Česko se chce chránit před zahraničními investory. Zákon má ale mezery

© Shutterstock

V Legislativní radě vlády v současnosti leží návrh zákona o prověřování zahraničních investic. Ten vytváří zcela nový mechanismus screeningu přímých investic ze zahraničí, které by pro Česko mohly představovat bezpečnostní riziko. Takovou investici bude možné úplně zakázat.

Když Evropská komise v září roku 2017 představovala nový návrh nařízení, které mělo vytvořit právní rámec pro prověřování přímých investic ze zahraničí, málokdo očekával jeho hladké přijetí. Výrazný nárůst zájmu zahraničních investorů o kritickou infrastrukturu v Evropě však způsobil, že ke schválení legislativy nakonec stačilo pouhých 18 měsíců. Nařízení vstoupilo v platnost už v dubnu 2019.

„Jedná se o reakci na chování investorů v EU, hlavně tedy Číny, ale nejen jí. Zlomem byl rok 2016, kdy nastal výrazný nárůst investic do kritické infrastruktury v Evropě, zejména pak do oblastí logistiky, dopravy či do odvětví high-tech technologií,“ vysvětluje Alice Rezková z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Myšlenku, že je třeba více uvažovat nad tím, které investory a jaké investice si do svých zemí pustíme, na počátku zastávala především Francie, Německo a Itálie. Postupně se k nim však přidávaly i další země včetně České republiky. Samotné nařízení ale členským státům v tomto ohledu nic nenařizuje, poskytuje pouze rámec, kterým by se země při zavádění mechanismu prověřování investic měly řídit. Konečné rozhodnutí, zda takový mechanismus zavést a zdali konkrétní prověřované investice povolit, či nikoli, zůstává v rukou jednotlivých států.

EU se zaměří na rizikové investice ze zahraničí. Státy mají více chránit kritickou infrastrukturu

Evropská unie si posvítí na rizikové zahraniční investice. Historicky první celoevropský rámec pro jejich prověřování ve čtvrtek definitivně schválili europoslanci.

Česká republika je ale jednou ze zemí, které se rozhodly podobný mechanismus zavést. „Musíme si uvědomit, že motivace investorů jsou někdy jiné než pouze ekonomické,“ upozornil během prosincové diskuze pořádané Asociací pro mezinárodní otázky ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung Ota Šimák z ministerstva průmyslu a obchodu (MPO).

A bylo to právě MPO, které se po přijetí nařízení pustilo do tvorby návrhu nového zákona o prověřování zahraničních investic. Jeho znění má nyní na starosti Legislativní rada vlády. Ta jeho projednávání na počátku října přerušila za účelem jeho přepracování podle jejích připomínek a doporučení. Vládní kabinet a posléze Poslanecká sněmovna by se návrhem měly začít zabývat na jaře. Už nyní je ale třeba se na návrh této legislativy zaměřit a určit jeho slabá místa.

Bezpečnost vs. ekonomický prospěch

Hlavním cílem nového zákona o prověřování zahraničních investic má být ochrana bezpečnosti České republiky a jejího vnitřního pořádku, a to před rizikovými investicemi ze zemí mimo EU. I když se tedy v souvislosti s prověřováním mluví především o čínských či ruských investicích, zákon v tomto ohledu žádné rozdíly nedělá. Prověřena může být investice z jakéhokoli státu mimo Unii.

„Pro nás je stěžejní bezpečnostní faktor, mechanismus prověřování zahraničních investic se nebude řídit žádnými ekonomickými ani politickými kritérii, bude se řídit pouze bezpečnostními kritérii,“ dodal Šimák.

Pravdou ale je, že konečné rozhodnutí o tom, jestli danou investici v Česku zakázat, zrušit, popřípadě podmínečně povolit bude mít v rukou vláda. Rozhodnutí o tom, zdali investice pro Českou republiku představuje bezpečnostní riziko, tak bude v konečném důsledku výsostně politické.

Dveře už nebudou dokořán. Česko začne prověřovat rizikové zahraniční investice

Obrana České republiky před rizikovými investicemi ze zahraničí nabírá na obrátkách. Po Evropské unii se na tento problém zaměřilo i české ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

„Rozhodnutí o povolení či nepovolení investice bude vždy politickým rozhodnutím. Negativní rozhodnutí, tedy možnost investici zakázat či zrušit, bude mít na starosti vláda, což může být za jistých okolností problematické,“ upozorňuje Matěj Šimalčík z think tanku Central European Institute of Asian Studies.

Prověřovaná investice tak nakonec může být povolena i navzdory negativním stanoviskům státních orgánů, zpravodajských služeb, bezpečnostních složek či odborníků z neziskového sektoru nebo z akademické sféry.

„Hrozí, že například před volbami nebude politická vůle zakázat problematickou zahraniční investici. Vláda může také povolit investici ve stavu ekonomické krize. Prověřování zahraničních investic je navíc v gesci MPO, tedy ministerstva, které z principu chce investice povolovat, nikoli zakazovat,“ obávají se odborníci z Asociace pro mezinárodní otázky.

Téma prověřování zahraniční investice se tak na jednu stranu tváří jakožto bezpečnostní otázka, ve svém důsledku jde ale o otázku politickou. Pozitivní rozhodnutí, tedy rozhodnutí o povolení investice a nikoli její zákaz, zrušení či podmínečné povolení, má navíc na starosti pouze MPO. K rozhodování na úrovni vlády se tak celá věc dostane až v případě, kdy MPO dojde k závěru, že investice pro Česko představuje bezpečnostní riziko.

„Dále je třeba upozornit na to, že zde není žádná možnost, jak se odvolat proti tomu, když bude investice povolena. Třeba neziskový sektor se tak nebude moci proti rozhodnutí o povolení investice odvolat, což může být problém,“ dodává Šimalčík.

Nekontrolované investice z východu ohrožují národní bezpečnost, varují odborníci

K přímým zahraničním investicím je Česká republika čtvrtá nejotevřenější na světě. Nemáme žádné kontrolní mechanismy, které by nás před rizikovými investicemi chránily. Před pronikáním cizích mocností do strategických oblastí u nás pravidelně varuje BIS i další odborníci. Nic se však neděje a ekonomický a politický vliv Číny a Ruska se pomalu zvětšuje. A to nejen v ČR.

Vše v rukou ministerstva průmyslu a obchodu

Dosavadní znění návrhu zákona rozlišuje dvě kategorie zahraničních investic směřujících do Česka ze zemí mimo EU. Jednak jde o investice vyžadující povolení, jednak o investice s možností prověření z moci úřední.

Pokud jde o investice vyžadující povolení, u těch investor povolení bude muset získat za všech okolností. Do této kategorie by podle zákona měly spadat investice, které souvisejí například s výrobou, výzkumem, inovacemi, vývojem nebo zajišťováním vojenského materiálu či se zbožím dvojího užití.

Na druhou stranu u investic s možností prověření z moci úřední není předem jasné, zda investice mechanismem prověřování (screeningem) vůbec projde. Zákon počítá mimo jiné s tím, že sám investor může dobrovolně podat návrh na konzultaci o bezpečnostních rizicích své investice, která může za určitých okolností vyústit až v řízení o jejím povolení. K této možnosti se však logicky málokterý investor uchýlí.

Zajímavější je tak druhá možnost, kdy MPO může kdykoli, nejpozději však do 5 let ode dne dokončení investice, tuto investici začít prověřovat. Důvodů pro takové zahájení z moci úřední může být více, od připomínek jiných členských států, přes nezávazné a doporučující stanovisko Komise, až po nové informace, které MPO v souvislosti s investicí nebo investorem získá z jiných zdrojů.

Zákon v tomto ohledu poskytuje pouze demonstrativní výčet oblastí, které mohou být předmětem mechanismu prověření. Teoreticky je tedy možné zakázat i investici v oblasti, se kterou zákon výslovně nepočítá.

Čína a Rusko získávají díky obchodu vliv. EU chce zahraniční investice prověřovat

Evropská komise chce společnou obchodní politiku EU posunout zase o krok dále. V hledáčku má hlavně dohodu o volném obchodu s Austrálií a Novým Zélandem. Důraz však bude kladen i na nebezpečné investice z Číny nebo Ruska. Tamní společnosti totiž chtějí přebírat kontrolu nad významnými evropskými firmami a tím získat výrazný vliv. Dovolit jim to ale rozhodně není naším strategickým zájmem.

„Zákon obsahuje neuzavřený výčet sektorů, ve skutečnosti může být předmětem prověřování jakákoli investice. Taková investice se může teoreticky týkat třeba i akademické sféry,“ upřesnil Šimák z MPO.

Ministerstvo ale počítá s tím, že bezpečnost Česka by mohly v první řadě ohrožovat investice směřující do kritické infrastruktury, do které můžeme zařadit oblast energetiky, dopravy, komunikační a finanční infrastrukturu, ale třeba i datová úložiště, další významné ICT systémy, umělou inteligenci, robotiku, nanotechnologie a biotechnologie, kybernetickou bezpečnost či jaderné technologie.

Pokud se zahraniční investor stane předmětem prověřování, bude mít povinnost ministerstvu poskytnout mimo jiné údaje o členech statutárních a dozorčích orgánů, své vlastnické struktuře, o osobách, které uplatňují rozhodující vliv, o výši jejich podílů, informace o své podnikatelské činnosti, seznam států EU, kde již investor působí, a především pak veškeré informace o zdroji financování této investice.

Je třeba chránit i média

Vedle výše uvedených oblastí ale byla mezi potenciálně dotčená odvětví nakonec jak v nařízení, tak v českém návrhu zákona, zařazena i média.

Stalo se tak zejména díky tlaku ze strany neziskového sektoru a médií. Tito aktéři argumentovali především snahou Ruska, Číny, ale i jiných zemí ovlivňovat veřejné mínění i názory politiků či podnikatelů v zemích EU ve snaze dosáhnout svých zájmů, a to včetně ovlivňování voleb prostřednictvím šíření dezinformací a fake news.

Příkladem takového chování je třeba vstup bývalé čínské společnosti CEFC do vydavatelství Empresa Media v roce 2015. Podle výzkumu projektu ChinfluenCE, který se zaměřuje na mapování čínského vlivu ve střední a východní Evropě a který koordinuje Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), po vstupu CEFC do vydavatelství informovaly časopis Týden a TV Barrandov o Číně výhradně pozitivně. Jakékoli negativní či dokonce neutrální zpravodajství o této zemi po akvizici zcela vymizelo.

Státy EU se začínají chránit před zahraničními investory. ČR varování nedbá

Výbor Evropského parlamentu pro mezinárodních obchod (INTA) minulý týden vyslovil souhlas s novými pravidly pro kontrolu přímých zahraničních investic, které směřují do EU.

Podle odborníků však návrh zákona o prověřování zahraničních investic oblast médií dostatečně nechrání.

Povinnou konzultací, která může vyústit až v řízení o prověření investice, totiž budou muset projít pouze ty investice směřující do médií, která provozují celoplošné rozhlasové nebo televizní vysílání či do vydavatelství periodického tisku s minimálním průměrným tištěným nákladem 100 000 výtisků za den.

Návrh zákona tak zcela opomíjí online média, tištěná média s jinou než denní periodicitou a veškeré deníky s denním nákladem pod sto tisíc výtisků.

„Velkým problémem je, že zákon neobsahuje všechna média, vymezení je velice úzké. Zejména úplná absence online médií může být problém,“ myslí si Šimalčík.

S tím souhlasí i Alice Rezková, podle které je v tomto ohledu odstrašujícím příkladem zkušenost mnohých afrických zemí s čínským režimem.

„Příkladem silného čínského vlivu na média je i Afrika, což můžeme vypozorovat z toho, jak je o Číně v tamních médiích informováno. Informace jsou často nekritické, o čínských investicích v Africe je pojednáváno jednostranně. Tento problém se přitom týká jak klasických médií, tak i sociálních sítí,“ upozorňuje.

„Čínský mediální vliv je v Africe velký, jedná se o typický příklad tzv. soft power. Afrika je v tomto ohledu dobrým a zároveň odstrašujícím příkladem,“ uzavírá.

Nová Hedvábná stezka je zatím spíš chiméra, ukazují zkušenosti Visegrádu

Slovensko, Polsko a Maďarsko mají s Čínou podobné zkušenosti. Navzdory velkému důrazu na vzájemné obchodní vztahy zůstává obchodní bilance ve výrazné nerovnováze a významné čínské investice zatím nepřichází. Jak se země V4 staví k Číně politicky? A co má vlastně asijská velmoc za lubem?