Eurozóna je na rozcestí. Bez zkrocení obřích dluhů na jihu Evropy se neobejde

© Pixabay

Na přijetí eura neexistuje v nové vládní koalici shoda, téma proto zůstává u ledu. Společná měna by Česku mohla pomoct dostat se na vyšší úroveň, země si ale napřed musí splnit řadu domácích úkolů. To samé musí udělat eurozóna, pokud chce přežít.

Ekonomiky evropských zemí se postupně probouzí z covidové krize, za rohem na ně však čekají další problémy. Jedním z nich je vysoká inflace, která konkrétně v Česku v prosinci vystoupala až na 6,6 % a patrně bude ještě hůř.

Pokud jde o eurozónu, tak ta se v současné době potýká s 5% inflací, nejvyšší za dvě dekády existence společné měny euro. Jak však upozornila hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská, jedná se o průměr, který je velmi ošidný.

„Když se podíváme na stav evropské měnové unie, tak ano, máme vysokou inflaci, ale v mnohých státech máme zároveň i vysokou nezaměstnanost. Proto je Evropská centrální banka (ECB) ve velmi tíživé situaci, její ruce jsou svázány rozdílnou ekonomickou situací v jednotlivých zemích,“ uvedla Horská na lednové debatě serveru EURACTIV.cz s tím, že tento stav je ale možné řešit.

Podle europoslance Mikuláše Peksy (Piráti, Zelení/EFA) sice uvnitř eurozóny existuje různorodost, členské země se ale z hlediska nezaměstnanosti nebo hospodářského výkonu postupem času sbližují. „Možná ne tím tempem, které bychom chtěli, ale sbližují,“ dodal europoslanec.

Zastánce přijetí eura v Česku Peksa zároveň podotkl, že nástroje ECB silně ovlivňují ekonomiky v nejbližším sousedství eurozóny, tedy i tu českou. „Do jisté míry se rozhoduje o nás bez nás,“ dodal. Evropský kontinent podle něj „makroekonomicky dýchá jako celek“.

Viceguvernér České národní banky (ČNB) Marek Mora poukázal na neduhy, které eurozóna má. Zařadil mezi ně například velmi rozdílné fiskální politiky a míru zadlužení u jednotlivých zemí. „Je to taky spolek, který nedodržuje svoje vlastní pravidla hry, zejména v Paktu stability a růstu,“ řekl Mora.

Zmíněný pakt představuje dohodu především mezi členy eurozóny, že budou své rozpočtové politiky koordinovat tak, aby nedocházelo k vysokým schodkům státních rozpočtů nebo k vysokým veřejným dluhům, které by ohrožovaly stabilitu eura a zvyšovaly inflaci. Dohodnutý limit zadlužení ve výši maximálně 60 % HDP však řada států, zejména z jižní Evropy, výrazně překračuje. Rekordmanem je se svými 211 % HDP veřejného dluhu Řecko.

Společná pravidla utrácení

Právě rozpočtová pravidla jsou v současné době velkým tématem. Evropská unie totiž kvůli pandemii dočasně zavřela oči před nadměrným utrácením svých členských zemí. Nyní se jedná o tom, jestli a jak tato pravidla do budoucna změnit, například směrem k více centralizovanému systému.

„Netvrdím, že máme mít obrovský rozpočet na úrovni evropské měnové unie, není nutné zakládat jednotné ministerstvo financí pro celou eurozónu. Bylo by ale fajn se začít minimálně bavit o některých mechanismech, které by umožňovaly koordinaci a zároveň částečně decentralizovanou rozpočtovou politiku na úrovni národních států,“ podělila se o svůj pohled Horská.

Ekonomka má zato, že chce-li eurozóna přežít, bez větší integrace ve fiskální politice se neobejde. Nová pravidla by podle ní měla být dostatečně flexibilní a zohledňovat regionální rozdíly a specifické potřeby národních ekonomik.

Marek Mora si naopak myslí, že společná měnová unie může fungovat bez společné fiskální politiky, musely by však existovat jiné flexibilní mechanismy přizpůsobování, které to umožní.

„Některé ekonomiky jsou dlouhodobě velmi zkostnatělé, nerostou, zejména na jihu Evropy, ale i to by se dalo vyřešit, pokud by fungoval mechanismus volného trhu práce, volného pohybu pracovní síly, aby se pohybovala do lépe rostoucích, rozvinutějších částí Evropy,“ uvedl viceguvernér. Důraz na fiskální politiku je podle něj důsledek toho, že se státy eurozóny vzdaly tlaku na tyto reformy, které by pomohly všem.

Sám Mora je podle svých slov zastáncem prapůvodního pojetí eurozóny jako klubu nejbohatších zemí, který trvá na dodržování pravidel a usiluje o to, aby ekonomiky byly konkurenceschopné, pružné a funkční. Současná měnová unie se všemi svými členy je však podle něj nesourodá a politicky složená skupina.

Rumuni odkládají zavedení eura, nejbližší termín je rok 2027

Rumuni nezačnou eurem platit do roku 2024, jak dosud plánovali, ale nejdříve v období 2027 až 2028. V rozhovoru pro Digi24 to dnes řekl rumunský premiér Florin Citsu. Bukurešť musí podle něj nejprve napravit ekonomickou nerovnováhu. 

Strašák jménem řecký dluh

Tradičním argumentem proti vstupu do eurozóny je obava z toho, že Česko jednoho dne doplatí na astronomické dluhy zemí jako Řecko nebo Itálie, a bude se muset podílet na jejich financování skrze záchranou síť jménem Evropský stabilizační mechanismus. Jak poznamenal Marek Mora, eurozóna původně vůbec neměla fungovat tak, že jedna země bude ručit za druhou.

„Pochopitelně se můžeme zaklínat tím, jestli časem nebudeme muset podpořit Italy nebo Španěly, ale ve finále – ekonomický cyklus je provázaný, když se dostanou do nějakých významných potíží, tak je i v našem zájmu, aby se to vyřešilo, protože nás jinak stáhnou s sebou,“ řekl Mikuláš Peksa.

Podle europoslance mají Češi strach, že budou muset doplácet na Řeky, kterým nikdo nechce půjčovat. „Chtěl bych připomenout, že Řecko má momentálně úrokovou sazbu na dlouhodobých dluhopisech 1 % ročně, Česko oproti tomu 2,6 %. Bavíme-li se o tom, komu věřitelé nechtějí půjčovat, tak ČR je na tom hůř než Řecko. Veřejný dluh států eurozóny je momentálně víc pod kontrolou než u těch bez eura, jako jsou Česko, Maďarsko, Polsko,“ dodal Peksa.

Nízká úroková sazba pro Řecko je důsledkem právě jeho členství v eurozóně, může tak totiž při půjčování využívat „dobrou pověst“ bohatších a méně zadlužených států. Helena Horská si nicméně myslí, že tento „deštník eura“ je nešťastný a vyvolává morální hazard.

„Řecko je výrazně zadluženější než jiné země, které platí za svoje dluhy objektivní úrokovou sazbu, která reflektuje stav ekonomiky, stav inflace. Tlak na takto vysoce zadlužené státy se s tou nízkou úrovní nákladů na dluh snižuje,“ upozornila ekonomka.

„Já nechci říct, že je máme potrestat vysokými úrokovými sazbami, protože to by té ekonomice taky nepomohlo, ale když už pomáhá celá evropská měnová unie Řecku financovat jeho dluhy, tak bych očekávala, že to financování dluhu bude podmíněno strukturálními reformami,“ poukázala Horská na příliš benevolentní evropská pravidla.

V budoucích plánech Unie ale přesto vidí šanci na změnu. „Ač jsem nebyla spokojená se způsobem financování Next Generation EU, tak jsem byla ráda, že je to ,fond obnovy‘, který má financovat právě strukturální reformy. Jde o první pokus, jak předfinancovat strukturální reformy – dělejte je a my vám na to dokonce půjčíme. Reporty Mezinárodního měnového fondu nebo OECD jsou také plné výzev k reformám, ale nikdo vám je nezaplatí,“ uvedla Horská.

Celou řadu reforem obsahuje také český Národní plán obnovy, který tuzemsku peníze z nového fondu obnovy odemyká.

Národní plán obnovy: Příležitost pro Česko

Česká ekonomika se začíná po úderu pandemie covid-19 pomalu stavět na nohy. Zpátky do formy jí může pomoci národní plán obnovy financovaný z nového evropského Nástroje na podporu oživení a odolnosti. Co vlastně český plán obnovy obsahuje? Server EURACTIV.cz přináší sérii článků, které představí jeho hlavní body a iniciativy. 

Euro je pro novou vládu tabu

Vedle rizik je však potřeba zmínit také potenciální výhody, které by přijetí eura mohlo České republice přinést. Jde například o to, že v současnosti silná koruna škodí exportérům, což je pro Česko jako proexportní zemi značný problém.

„Volatilní kurz koruny komplikuje život podnikatelům. Každý, kdo nějakým způsobem obchoduje se zahraničím a snaží se dlouhodobě plánovat, tak buď riskuje, nebo se musí proti riziku zajišťovat ,pojistkou‘. Pokud bychom měli euro, tak problém fluktuací odpadne,“ zmínil jednu z výhod Peksa.

Euro přesto zůstává pro Českou republiku do jisté míry tabu, a to i s novou vládou, která nestanovila žádný harmonogram jeho přijetí. Čtyři z pěti koaličních stran přitom společnou evropskou měnu alespoň částečně podporují.

„Myslím si, že pro jednu ze stran jde o ideologickou záležitost. Když se mělo něco dostat do programového prohlášení, tak to muselo být konsenzuální, a to s tím, že minimálně čtyři strany byly v pozici, že když bouchnou dveřmi, tak ta vláda nevznikne. No, a nejsilnější vládní strana má dlouhodobě v programu, že přijetí eura odmítá, přes jejich člověka to tedy bylo neprůchozí,“ řekl Peksa s odkazem na ODS.

Analýzy podle europoslance ukazují, že voliči ODS jsou paradoxně ti, kteří euro nejvíce podporují. „Strana je dlouhodobě v rozporu s vůlí vlastní voličské základny. Z nějakého důvodu jí to prochází,“ dodal Peksa.

Celková podpora eura není v ČR vysoká, ale postupně roste. Data Eurobarometru z loňského května ukazují, že za rok stoupla o téměř 20 procentních bodů na 40 %.

Podle Horské euro nevyřeší strukturální problémy české ekonomiky, je to pouze nástroj růstu životní úrovně a dalších příležitostí. Země ale podle ní do eurozóny patří. „Musíme si udělat domácí úkoly. Když neuděláme strukturální reformy teď, i za pomoci naší vlastní měny, tak pak se budou dělat tíže. Ano, patříme tam, ale pojďme naši ekonomiku co nejlépe připravit,“ uzavřela ekonomka.

Přijetí eura vyžaduje jednoznačnou komunikaci a shodu politiků a ekonomů, ukázala slovenská zkušenost

Česko zatím s přijetím eura váhá. Chybí zde politická vůle, jasný plán přípravy a přijetí i podpora ze strany občanů. Právě tyto tři elementy, spolu s plněním konvergenčních kritérií, jsou pro hladký přechod z národní na jednotnou unijní měnu potřebné.

Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslance Mikuláše Peksy (skupina Zelení / Evropská svobodná aliance v Evropském parlamentu). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.