Sociální politika EU může přinést zaměstnancům lepší platy a podmínky, na druhou stranu ohrožuje český byznys

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock.com

Důstojné pracovní podmínky, spravedlivé mzdy a funkční systém sociálního zabezpečení napříč Evropou. Tak zní priority současné Evropské komise v oblasti sociální politiky.

Návrhy, se kterými unijní exekutiva přichází, ale mnohdy vytvářejí mezi členskými zeměmi rozpory. Ty pramení zejména z rozdílných pravidel, standardů a mezd v jednotlivých zemích. Kupříkladu německá mzda je až trojnásobně vyšší než česká. Nižší mzdy jsou i v dalších postkomunistických státech, řada místních občanů proto využívá volného pohybu v EU a odjíždí pracovat do západních zemí.

Jak se však ukázalo, západní státy mnohdy vnímají příliv pracovní síly z východu jako problematický.

Příkladem rozporu, kdy proti sobě stály staré a nové členské země, je směrnice o vysílání pracovníků. Ta zavádí princip stejné odměny za stejnou práci na stejném místě – pokud je tedy zaměstnanec české firmy vyslán na zakázku do jiné členské země, měl by pobírat stejnou odměnu jako pracovník na stejné pozici v hostitelské zemi.

Ačkoli se vysílání týká necelého procenta pracovníků v EU, členské země a unijní instituce o ní debatovaly více než dva roky. Zatímco Francie chtěla, aby pro vysílání pracovníků platily co nejpřísnější podmínky, Česko žádalo pravidla volnější, aby nebyla ohrožena konkurenceschopnost českých firem na evropském trhu.

Podobná diskuse se nyní vede o platech a sociální ochraně řidičů kamionů. I pro ně totiž chystá Unie novou legislativu v rámci takzvaného silničního balíčku.

Vysílání pracovníků, mezinárodní doprava, ale také odliv českých pracovníků do Německa se staly tématem debaty „Sociální politika EU: Příležitost, nebo rána české konkurenceschopnosti?“, která se uskutečnila 13. dubna v Plzni.

Diskuse se účastnili představitelé Plzeňského kraje, místních firem, nevládních organizací a také odborníci z akademické sféry. Úvodní slovo pronesla europoslankyně Martina Dlabajová (ANO, ALDE), ředitelka Regionální hospodářské komory Plzeňského kraje Radka Trylčová, předseda Regionální rady Českomoravské konfederace odborových svazů Jindřich Brabec a vedoucí odboru sociálních věcí Plzeňského kraje Filip Zapletal.

Kulatý stůl byl součástí série diskuzí o důležitých otázkách evropské politiky, které v českých regionech pořádají Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a zpravodajský portál EURACTIV.cz. Série je součástí projektu „Bridging the gap between the regions and European Parliament” podpořeného Evropským parlamentem.

Výstupem z debaty se stala níže uvedená doporučení. Řadu z nich je možno považovat za příspěvek do obecné veřejné debaty o sociální politice EU v ČR.

Obecná doporučení k sociální politice EU

  • Rozdíl průměrných mezd mezi novými a staršími členskými státy by se měl postupně snižovat, a to na základě ekonomického vývoje, nikoli vytvářením nové legislativy.
  • Při tvorbě evropské legislativy by mělo být bráno v potaz, že nižší mzdy jsou v současné době konkurenční výhodou českých firem. Pokud budou firmy nuceny platy navyšovat, aby vyhověly případným evropským standardům, mohlo by to jejich podnikání ohrozit. Výsledek by tedy nevedl k vyšším mzdám, ale k bankrotu firem a ztrátě pracovních míst. Tento bod se týká zejména speciální legislativy pro dopravce, která je nyní projednávána v unijních institucích. Některé země se v rámci ní snaží prosadit, aby řidič kamionu dostával po několika dnech v zahraničí stejnou odměnu jako řidiči žijící v zemi, kterou zrovna projíždí. Počet dní, po kterých by se tato pravidla měla na řidiče vztahovat, a další detaily, jsou nyní v jednání.
  • Při tvorbě nové legislativy týkající se poskytování přeshraničních služeb by nemělo vznikat další administrativní zatížení evropských firem. Náročná administrativa může podnikům bránit ve využívání volného pohybu služeb. Příkladem je směrnice o vysílání pracovníků. Podle ní by měli být zaměstnanci vyslaní do zahraničí odměňováni na základě toho, jak jsou odměňováni zaměstnanci na obdobných pozicích v hostitelském státě. Pro zaměstnavatele z toho vyplývá, že by měli znát způsob odměňování ve všech státech, do kterých vysílají své zaměstnance. Stejně tak by měli znát kolektivní smlouvy – i ty by se měly v případě přeshraničního vysílání pracovníků dodržovat.
  • V případě další harmonizace systémů sociálního zabezpečení napříč EU by měla vzniknout srozumitelná, jasná a vymahatelná pravidla. Zaměstnavatelé provozující přeshraniční služby stejně jako zaměstnanci žijící v jedné zemi, avšak pracující v druhé, by měli mít jasně specifikované, ve které zemi odvádějí příspěvky na sociální zabezpečení, jaká je jejich výše a v jakých případech mají nárok na sociální dávky.
  • V oblasti sociální politiky má EU pouze omezené pravomoci koordinačního charakteru. Unijní instituce by se tedy měly zaměřit zejména na prosazování již platných pravidel a podporovat sociální rozměr EU zejména nelegislativními doporučeními. Spíše než vytváření nové legislativy by pomohlo lepší prosazování současných pravidel.
  • Obzvláště by se měla řešit nelegální práce, tedy zaměstnávání osob bez smluvního závazku a bez oznámení patřičným úřadům. Podle Evropského parlamentu odpovídá tato šedá ekonomika až 18 % unijního HDP. Vznikla proto i speciální evropská platforma pro boj proti nelegální práci. Členské země by měly tuto platformu využívat a posílit kontroly, které mohou nelegální zaměstnávání odhalovat. Studie Evropského parlamentu upozorňují, že se problém týká zejména stavebnictví či domácích služeb, jako je například ošetřovatelství.
  • Speciální pozornost si zaslouží také agenturní pracovníci z jiných evropských zemí. České firmy si tyto pracovníky najímají zejména kvůli nedostatku tuzemských pracovních sil. Kontrolní úřady by měly dbát zejména na to, aby agentury poskytovaly pracovníkům ochranu, na kterou mají ze zákona nárok. I na agenturní pracovníky se totiž vztahuje směrnice o vysílání pracovníků.
  • Snahy o ochranářská opatření, jako jsou například zákony o povinné minimální mzdě i pro zahraniční pracovníky, které zavedlo Německo, Francie či Rakousko, by měly být posuzovány jako omezování vnitřního evropského trhu. Podobné praktiky by neměly být v Unii tolerovány.
  • Čerpání z evropských fondů potřebuje zjednodušení. Finance by měly směřovat tam, kde jsou skutečně potřeba. V případě ČR například není nutné investovat do navyšování zaměstnanosti, ale spíš do výzkumu a vývoje či do vzdělávání. S jejich pokrokem by mohly narůstat i mzdy.

Doporučení pro aktéry v Plzeňském kraji

  • Aby podnikatelé z Plzeňského kraje zamezili odlivu pracovní síly, mohli by se inspirovat právě německými firmami, do kterých Češi odcházejí pracovat. Motivují je nejen vysoké mzdy, ale také další výhody, jako jsou flexibilnější pracovní úvazky pro rodiče nebo firemní školky. Německé firmy se také ve svých regionech podílejí na vzdělávání.
  • Podobně by k tomu měl přistoupit Plzeňský kraj a převzít od svých německých kolegů osvědčené postupy. Kraj by se měl pokusit zajistit svým občanům srovnatelné výhody, které nabízí Německo, třeba i s využitím evropských fondů. Příkladem mohou být vzdělávací projekty iniciované podnikatelskou sférou.
  • Byznys by měl aktivně argumentovat proti nárůstu administrativní zátěže, která jim v důsledku nové evropské legislativy hrozí. Na již odsouhlasená pravidla, jaká přináší například revidovaná směrnice o vysílání pracovníků, by se měly podniky připravit včas a důkladně.
  • V případě, že je to možné, firmy by měly navyšovat mzdy svým zaměstnancům a poskytovat jim i další nefinanční benefity. Nemělo by to však jít na úkor celkového prospěchu firmy.
  • Pokud se firmy rozhodnou využívat agenturní zaměstnance, měly by jednat pouze s ověřenými agenturami, které dodržují platnou legislativu a nevystavují agenturní zaměstnance nedůstojnému zacházení.

Doporučení pro českou vládu

  • Vláda by měla aktivně podporovat navyšování mezd, ideálně investicemi do výzkumu, technologií a vzdělávání. Také by se měla zasazovat o zvyšování standardů sociální ochrany a umožnit lepší sladění rodinného a pracovního života, podobně jako je tomu v Německu. Žádný z těchto kroků by však neměl narušovat podnikání, je nutné najít vyváženost. Podobnou pozici by měla obhajovat také na evropské úrovni.
  • Čerpání z evropských fondů by mělo být z české strany zjednodušeno. Unijní finance lze využít na vzdělávání, podporu nových technologií či slaďování rodinného a pracovního života – jako například vytváření bezplatných dětských skupin, kam mohou pracovníci firem umisťovat své děti.
  • Agenturní zaměstnanci by měli mít zajištěné důstojné podmínky pro život a případnou právní asistenci.
  • Česko by mělo podporovat pracovní mobilitu napříč EU a redukovat administrativní zátěž, která vzniká v souvislosti s přeshraničním poskytování služeb či prací v zahraničí.