Vzdělávání prošlo zatěžkávací zkouškou. Digitální kompetence rostou, ty sociální ale trpí

© Pixabay

Pandemie přispěla k tomu, že se v otázce rovného přístupu ke vzdělání v Česku i nadále „rozevírají nůžky“. Nešlo jen o to, že někteří žáci neměli přístup k nezbytnému digitálnímu vybavení, velmi záleží také na přístupu učitelů a rodinném zázemí.

I když se žáci českých škol začínají pomalu vracet do lavic, nic to nemění na tom, že kvůli protipandemickým opatřením vlády museli zůstat doma nejdéle ze všech evropských studentů. Takový zásah do běžného chodu života se na českém vzdělávání přirozeně velmi podepsal.

Rozsáhlá studie České školní inspekce ukázala, že distanční vzdělávání je velmi náročné, a to jak pro žáky, tak pro učitele. Stejně tak se potvrdilo, že kvalita školy a potažmo výuky závisí na pedagogickém vedení učitelů ze strany ředitele.

Konzultant z programu Učitel naživo Ondřej Neumajer na nedávné debatě serveru EURACTIV.cz uvedl, že na začátku inspekce, tedy na jaře 2020, měla problém se zvládáním koordinační role při distanční výuce přibližně třetina ředitelů. V březnu 2021 už šlo o desetinu z nich.

Problémy ale nezmizely. „Většině škol se nedaří respektovat specifika online výuky, která nejsou vůbec jednoduchá. Učitele jsme nikdy nepřipravovali na situaci, kdy budou fyzicky odděleni od žáků. Byla to pro ně novinka,“ připomněl Neumajer s tím, že žáky je potřeba zapojit do výuky, poskytovat jim zpětnou vazbu a věnovat se také kvalitě jejich duševního, sociálního a fyzického života. To všechno totiž pandemie narušila.

Krizová situace se podle radního Kraje Vysočina pro oblast školství a ICT Jana Břížďaly (Piráti) stala katalyzátorem změn ve vzdělávání. „Začalo se daleko intenzivněji diskutovat o obsahu, formách a rozsahu samotného učiva na školách,“ popsal situaci ve svém regionu radní.

Školství prochází digitální reformou, chceme ji podpořit, říká nový radní Kraje Vysočina

S nedostatkem odborných učitelů na Vysočině by mohla pomoct speciální stipendia pro absolventy, myslí si nový radní pro školství a ICT Jan Břížďala. Do výuky chceme dostat více expertů z praxe, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz.

Postupně se proměnil také postoj učitelů k novým formám výuky, alespoň tedy podle zkušeností v Královéhradeckém kraji. Alena Svátková z tamního krajského úřadu zmínila, že zejména učitelé humanitních oborů se ze začátku bránili využití technologií, jejich současný přístup je už ale jiný. „Školy v této oblasti udělaly obrovský pokrok, dnes naprostá většina z nich používá jednotnou komunikační platformu, většinou Microsoft Teams. Řada škol se soustředí na cloudová řešení. Někteří učitelé udělali obrovský kus práce,“ chválila pedagogy Svátková.

Ondřej Neumajer podotkl, že díky pandemii se plošně o něco snížil odpor vůči využívání digitálních technologií, záleží ale na tom, jak Česko tohoto vývoje využije. Jestli některé prvky z období lockdownu přenese i do post-pandemické výuky a zapracuje je do školského zákona. Kombinovaná výuka, tedy prezenční a distanční, se v českém prostředí v současné době testuje.

Využívání technologií úzce souvisí s rozvojem digitálních kompetencí, které se podle Neumajera u žáků i učitelů v průběhu pandemie zvýšily. Upozornil také, že digitální kompetence pedagogů neznamenají pouze umět pracovat s počítačem, ale také mít technické a pedagogické dovednosti na to začleňovat technologie do výuky.

Viceprezident Asociace ředitelů základních škol Jaroslav Jirásko ocenil, že doba pandemie žáky naučila vzít odpovědnost za své vzdělání do vlastních rukou a plánovat si čas. Kromě digitálních kompetencí se tak u nich posílila také schopnost samostatně se učit a řešit problémy.

Na další důležité kompetence však měla pandemie negativní vliv, Jirásko zmínil například absenci sociálních vazeb. „Pozorujeme to u rotační výuky, děti jsou zvyklé komunikovat písemně, zhoršila se přímá komunikace mezi nimi,“ upozornil. Trpí například také jejich pracovní kompetence, které se během distanční výuky rozvíjet nemohly.

Notebooky do všech rodin

Překážkou v on-line vzdělávání je samozřejmě to, když studenti nemají k dispozici potřebné vybavení, tedy elektroniku. Může se tak snadno stát, že se kvůli tomu vůbec nemůžou zapojit do výuky.

Roboti ve třídách a tablety místo sešitů. Jak by mělo vypadat školství v digitální éře?

Zapojení digitálních technologií do běžné výuky na všech školách nebo rozvoj digitálních dovedností žáků i učitelů. To by měl být lék na nedostatečné digitální vzdělávání na českých školách, kterého si všimla i Evropská komise v rámci letošního evropského semestru.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) proto podle Jaromíra Berana, stálého zástupce náměstka pro řízení sekce vzdělávání, sportu a mládeže, podpořilo základní školy částkou 1,3 miliardy korun. Pořídilo se za to celkem 74 000 „mobilních digitálních zařízení“, tedy notebooků nebo tabletů. Zhruba 20 % těchto zařízení pak školy půjčovaly žákům, aby se do výuky mohli zapojit opravdu všichni.

Jak však upozornila Alena Svátková, této podpory se dočkaly pouze základní školy, střední ale ne. Královehradecký kraj jako jejich zřizovatel se proto rozhodl, že nákup potřebných notebooků pro středoškoláky zaplatí ze svého rozpočtu. Podporu poskytl i dětským domovům, které byly podle Svátkové ve velmi těžké situaci.

Další problém představuje internetové připojení. „Na Broumovsku se některé lokality dostávají k připojení velice těžko. Vedli jsme jednání s poskytovateli, něco se zlepšilo, určitě je ale prostor, aby se na těchto věcech ještě pracovalo. Asi by to mělo být na úrovni státu, a ne na úrovni regionů,“ podělila se o svůj pohled Svátková.

Stejnou výzvu řeší i Vysočina, pro kterou je typické rozdrobené území a mnoho obcí s malým počtem obyvatel. Krajské vedení se proto rozhodlo provozovat vlastní síť vysokorychlostního internetu, na kterou připojilo veřejné instituce včetně škol. „Bohužel stále máme tady v regionu dost bílých nebo šedých míst, které jsou buď zcela nepokryty internetem, nebo velice slabě, což může způsobit odstřižení některých žáků od vzdělávání,“ posteskl si Břížďala a dodal, že z tohoto důvodu usiluje o navýšení dotační podpory pro tuto oblast.

Problém s nedostatečným internetovým pokrytím v regionech vidí i ministerstvo. Podle Berana se z mimořádných prostředků v Národním plánu obnovy podařilo zajistit 800 milionů korun právě na „posílení vnější konektivity socio-ekonomických subjektů“.

Podcast: Pandemie otevřela nové příležitosti ve vzdělávání, realizovat je pomůže i fond obnovy

České školy jsou kvůli pandemii covidu-19 uzavřeny nejdéle v Evropě, opatření přesunula výuku ze dne na den do online světa a školy byly nuceny rychle pokročit v digitalizaci. Jak na české školství pandemie dopadla? Co mu přinesla? A co dál?

Strukturální problémy

V českém prostředí představuje nerovný přístup ke kvalitnímu vzdělání dlouhodobý problém, pandemie ho však ještě zvýraznila. „Rozdíly jsou jak na úrovni jednotlivců na školách, tak mezi školami a stejně tak mezi regiony. Ta nerovnost se stupňuje,“ upozornil Jaroslav Jirásko.

Jeho slova potvrdil i Neumajer. V Česku jsou podle dat z tzv. PISA testů významné rozdíly mezi regiony. „Dva nejhorší kraje na západě ČR mají výsledky v PISA testech někde na úrovni Bulharska, zatímco Praha je nad průměrem OECD. Co je horší zpráva, tyto rozdíly se spíše zvětšují,“ řekl Neumajer. Ani strukturální finanční prostředky, které mají za úkol rozdíly vyrovnávat, podle něj v tomto nepomáhají, a často jsou využity v rozporu s původním záměrem.

České školství je závislé na evropských dotacích

Vzdělávání je jedním z hlavních motorů státní ekonomiky a konkurenceschopnosti. To české má ale stále své limity v podobě starých osnov, nedostatku kvalitních učitelů i omezeného vybavení škol a učeben.

Zmíněné rozdíly však nejsou způsobené jen nedostupností technologií, velmi záleží také na přístupu školy a rodiny.

„Není to o tom, že by děti doma neměly počítač nebo internetové připojení, je to spíš otázka motivace a přístupu ke vzdělávání ze strany rodičů, a celkově přístup ke vzdělávání v socio-ekonomickém prostředí, ze kterých děti pocházejí. Je to mnohem náročnější než půjčit počítač nebo tablet, jde o práci s rodinou nebo případně o komunikaci s neziskovým sektorem, který v té vyloučené lokalitě funguje,“ popsal náročný úkol Jaromír Beran.

V tomto ohledu platí, že děti jsou obrazem svých rodičů. Pokud rodiče nemají vysokou školu, případně pouze tu základní, tak podle Ondřeje Neumajera často ani nepředpokládají, že by jejich dítě mohlo aspirovat na zisk maturity nebo jít ještě dále. „Tam máme velké rezervy, na které Strategie vzdělávací politiky 2030 míří, což je dobrá zpráva,“ dodal konzultant.

Pokud jde o úroveň škol, rozhodující roli podle Neumajera hraje, jestli mají školy dobrý pedagogický leadership, a lidi, kteří se v krizi dokázali rychle zorientovat a společně řešit problémy. „Školy s výrazně lepšími technologiemi měly oproti ostatním výhodu, to ano, ale šlo především o dobré ředitele. Investovat do nich je klíčové,“ poznamenal.

Jirásko dodal, že každý ředitel by měl vytvářet takové podmínky, aby se nerovnosti snižovaly. „Vždy jde také o konkrétního učitele. Pokud je dobře vybaven učitelskými kompetencemi, tak se žákovi bude věnovat individuálně. Základ všeho je podpora kvalitních a dobrých učitelů,“ uzavřel viceprezident.