Polsko a Česko: Jak „obnovit“ energetický mix?

© Pixabay

Tento článek je součástí Special reportu: Česko-polské vize budoucnosti EU

Uhlí je pro Česko i Polsko hlavním energetickým pilířem. V Polsku stojí až za 80 % vyrobené elektřiny, v České republice je podíl uhlí na výrobním mixu dvakrát nižší díky dvěma jaderným elektrárnám. Popularita uhlí klesá a pozornost se obrací i k zemnímu plynu a obnovitelným zdrojům.

Polsko: Žádná strategie, pouze „ad hoc“ systém

Polskému energetickému mixu vévodí uhlí a země má také nejméně diverzifikovaný energetický mix z celé EU. Roli uhlí v polské ekonomice obhajovaly všechny vlády po roce 1989 včetně té současné. Před rokem polský ministr pro energetiku Krzysztof Tchórzewski dokonce uvedl, že Polsko nejenže neupustí od uhlí, ale že jeho podíl v energetickém mixu v roce 2050 bude stále asi 50%.

Polské uhlí ale v porovnání s dovozem ze zemí mimo Evropu není konkurenceschopné. Objem dovozu tak roste, zejména pokud jde o import z Ruska. Ruské uhlí je dokonce i po přičtení ceny za transport zhruba o 20 % levnější než polské a má vyšší kvalitu. Co se geopolitiky týče, situace je ale velmi rozporuplná – stačí vzít v potaz, jak Polsko silně volá po nezávislosti EU na Rusku, zejména v souvislosti s plynovodem Nord Stream 2.

Až 60 % polské energetické infrastruktury je navíc starší než 30 let. Polovina by přitom měla být uzavřena do roku 2035, alespoň podle plánu na omezení emisí, který je součástí Pařížské klimatické dohody a unijní energetické a klimatické strategie. Někteří odborníci hovoří o čistých uhelných technologiích. Pro jejich uvedení do praxe je ale zapotřebí uhlí, které přichází čím dál více právě ze zahraničí. Reálný stav je tedy v rozporu s politickým narativem, který polskou energetickou bezpečnost zakládá na národním pokladu, tedy na uhlí.

Visegrádská čtyřka: megalomanské projekty vítězí nad čistou energií

Politici v zemích Visegrádské čtyřky upřednostňují tradiční zdroje energie – uhlí a jádro – před obnovitelnými alternativami, které vedou k energetické soběstačnosti. EU je dostatečně aktivní i mocná na to, aby situaci mohla změnit, píše Ada Ámon.

„Země by se měla snažit o snižování emisí skleníkových plynů prostřednicím zdrojů, které tolik emisí neprodukují, tedy plynu a obnovitelných zdrojů. Je ovšem zároveň nutné zajistit stabilní dodávky. To znamená, že sto procent obnovitelných zdrojů by se nemělo stát naším cílem,“ uvedl Wojciech Jakóbik z portálu BiznesAlert.pl.

„Pokud Polsko nediverzifikuje svůj energetický mix do roku 2050, snížíme naše emise CO2 pouze o 7 %. V případe diverzifikace snížíme CO2 asi o 62 % a v případě scénáře založeného na obnovitelných zdrojích asi o 80 %,“ vysvětlila pro EURACTIV Joanna Maćkowiak-Panderová z energeticky zaměřeného think tanku Forum Energii.

Přestože vláda prosazuje uhlí, jeho těžba se již několik let systematicky omezuje a tento proces bude pokračovat i nadále. Posilovat bude naopak plyn, OZE a možná i jaderná energie.

Hlavním problémem polské energetické strategie je nerozhodnost. Polsko svůj přístup po dlouhá léta obhajovalo nevyzpytatelností světového energetického trhu, technologickým vývojem i externími požadavky, jako jsou mezinárodní klimatické dohody poháněné i ambiciózními plány EU pro omezování skleníkových plynů, zvyšování konkurenceschopnosti EU na globálním energetickém trhu a na deklaratorní úrovni i zvyšování energetické bezpečnosti a nezávislosti.

Polská vláda s obtížemi vytváří svou energetickou strategii již několik let a stále to nemá konce. Jako leitmotiv veřejných prohlášení se pravidelně objevuje jaderná energie. Ta ale představuje výzvu kvůli časově náročné výstavbě, vysokým výdajům a kontroverzím okolo dodavatelských zemí. Na druhou stranu, ať už se v energetice dohodne cokoli, bude to stejně jako jádro vyžadovat nákladné investice a také zahraniční technologie.

Podle ministerstva energetiky a vládní deklarace by měla být energetická strategie hotová do konce roku. Její vytvoření je velice důležité pro energetické firmy, které potřebují jasnou vizi pro plánování investic. Bez strategie by bylo také těžké hodnotit úspěch Polska jako země, v níž se bude letos konat mezinárodní klimatický summit COP24. Jakýkoli strategický plán pro rok 2030 navíc posílí diskusi a Polsko se díky němu může začít soustředit na dosažení určitých cílů. Plánovaná a organizovaná transformace stojí vždy méně než nekoordinovaná modernizace, říká Joanna Maćkowiak-Panderová.

Česká republika: Jaderný vzestup

Hlavním energetickým pilířem ČR je hnědé uhlí. Za loňský rok z něj bylo vyrobeno asi 42 % elektřiny. V budoucnu by se to však mělo změnit, a to kvůli vyčerpávání uhelných ložisek, limitům pro těžbu a také kvůli environmentálním požadavkům. Tento sektor proto bude v následnících třech dekádách svědkem razantního poklesu.

Uhlí skončí, Ústecko hledá nový start. Inspiruje se i v sousedním Německu

Útlum uhelné energetiky nepostihne jen těžební a energetické firmy, ale celé regiony, v jejichž hospodářství je zakořeněna závislost nejen na těžbě, ale i těžkém průmyslu, a které se potýkají s řadou sociálních problémů. Česko už cestu k novým příležitostem uhelných krajů začalo hledat. Poučit se může i z německých úspěchů a chyb.

Volbou pro budoucnost je jaderná energie. Alespoň podle Státní energetické koncepce, která nastiňuje vývoj do roku 2040. Do té doby by měly jaderné elektrárny vyrábět od 46 do 58 % elektřiny. Klíčová by proto měla být výstavba nových jaderných bloků, neboť ty stávající nemají dostatek kapacit. V současné době se z jaderné energie vyrábí asi 33 % elektřiny.

Do roku 2035 by měl vzniknout nový jaderný reaktor v Dukovanech a celkem další tři nové bloky v Dukovanech i Temelíně by mohly následovat později. Zpožďuje se však rozhodnutí o tom, jak by měly být nové reaktory financovány. Původně se měla vláda rozhodnout do jara 2018, na verdikt se ovšem stále čeká. Bez rozhodnutí lze ale jen těžko spustit veřejný tendr pro výběr dodavatele technologií.

„Zodpovědné orgány mohou dojít i k rozhodnutí, že ve druhém kole nepůjdou znovu cestou veřejného výběrového řízení. V takovém případě je finská cesta [investice ze strany konsorcia energetických a průmyslových firem] nereálná, ale maďarský model by podle mě průchodný byl,“ uvedl pro EURACTIV analytik z Masarykovy univerzity v Brně Tomáš Vlček.

Právě možnost postavit nový jaderný blok v rámci mezivládní dohody s vybraným partnerem se stalo jedním z témat politické debaty. Zdá se, že tuto možnost prosazují hlavně ti, kdo by jako dodavatele technologie rádi viděli ruský Rosatom. Zda by takový scénář vyřešil i problém financování, jako právě v Maďarsku, kde by měl být projekt Paks 2 financován půjčkou od ruského státu, zůstává otázkou.

Rakušané žalují Komisi kvůli tomu, že Maďarům povolila subvencovat jádro

Kontroverzní projekt maďarské jaderné elektrárny Paks II jde k evropskému soudu. Rakušanům se nelíbí, že Evropská komise u tohoto případu povolila státní subvence. Elektrárna také budí zájem kvůli zapojení ruského Rosatomu.

Pokud by se strategie zaměřená na jadernou energii v ČR nenaplnila, zájem by se mohl obrátit k zemnímu plynu. Tento zdroj ale vzbuzuje obavy v souvislosti s energetickou bezpečností, neboť by příklon k němu znamenal vyšší závislost na dodávkách ze zahraničí. ČR v podstatě žádný plyn neprodukuje a je závislá na dodávkách z Ruska.

Země je na druhou stranu velmi dobře napojena na západní trhy a téměř všechen plyn míří do ČR právě západní cestou. Probíhající liberalizace evropského trhu společně s rozvojem světového trhu s LNG tak dávají naději do budoucna. ČR je také důležitou tranzitní zemí, což ji zajišťuje výhodnou pozici v souvislosti s energetickou bezpečností.

Politické dohody americké LNG do Evropy nedostanou

Zkapalněný zemní plyn (LNG) ze Spojených států může snížit závislost EU na ruském plynu. Proto jeho vývoz podporuje jak americký prezident, tak Evropská komise. Budoucnost dodávek však leží mimo politická ujednání, neboť primárním hybatelem obchodu s LNG je jeho cena. Ta …

Nord Stream 2

Tato pozice je také jedním z důvodů, proč česká vláda zastává neutrální postoj vůči plynovodu Nord Stream 2. „Z pohledu České republiky se nejedná o problematický projekt, protože její pozice tranzitní země nebude oslabena, a může se naopak posílit,“ uvedl Martin Jirušek z Masarykovy univerzity v Brně.

Pohled Česka a Polska se tedy v této otázce liší. Polsko je zásadně proti výstavbě plynovodu Nord Stream 2. Na rozdíl od Ruska a Německa, které tvrdí, že se jedná o čistý byznys, považuje Polsko projekt za politický. Při pohledu na klíčovou infrastrukturu, strategické energetické zdroje a obecné vztahy mezi EU a Ruskem, je ale těžké nevnímat politický rozměr celého projektu.

Polsko požaduje, aby byl projekt v plném souladu s unijním právem. „Můžeme říct, že máme velkou podporu od ostatních zemí, které nejsou pouze přesvědčeny našimi argumenty, ale vidí, jaké může mít plynovod neblahé dopady na evropskou solidaritu a diplomacii, která se kolem toho vede,“ prohlásil nedávno náměstek polského ministerstva pro energetiku Michał Kurtyka.

Využívání zemního plynu je zatím každopádně považováno za drahou záležitost (kvůli cenám paliva) a není v souladu se snahou EU omezovat emise skleníkových plynů a znečištění ovzduší, jak říká například Pavel Farkač z českého Svazu průmyslu a dopravy.

Výhledy do budoucna

„Jako optimální mix výrobních zdrojů v ČR v dlouhodobém horizontu vnímáme kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů s doplňkovou flexibilní rolí fosilních zdrojů v omezeném rozsahu,“ uvedl Farkač pro EURACTIV.cz.

Někteří odborníci věří, že OZE by mohly hrát mnohem důležitější roli, oficiální politika obou zemí ale zůstává konzervativní. Vyzdvihuje se zejména nízká úroveň slunečního osvitu a nejistota dodávek.

Podíl OZE ale bude muset být v souladu s evropskou politikou. Evropská komise původně navrhla, že OZE by se měly na spotřebě energie podílet z 27 %. Rada EU a Evropský parlament však dosáhly v červnu 2018 shody na 32 %. V roce 2016 dosahoval podíl obnovitelných zdrojů v ČR zhruba 15 %, v Polsku 13,5 % (z toho zhruba 70 % biomasy).

Je dojednáno. Do roku 2030 se má podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v EU zvýšit na 32 procent

Nový cíl EU – do roku 2030 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 32 %. Čeští ekologové výsledek vítají, ČR se ale podle některých mohla zapojit do konečné dohody víc. České ekonomice to přesto může přinést 1,5 % HDP ročně.

Do konce tohoto roku by všechny státy EU měly navrhnout své plány, jak evropských klimatických cílů dosáhnout. Ať už budou jakékoli, v zájmu EU je zajistit, aby víceletý finanční rámec po roce 2020 podporoval všechny země EU v dekarbonizaci ekonomiky a přechodu na jiné zdroje energie.