Biden bude vstřícnější k plynovodu Nord Stream 2. V sázce jsou vztahy s Německem i celou EU

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© EPA

Zastavení výstavby plynovodu Nord Stream 2 a jeho „pohřbení“ na dně Baltského moře v tuto chvíli nikomu a ničemu neprospěje, píší odborníci na energetickou politiku Robert Dillon a Martin Jirušek.

Robert Dillon je analytikem pro oblast energetické bezpečnosti v think-tanku Rainey Center for Public Policy ve Washingtonu, D.C. a bývalým ředitelem komunikace výboru pro přírodní zdroje v Senátu Spojených států amerických. 

Martin Jirušek je odborným asistentem na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Odborně se zabývá energetickou politikou v postkomunistických zemích Evropy a transatlantickou dimenzí bezpečnosti.

Zdá se, že pod novým americkým prezidentem Joe Bidenem tlak Spojených států na Nord Stream 2 polevuje. Na začátku roku nastoupivší nová prezidentská administrativa si uvědomuje, že na zastavení projektu je už nejspíš pozdě a bude lepší se snažit napravit transatlantické vztahy, které za minulé administrativy utrpěly několik šrámů.

Vstřícnější a méně konfrontační postup Joe Bidena dává v dlouhodobém výhledu smysl. Pevné transatlantické partnerství USA a Evropské unie jsou pořád důležitější než, v americké politické debatě poněkud nafukované, obavy ze závislosti Evropy na ruském plynu. V Evropě se navíc objevují hlasy, že americká starost o evropskou plynovou závislost není tak úplně upřímná a může být ve skutečnosti motivována obchodními zájmy vývozců plynu, kterého mají USA nadbytek. I to je poněkud přehnané. Na obou stranách Atlantiku tak zjevně panuje nepochopení, které k současnému rozkolu nemalou měrou přispívá. Jen na čase tuto válečnou sekeru zakopat.

EU ve spolupráci s USA uvalila sankce na ruské činitele za vážené porušování lidských práv v případu Navalného

Evropská unie dnes uvalila sankce na čtyři ruské představitele za uvěznění opozičního vůdce Alexeje Navalného a potlačování pokojných protestů. Využila při tom nový sankční lidskoprávní režim.

Jak zmínila mluvčí bílého domu Jen Psakiová, prezident Biden je stále přesvědčen, že Nord Stream 2 je pro Evropu skutečně špatný, případné další sankce jsou však jen jedním z možných kroků, které administrativa zvažuje. Ať už se nový prezident dívá na projekt ruského plynovodu jakkoli, nová administrativa se s Německem usmířit nutně potřebuje. Zároveň však nesmí ztratit tvář příliš měkkým postupem vůči Rusku. Zvlášť po tom, co Joe Biden v kampani prohlašoval, že se zasadí o návrat hodnotové zahraniční politiky. Je navíc jasné, že na domácí scéně by za jakékoli, byť domnělé, ústupky vůči Rusku čelil ostré kritice ze strany republikánů, kteří po zjitřených posledních měsících čekají na jakékoli zakolísání demokratického prezidenta.

První náznaky, že se přístup k diskutovanému plynovodu mění, se objevily minulý měsíc, když Joe Biden vystoupil na tradiční mnichovské bezpečnostní konferenci, kde zdůraznil důležitost společného postupu USA a Evropy proti ruským a čínským vojenským a ekonomickým ambicím. I přes to, že se výslovně věnoval právě Rusku, plynovod Nord Stream, který tak kalil transatlantické vztahy v minulých letech, nezmínil.

Co je nelegální off-line, musí být nelegální i on-line, říká von der Leyenová

Co je nelegální ve skutečném světě, musí být nelegální také v kybernetickém prostoru. Dnes to na digitální Mnichovské bezpečnostní konferenci prohlásila šéfka Evropské komise. Zároveň vyzvala Spojené státy, aby se připojily ke snaze Evropy o nápravu digitálního světa. 

Jen o pár dní později vydalo americké ministerstvo zahraničí seznam společností sankcionovaných kvůli podílu na stavbě plynovodu. Na seznamu byla mimo jiné jedna z ruských lodí podílejících se na pokládce potrubí, Fortuna, a její vlastník společnost KVT-RUS. Více než tucet evropských společností, které se na projektu podílejí však ministerstvo vynechalo, čímž naznačilo značný ústup z předchozí bojovné rétoriky. Právě případné sankce na evropské společnosti byly významným jablkem sváru mezi USA a EU a momentem, kdy se loni Evropská unie proti postupu Spojených států ohradila. Nynější kolo sankcí tak bylo motivováno zejména odvetou za otravu Alexeje Navalného a Nord Stream 2 se, alespoň prozatím, dostal z hledáčku administrativy.

Budoucnost sankčního režimu v otázce plynovodu Nord Stream 2 a jeho vymáhání ze strany USA tak nejsou dosud jasné. Nejen hlavní projektové společnosti Engie, OMV, Shell, Uniper a Wintershall mohou čelit riziku obestavení majetku v dosahu amerických úřadů, omezení přístupu na americký trh případně sankcím na své představitele. Riziku měly čelit také další společnosti, které se na projektu plynovodu podílejí například poskytováním administrativních, poradenských nebo finančních služeb. Zdá se, že si Spojené státy vzaly čas na rozmyšlenou, v němž se rozhodne, jak dál postupovat s co nejmenšími kolaterálními škodami na vztazích se spojenci.

Jak tedy zatlačit na Kreml a zároveň ulevit vztahům s EU? Bidenova administrativa by měla opustit politiku bezhlavé konfrontace postrádající záložní plán. Klíčem je konstruktivní postup ve spolupráci s Evropskými zeměmi, ne jim navzdory. Prvním krokem je pochopení, že Nord Stream 2 je prakticky hotov a blokování jeho dokončení maximálně zbrzdí. Navíc může napáchat ještě více škod. Nejde o kapitulaci před ruským tlakem, víc než kdy jindy zde ale platí, že politika je umění možného.

Blokování baltského plynovodu nezabrání dovozu ruského plynu do Evropy, respektive do Německa. To už teď ostatně uspokojuje přes 60 % svých energetických potřeb importem ze zahraničí. V případě zemního plynu je to dokonce 90 % a Nord Stream 2 považuje náš západní soused za klíčový projekt. Angela Merkelová, jakož i její nástupce v čele strany Armin Laschet, zatím zůstávají v podpoře plynovodu pevní navzdory sílícím kontroverzím a zahraničnímu odporu, zcela v duchu svého pragmatického přístupu „ekonomika nad politikou“.

Zastavte stavbu plynovodu Nord Stream 2, volají europoslanci

Poslanci Evropského parlamentu dnes vyzvali země Evropské unie k zastavení stavby plynovodu Nord Stream 2 kvůli zatčení opozičního předáka Alexeje Navalného.

Zatímco se diskuse stále točí okolo zrušení stavby plynovodu, ten se již posunul, obrazně i doslova, do jiné pozice. Jeho zastavení by znamenalo dost možná nekontrolovatelné vyostření vztahů Ruska a Západu a v neposlední řadě téměř jisté žaloby zainteresovaných firem proti EU za zmařené investice.  V potaz je třeba vzít i to, že zastavení výstavby by v tuto chvíli v očích investorů mohlo znamenat faktické zpochybnění regulatorní stability podnikatelského prostředí, což by byl vážný precedent. Výstavba plynovodu začala v roce 2018, tedy v době, kdy geopolitické napětí mezi Ruskem a Západem bylo dávno zřejmé a nelze tedy tvrdit, že se problém objevil až nyní. Zúčastněné firmy by tento argument nepochybně použily a měly by pravdu. Šlapat na brzdu v době, kdy plynovodu chybí pár desítek kilometrů do cíle, již nic nevyřeší. Potenciální geopolitické dopady této stavby byly zřejmé ještě než první části potrubí dosedly na dno moře, teď už tedy můžeme pouze mírnit následky rozhodnutí, které byly učiněny před lety.

Pokud cílem odporu proti plynovodu má být citlivé místo Ruska, tedy jeho rozpočet, míří odpor mimo terč. Evropské země ročně dováží téměř 200 miliard krychlových metrů zemního plynu z Ruska a na jeho nezastupitelné roli v dodávkách se ani v následujících letech nic nezmění. Nord Stream 2 je tak symptom evropské závislosti na ruských dovozech, nikoli jeho příčinou. Navíc plynovod do značné míry nahrazuje transitní cestu přes východní Evropu. O podstatné zvýšení dovozu ruského plynu v důsledku nové dopravní cesty přes Baltské moře tedy nejde.

Z druhé strany je patrná snaha Gazpromu o udržení obchodních vztahů se svým nejdůležitějším odbytištěm. Jakýmkoli zmínkám o politizaci se ruská plynová společnost až úzkostlivě vyhýbá, aby nijak nezpochybnila obraz důvěryhodného a spolehlivého obchodního partnera a dodavatele. Koneckonců, evropské importy ruských surovin představují skoro polovinu ruských rozpočtových příjmů a ohrožení tohoto vztahu není ani v zájmu Kremlu. Z pohledu EU tedy není pravděpodobné, že by se plynovod stal převodovou pákou ruského vlivu. Krom toho, díky flexibilní infrastruktuře a pravidlům vnitřního trhu se EU něčemu takovému dokáže bránit.

Co si ale počít s novým ruským plynovodem, který je jako nástroj vlivu ve světle současných rusko-evropských a rusko-amerických vztahů v diskusích neustále zmiňován? V tuto chvíli, s plynovodem jen pár desítek kilometrů od svého cíle, se jako udržitelnější a konstruktivnější strategie jeví jeho dostavba a následné důsledné dodržení regulatorních pravidel plynového trhu EU. Pravidla vnitřního trhu, v tomto ohledu reprezentované zejména principy třetího liberalizačního balíčku, jsou schopna zajistit, že se ruský plyn na evropském trhu „rozpustí“ a Gazprom, potažmo Kreml, nebude mít možnost na jednotlivé země vytvářet tlak.

Důraz na to, aby Gazprom dodržel pravidla, nestavěl překážky volnému toku plynu a dodržoval transparentní cenotvorbu bude klíčovou strategií. Uplynulá dekáda ostatně demonstrovala, že se podařilo Gazprom přimět změnit chování. Z původního tvůrce pravidel se stal tržním subjektem. Z pohledu spotřebitelů na flexibilním evropském trhu je pouze „jedním z mnoha“ a EU má nástroje, jak jeho chování ohlídat. Takový režim je mnohem efektivnější než reaktivní sankce. Zbraně, které v tomto ohledu EU třímá, mají poměrně velký kalibr.

Obavy Ukrajiny, že bude při sníženém tranzitu plynu přes své území vydíratelnější a přijde také o nemalou část poplatků lze vyřešit dohodou o zachování určité úrovně tranzitu i v následujících letech. Taková kompromisní dohoda je ostatně momentálně v platnosti s výhledem do konce roku 2025.

Zastavení výstavby plynovodu Nord Stream 2 a jeho „pohřbení“ na dně Baltského moře v tuto chvíli nikomu a ničemu neprospěje. Kromě environmentálních rizik jde především o nebezpečí eskalace sporů, přičemž hlavní argument zpoza Atlantiku – zvyšování závislosti na Rusku – je lichý. Dobré transatlantické vztahy s EU a zejména s Německem jsou pro USA klíčové. Volební období amerického prezidenta je krátké a priority jsou jasné. Strategie Spojených států se musí změnit.

Evžen Tošenovský: Šance plynovodu Nord Stream 2 na přežití jsou 50 na 50

Výhodou spolupráce s TOP 09 a lidovci je, že se v pohledu na evropské otázky nepřekvapíme, říká v rozhovoru europoslanec ODS Evžen Tošenovský. Podle svých slov doufá, že se po plynu sníží v rámci EU odpor i vůči jaderné energii.