Část podniků vidí v úsporách energie hlavně příležitost

Zdroj: www.freedigitalphotos.net/

Český zelený byznys neztrácí víru v to, že cíle, které si ukládá právě projednávaná směrnice o energetické účinnosti, jsou i přes současný stav evropské ekonomiky splnitelné. Namísto neustálé kritiky a snahy vyškrtnout z projednávaného legislativního návrhu o energetické účinnosti, „co se dá“, firmy navrhují, aby byla energetická účinnost chápána jako příležitost.

Návrh nové směrnice o energetické účinnosti, který letos v červnu představila Evropská komise, patří k nejdiskutovanějším legislativním návrhům, jimiž se v současné době zabývá Evropský parlament. 

Opatření, která navrhovaná legislativa obsahuje, mají podle evropské exekutivy směřovat ke splnění předsevzatého cíle, jež počítá s tím, že státy EU do roku 2020 zvýší energetickou účinnost o 20 % (v porovnání s referenčním rokem 2005).  

I přesto, že se v poslední době ukazuje, že je tento cíl zřejmě až příliš ambiciózní (více např. EurActiv 10.11.2011), zástupci české podnikatelské sféry jsou přesvědčeni, že zavádění úsporných opatření v energetice své opodstatnění neztratilo a stanovené cíle mohou být splnitelné. 

„Úspory, o nichž se i v souvislosti s touto směrnicí hovoří, nejsou nesplnitelné,“ říká Jaroslav Maroušek, předseda pracovní skupiny pro implementaci nové směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD II) při Hospodářské komoře České republiky (HK ČR) a zároveň předseda správní rady společnosti SEVEn. Jedním dechem ale dodává, že možný problém může spočívat v tom, že je „nelze řídit centrálně“. 

Podobně to vidí i Jiří Beranovský z poradenské společnosti v oblasti energetiky, ekonomiky a životního prostředí EkoWATT. „Obecně lze k povinnému a direktivnímu zavádění energetických úspor vyjádřit jistou míru skepse, protože v této oblasti to obvykle nefunguje,“ sdělil EurActivu. Na druhou stranu je ale podle jeho názoru potřeba si uvědomit, že „konkrétní cíle ukazují jasný směr a vytvářejí prostor pro nalezení vhodné motivace k zavedení úsporných opatření.“  

Jestli tento směr nakonec ukážou cíle, které předkládá diskutovaná směrnice, není úplně jisté. Návrh má totiž za sebou již několik úprav a podle informací, které do Česka přicházejí z Bruselu, nebudou zřejmě poslední. 

K nejdiskutovanějším bodům směrnice patří dvojice opatření, kdy jedno počítá s povinností prodejců a distributorů energií snižovat spotřebu koncových zákazníků o 1,5 % ročně a druhé požaduje, aby šel veřejný sektor příkladem a každoročně zrenovoval 3 % podlahové plochy svých budov. 

Plánované úspory 

HK ČR, která si podle slov předsedy Energetické sekce Václava Hrabáka „klade za cíl hájit zájmy především koncových odběratelů energie“, odmítá podpořit taková opatření, která slibují zvyšování administrativní zátěže a mohou ve výsledku znamenat další nárůst cen pro koncového spotřebitele. A tím je podle Hrabáka právě povinnost prodejců a distributorů energií snižovat spotřebu koncových zákazníků o 1,5 % ročně. HK ČR navíc argumentuje tím, že energetické společnosti, na které je opatření cíleno, nedisponují možnostmi, jak by mohly spotřebu u svých zákazníků ovlivnit. 

S tím souhlasí i zástupci největšího výrobce elektřiny v České republice, kterým je ČEZ. „Pro prodejce a distributory je tento článek směrnice nerealizovatelný, nemají k tomu žádné nástroje ani práva,“ uvedl Pavel Cyrani, ředitel divize Strategie společnosti ČEZ, na nedávném semináři, který se věnoval novému návrhu směrnice a který spolupořádala právě HK ČR.  

Podle Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které je zodpovědné za zpracování národní rámcové pozici k návrhu směrnice, není stávající návrh Evropské komise dostatečně rozpracován, a proto k němu prý Česká republika nemůže zaujmout jasnou pozici.  

Podle Zdeňka Danielovského z MPO je zejména „nešťastné“, že návrh umožňuje „uložit povinnost jen některým dodavatelům energie,“ a jiné z působnosti příslušného článku směrnice vyjmout, např. ty, kteří prodají méně než 75 GWh energie, zaměstnávají méně než 10 osob, nebo mají obrat menší než 2 miliony eur. Rezort je proto přesvědčen, že to nepřispěje k férové soutěži v oboru. 

Jiří Beranovský z EkoWATTu sice chápe, že především zástupci energetického sektoru se zavedení podobného opatření vytrvale brání, na druhou je ale podle něj třeba vzít v úvahu, že „zkušenosti ze zemí jako je Francie, a zejména pak USA (kde podobný systém už existuje), ukazují, že plánované úspory jsou obvykle překročeny a cena uspořené kWh je třikrát nižší než cena vyrobené kWh.“ Bez role státu, který zároveň reguluje i motivuje, je ale šance na úspěch mizivá, dodává. 

(Ne) povinná renovace budov 

Jak již bylo řečeno v úvodu článku, dalším opatřením, o němž se navíc proslýchá, že bude ze směrnice možná úplně vypuštěno (EurActiv 4.11.2011), je povinná každoroční rekonstrukce 3 % podlahové plochy u veřejných budov. 

Státy, jako je třeba Velká Británie či Nizozemsko, se totiž obávají, že toto opatření přinese členským státům vysoké dodatečné výdaje na činnosti, u nichž se může postupem času ukázat, že nemusí být z hlediska nákladů vždy efektivní. 

Zelené organizace (i ty v České republice) ale kroutí nesouhlasně hlavou. Martina Sedlák z Hnutí Duha EurActivu řekl, že „energetická renovace budov je ekonomicky nejvýhodnějším způsobem, jak snížit emise skleníkových plynů.“ 

A podobný názor zastávají i zástupci výrobců izolací. Ondřej Šrámek z Asociace výrobců minerální izolace (AVMI), která sdružuje nejvýznamnější výrobce těchto produktů v České republice, se domnívá, že k přesvědčení o tom, že realizace úsporných opatření v budovách bude nákladná, velkou měrou přispívá mylný předpoklad, že alternativní řešení nebude stát nic. „Ve veřejných budovách se musí za spotřebu energie také platit, a tak tomu bude do doby, než je zrekonstruujeme a začneme šetřit,“ uvedl a dodal, že je k tomu ale nejprve nutné nastavit funkční legislativní rámec.  

Jak se ale můžeme dočíst v Rámcové pozici České republiky k unijní směrnici o energetické účinnosti, Česko sice plně podporuje, aby veřejný sektor šel v oblasti snižování spotřeby energie v budovách příkladem, příslušný článek ve směrnici by ale konkrétní procentní cíl obsahovat neměl. Podle Zdeňka Danielovského z MPO totiž Česká republika za dostatečnou alternativu považuje povinnost energetických štítků pro budovy, které vlastní veřejný sektor. Tato povinnost vyplývá z již existující Směrnice o energetické náročnost budov (EPBD). 

Je to hlavně příležitost 

Ať už bude výsledné znění směrnice jakékoliv, zástupci zeleného byznysu se snaží úřady přesvědčit o tom, že legislativa o energetické účinnosti by měla být chápána především jako příležitost. 

„Chápu, že směrnice a vše, co je v ní uvedeno, se nemusí líbit úplně všem, ale zamysleme se spíše nad tím, jak úspor opravdu dosáhnout, a neškrtejme pouze to, co se nám nezdá,“ prohlásil již citovaný Jaroslav Maroušek.  

Stanoviska: 

„Návrhy na zvýšení energetické efektivnosti ve skutečnosti znamenají zvýšení administrativy a zvýšení nákladů pro všechny zúčastněné, tj. energetické firmy, členské státy i konečné zákazníky,“ uvedl Zdeněk Danielovský z Ministerstva pro průmysl a obchod, které vypracovalo Rámcovou pozici České republiky ke Směrnici o energetické účinnosti. „Směrnice navíc vychází ze situace před ekonomickou krizí a nerespektuje principy subsidiarity a proporcionality,“ dodal. 

Podle Václava Hrabáka, předsedy energetické sekce Hospodářské komory České republiky, je „snižování energetické účinnosti správnou cestou, ale nesmí při něm dojít ke zhoršení konkurenceschopnosti českých firem.“ Současný návrh směrnice o energetické účinnosti prý pár takových bodů, které by mohly českou energetiku vrátit o několik let zpět, obsahuje. HK ČR proto dlouhodobě upozorňuje na fakt, že návrh postrádá komplexní posouzení reálných dopadů, a to nejen na podnikovou sféru. „Bez tohoto vyhodnocení není možné objektivně posoudit pozitiva a negativa směrnice,“ argumentuje Hrabák. 

„Směrnice o energetické účinnosti se mi jeví jako poměrně dobrá legislativa,“ řekl europoslanec Pavel Poc (S&D), člen Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, který je ale zároveň přesvědčen o tom, že vše, co se nyní v jejím návrhu nachází, nebude jednoduché zrealizovat. „Opatření, například to, které se týká povinnosti zrenovovat 3 % podlahové plochy veřejných budov, není ve své podstatě špatné, nutná je ale maximální možná flexibilita členských států při jeho zavádění,“ dodal. Opatření, jež počítá s 1,5 % úsporami energie u koncového spotřebitele, je podle Poce „příliš restriktivní“ a představuje „enormně silnou zátěž, jež by se ve výsledku mohla promítnout do cen energie“. 

„Neexistuje jiná legislativa, která by svým zaměřím více sjednocovala poslance z rozdílných frakcí v Evropském parlamentu než právě směrnice o energetické účinnosti, protože každý vám řekne, že je nutné být energeticky efektivní. Na druhou stranu není jiné legislativy, která by více rozrůznila pohledy na metody, které Komise použila ve svém návrhu k dosažení těchto cílů,“ nechal se slyšet europoslanec Jan Březina (EPP), člen Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. „Stanovení 1,5% úsporného cíle považuji za nešťastné, protože směšujeme dva pojmy – efektivnost a úspory,“ uvedl také a dodal, že „energetická účinnost je nutnost, avšak členské státy by měly mít možnost si v rámci indikativních cílů samy nastavit příslušné subcíle pro jednotlivá odvětví a segmentu trhu“. 

„Ve stávající podobě je směrnice drahým plácnutím do vody a úspory v té podobě, v jaké je navrhuje Evropská komise, nepřinese,“ prohlásil Martin Hájek, ředitel výkonného pracoviště Teplárenského sdružení ČR, které za mnohem efektivnější opatření pro úspory energie považuje ekologickou daňovou reformu. Důležité je ale podle něj to, že směrnice upozornila na velký potenciál kombinované výroby elektřiny a tepla, kterému by podle jeho slov měla být věnována stejná pozornost a podpora jako úsporám v budovách.  

„Směrnice klade neakceptovatelnou a přímo nerealizovatelnou povinnost na distributory a prodejce energii,“ řekl Pavel Cyrani, ředitel divize Strategie společnosti ČEZ. 

„Z diskuse, která se o směrnici vede, může leckdo snadno nabýt dojmu, že tu proti sobě stojí příliš zelený návrh Evropské komise a racionální průmyslová a podniková sféra, který jej kritizuje. S tím musím nesouhlasit, protože tomu tak úplně není,“ uvedl Ondřej Šrámek z Asociace výrobců minerální izolace. „Směrnice totiž představuje pro průmysl, i ten český, příležitost. Výrobci minerálních izolací zastupují významnou sekci českého stavebnictví a posun k větší energetické efektivnosti vnímají jako příležitost. Podobně smýšlejících firem je tu více, akorát jsou menší než například ČEZ či jiné energetické podniky, a jejich hlas je proto méně slyšet,“ dodal. 

Ladislav Kroček, prezident Asociace montážních firem technických zařízení, je přesvědčen, že „cíl 1,5% úspory u koncového spotřebitele se může ukázat jako obrovská příležitost pro malé firmy, které například pracují ve stavebnictví.“ 

„Pokud stát principiálně podporuje ´zelené směřování EU´, pak z toho vyplývá i povinnost jít příkladem v oblasti modernizace budov zejména ve státní správě. Je tedy rozumné závazné tempo rekonstrukcí, tj. 3 % ročně, podpořit,“ řekl EurActivu Jiří Beranovský z poradenské společnosti v oblasti energetiky, ekonomiky a životního prostředí EkoWATT. „Zásadní je tzv. komplexní rekonstrukce tak, aby vysoké fixní náklady rekonstrukcí byly využity racionálně pro maximální ekonomický efekt,“ dodal. 

„Důraz na inovace potřebuje česká obstarožní energetika jako sůl. Nejlepším přínosem pro proměnu domácí ekonomiky je posun od energetických zdrojů ke spotřebě a užití energie,“ sdělil EurActivu Martin Sedlák z Hnutí Duha. Česká vláda by proto přijetí směrnice měla podpořit.