Komise chce prosadit systém stálých investičních soudů. Kromě zbytku světa musí přesvědčit i členské státy

© Shutterstock

EU se snaží namísto dosavadních arbitráží prosadit systém stálých investičních soudů. Přesvědčit o jeho výhodách zbytek světa ale není snadné. A nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU učinilo vše ještě složitější.

Zahraniční investice jsou velmi důležitou součástí obchodní politiky EU. Samotné dohody jsou postaveny na tom, aby nalákaly investory do EU nebo vytvořily půdu pro lukrativní investiční příležitosti evropských firem v zahraničí.

Čím důležitější jsou ale ustanovení o investicích, tím důležitější je řešení případných investičních sporů. A právě to se stává jedním ze základních kamenů každé dohody o volném obchodu, kterou EU vyjednává.

Evropská komise má v tomto ohledu jasnou představu. Ráda by vytvořila stálý systém investičních soudů, na který by všichni obchodní partneři EU delegovali pravomoc investiční spory autoritativně řešit.

„Z oblasti řešení investičních sporů se stalo velmi sledované téma, bylo potřeba přijít s alternativou ke klasickým arbitrážím. V tomto duchu chápu návrh Komise na ustavení mnohonárodního soudního dvora. V principu s tímto konceptem souhlasím, samozřejmě teprve praxe ukáže, jak funkční tento systém bude,” řekla redakci EURACTIV.cz česká europoslankyně a místopředsedkyně výboru pro vnitřní trh Dita Charanzová (ANO, ALDE).

Reakce na netransparentní TTIP

Komise návrh představila v roce 2015 a loni unijním státům oficiálně doporučila začít vyjednávat o jeho vytvoření. Reagovala tak především na kritiku, která se vyrojila při vyjednávání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi EU a USA (TTIP).

„Mechanismus urovnávaní sporů mezi investorem a státem (investor-to-state dispute settlement, ISDS, pozn. red.) byl obrovským jablkem sváru při připravované obchodní dohodě se Spojenými státy. Terčem kritiky byla především údajná nedemokratičnost a netransparentnost celého mechanismu ISDS, a hlavně obava z omezení tzv. práva vlád na regulaci,” přiblížil český europoslanec a místopředseda výboru pro mezinárodních obchod Jan Zahradil (ODS, ECR).

Nový systém je vystaven na stejných pravidlech jako vnitrostátní a mezinárodní soudy, zakotvuje právo vlád na regulaci a měl by plně zajistit transparentnost a odpovědnost při řešení investičních sporů. Jedná se tak o odklon od klasických arbitráží, kdy se obě strany sporu musí na rozhodci, popřípadě rozhodčím senátu, shodnout. Způsob řešení sporu by už totiž strany neměly ve vlastních rukou.

Namísto toho by byl vytvořen stálý mnohostranný mezinárodní soud, o jehož pravomoci a působnosti by strany sporu, tedy často třeba soukromý investor a stát, nemohly vyjednávat. Podle Komise je takový systém transparentní a zaručuje nezávislé a nestranné posouzení.

„Jedná se určitě o krok dobrým směrem.  Nyní je třeba tuto architekturu dokončit, schválit a plně implementovat do našich obchodních dohod tam, kde je třeba,” uvedl Zahradil.

Ne všechny země, se kterými EU obchodní dohody vyjednává, jsou však takovým inovativním myšlenkám nakloněny.

„Zatímco například Kanada v rámci CETA, ale také Singapur na tento návrh reagovali pozitivně a je již součástí obou dohod, Japonsko spíše preferuje tradiční způsob urovnávání investičních sporů,“ uvedla Charanzová.

SDEU: Komise nemá dostatek pravomocí

Na to upozorňuje i Zahradil. „Japonsko se novému systému stálých soudů brání, ale nemůžeme říct, že z dohody úplně zmizí. Jednání nadále pokračují a výsledek nelze předpovědět. Pozitivně se k systému staví třeba Singapur. Pokud jde o Vietnam, tady se zcela v tichosti a bez problémů systém zřejmě integrovat také bude,” upřesnil.

Další z úspěchů společné obchodní politiky je na spadnutí. Tentokrát je na řadě Vietnam

Evropští politici očekávají podpis dohody o volném obchodu s Vietnamem ještě v tomto roce. Pro evropské i vietnamské podnikatele je to dobrá zpráva. Lidskoprávní aktivisté však mají jiný názor.

A stejně mluví i zástupci ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). „V případě dohody se Singapurem byla již jednání k problematice ochrany investic dokončena a probíhá právní čištění textu dohody o ochraně investic. Po jeho dokončení se přistoupí k podpisu dohody a bude zahájen její schvalovací proces. V případě dohody s Japonskem jednání k oblasti investic nebyla dosud ukončena, ale stále probíhají,“ uvedli.

Otázkou zůstává, jak je možné, že dohody a řešení investičních sporů jsou stále předmětem jednání, když například dohoda o zóně volného obchodu s Japonskem byla podepsána už v červnu tohoto roku.

Důvodem je Soudní dvůr EU, který loni plány Komise zkomplikoval. Ve svém rozhodnutí z května 2017 totiž uvedl, že k vyjednání obchodní dohody se Singapurem nemá Komise dostatek pravomocí, a proto bude k finálnímu přijetí potřebovat souhlas všech národních a regionálních parlamentů. Byla to přitom sama Komise, která o vyjasnění svého mandátu požádala.

„Posudek SDEU se z podnětu Evropské komise zaobíral otázkou rozdělení kompetencí mezi EU a jejími členskými státy. Konkrétně zkoumal otázku, které části sjednávané dohody mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a Singapurem na straně druhé spadají do výlučné pravomoci EU, a které již nikoliv,“ uvedlo MPO.

Singapur je pro EU brána do jihovýchodní Asie i celého pacifického regionu

V Singapuru sídlí přes 10 tisíc evropských firem a vzájemné investice dosahují stovek miliard eur ročně. Stejně tak se jedná o člena rychle sílícího sdružení ASEAN. EU tak po Japonsku očekává další úspěch na poli společné obchodní politiky.

Vyjasnění této otázky je přitom pro vyjednávání a schvalování obchodních dohod klíčové. Komise se tak rozhodla tuto roky nejasnou otázku předložit evropským soudcům.

V případě, že by všechna ustanovení smlouvy spadala do tzv. výlučných pravomocí EU, k nabytí platnosti smlouvy by stačilo souhlasu Rady EU a Evropského parlamentu. Pokud však v dané smlouvě jsou obsaženy ustanovení spadající do tzv. sdílených pravomocí, do přijetí mají co mluvit i jednotlivé národní parlamenty. V takovém případě by k platnosti smlouvy bylo zapotřebí získat souhlas všech 38 národních i regionálních parlamentů v celé EU.

„SDEU rozhodl, že v rámci sjednávané dohody spadají do výlučné pravomoci EU všechna její ustanovení kromě ustanovení vztahujících se k ochraně portfoliových investic, k řešení sporů investor-stát a ustanovení s nimi souvisejících,“ dodalo MPO.

Na fungování systému si musíme počkat

Právě tento přelomový judikát vedl k rozdělení dohody se Singapurem, Japonskem i Vietnamem na dohody čistě obchodní a dohody o ochraně investic, které budou muset být schváleny i národními státy.

„U dohody se Singapurem byla investiční část plně integrována v rámci jednání. Rozhodnutí Soudního dvora EU znamenalo faktické oddělení obchodní a investiční části, byť jsou již obě de facto dojednány. U Japonska se jednání o investicích vede paralelně k již podepsané dohodě o ekonomickém partnerství,“ uvedla Charanzová.

Podle odborníků judikát vyjasnil spoustu otázek ohledně toho, jak vlastně vykládat mezinárodní smlouvy EU. Často totiž není úplně jasné, která ustanovení spadají do výlučných politik Unie a která naopak do politik sdílených s členskými státy.

Na druhou stranu se tím plány Komise na vytvoření mezinárodního systému investičních soudů značně oddálily. Nový mechanismus je například součástí už loni schválené dohody s Kanadou (CETA). Ta však stále čeká na schválení všemi národními a regionálními parlamenty. Dokud se tento proce úspěšně nezakončí, systém investičních soudů nemůže začít fungovat.

Obchodní dohoda CETA vstupuje v platnost. Co obsahuje a jak se vyjednávala?

Dnešním dnem začíná předběžně platit dohoda o volném obchodu mezi EU a Kanadou známá jako CETA. Startuje tak nová éra vzájemných obchodních vztahů. CETA se totiž svým rozsahem řadí mezi ty nejrozsáhlejší smlouvy, které Unie kdy uzavřela. Nadále ale vzbuzuje kontroverze.

„Nový systém soudů je součástí dohody CETA. Tedy alespoň teoreticky, protože CETA se sice již provizorně aplikuje, nikoli ovšem její investiční kapitola.  Ta může vstoupit v platnost až po schválení dohody ve všech národních a některých regionálních parlamentech,“ upřesnil Zahradil.

„Schvalování nadále pokračuje a bude ještě nějakou dobu trvat. Otázka tedy vyvstane ve chvíli, kdy tento proces skončí a novy systém řešení investičních sporů ještě nebude dokončen. Zatím se tímto problémem nikdo vážně nezabývá, ale čas a parlamentní mandát se nám krátí a je jistě nutné připravit jisté záložní řešení,“ uzavřel.

Článek je součástí miniseriálu věnovanému aktuálním otázkám společné obchodní politiky EU, který vznikl na základě rozhovorů s místopředsedou výboru EP pro zahraniční obchod Janem Zahradilem (ODS, ECR), místopředsedkyní výboru EP pro vnitřní trh Ditou Charanzovou (ANO, ALDE) a zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu.