Zatíží společné zadlužení EU budoucí generace? Pohledy ekonomů se rozchází

© Pixabay.com

Rok 2020 je plný novinek. Jednou z nich je i společné zadlužení zemí EU ve snaze nastartovat ekonomiku po zdrcující pandemii. Nevymstí se jim ale do budoucna takový krok? Odpovídají čeští ekonomové.

V červenci dali premiéři a prezidenti členských zemí EU zelenou bezprecedentnímu plánu na záchranu evropských ekonomik stižených letošní koronavirovou pandemií. V rámci příštího sedmiletého víceletého finančního rámce EU, který začíná s rokem 2021, si na finančních trzích společně půjčí částku 750 miliard eur. Tyto peníze z tzv. Fondu obnovy si členské země podle pracně vyjednaného klíče následně do konce roku 2026 rozdělí. Kapitál získaný na finančních trzích má být splacen do roku 2058.

Na cestě z koronavirové krize: Co obsahuje evropský plán obnovy?

S úderem koronavirové pandemie se Evropa ocitla nejen v krizi zdravotní, ale také v krizi ekonomické. Redakce EURACTIV.cz přináší detailní popis plánu, který by měl pomoci ekonomiku EU opětovně nastartovat.

Jedná se o rozumné, nebo krátkozraké rozhodnutí? Jak společné zadlužení ovlivní život budoucích generací Evropanů? Ptali jsme se českých ekonomů.


Otázka ankety: Jak velkou zátěž podle Vás přinese budoucím generacím Evropanů společné zadlužení unijních zemí v rámci Fondu obnovy EU? Dluh se má splácet v letech 2028-2058.


Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank

Fond obnovy s rozpočtem 750 mld. eur představuje asi 4 % ročního HDP Evropské unie. Dluh národních vlád na konci roku 2019 přitom v EU dosahoval v průměru 80 % HDP a po letošní recesi vyvolané pandemií nepochybně přesáhne 90 %. Z porovnání je zřejmé, že Fond obnovy nebude pro schopnost splácení dluhů zásadním tématem. Přínos existence fondu podle mého názoru vysoko překročí náklady s ním spojené. Jde nejen o to, že na úrovni EU vzniká zdroj prostředků, z nějž mohou čerpat více země, které jsou více postižené pandemií nebo jinou katastrofou. EU zároveň má důvod vydávat svým jménem větší objem dluhopisů na kapitálovém trhu, díky čemuž získají investoři novou příležitost.


Lukáš Kovanda, hlavní ekonom CZECH FUND, člen NERV

Sám o sobě není dluh vzniklý plánovaným půjčováním do Fondu obnovy EU zase tak extrémní, jak se to z některých mediálních titulků může zdát. Pokud by státy Evropské unie nebyly již nyní předluženy, zase tolik by se tedy nedělo. Jenže ony předluženy jsou. Tedy budou. V důsledku koronavirové krize. V roce 2021 bude veřejný dluh EU v poměru k HDP činit 92 procent, předpokládá letošní jarní prognóza Evropské komise (str. 188). Tedy prognóza sestavená ještě před prvotním navržením Fondu obnovy. Do své určité výše v poměru k HDP může dluh podněcovat ekonomický růst, případně ekonomickou obnovu, a být tedy prospěšný. Od určité své výše v poměru k velikosti ekonomiky se ale veřejný dluh mění ve škodlivý. V tom smyslu, že ekonomický růst dlouhodobě podvazuje. Banka pro mezinárodní platby, „centrální banka centrálních bank“, spočítala, že dluh se z prospěšného ve škodlivý v ekonomicky vyspělých zemích mění kolem úrovně veřejného zadlužení k HDP čítající 85 procent. Vyjdeme-li tedy ze současného ekonomického poznání, Fond obnovy EU ve skutečnosti není tím, čím tvrdí, že je. Nejde o obnovu, zotavení, nýbrž naopak o zátěž budoucích generací, které i kvůli půjčování do Fondu obnovy budou chudší, resp. zadluženější, než by byly bez tohoto půjčování.


Jakub Seidler, hlavní ekonom ING Bank pro ČR

Balíček pomoci představuje zhruba 5 % HDP EU27, což vzhledem k mimořádné situaci není až tak výrazná částka. Řada ekonomů byla dokonce výší balíčku zklamaná a původně doufala ve větší fiskální podporu na úrovni EU. Ačkoli tak samotné číslo 750 mld. EUR vypadá významně, z pohledu poměru k HDP to je částka relativně malá. Zároveň podmínky, za kterých si půjčí EU jako celek, budou patrně o dost výhodnější, než kdyby tak činily země jednotlivě (s výjimkou několika pro trhy velmi důvěryhodných zemí typu Německa). Skutečnost, že si EU půjčí společně na finančních trzích bývá sice označována jako další krok směrem k společné integraci, jde však o jednorázovou záležitost spojenou s mimořádnou epidemií koronaviru a není tak patrně nutné tuto událost přeceňovat. Zejména vezmeme-li v úvahu, jak obtížně uvedený kompromis vznikal, je společná fiskální unie evidentně stále poměrně daleko. Obecně tak nepovažuji fond obnovy jako vysokou zátěž pro EU, otázkou spíše zůstává, jak efektivně se podaří jednotlivým ekonomikám EU včetně ČR prostředky využít.


Martin Slaný, hlavní ekonom DRFG, Národohospodářská fakulta VŠE

Zátěž budoucím generacím přinesou všechny tři bezprecedentní a ekonomicky nebezpečné prvky Plánu: masivní deformace investičního rozhodování, evropské dluhopisy a nové daně. Fond s obnovou po koronakrizi nemá nic společného. Jde primárně o fond klimatický (na obnovu ekonomiky po koronaviru jde jen 80 z přislíbených 750 mld. euro). Vidina, že z dnešních „hloupých“ investic uděláme masivními dotacemi „chytré“ je naivní. My ani EU nepotřebuje více dotací a státních či unijních investic, ale více investic soukromých. Ty nezajistí dotacemi pokřivený trh, ale deregulace trhu a snížení daní, nikoliv zavádění nových. Vydávání evropských dluhopisů zesiluje již dnes existující sdílení evropských dluhů. Je to další krok k enormnímu morálnímu hazardu, kdy všichni ručí za dluhy všech ostatních. Opravdovým důvodem je dle mého udržet země evropského Jihu v eurozóně a posunout dluhy severním směrem. Evropské dluhopisy jsou i obrovský posun mimo stávající instituce a nástroje. Dluhopisy bude vydávat fond, Evropská centrální banka nyní nebude nutná. Je velká otázka, jak se k tomuto dlouhodobě zachovají finanční trhy. Fond počítá s řadou příjmů z dosud neexistujících celounijních daní a poplatků. Plán ale již definuje oblasti, na které mají být daně uvalovány – mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, oblast finančních transakcí, systém emisních povolenek, oblast plastového odpadu či oblast digitální. Byť makroekonomicky jde zatím o malé částky, z minulých zkušeností vidíme, že se v rámci integrace osvědčila „salámová metoda“, a proto nás ani toto nemůže uklidnit. Snaha dostat se ze strukturálních potíží zadlužením nikdy v historii nevyšla. V ekonomice má vše své následky a bude mít i tento další pokus jak dluhovou spirálu „vyřešit“ dalším dluhem, daněmi a dotacemi. Pro mě Fond představuje destrukci zbylých prvků ekonomické racionality a pro budoucí generace v konečném důsledku další daňové zatížení.


Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Fond obnovy EU a víceletý rozpočtový rámec představuje zásadní posun: ke společnému dluhu a k meziunijním rozpočtovým transferům. Tím byla překročena pomyslná červená linie. Do covidové krize něco neprůchodného. Zdali to znamená nakročení k federalizaci a fiskální unii jako silné protiváze ke společné měnové politice ECB ukáže čas. Nicméně i známý kritik eura a eurozóny Martin Wolf, komentátor Financial Times, přiznává, že lepší řešení než hlubší integrace EU není. EU by se měla pokusit napravit to „nenormální, nesourodé“ uspořádání. Na společný dluh a jeho čerpání bude dohlížet nejen Evropská komise, ale hlídat se budou i jednotlivé státy navzájem. Tzv. „šetrná čtyřka“ (Dánsko, Rakousko, Holandsko a Švédsko) si prosadily podmínky záchranné brzdy, kdy jedna jediná země může napadnout čerpání a průběh pomoci. Poskytnutí pomoci formou půjček také vyslyšelo liberálnější hlasy, které už dlouho volaly po omezení dotací. Půjčky jsou vratné a mají své náklady – každá firma si musí propočítat, zdali se projekt, na který si půjčuje, opravdu vyplatí. Nebude připravovat projekt (jen) pro dotaci. A to mi dává smysl i za cenu společného zadlužení zemí, které vznikne pouze a tehdy, bude-li společný dluh levnější než národní. V opačném případě by nedávalo smysl takový úvěr čerpat.

Většina peněz z EU půjde v ČR na kohezi. NERV doporučuje vládě investice do silnic, digitalizace i školství

Česká republika získá z následujícího sedmiletého rozpočtu EU 35,7 miliardy eur (přes 930 miliard korun). Většina peněz by měla jít do regionů a podle Národní ekonomické rady vlády (NERV) by měla vláda peníze investovat zejména do digitalizace, silnic a dálnic, škol či vědy.