Evropa je na své cestě k genderové rovnováze příliš pomalá. Komise ji chce popohnat

© European Union, 2020

Ženy na vysokých postech v politice i podnicích stále chybí. Evropská komise chce proto zajistit větší transparentnost v platech mezi muži a ženami a podpořit vyšší počet žen na vedoucích pozicích.

Vyrovnávání rozdílů mezi ženami a muži – v zaměstnání, platech či penzi – postupuje pomalu a mezi členskými státy v tom panují značné rozdíly. V posledních pěti letech například došlo v EU pouze k jednoprocentnímu snížení rozdílů v platech mezi ženami a muži z 16 procent na 15 procent. V Česku, kde panuje druhá největší propast napříč Unií, je to dokonce 22 procent. Ženy rovněž chybí na vedoucích postech ve firmách, kde jich je v současné době jen 8 až 10 procent, a také v politice. Dominují naopak domácím pracím a pečovatelským službám, v čemž je podíl mužů naopak pouze 10procentní.

Zlepšit situaci si klade za cíl aktualizovaná genderová strategie, jejíž obsah představila Komise (EK) dnes, symbolicky tři dny před mezinárodním dnem žen a v době, kdy si celý svět připomíná 25. výroční tzv. Pekingské deklarace, která vytyčila konkrétní cíle ke zrovnoprávnění žen.

„Rovnost pohlaví je základní zásadou EU, ve skutečnosti tomu tak ale není. Se strategií pro rovnost pohlaví budeme schopni zvýšit a urychlit postup v dosahování rovnosti mezi muži a ženami,“ prohlásila dnes předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová.

Pod jejím vedením jde Komise příkladem – 12 z 27 jejích členů jsou ženy včetně ní samotné. Zároveň v nynější Komisi pracuje 42 procent žen na vysokých postech, snahou je dosáhnout do konce současného mandátu alespoň 50 procent. Evropský parlament by měl jít ve stejných šlépějích, EK totiž bude usilovat o větší zastoupení žen na kandidátkách v evropských volbách v roce 2024. Nyní je mezi 704 europoslanci 40 % žen.

Cílem strategie na roky 2020-2024 bude zejména zajistit rovné příležitosti na pracovním trhu a ve vzdělávání, snížit riziko násilí na ženách a dostat otázku genderové rovnosti do všech koutů politik, zejména pak v odvětví technologií a umělé inteligence, kde dnes pracuje pouze 17 procent žen. Speciální sekci pro podporu žen mají proto všechny strategie, které EK v poslední době představuje – od Zelené dohody, přes digitální strategii, až po strategii pro Afriku.

„Vzhledem k tomu, že naše společnost prochází významnými proměnami, ať už se jedná o ekologickou transformaci či přechod k digitalizaci, musíme zajistit, aby ženy a muži měli rovné příležitosti a aby uvedené změny dále nevedly k prohloubení nerovností. V opačném případě musíme ženám poskytnout takové podmínky, aby se staly aktéry spravedlivé transformace v soukromé i profesní oblasti,“ uvedla v souvislosti s dnešním zveřejněním strategie česká eurokomisařka  pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová, která v předchozích pěti letech měla na starosti agendu rovnosti pohlaví.

Podle ní takové kroky k posílení rovnosti pohlaví mohou vést k zvýšení HDP EU o šest až devět-a-půl procent do poloviny století.

Strategie pro následujících pět let obsahuje legislativní i nelegislativní kroky. Do konce tohoto roku plánuje Komise představit závazná opatření pro zvýšení transparentnosti mezd ve snaze docílit rovných platů pro muže a ženy za rovnocennou práci. Na legislativní agendu by se rovněž mohly vrátit kvóty pro vedoucí pozice ve správních radách podniků, které před sedmi lety neúspěšně skončily v Radě ministrů. Důraz bude kladen také na implementaci směrnice o rovnováze mezi rodinným a pracovním životem, která byla přijata v polovině loňského roku.

Genderová rovnost v zaměstnání, sociálním začleňování či vzdělávání bude také nadále monitorována v rámci evropského semestru, s čímž má značné zkušenosti i ČR. Zvýšená činnost si rovněž vyžádá přídavné finanční prostředky. I s tím se počítá v dalším víceletém rozpočtu po roce 2020, v němž na vyrovnávání rozdílů, posílení digitálních kompetencí žen či jejich rekvalifikaci bude cílit několik komunitárních i strukturálních fondů a programů.

Komise bude rovněž pracovat na upřesnění kroků online platforem pro řešení nevhodného obsahu na internetu namířeného na ženy, které by měly být součástí Aktu o digitálních službách. Kromě toho chce prostřednictvím celoevropské kampaně dále odbourávat mýty o genderových otázkách.

Založena bude v této souvislosti také pracovní skupina, jejímž úkolem bude zajistit, že napříč všemi generálními ředitelstvími Komise jsou respektovány principy rovnosti pohlaví. Činnost EK v zajišťování rovnosti mezi muži a ženami by tak neměla směřovat pouze k členským státům, ale měla by mít i globální rozměr.

Rovněž napříč jednotlivými výbory Evropského parlamentu by problematika zrovnoprávnění žen měla podle zástupkyň europarlamentního výboru pro práva žen (FEMM) prostupovat. Shodují se také na potřebě vytvořit samostatnou Radu ministrů pro ženská práva.

„Snaha o rovnost neznamená, že jedněm dáme to, co jsme těm druhým vzali. Rovnost je nekonečný zdroj a každý z něj může čerpat. Na druhou stranu osoby, které diskriminaci čelí, jakož i společnost jako celek, na ni nejvíce doplácejí v podobě nedostatečného osobního uznání, nedostatečné meritokracie a ztráty talentů a inovací. Díky strategii pro rovnost žen a mužů této rovnosti přikládáme při tvorbě politik EU prvořadou důležitost,“ zdůraznila komisařka pro rovnost pohlaví Helena Dalliová na tiskové konferenci s tím, že klíčovými prioritami strategiemi bude průřezovost a mainstreaming otázky genderové rovnosti.

Feministická zahraniční politika? V Česku vysmívané téma, ve Švédsku či Kanadě realita

Pro Českou republiku zůstává feministická zahraniční politika tabu, stejně jako samotný pojem „feminismus“. Trendy ve světě jdou ale jiným směrem.

Komise bude tlačit na implementaci Istanbulské úmluvy

Zvláštní pozornost je ve strategii věnována Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách (tzv. Istanbulská úmluva), která byla přijata v roce 2010 a dnes podle zastánkyň genderové rovnosti představuje vrchol čtyřicetileté snahy mezinárodního společenství v ochraně práv žen. Zavádí totiž právně závazné standardy zaměřené na prevenci genderově motivovaného násilí, podporu obětí a potrestání pachatelů.

Úmluvu sice podepsalo všech 27 členských států, spolu se samotnou Unií, dosud ji však ratifikovalo 21 z nich. Snahou Komise nyní bude plná implementace Úmluvy všemi státy. Zamýšleno je také buď samotné přistoupení EU k těm částem Úmluvy, v nichž má kompetence, nebo alespoň dosažení jejích cílů pomocí unijních legislativních prostředků. Tím by se mohlo násilí na ženách stát v EU trestním činem a mohly by být dále specifikovány formy násilí, jako sexuální obtěžování, zneužívání žen a mrzačení ženských pohlavních orgánů.

Podle údajů Komise se každá třetí žena v EU setkala s fyzickým či sexuálním násilím.

Istanbulská úmluva vzbudila rozruch. Co vlastně obsahuje a co se o ní říká?

Istanbulská úmluva má podle kritiků „uzákonit nesvobodu pod nátlakem mocné skupiny genderistů a homosexualistů.“ Právě tento výrok se stal rozbuškou debaty o tom, zda by měla ČR Úmluvu o boji proti násilní na ženách a domácímu násilí ratifikovat, či nikoli.

Komise rovněž plánuje bedlivě sledovat postup členských států v ratifikaci a implementaci Úmluvy, přestože je tato oblast ve výlučné národní kompetenci. Jejími cíli dosud není z různých důvodů vázáno šest členských států – Česko, Slovensko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko a Bulharsko.

Unijní exekutiva rovněž vyzvala členské státy k ratifikaci a provedení úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) k zabránění násilí a obtěžování ve světě práce z roku 2019 (č. 190). Ta jako první mezinárodní nástroj uvádí konkrétní normy pro boj proti obtěžování a násilí v souvislosti s prací a specifikuje opatření, jež musí jednotlivé státy a další příslušní aktéři přijmout.