Alois Tost: Jaderná energie cenu elektřiny nesníží

Alois Tost; zdroj: IIPS; autor: Michal Vít.

„Provoz atomové elektrárny je výhodný pro jejího majitele, ale ne nutně také pro zákazníka,“ říká nezávislý poradce a expert na energetické otázky Alois Tost. EurActiv si s ním povídal o principech vytváření cen elektřiny, ale také o německém odmítnutí jádra nebo o budoucnosti obnovitelných zdrojů energie (OZE).

  • Německo začalo uvažovat o ústupu od jaderné energie již před několika lety, ale až po fukušimské katastrofě se tato otázka dostala do pohybu a stala se tématem po celé Evropě. Jak se během posledních let a měsíců vyvíjela německá politická diskuse o odstavení jaderných elektráren?

O postupném vyřazení jádra se začalo seriózně uvažovat v roce 2000 za vlády sociálních demokratů a zelených. Koalice úspěšně vyjednávala s energetickými společnostmi a dohodly se na 32letém limitu pro životnost jaderných elektráren. Zákon pak vešel v platnost v roce 2002. Již v průběhu této diskuse však nevládní strany, zejména křesťanští demokraté a Svobodná demokratická strana, dávaly najevo, že tento zákon zruší, pokud se v budoucnu dostanou do vlády. K tomu skutečně došlo, když zvítězily ve volbách roku 2009. Navzdory silné opozici ze strany veřejnosti se jim podařilo schválit nový zákon a prodloužit platnost licencí pro novější atomové elektrárny o 14 let, u starších elektráren šlo o osmileté prodloužení.  

V rámci celé Evropy však tuto debatu rozvířila samozřejmě až březnová fukušimská katastrofa. Německá vláda se pak vrátila k původnímu plánu a navíc stanovila ještě preciznější harmonogram postupného vyřazení atomových elektráren. Nový zákon podpořili přirozeně také sociální demokraté a zelení. Objevila se dokonce kritika, že zákon s tak silnou podporou měl být přímo zakotven v ústavě. Pak by se v dohledné budoucnosti nepodařilo najít politickou sílu, která by byla schopna jej zrušit.   

  • Nikoho asi nepřekvapila negativní reakce německého průmyslu. Jak se průmysl s jadernou zpátečkou vyrovnává?  

Ještě v době kdy probíhala diskuse o tom, zda prodloužit či neprodloužit životnost atomových elektráren, zahájil německý průmysl několik kampaní a lobboval ve prospěch jádra. Jakmile se ale vláda vrátila k původnímu plánu, průmysl začal zdůrazňovat význam uhelných elektráren. Jedním z důvodů možná je, že v parlamentu už dnes neexistuje strana, která by byla ochotna jádro podpořit.

Ze strany průmyslu zaznívá určité množství kritiky vůči vyřazení jaderných elektráren. Velká část firem se domnívá, že to rozhodnutí bylo přijato příliš rychle. Obávají se zejména blackoutů, tedy výpadků energie, které se mohou dostavit zejména v zimě, kdy je poptávka po elektřině vyšší a obnovitelné zdroje energie ji nejsou schopny dodávat tolik jako v létě. Tato argumentace však může být projevem jejich snahy o dosažení nižších cen elektřiny.  

  • Ovlivní odstavení jaderných elektráren ceny energie? A jaký to bude mít dopad na konkurenceschopnost německé ekonomiky?  

Průmyslové firmy přirozeně tvrdí, že odklon od jádra sníží konkurenceschopnost. Musíme ale vzít v potaz, že jen velmi malá část německého průmyslu je skutečně závislá na cenách elektrické energie. Jde například o výrobu hliníku nebo ocelářství. Ale ani tak velký konzument elektřiny jako ocelářský průmysl není příliš závislý na ceně energie. Pokud by elektřina zdražila o 20 %, cena výroby v ocelářství by vzrostla pouze o 1,5 %. K podobné změně by došlo, pokud by například zdražily suroviny nebo uhlí, které mají v ocelářském průmyslu také velký význam. 

  • Po ústupu od jádra se nabízí několik zdrojů, které mohou zaplnit mezeru v produkci energie. Jedním z nich je právě uhlí. Způsobí odstavení atomových elektráren expanzi elektráren uhelných a jaký to bude mít vliv na snižování emisí skleníkových plynů, které by mělo v EU v roce 2020 dosáhnout 20 %?

Nesmíme zapomínat na obchodování s emisemi skleníkových plynů. Výroba elektřiny je součástí tohoto systému. Každý rok se vydává určité množství emisních povolenek, které byly rozděleny mezi elektrárny. Pokud se nějaká společnost rozhodne investovat do uhelné elektrárny, musí samozřejmě nakoupit také emisní povolenky. Nikdo netuší, jak se ceny povolenek budou vyvíjet, ale dnes jsou velmi nízké, a zdá se, že investovat do uhelné elektrárny je velmi výnosné. V Německu dnes vzniká také několik plynových elektráren. Možná že firmy očekávají růst cen povolenek, k němuž pravděpodobně dojde, protože alokováno jich bude čím dál tím méně. Takže pokud někdo tvrdí, že výstavba uhelné elektrárny způsobí vyšší množství emisí CO2, nemá pravdu. Množství je stanoveno a nové povolenky nebudou vydávány jen kvůli tomu, že se staví nová elektrárna.   

Také se nedá říci, že atomová elektrárna snižuje emise oxidu uhličitého. Jaderné elektrárny emisní povolenky nepotřebují. Využívání jaderné energie tak v podstatě snižuje ceny povolenek. O tomto aspektu se v české veřejné debatě nehovoří. V Německu se o této otázce diskutovalo v době, kdy vláda podporovala prodloužení životnosti atomových elektráren. Vysvětlovala tenkrát, že jádro pomůže snížit emise. To ale nebyla pravda. Emisní povolenky s rozvojem jaderné energie zlevňují. Naopak například krátce po Fukušimě jejich cena okamžitě vzrostla přibližně o 2 eura za tunu CO2.   

  • Dalším způsobem, jak kompenzovat mezeru ve výrobě elektřiny a zároveň plnit cíle „20-20-20“, jsou OZE. Jak je na tom Německo s plněním cíle 20% podílu OZE na výrobě energie?

Německo dosáhlo téměř 20% podílu OZE na výrobě elektřiny; bylo to 17 % na konci roku 2010. Cíle „20-20-20“ ovšem nezohledňují pouze produkci elektrické energie, ale celkový podíl OZE na konečné spotřebě energie, což zahrnuje elektřinu, vytápění a dopravu. A v tomto ohledu je Německo ještě velmi daleko od dosažení cíle; nyní se pohybuje na 11 %. Německo ovšem nemusí splnit cíl 20 %, protože pro každou zemi jsou stanoveny jiné hodnoty. Pro Německo platí, že v roce 2020 musí být podíl OZE na výrobě energie o 18 % vyšší než v roce 1990.   

  • Jakou roli hraje v německé energetice solární energie? Podobně jako Česká republika, i Německo zažilo určitý boom fotovoltaiky. Je výhodné podporovat solární energii, i když ve střední Evropě pro ni nejsou vhodné geografické podmínky?    

Fotovoltaika určitě není nejúčinnějším způsobem, jak v Německu vyrábět elektřinu. Zvláště když uvážíme, že na výrobě energie se podílí pouze 14,2 %, ale z dotací na podporu výroby elektřiny z OZE čerpá 38,6 %. V současné době není řešením ani umístění solárních elektráren v geograficky vyhovujících zemích jako je Španělsko nebo státy severní Afriky. Německo totiž prozatím nedisponuje dostatečnou přenosovou kapacitou. Je to však jeden z konceptů, jak v budoucnu zrealizovat myšlenku, že energii získanou díky OZE lze z geograficky vhodných oblastí přenášet prostřednictvím sítě do jiných regionů.   

  • Je možné zrealizovat podobný projekt, jaký navrhuje například nadace Desertec? Tento koncept vychází ze severojižního propojení evropské elektrické sítě a společné využívání energie vyprodukované z OZE tam, kde je to geograficky nejvýhodnější.  

Technicky je to proveditelné již dnes. Pohled na mapu ale ukazuje, že některé z těch zemí, které by se měly na projektu podílet, mají problémy s politickou nestabilitou. V tomto ohledu tak čelíme spíše politickým problémům než technickým.  

Německý Fraunhoferův institut vypočítal, že pokud by byl tento projekt realizován, cena za MWh dodávanou do německé sítě by se pohybovala okolo 50 eur. Toto číslo se blíží dnešním cenám elektřiny na energetické burze. 

Existují však další problémy. Bylo by například nutné posílit přenosovou síť. V Německu se tato otázka setkává s odporem veřejnosti, protože lidé přirozeně chtějí využívat čistou energii, ale zároveň si nikdo nepřeje mít za domem větrnou elektrárnu nebo elektrické vedení.  

  • V rámci Vašeho příspěvku na konferenci „Common Borders, Common Matters“, která se konala v Černínském paláci, jste vysvětloval, že navzdory obecnému mínění využívání jaderné energie neovlivňuje cenu elektřiny ve prospěch zákazníka. Čím je to způsobeno?

Cena elektřiny je určována na energetické burze (v České republice je operátorem trhu společnost OTE) a je vždy stanovena v závislosti na ceně, kterou nabízí nejdražší elektrárna, kterou je ještě nutné zahrnout do sítě, aby byla uspokojena poptávka. Jako první jsou do sítě zapojovány elektrárny s nejnižšími variabilními náklady, což jsou obvykle atomové elektrárny. Další část produkce pokrývají dražší elektrárny, jako jsou hnědouhelné. Nejdražší elektrárnou, která určuje cenu, je obvykle plynová elektrárna. Každé elektrárně je vyplácena částka, která je nutná pro zaplacení nejdražší elektrárny. Proto je provoz jaderné elektrárny ekonomicky velmi výhodný pro jejího majitele.   

Pokud nahradíme kapacitu atomové elektrárny například kapacitou uhelné elektrárny, cena se nezmění, protože ji nadále určuje cena plynové elektrárny. Je to otázka kapacity: musíte mít dostatečnou výrobní kapacitu, aby bylo možné držet ceny nízko. Ale pokud tuto kapacitu pokryjete prostřednictvím jaderných elektráren, uhelných elektráren, nebo jiných elektráren s nízkými variabilními náklady, na cenu elektřiny to nebude mít dopad. Někdo by mohl namítnout, že po odstavení jaderných elektráren v Německu došlo ke zvýšení cen. To bylo ale způsobeno tím, že jaderná kapacita nebyla nahrazena produkcí z nějakých levných elektráren, například uhelných. Nahradila ji energie z elektráren, které předtím nebyly v provozu, například plynových.   

Je vždycky otázkou kdo platí a kdo získává. Pokud někdo tvrdí, že provoz jaderné elektrárny je levný, pak to možná platí pro jejího provozovatele, ale ne nutně také pro zákazníka.


Alois Tost vystoupil jako řečník na trojstranné česko-polsko-německé konferenci Common Borders, Common Matters, kterou v říjnu pořádal Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity společně s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a nadací Konrad Adenauer Stiftung.