Politické dohody americké LNG do Evropy nedostanou

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock

Zkapalněný zemní plyn (LNG) ze Spojených států může snížit závislost EU na ruském plynu. Proto jeho vývoz podporuje jak americký prezident, tak Evropská komise. Budoucnost dodávek však leží mimo politická ujednání, neboť primárním hybatelem obchodu s LNG je jeho cena. Ta je však dnes vyšší než v případě dovozu plynu z Ruska, píše Michal Kocůrek.

Autor pracuje jako analytik společnosti EGÚ Brno. Zaměřuje se na otázky zemního plynu.

Americký prezident Donald Trump se na setkání s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem dohodl na zjednodušení podmínek pro import amerického LNG do zemí EU. Tento krok má napomoci k posílení strategické spolupráce v energetice a patří k několika dalším opatřením směřujícím k odstranění obchodních překážek, o nichž oba státníci jednali 25. července ve Washingtonu. Jakkoli byl výsledek tohoto setkání obecně přijat s uspokojením na obou stranách Atlantiku, ve skutečnosti nic revolučního nepřináší. Ani v příslibu importu většího objemu sójových bobů do EU, ani v usnadnění cesty amerického LNG na evropské trhy.

Obchodování s oběma komoditami totiž není zatíženo žádnými tarify, které by se daly odstranit. Je pouze otázkou zájmu zákazníků, respektive ceny dané komodity, kam sója či LNG ze Spojených států nakonec zamíří. Pokud bude v důsledku čínsko-americké obchodní války sója z USA levnější než u jiných pěstitelů, budou evropští výrobci krmných směsí tuto plodinu ze Spojených států dovážet i bez dohody politiků. Stejně tak si americké LNG najde místo v evropských terminálech pouze tehdy, bude-li jeho cena nižší než cena plynu z jiných zdrojů.

Rychlejší vydávání exportní licence

V jedné věci by přesto americká administrativa mohla usnadnit cestu LNG na světové, nikoli pouze evropské trhy. Terminály pro export zkapalněného zemního plynu ze Spojených států jsou provozovány soukromými společnostmi, které musí získat od federálního ministerstva energetiky licenci, než začnou LNG exportovat. V případě exportu do zemí, které mají s USA smlouvu o volném obchodu (v současnosti ji má pouze 20 zemí, z čehož není žádná evropská), probíhá udělení licence automaticky. U zemí bez vzájemné smlouvy se může přidělování licence protáhnout na měsíce až roky. Provozovatel terminálu totiž musí prokázat, že jeho export LNG nebude v rozporu s veřejným zájmem. To znamená, že nejen neohrozí bezpečnost dodávek plynu americkým odběratelům, ale navíc podpoří ekonomický a sociální rozvoj regionu, zaměstnanost a podobně.

Rychlost udělování těchto licencí, případně výjimka z povinnosti licenci získat v případě exportu do zemí EU, samozřejmě může být v moci americké administrativy. Zjednodušení v tomto procesu by tedy evropští dovozci plynu pravděpodobně uvítali. Minimálně do roku 2020 by však jakákoli změna tímto směrem nic nového pro dovoz LNG do EU nepřinesla. Všichni provozovatelé exportních terminálů v USA, které jsou dnes v provozu, tuto licenci již mají. Například první terminál pro export LNG v oblasti Mexického zálivu Sabine Pass ji získal po vleklých jednáních již v roce 2012, tedy čtyři roky před spuštěním provozu. Většina z terminálů, které se teprve budují či čekají na finální investiční rozhodnutí, licenci také získala.

Kapacita exportních terminálů v USA v letech 2016 do 2020

Kam zamíří 100 miliard m3 LNG v roce 2020?

Ve finále by v roce 2020 měla kapacita exportních LNG terminálů ve Spojených státech přesáhnout 100 mld. m3, z čehož pouze dva terminály o celkové kapacitě produkce LNG ve výši 15,5 mld. m3 ročně zatím nemají licenci pro export plynu do zemí bez smlouvy o volném obchodu s USA (zelené řady na obrázku výše). Do roku 2040 by pak kapacita všech amerických terminálů měla narůst o dalších přibližně 50 mld. m3. Již teď je tedy jasné, že minimálně polovina z celkových 150 mld. m3 zkapalněného plynu z amerických terminálů nebude mít žádné omezení pro vývoz do zemí EU. Jestli o tento zdroj plynu projeví evropští odběratelé zájem nebo nikoli, nebudou ovšem rozhodovat politici, nýbrž trh.