Převedení ČEB a EGAP pod ministerstvo financí fungování exportních institucí nezlepší

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© WikimediaCommons.org / Zákupák

Namísto snižování počtu rezortů, které mají kontrolu nad fungováním ČEB a EGAP, by vláda měla posílit posuzování, monitorování a reportování jednotlivých projektů a také transparentnost.

Autor pracuje v nevládní organizaci Centrum pro dopravu a energetiku.

Vláda vedená Andrejem Babišem, premiérem v demisi, přišla s opatřením změnit vlastnickou strukturu České exportní banky (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) tak, aby byly obě instituce stoprocentně vlastněné ministerstvem financí. Důvodem má být lepší kontrola jejich hospodaření a celkově efektivnější řízení.

Exportní kreditní agentury jsou běžné zejména ve vyspělých státech za účelem podpory vývozu tamních firem. Poskytnutím půjčky a pojištění tak mohou být realizovány i projekty příliš rizikové pro komerční banky. Taková podpora je stěžejní například u vývozu do zemí, kde existují politická nebo ekonomická rizika. Vývozce se díky exportním agenturám nemusí obávat komplikací způsobených změnou režimu, fluktuací měny nebo neschopností druhé strany splácet, protože zpětné vymáhání za něj v takovém případě řeší státní instituce.

Stěžejní je mimo jiné sledovat, zda realizace projektu koreluje také se zahraničními či rozvojovými prioritami státu.

Exportní agentury však mají i svou stinnou stránku. Projekty, které se díky nim realizují, často neprošly nejen u komerčních bank, ale ani u mezinárodních a rozvojových bank, které mají oproti exportním agenturám přísnější kritéria. V rámci podpory exportu tak stát může umožnit i realizaci projektů, které mají negativní environmentální či sociální dopady v cílové zemi, nebo se nakonec neuvedou do provozu a stane se z nich přítěž pro obě strany.

Vzhledem k tomu, že podporovaný vývoz je často směřovaný do méně rozvinutých nebo rozvojových zemí, je stěžejní sledovat, zda realizace projektu koreluje také se zahraničními či rozvojovými prioritami státu, zda jsou v zemi dodržována lidská práva či zda projekt neodporuje mezinárodním závazkům státu, jako je například Pařížská klimatická dohoda.

Problematické projekty neubydou

V tuto chvíli drží ministerstvo financí u obou institucí největší podíl, následuje ministerstvo průmyslu a obchodu a menší podíly drží také ministerstva zahraničních věcí a zemědělství. V případě exportní banky je mezi vlastníky i EGAP.

Stoprocentním vlastnictvím chce ministerstvo financí řešit především obrovskou finanční zátěž, kterou nepovedené projekty podpořené státem v posledních letech způsobují. To je samozřejmě nejen problém pro státní rozpočet, ale i z pohledu mezinárodních pravidel a dohod, které upravují fungování exportních agentur.

Na rozdíl od jiných zemí přistupuje Česká republika k vývozu a k zahraniční politice odděleně.

Státní financování by mělo překonat rizika v cílové zemi, ale ne zvýhodňovat nabídku domácího exportéra oproti konkurenci. Exportní agentury by proto měly z dlouhodobého hlediska hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Ve chvíli, kdy se toho dosáhne i u ČEB a EGAP, bude zapotřebí opět řešit především otázky podpory českého hospodářství a strategických priorit. Právě tím, že jsou ČEB a EGAP vlastněny hned čtyřmi ministerstvy, je umožněno, aby podporované projekty odpovídaly i jiným než pouze ekonomickým zájmům země. Zúžením vlastnické struktury pouze na jedno ministerstvo může jen stěží vést k vyvarování se problematických projektů, které v posledních letech přibývají, a zatěžují tak státní rozpočet.

V dozorčí radě by měla být zastoupena všechny čtyři ministerstva i po převedení vlastnictví. Pokud chce však vláda zvýšit efektivitu fungování ČEB a EGAP a vyvarovat se podpoře nevhodných projektů, je naopak nutné rozšířit subjekty, které se k tomu mohou vyjadřovat, a více vyvážit jejich postavení. Mimo jiné také proto, aby ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo zemědělství mohly realizovat své strategie na podporu daných odvětví. A stejně tak, aby ministerstvo zahraničních věcí mohlo ovlivnit výběr projektů na základě zahraniční politiky.

Do posuzování by se měla ideálně zapojit i další ministerstva jako například ministerstvo životního prostředí.

Na rozdíl od jiných zemí přistupuje Česká republika k vývozu a k zahraniční politice odděleně. Její politické zájmy v zahraničí nejsou reflektovány v zahraničním obchodu, a tak se běžně stává, že český průmysl svým obchodem podporuje země jako Ázerbájdžán nebo Turecko, kde vládnou autoritativní režimy a porušují se lidská práva. Přitom řada projektů má naopak potenciál zlepšit situaci v rozvojových zemích.

Do posuzování by se měla ideálně zapojit i další ministerstva jako například ministerstvo životního prostředí, aby zabránilo projektům odporujícím Pařížské dohodě nebo škodícím životnímu prostředí.

Co se dá zlepšit

Pokud by vláda chtěla skutečně zefektivnit financování českého vývozu, měla by plánovaných vlastnických změn využít i ke změně zákona o exportním financování. Nabízí se posílit ho o specifické požadavky na posuzování, monitorování a reportování jednotlivých projektů, tak jak je to běžné v zahraničí nebo u mezinárodních bank.

Velké mezery má české exportní financování i ve zveřejňování informací a participaci. Informace o projektech by měly být k dispozici i poslancům a široké veřejnosti, jako je tomu například v Nizozemsku nebo ve Francii. V tuto chvíli jsou u nás však utajované i seznamy projektů podpořené v minulosti. Přitom vzhledem k tomu, že se jedná o veřejné finance, přinejmenším základní informace o všech chystaných projektech by měly být dostupné online s dostatečným předstihem před rozhodnutím o podpoře, aby se k nim mohly vyjádřit rozličné subjekty, které mohou disponovat důležitými informacemi nebo argumenty.

Jedná se o veřejné finance. Přinejmenším základní informace o všech chystaných projektech by měly být dostupné online s dostatečným předstihem před rozhodnutím o podpoře.

Dalším vhodným opatřením pro vyvarování se škodlivým projektům je sestavení tzv. černé listiny, která obsahuje oblasti předem vyřazené z možnosti podpory z veřejných prostředků. Na takovém seznamu běžně bývá zbrojní průmysl, tabákové výrobky, tvrdý alkohol, kasina, fosilní paliva, projekty, u kterých neproběhne nezávislé místní projednání nebo takové, jejichž realizace je plánovaná v chráněných oblastech. Všechny tyto opatření by českému exportu prospěly lépe, než snižování počtu kontrolních subjektů.