Singapur je pro EU brána do jihovýchodní Asie i celého pacifického regionu

© Shutterstock

V Singapuru sídlí přes 10 tisíc evropských firem a vzájemné investice dosahují stovek miliard eur ročně. Stejně tak se jedná o člena rychle sílícího sdružení ASEAN. EU tak po Japonsku očekává další úspěch na poli společné obchodní politiky.

Zájem EU o liberalizaci mezinárodního obchodu s jihovýchodní a východní Asií poslední dobou roste. Jedná se o přirozenou reakci na postupující Trumpův protekcionismus. Právě díky němu se výrazně urychlilo dojednání obchodní dohody s Japonskem. Nyní čeká na své definitivní schválení i dohoda se Singapurem.

„Ano, EU a Asie jsou v současnosti hlavními zastánci otevřených trhů na globální úrovni. EU stejně jako východní Asie (a Asie obecně) sází na mezinárodní obchod jako na základní motor hospodářského růstu, prosperity a konkurenceschopnosti,“ uvedl pro EURACTIV.cz český europoslanec a místopředseda výboru pro mezinárodní obchod Jan Zahradil (ODS, ECR).

S tím souhlasí i česká europoslankyně a zároveň místopředsedkyně výboru pro vnitřní trh Dita Charanzová (ANO, ALDE).

„Asijské země dlouhodobě patří k významným obchodním partnerům EU, jsou ekonomickými hybateli v regionálním, ale také globálním měřítku a s Unií sdílejí také představy o tom, jak by měl mezinárodní obchod vypadat,“ připomněla.

„A rozhodnutí současné americké administrativy o odstoupení z dohody o Trans-pacifickém partnerství (TPP) snahám EU o spolupráci s touto částí světa výrazně napomohla,“ dodala.

Obchodní dohoda s městským státem v jihovýchodní Asii je pro unijní obchod skutečně důležitá. V první řadě jde o první bilaterální dohodu, kterou EU uzavře se členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Obchodní výměna se zbožím mezi EU a Singapurem dosahuje ročně více než 53 miliard eur, vzájemný obchod se službami pak další 44 miliard eur.

Singapur je ale také místo, kde se usadilo přes 10 tisíc firem z EU. Zároveň se jedná o největšího příjemce evropských investic, které směřují do Asie. V roce 2016 dosáhl objem bilaterálních investic 256 miliard eur. Singapur je tak pro Evropu důležitým a strategickým uzlem pro obchodování s celým tichomořským regionem, který na otevřený obchod sází.

„Asie oživila Trans-pacifické partnerství i bez Spojených států a pracuje na vnitřním regionálním paktu,“ připomněl dále Zahradil.

Obchodní politika EU pokračuje i bez Spojených států

Společná obchodní politika je oblastí, kterou se Unie snaží rozvíjet již několik desetiletí. I když se může zdát, že v poslední době je éra liberálního mezinárodního obchodu spíše na ústupu, EU chce i nadále obchodní vztahy se třetími zeměmi rozvíjet.

Komise nemá dostatek pravomocí

Podle plánů by dohoda měla vstoupit v platnost po schválení Evropským parlamentem a Radou EU ještě před koncem mandátu současné Komise, tedy do května 2019.

Podobně jako v případě obchodní dohody s Japonskem jednání o několik měsíců pozdrželo rozhodnutí Soudního dvora EU z května loňského roku. V tom unijní soudci uvedli, že k vyjednání této mezinárodní smlouvy nemá Evropská komise dostatečné pravomoci, a proto bude potřebovat souhlas všech národních a regionálních parlamentů.

O vyjasnění svého mandátu přitom SDEU požádala sama Komise, která si nebyla jistá, jestli je k vyjednání dohody oprávněná.

Podle unijních soudců převážná část dohody skutečně spadá pod výlučnou pravomoc EU. Několik ustanovení se však dotýkají tzv. sdílených pravomocí, což je oblast, do které mají co mluvit i národní zákonodárci. Jedná se především o oblast portfoliových investic a řešení sporů mezi investory a státem.

Podle odborníků loňský judikát vyjasnil spoustu otázek ohledně toho, jak vlastně vykládat mezinárodní smlouvy EU. Často totiž není úplně jasné, která ustanovení spadají do výlučných politik Unie a která naopak do politik sdílených s členskými státy.

O ochraně investic se bude dál jednat

Tento rozpor se objevil i v samotném soudním řízení. Generální advokátka Eleanor Sharpston totiž ve svém předběžném stanovisku uvedla, že udržitelný rozvoj a přepravní služby spadají pod sdílení kompetence, SDEU však uvedl, že spadají pod kompetence výlučné.

Dohoda s Japonskem je největší v historii. Myslí i na ochranu klimatu

EU po pěti letech vyjednávání podepsala zatím nejrozsáhlejší bilaterální obchodní dohodu ve své historii. Pokrývá třetinu světového HDP a její součástí je i závazek k dodržování klimatické dohody. Politici a odborníci v ní ale vidí i boj proti americkému protekcionismu.

V reakci na rozhodnutí SDEU vyjednavači obchodní dohodu se Singapurem (stejně jako v případě dohody s Japonskem) rozdělili na dvě části. Jednu tvoří ustanovení spadající do výlučných pravomocí Komise. Tato část by měla být podepsána a následně schválena v příštích měsících.

Druhou část smlouvy pak tvoří zmíněná ochrana investic, o které budou nadále vedeny bilaterální jednání. Jejich výsledek pak bude muset být předložen národním zákonodárcům ke schválení.

„V případě Singapuru se v návaznosti na rozhodnutí SDEU aktuálně pracuje v podstatě na dvou dohodách, z níž jedna se věnuje obchodní části a druha investicím,“ upřesnila Charanzová.

Zahradil pak dodává, že „mezi oběma dohodami není rozdíl“. Dohoda s Japonskem podle něj aplikuje rozhodnutí SDEU z května 2017, které praví, „že zatímco obchodní dohody jsou exkluzivní kompetencí EU, ochrana investic je kompetencí smíšenou a je třeba zde získat souhlas národních ale i regionálních parlamentů“.

Budoucnost této části smlouvy je ale proto dost nejistá. Souhlas všech 38 národních a regionálních parlamentů v EU byl totiž potřeba i v případě vyjednávání obchodní dohody s Kanadou (CETA). Tehdy jej po určitou dobu blokoval belgický regionální parlament ve Valonsku. Dokud se nerozhodl s dohodou projevit souhlas, jednání stála na mrtvém bodě.

Summit EU: Nad dohodou s Kanadou může být lídrům pořádně horko

Evropští lídři se na bruselském summitu, který začíná zítra, chtějí dohodnout na dalším postupu při vyjednávání obchodní dohody CETA mezi EU a Kanadou. Uzavření dohody totiž od minulého týdne komplikuje nesouhlas belgického regionálního parlamentu. Pro EU to do budoucna může znamenat pokles důvěryhodnosti při jednání s dalšími třetími zeměmi.

A podobný problém EU zažila i v případě jednání o dohodě s Jižní Koreou. Tehdy neschválením dohody hrozil parlament v Itálii. Tzv. sdílené obchodní smlouvy může eventuálně „provizorně“ schválit i Evropská rada. Tato přechodná doba platnosti pak trvá až do doby, než ji definitivně schválí národní parlamenty.

„Lze očekávat, že tento proces bude trvat déle. Na druhou stranu v celé řadě obchodních témat je již možné počítat s brzkou prozatímní platností,“ uzavřela Charanzová.

Článek je součástí miniseriálu věnovanému aktuálním otázkám společné obchodní politiky EU, který vznikl na základě rozhovorů s místopředsedou výboru EP pro zahraniční obchod Janem Zahradilem (ODS, ECR), místopředsedkyní výboru EP pro vnitřní trh Ditou Charanzovou (ANO, ALDE) a zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu.