít do konce června, kdy jej v čele EU vystřídá Kypr.

Jak říká europoslanec Claude Turmes (Zelení), který je zpravodajem k návrhu směrnice, mezi členskými státy a Parlamentem dnes vypukne „opravdová bitva“. Dánské předsednictví bude při jednání zřejmě hledat rovnováhu mezi dvěma cíli: uzavřít jednání co nejdříve a přimět členské státy k přijetí závazných cílů nebo opatření.

Pro ekologicky smýšlející Dánsko to bude v každém případě výzva. Zástupci neziskových organizací a zeleného byznysu označují mandát, kterým se dánské předsednictví musí při jednání řídit, za slabý a zmatený.

Hospodářské přínosy

Směrnice o energetické účinnosti by podle Philipa Lowa, generálního ředitele pro energetickou účinnost z Evropské komise, pomohla nejen životnímu prostředí, ale i ekonomice.

Evropská unie se v minulosti zavázala ke splnění tří cílů do roku 2020: snížit emise skleníkových plynů o 20 %, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 20 % a snížit spotřebu energií o 20 %. Zatímco první dva cíle jsou pro členské státy od počátku závazné, pro energetické úspory to neplatí, a to je podle Komise také důvod, proč Evropa v jeho plnění zaostává.

Energetické úspory dosahují v současné době pouze 9 %. Komise spočítala, že pokud evropské státy 20% cíl nesplní, bude je to do roku 2020 stát 34 miliard euro a přijdou navíc o možnost vytvořit alespoň 400.000 „zelených“ pracovních míst. Lowe dodal, že Evropská unie bude navíc přicházet i o kapitál v podobě plateb za dováženou energii, která mohla být jinak ušetřena. Náklady EU na dovoz energií činily v loňském roce 400 miliard euro.

Eroze hlavních cílů

Evropský parlament členské státy nedávno vyzval ke stanovení národních závazných cílů v oblasti úspor primární energie tak, aby v součtu Evropská unie uspořila alespoň 20 % primární energie.

Jak ale EurActivu minulý týden potvrdil také český europoslanec Pavel Poc (S&D), členské státy závazný 20% cíl i závazná opatření stále odmítají (EurActiv 2.4.2012).

Vlády namísto toho požadují, aby národní cíle zohledňovaly i úspory koncové energie. Pokud by k tomu došlo, plnění cílů by bylo pro státy snazší, protože by se do nich započítávaly i úspory dosažené při výrobě a distribuci energií.

„Pokud jde o cíle, členské státy jdou teď úplně zpátky,“ stěžuje si Matthieu Ballu z Koalice pro energetické úspory (Coalition for Energy Savings), platformy, která zastupuje zelené neziskovky a podniky.

Dalším z hlavních pilířů směrnice je požadavek, podle nějž by energetické společnosti měly ročně ušetřit tolik energie, kolik odpovídá 1,5 % energie spotřebované v předchozím roce.

Pokud by EU do roku 2020 ušetřila 20 % energií, odpovídalo by to 368 Mtoe (miliony tun ropného ekvivalentu). Pokud by státy nebyly nuceny vyvíjet žádné další úsilí ke snižování energetické náročnosti, ušetřila by EU zhruba polovinu tohoto množství. Zbývalo by pak ušetřit ještě 190 Mtoe, z čehož 110 Mtoe by se dalo dosáhnout právě pomocí závazku na straně výrobců.

Německo a další členské země chtějí ale závazek nahradit „stabilní a funkční“ alternativou. Jiné členské státy požadují zase osekání základu, ze kterého by se při výpočtu 1,5 % vycházelo o část energie, jejíž výroba spadá do evropského systému obchodování s emisními povolenkami.

Podle členských států by se navíc nemělo ve výpočtu kalkulovat se spotřebou energie v dopravě. Zvláštní požadavky mají i země, které v minulosti přistoupily k politice snižování energetické náročnosti – mezi aktivity vedoucí ke splnění 1,5% závazku by se proto měly započítávat i kroky, které státy učinily od 31. prosince 2008.

Oslabení se týká i budov

Další významný bod směrnice se týká zvyšování energetické účinnosti v budovách. Návrh původně počítal s tím, že by se ročně měla renovovat 3 % budov ve veřejném vlastnictví s podlahovou plochou nad 250 m2.

Členské státy nyní ale požadují, aby se tento požadavek týkal pouze budov ve vlastnictví ústředních orgánů státní moci (tj. vlády, ministerstev, apod.), což by však záběr směrnice výrazně redukovalo.

Přitom i zatím poslední návrh Evropského parlamentu znamenal oslabení původního návrhu Komise. Kompromis parlamentních výborů pro životní prostředí a pro průmysl, výzkum a energetiku počítá s tím, že by se státy buď zavázaly k tomu, že ročně budou renovovat 2,5 % veřejných budov, nebo by musely o 2,5 % ročně snižovat energetickou spotřebu ve všech veřejných budovách (EurActiv 28.2.2012).

Budovy se na spotřebě primární energie v Evropě podílejí ze 40 %. Podle některých odborníků je proto i původně navrhovaná 3% míra renovace velmi mírná. Účty za energii prý neklesnou, dokud se cíle nebudou týkat veškerých budov.