Podíl OZE v energetice? Propříště už členské země nemají mít předepsané cíle

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: pakorn.

Po roce 2020 se mají země EU samy rozhodovat o tom, kolik procent energie chtějí vyrábět z obnovitelných zdrojů. V národních plánech pro energetiku a klima mají přijít i s dalšími opatřeními, která povedou k naplnění klimaticko-energetických cílů a vytvoření energetické unie. Takzvaný systém řízení se teprve dojednává, setkává se však už s kritikou, že nebude mít dostatečnou sílu.

Členské země EU v posledních týdnech jednají o tom, jakými pravidly se bude řídit energetická unie, která začíná (i když zatím hlavně na papíře) získávat první obrysy.

Na konci listopadu by měly dojít ke společné pozici vůči takzvanému systému řízení (governance), díky němuž se má EU k energetické unii propracovat.

Česká republika v současné době předsedá Visegrádské čtyřce a společně s Polskem, Slovenskem a Maďarskem vytvořila k systému řízení společný poziční dokument.

Zásadním požadavkem Česka a partnerů je zachování kontroly členských zemí nad vlastním energetickým mixem.

„Roli Visegrádské skupiny vidíme v tlaku na důsledné dodržování Lisabonské smlouvy,“ uvedl český ministr průmyslu Jan Mládek na konferenci International Energy Club, která se konala v Ostravě. Právě Lisabonská smlouva zahrnuje právo členských států EU na suverenitu mixu.  

Každý po svém

Podle ministra má každá země právo podporovat všechny technologie, pokud to odpovídá evropským pravidlům. „Různorodé energetické mixy mají na jednotném trhu EU své místo a díky vzájemnému propojení se mohou jednotlivé státy doplňovat,“ řekl během svého projevu.

V jazyce zemí střední Evropy to znamená především požadavek na rovnocenný přístup k jaderné energetice. Zároveň si chtějí uchovat flexibilitu při rozhodování o využití obnovitelných zdrojů (OZE).

Proto se visegrádské země minulý rok řadily mezi ty, které odmítaly závazné národní cíle pro podíl OZE v energetice po roce 2020. Nakonec se při projednávání klimaticko-energetického balíčku pro rok 2030 loni v říjnu rozhodlo, že cíl ve výši 27 % bude závazný jen na celoevropské úrovni. Závazný není ani cíl pro zvýšení energetické účinnosti (o 27 % oproti prognózám).

To je také jeden z důvodů, proč má vzniknout nový systém řízení. Má zajistit, že se osmadvaceti členským zemí podaří cíle naplnit společně. Státy ovšem žádají, aby nastavení systému rozlišovalo právě mezi národně závaznými cíli, cíli závaznými na evropské úrovni a nezávaznými cíli.

Národní plány

První obecný návrh, jak by mohl systém vypadat, představila Evropská komise v červenci. Ekologické organizace ji ještě začerstva zkritizovaly, že navrhovaný systém nepočítá s právními postihy a pokutami pro země, které své závazky nebudou plnit.

To by některým státům přirozeně vyhovovalo. Po mnohem přísnějším systému však volá například Německo.

Základem governance mají být národní energetické a klimatické plány, ve kterých mají členské země navrhnout opatření, pomocí kterých k plnění cílů přispějí. Mají však zahrnovat také opatření, která se vztahují k fungování jednotného trhu s energií, zvyšování energetické bezpečnosti nebo výzkumu a vývoje.

Vždy po dvou letech mají vznikat zprávy o jejich plnění. Z dosavadních jednání se zdá, že by se členské země mohly shodnout na vypracování prvních plánů do roku 2020. V dokumentu Rady ministrů z 30. září je však datum uvedeno v závorce, a tak se v průběhu dalších rozhovorů může změnit. Předchozí materiály z jednání členských států hovořily o roku 2018.

Autor: Adéla Denková