Čechy láká do Německa vysoká mzda i příspěvky na děti. Neví si ale rady se sociálním zabezpečením

Z kulatého stolu „Sociální politika EU: Příležitost nebo rána české konkurenceschopnosti?“

Pracovat v Německu se Čechům vyplatí. Alespoň o tom svědčí situace v Plzeňském kraji, který čelí odlivu pracovníků směrem na západ. Rozdílné úrovně mezd, ale i sociálního zabezpečení, však vyvolávají v evropském prostoru bariéry.

České firmy z Plzeňského kraje se potýkají s nedostatkem pracovní síly. Češi žijící v příhraničních oblastech se totiž raději vydávají za prací do sousedního Německa. Důvodem jsou až trojnásobně vyšší platy, ale také přídavky na děti, pro které se vžil německý termín „kindergeld“.

Dlabajová: I kdyby byla výše platu v Česku stejná jako v Německu, tak stejně kvůli kindergeld půjdou lidé raději pracovat do Německa.

Na tyto přídavky mají Češi nárok, i když oni ani jejich děti nežijí v Německu. Stačí, když rodič v Německu pracuje a odvádí zde platbu za sociální pojištění. Vznikne mu tak nárok na 194 eur měsíčně na první a druhé dítě bez ohledu na to, jaká je výše příjmu. S dalšími dětmi se pak částka zvyšuje.

„Je to tak důležitá motivace, že i kdyby byla výše platu v Česku stejná jako v Německu, tak stejně kvůli kindergeld půjdou lidé raději pracovat do Německa,“ uvedla europoslankyně Martina Dlabajová (ANO, ALDE) během debaty o sociální politice EU, kterou pořádal EURACTIV.cz.

Matky samoživitelky a rodiny s nízkými příjmy mají navíc nárok na sociální příplatek na děti, tzv. kinderzuschlag.

Vedle příplatků motivuje české pracovníky k odchodu do Německa i způsob, jakým místní firmy pečují o své zaměstnance. Upozornili na to diskutující z Plzeňského kraje, podle kterých se české firmy svým zájmem o zaměstnance nemohou těm německým rovnat. O zaměstnance se navíc zajímají i poté, co odjedou do důchodu.

Nábory Čechů

Do Plzeňského kraje a dalších příhraničních regionů Česka pravidelně dojíždějí pracovníci německých úřadů práce, kteří zde informují místní o možnostech práce v Německu. Vysvětlují jim, co přeshraniční práce obnáší.

Trylčová: Pokud by se někdo z českých úřadů podobně snažil přetahovat Němce, bylo by to vyrovnané, teď ale trpíme odlivem pracovníků do Německa.

Místní byznys to označuje za nábory českých pracovníků.

„České firmy to dlouhodobě kritizují. Pokud by se někdo z českých úřadů podobně snažil přetahovat Němce, bylo by to vyrovnané, teď ale trpíme odlivem pracovníků do Německa,“ vysvětlila při debatě ředitelka Krajské hospodářské komory Plzeňského kraje Radka Trylčová.

Na debatě ale také zaznělo, že Češi pracující v Německu se neorientují v tom, kdy mají nárok na německé sociální výhody, jako je třeba důchod nebo již zmíněné přídavky na děti. Obracejí se proto na plzeňskou pobočku EURES, Evropské služby zaměstnanosti, která poskytuje informace o pracovních a vzdělávacích příležitostech v zahraničí.

Podle pracovníků pobočky tak nyní odpovídají hlavně na dotazy týkající se sociálního zabezpečení, než aby pomáhali Čechům s výjezdem do zahraničí.

Agenturní pracovníci nahrazují ty české

Zatímco Češi odjíždějí za manuální prací do německých firem, Němci podle Trylčové přijíždějí do Čech pracovat pouze na vedoucí pozice. Čeští podnikatelé se tak musejí poohlížet třeba po agenturních pracovnících z jiných členských zemí.

Filip Zapletal, vedoucí odboru sociálních věcí Plzeňského kraje v této souvislosti poznamenal, že jeho resort se agenturními pracovníky často zabývá. Mnohdy totiž tito lidé žijí nějaký čas na ulici.

Dalším problém vyvstává v případech, kdy agenturní zaměstnanci z jiných koutů Evropy žijí na ubytovnách v malých obcích. Ve vesnici pak žije pár desítek místních společně s pár desítkami cizinců.

Nařízení o koordinaci sociálního zabezpečení

Počet lidí, kteří využívají volného pohybu a pracují v jiné členské zemi, je nyní dvakrát vyšší než před deseti lety. Mobilních je až 17 milionů Evropanů.

Evropská komise proto již před více ne rokem navrhla, aby se revidovalo nařízení o koordinaci sociálního zabezpečení z roku 2004 a lépe tak odpovídalo současné situaci. S větším počtem mobilních pracovníků totiž vzrostl i počet nejasností, které s prací v jiném členském státě souvisejí.

Lidem, kteří pracují v jiném státě EU, by měl pomáhat nový evropský úřad. Byznys tvrdí, že je zbytečný. Více >>>>

Systém sociálního zabezpečení si ale každý stát stanovuje sám, nařízení obsahuje pouze základní principy, které souvisí s volným pohybem osob. Určuje například, že příjemci dávek spadají do působnosti předpisů pouze jedné země, ve které také platí pojistné.

Nařízení, které se rovněž stalo předmět debaty, dále zajišťuje, že pokud například Češi pracují v Německu a odvádějí zde sociální pojištění, musí s nimi být zacházeno stejně jako s místními.

Díky dalšímu opatření se při výpočtu výše dávek počítají všechna předchozí zaměstnání bez ohledu na to, v jaké členské zemi to bylo. Lidé pak mohou pobírat dávky i přesto, že v zemi, kde pracují či pracovali, nežijí – jedná se o tzv. zásadu vývozu dávek.

„Zatím není na stole konkrétní návrh,“ komentovala stav jednání o revizi nařízení europoslankyně Dlabajová z výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

Vyřešit je podle ní třeba otázky, jako je vyplácení dávek v nezaměstnanosti nebo přídavků na děti.

„Obrovská diskuse se vede například ohledně Rumunů, kteří pracují v Belgii, ale děti mají v Rumunsku – tedy zda mají brát přídavky v Rumunsku nebo v Belgii,“ upřesnila Dlabajová.

Další dělení Evropy?

Při evropské diskusi o koordinaci sociálního zabezpečení tak může nastat podobná situace jako v případě revize směrnice o vysílání pracovníků, na které se členské země dohadovaly zhruba dva roky.

Francii, Belgii a dalším západním zemím se nelíbilo, že firmy z mladších členů EU včetně Česka zneužívají nízkých mezd k posílení své konkurenceschopnosti na západě. Obrátily se proto na Evropskou komisi, která odpověděla právě revizí příslušné směrnice zavádějící princip stejné odměny za stejnou práci na stejném místě.

I přes prvotní protesty států střední a východní Evropy se nakonec Unie dohodla. V budoucnu tak čeští pracovníci vyslaní na projekt do Německa získají stejně vysokou odměnu, jakou mají místní.

Český byznys tato pravidla kritizuje, odbory je vítají. Doufají totiž, že nová legislativa povede ke zvýšení mezd v Česku.

„Měli bychom tu komparativní výhodu nízkých mezd omezovat. Kdyby mzdy byly podobné, tak by si Belgie, Francie a další země ty překážky nevymýšlely,“ uvedl na debatě v Plzni předseda regionální rady Českomoravské konfederace odborových svazů Jindřich Brabec.

Rozpor mezi západní a východní Evropou, který vznikl při debatě o vysílání pracovníků, se týká i řidičů silniční dopravy. Ti byli z působnosti směrnice vyjmuti a nyní se pro ně připravuje nová legislativa. Místní dopravci se jí však obávají. Hrozí totiž, že s novými pravidly přijde i větší byrokratická zátěž, která by mohla jejich podnikání ohrozit.

Řidiči kamionů si zaslouží lepší podmínky. Europarlament si láme hlavu s tím, jak jim pomoci. Více >>>>

Podle europoslankyně Dlabajové budou podobné rozpory mezi východními a západními zeměmi EU pokračovat i v budoucnu, a to právě v souvislosti s revizí nařízení o koordinaci systému sociálního zabezpečení.

Článek vznikl u příležitosti debatního setkání „Sociální politika EU: Příležitost nebo rána české konkurenceschopnosti?“, které proběhlo 13. dubna 2018 v Plzni v rámci projektu „Bridging the gap between the regions and European Parliament” podpořeného Evropským parlamentem. Projekt realizují Asociace pro mezinárodní otázky a EurActiv.cz. Partnerem setkání bylo Eurocentrum Plzeň a Regionální hospodářská komora Plzeňského kraje.