EU chce pomocí obchodu měnit svět k lepšímu. Výsledky jsou sporné

© Pixabay

Tento článek je součástí Special reportu: Zahraniční politika EU: Dopad zelených a lidskoprávních priorit

Dodržování lidských práv a ochrana životního prostředí patří mezi klíčové hodnoty Evropské unie, což by se mělo odrážet i v obchodních dohodách, které Unie ve světě uzavírá. Je tomu ale skutečně tak?

Když stát vstoupí do Evropské unie, vzdává se tím práva uzavírat mezinárodní obchodní dohody. Tuto pravomoc přebírají evropské instituce, které vystupují za EU jako celek a mají tak mnohem silnější postavení na světové scéně. I když je hlavním cílem dohod samozřejmě zlepšení obchodních vztahů a potažmo i ekonomické situace obou stran, nemá to být jediným cílem.

EU se má díky těmto obchodním dohodám zároveň zasazovat o šíření evropských hodnot a pravidel, a přispívat tak ke zlepšení poměrů globálně. Mezi tyto hodnoty patří například lidská práva či ochrana životního prostředí.

„Jelikož se jedná o nástroj externí politiky EU, dopad mají (dohody) zejména v partnerských zemích, které zpravidla před dojednáním dohod mají nižší úroveň standardů. Pozitivní vliv v rámci EU, a tedy i ČR, lze vysledovat například u spolupráce na plnění platných závazků, včetně sdílení dobré praxe,“ podotkla k „vývozu“ unijních hodnot Martina Tauberová, náměstkyně Ministerstva průmyslu a obchodu.

Konkrétní nástroje

„Změřit“ dopady prosazování hodnot EU v rámci obchodu rozhodně není jednoduché. Nejprve je důležité zmínit, že strategie Unie se v tomto ohledu částečně liší podle země, se kterou je dohoda uzavírána.

Příkladem může být Všeobecný systém preferencí (GSP), na základě kterého nemusí konkrétní rozvojové země splňovat při importu svých produktů na unijní trh stejně přísné podmínky jako domácí producenti. I tak však musí respektovat určité standardy, a to jak klimatické, tak lidsko-právní.

„U všeobecného systému preferencí (GSP) Unie upřednostňuje systém pobídek před sankcemi. Od preferenčního zacházení odstoupila jen třikrát (u Barmy, Běloruska a Srí Lanky), bohužel ani v jednom případě nedošlo k reakci, která by situaci nějak výrazně napravila. Skutečné změny většinou vyžadují více než jen sankce nebo omezení obchodu,“ vysvětlil Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářské komory ČR.

Obecně se sankce v unijních obchodních dohodách spíše nevyskytují. EU totiž více než na trestání za porušování dojednaných závazků sází na dialog. Ten vede jak se svými obchodními partnery, tak s různými mezinárodními organizacemi, jako například s Mezinárodní organizací práce (ILO), jejíž pravidla týkající se práv zaměstnanců, a potažmo tak i lidských práv, Unie běžně zařazuje do svých dohod.

„Efektivnost vynaložených prostředků na podporu dialogu v rámci dosahování udržitelných cílů nebyla doposud zkoumána a může být předmětem různých diskuzí“, uvedla s odkazem na téma životního prostředí Lenka Fojtíková, prorektorka pro vnější vztahy a členka Vědecké rady při VŠ PRIGO v Havířově.

Jako efektivní se podle ní nicméně ukázal již zmíněný GSP, s přispěním kterého došlo například ke „snížení dětské práce z 16 % na 1 % v rámci vytvořených tzv. ,dětských pracovních zón‘ na Srí Lance, zvýšení minimálního věku pro zaměstnávání dětí v Bolívii na mezinárodně akceptovanou hranici 14 let, či přijetí národní strategie v Paraguay s cílem vymýtit dětskou práci do roku 2024“.

I když se tedy dají vypozorovat určité pozitivní dopady pramenící z podmínek nastavených ze strany Evropské unie, ne všichni sdílejí nadšení ohledně efektivity vymáhání. „Každá dohoda je pak v postizích samozřejmě jiná, všeobecně jsou však dosavadní obchodní dohody spíš slabé ve vymáhání daných závazků,“ myslí si o zavedených mechanismech europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti, Zelení/EFA).

Porušování lidských práv ve Vietnamu

Poslední obchodní dohoda mezi EU a třetí stranou, která vstoupila v platnost, je dohoda s Vietnamem. Ta má odstranit až 99 procent vzájemných cel.

„Dodržování lidských práv je ústředním bodem obchodní a investiční dohody, která byla vyjednávána mezi EU a Vietnamem v letech 2012–2015 a jež vstoupila v platnost v roce 2020. Obě strany se zavázaly, že budou respektovat mezinárodní principy a nástroje pro lidská práva,“ popsala dohodu Fojtíková.

I přes tato ujednání ale dohodu doprovází kontroverze. „Jedna věc jsou práva zaměstnanců: dohoda se spoléhá právě na dodržování ILO pravidel, byla však uzavřena předtím, než je Vietnam začal dodržovat, ačkoli jsme měli tuto vyjednávací páku,“ řekla Gregorová.

„Sekundární je otázka lidských práv – v Evropské unii převážil názor, že obchod je nade vše a že nevyužijeme naši sílu největšího obchodního bloku na světě a nepomůžeme utlačovaným novinářům a aktivistům sledovaných režimem Vietnamu podmínkami dodržování lidských práv za otevření našeho trhu,“ dodala europoslankyně k dohodě.

Ozývají se však i jiné názory, které tvrdí, že právě díky existenci alespoň nějaké dohody může mít EU nad lidskými právy v zemích jako Vietnam větší kontrolu.

„Musíme si uvědomit, že dohoda o volném obchodu nevyřeší všechny naše neshody ze dne na den. Díky ní je Vietnam více vázán k dialogu o lidských právech, což nám umožní mít větší vliv na řešení i těchto otázek. Stejně jako u všech dohod EU existuje i zde doložka o lidských právech, která umožňuje pozastavit platnost dohody v případě jejího závažného porušování,“ řekla místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová (ANO, RE). Dodala, že i ona odsuzuje jako nepřijatelné věznění novinářů tamním režimem.

Podobný názor na obchodní politiku EU jako Charanzová sdílí i Pavel Fára, zástupce ředitele Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy ČR.

„EU je lídrem v řadě těchto oblastí a k současnému stavu norem a jejich plnění se dopracovávala desítky let a klade si stále nové a vyšší cíle. Pokud stejně vysoké nároky požadujeme v krátké době od státu s naprosto jinou výchozí pozicí, bude to velmi pravděpodobně neproveditelné a dohoda tzv. spadne pod stůl. Pak nemáme nic a nezískáme ani žádné páky k narovnání podmínek. Výsledek bude spíše opačný. Taková země bude raději jednat s partnery, kteří si nebudou klást požadavky skoro žádné a my nedosáhneme ani lepšího obchodu, ani zlepšení stavu práv, či ochrany přírody v dotyčné zemi,“ upozornil Fára.

Obchod a životní prostředí

Ochrana životního prostředí je stejně jako lidsko-právní problematika obsažená v každé obchodní dohodě, kterou Unie uzavře. Dle některých názorů v nich lze najít poměrně ambiciózní kapitoly o udržitelném rozvoji. Ty mají unijní obchodní partnery zavázat k tomu, aby dodržovali mezinárodní pravidla ochrany životního prostředí.

Nejvíce skloňovanou obchodní dohodou z hlediska životního prostředí z poslední doby je dohoda se státy Mercosuru, což je jihoamerické sdružení volného obchodu. Některé organizace, včetně českých zemědělců, dohodu označovaly a označují za problematickou – závazky v oblasti ochrany životního prostředí se jim nezdají dostatečné.

Zároveň se však vyskytují názory, které dohodu s Mercosurem považují za velice povedenou, a dokonce jdoucí za minimální standardy, které by měly být v této oblasti dodržovány. S tímto postojem se ztotožňuje například Jana Hartman Radová, členka Evropského hospodářského a sociálního výboru zastupující Svaz průmyslu a dopravy ČR.

„Problematické z mého pohledu je zejména to, že ještě nebylo možné sjednanou dohodu se sdružením Mercosur ratifikovat a uvést v život. Tato dohoda je navíc první dohodou, která nad rámec standardní kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji obsahuje závazek k provádění Pařížské dohody o klimatu,“ doplnila Radová.

Zatím není jasné, kdy a jestli vůbec se dohodu v současné podobě podaří schválit. Například Francie dává najevo, že s dokumentem kvůli svým národním zájmům nehodlá souhlasit.

Pohled do budoucna

Z probíhajících diskusích o obchodní politice a hodnotách lze vypozorovat dva základní odlišné pohledy, které budou dost pravděpodobně hrát svou roli i v budoucích vyjednáváních. První z nich prosazuje nadřazení evropských hodnot obchodním dohodám a zasazuje se tak o razantnější podmínění zpřístupnění jednotného trhu jejich dodržováním. Druhý přístup preferuje možnost šíření hodnot a moderace jejich stavu právě na základě obchodní dohody.

Momentálně je ve hře uzavření několika dalších obchodních dohod. K vyjednáváním dochází s Austrálií, Novým Zélandem, Indonésií, Filipínami či Čínou.