Energetická bezpečnost zůstává hlavní prioritou transformace polské energetiky

© EPA/MACIEJ KULCZYNSKI

Tento článek je součástí Special reportu: Polská energetická transformace

Uhelný důl a elektrárna Turów jsou „strategické pro zajištění energetické bezpečnosti Polska“, tvrdí státní společnost PGE, která stojí v centru sporu mezi Českem a Polskem kvůli rozšíření tamní těžby.

Česko se loni odhodlalo k ojedinělém kroku, když v únoru žalovalo Polsko u Soudního dvora EU kvůli rozšíření těžby v otevřeném uhelném dole Turów, který se nachází v těsné blízkosti českých hranic.

Žaloba má již od počátku podporu ekologů, kteří varují, že Češi žijící v lokalitě přicházejí kvůli těžbě o přístup k nezávadné pitné vodě. Unijní soudci se nyní českou stížností zabývají, a pokud jí vyhoví, mohou nařídit dočasné uzavření dolu. Rozhodnutí by se mělo objevit v blízké době a v Polsku rostou obavy spojené s možným ohrožení dodávek elektřiny.

Důl a elektrárna Turów se podle PGE podílí na výrobě zhruba 5 procent polské energie a dodává elektřinu do přibližně 2,3 milionu domácností. Odstavení dolu by podle společnosti „viditelně otřáslo polským energetickým systémem, který nebude schopen rychle nahradit vyřazenou výrobní kapacitu.“

Turów: Polský důl, který se stal jádrem regionálních sporů

Napětí na polsko-česko-německých hranicích způsobené prodloužením těžby v uhelném dole Turów stále roste. Česko tvrdí, že těžba je už rok nelegální a že způsobuje kontaminaci místní pitné vody.

Podle analytiků se však na obzoru rýsuje větší riziko. Výroba uhelné energie v Evropě v posledních letech neustále klesá, protože elektrárny se dostaly pod tlak rostoucích cen emisních povolenek. Podle nedávné studie think tanku Agora Energiewende bude většina hnědouhelných elektráren v Německu, Polsku a Česku v druhé polovině této dekády trvale nerentabilní.

Vzhledem k tomu, že cena emisí uhlíku tento týden poprvé dosáhla 50 eur za tunu, dny uhlí jsou podle analytiků sečteny.

Cena emisních povolenek poprvé přesáhla hranici 50 eur

Cena emisních povolenek v Evropské unii dnes dosáhla rekordní výšky a poprvé přesáhla hranici 50 eur (1292 Kč) za tunu. K růstu cen přispívá mimo jiné přísnější politika ochrany klimatu a také vysoká poptávka od investorů.

„Cena uhlíku byla v posledních dvou letech zabijákem uhlí,“ řekl Georg Zachmann, analytik bruselského ekonomického think-tanku Bruegel. „A lidé očekávají, že to bude trvat i nadále,“ dodal s tím, že růst cen emisních povolenek urychluje útlum těžby uhlí v Evropě.

Podle Zachmanna neustálý růst cen povolenek znamená, že „trh má potenciál zničit uhlí již v této dekádě“.

Plán restrukturalizace energetiky

Polsko přesto minulý týden schválilo prodloužení těžební licence dolu Turów do roku 2044. Aktivisté v této souvislosti varovali před otevřením nové elektrárny o výkonu 496 MW v Turówě, jejíž provoz měl být zahájen 30. dubna.

PGE tvrdí, že nová jednotka bude „nejmodernějším zařízením“, které nahradí tři nejstarší a nejvíce znečišťující výrobny. Aktivisté ale takový rok vzhledem ke klimatické krizi a očekávanému dalšímu růstu cen emisních povolenek kritizují.

„Veškerá výroba energie z uhlí v EU musí do roku 2030 skončit, jedině tak udržíme hranici oteplování pod 2 °C dle Pařížské klimatické dohody,“ uvedla Elif Gündüzyeliová, aktivistka z mezinárodní sítě pro boj proti změně klimatu CAN Europe.

Visegrád není vůči ochraně klimatu skeptický, spíš chce získat co nejvíc peněz z EU, říká expertka

Debata o ochraně klimatu se velmi rychle změnila, a to i v zemích závislých na fosilních palivech, jako jsou Polsko nebo Česko. Současná diskuse už není o „jestli“, ale „jak“ a „kdy“, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Elif Gündüzyeliová.

„Prodloužit těžbu uhlí do roku 2044 a uvést do provozu novou hnědouhelnou elektrárnu, která by začala fungovat nyní a která má být placena z kapes občanů, je nehorázné,“ dodala s tím, že výroba energie z uhlí je „zanikající byznys“.

V Polsku se však očekává, že útlum těžby uhlí potrvá déle než v jiných členských státech EU.

Uhlí v Polsku produkuje 70 procent elektřiny, což je nejvyšší podíl mezi zeměmi EU. Varšava má sice velké plány v oblasti větrné, solární, jaderné i plynové energetiky, podle PGE je ale náhrada uhelných elektráren kolosální akcí, která potrvá až do roku 2050.

Energetická bezpečnost je jedním z hlavních zájmů Polska. Vláda se pokusila vytvořit pro uhelné společnosti záchrannou síť a udržet je během transformace v podobě záložního zdroje. Ministerstvo státního majetku v dubnu navrhlo restrukturalizaci energetického sektoru, a to zestátněním uhelných společností. Při životě by je měly udržet veřejné finance, a to až do doby jejich konečného odpojení od sítě.

Stát by měl podle tohoto plánu odkoupit 70 procent hnědouhelných společností, které v loňském roce vyrobily více než polovinu polské elektřiny. Provozovat by je měla Národní agentura pro energetickou bezpečnost (NABE).

Příběh tří zemí: Česko, Německo a Polsko se snaží skoncovat s uhlím

Německo, Polsko a Česko tvoří takzvaný hnědouhelný trojúhelník, který produkuje většinu evropské uhelné elektřiny. S ochranou klimatu jako hlavní politickou prioritou se ale celá Evropa postupně přiklání k elektřině z obnovitelných zdrojů energie.

„NABE bude plně soběstačným subjektem, který na jedné straně zaručí energetickou bezpečnost, a na druhé straně udržitelnou transformaci soustavy,“ uvedla PGE.

„(NABE) bude provádět pouze investice a modernizace nezbytné pro udržení účinnosti provozovaných uhelných elektráren, nikoli stavět nové a postupně odstavovat uhelné bloky,“ sdělila společnost PGE serveru EURACTIV.

Vznikne „špatná banka“

Plán restrukturalizace polské energetiky zatím není hotový a bude ho muset schválit Evropská komise.

Analytici však upozorňují, že současný návrh není slučitelný s klimatickými cíli Evropské unie. Jeho schválení ze strany regulátorů hospodářské soutěže tak považují za nepravděpodobné.

„Jediným způsobem, jak by mohl dostat zelenou od Bruselu, by bylo stanovit datum ukončení těžby uhlí v dekádě začínající s rokem 2030,“ prohlásil analytik klimatické politiky Paweł Wiejski z varšavského Institutu zelené ekonomiky.

Polská vláda před nedávnem podepsala dohodu s odborovými svazy o uzavření posledního uhelného dolu v zemi v roce 2049, tedy těsně před rokem 2050, kdy má EU dosáhnout klimatické neutrality.

Analytici se však domnívají, že to může být příliš pozdě a v rozporu s klimatickými cíli EU.

Práce nově vznikající agentury NABE má být totiž sladěna s polskou energetickou strategií, kterou vláda představila začátkem letošního roku. Strategie předpokládá, že uhlí bude hrát významný podíl v polském energetickém mixu až do roku 2040. Upozornil na to analytik varšavského think-tanku Instrat Paweł Czyżak.

„Taková úroveň produkce energie z uhlí by ohrozila celoevropské cíle snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent,“ uvedl s tím, že cílem polské strategie je pouze „prodloužit financování uhelných kapacit v Polsku z peněz EU“.

Polsko sní o jádru. Plán, jak pokrýt poptávku po energiích, ale nemá, říká exministr životního prostředí

Polsko se v následujících pěti letech dostane do velmi náročné situace, nebude totiž schopné pokrýt energetickou poptávku. Velmi pravděpodobně budeme nuceni dovážet energii do Polska, říká Marcin Korolec v rozhovoru pro EURACTIV.cz.

Na druhou stranu, rozhodnutí Polska vytvořit pro uhelná aktiva „špatnou banku“ je podle něj významným krokem. „Vláda konečně připouští, že tento průmysl je zátěží pro budoucnost polského energetického systému,“ řekl.

Polsko však není jediným státem, který se snaží uhlí odstavit. Dalším uhelným gigantem je Česko, které o termínu ukončení těžby uhlí zatím nerozhodlo. Zatímco jedna část vlády se přiklání k roku 2033, druhá dává přednost pozdějšímu roku 2038.

S uhlím se vypořádává i německá vláda, která bolestně odsouhlasila rok 2038. Vysloužila si za to kritiku ekologů, podle kterých je to příliš pozdě. Navíc se jim nelíbí přehnaně štědré kompenzace pro uhelné společnosti. Kompenzační program s rozpočtem 4,35 miliardy eur prošetřuje i Evropská komise.

Podle analytika Zachmanna je z dosavadních českých, polských i německých plánů patrné, že se jedná spíše o „záchranná lana pro uhelný průmysl, než o plány urychlení útlumu těžby uhlí.“