Slušná úroveň důchodů? Neudržitelný penzijní systém nezajistí vůbec nic, říká ekonom Miroslav Zámečník

© Archiv České bankovní asociace

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

Demografii nelze ignorovat a k prodlužování věku pro odchod do důchodu bude stejně jednou muset dojít. Jde totiž o jeden z mála účinných nástrojů, které máme k dispozici, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Miroslav Zámečník.

Miroslav Zámečník je český ekonom a publicista. V současné době působí jako analytik České bankovní asociace. Dříve působil mimo jiné jako zástupce České republiky ve Světové bance.

Evropská komise ve svých doporučeních, která každoročně připravuje v rámci tzv. evropského semestru, českou vládu opět vybídla ke zvýšení dlouhodobé udržitelnosti penzijního systému. V dříve publikovaném country reportu navíc uvedla, že pokud jde o udržitelnost, nedošlo v uplynulé době k „žádnému pokroku“ a přijatá opatření naopak finanční udržitelnost zhoršují. Je z Vašeho pohledu tato kritika na místě?  

Kritika je rozhodně oprávněná. Nejde jen o ignoraci doporučení Komise, má to i svou vnitropolitickou dynamiku.

V Česku jsme měli nastaveno automatické prodlužování věku odchodu do důchodu podle předem nastaveného výpočtového vzorce, kdy byl odchod do důchodu navázán na prodlužování očekávané délky dožití. To ale to Sobotkova vláda zrušila.

Demografii ovšem nelze ignorovat a k prodlužování věku pro odchod do důchodu bude stejně jednou muset dojít. Jde totiž o jeden z mála účinných nástrojů, které máme k dispozici. Víme, že se střední délka dožití prodlužuje a do důchodu by se tedy s ohledem na to mělo kolem roku 2050 odcházet v 67 letech.

K tomu, abychom dospěli k takové úpravě, jsme ale nemuseli nic rušit, zmíněný „automat“ to apoliticky vyčísloval. Tehdejší vláda, v níž měli klíčové slovo sociální demokraté, si ale chtěla nakoupit kredibilitu tím, že popře předchozí reformy Nečasovy vlády.

Investice do „zelené“ dopravy nebo reforma důchodů. Komise radí ČR jak zlepšit svou ekonomiku

„Černým puntíkem“ české ekonomiky zůstává udržitelnost veřejných financí, ale také vysoký počet nezaměstnaných matek s dětmi. Výzvou je také udržitelná doprava a digitální infrastruktura, které by si podle Evropské komise zasloužily více investic.

Komise konstatuje, že v České republice došlo k navýšení přiměřenosti důchodů vůči mzdám, ovšem upozorňuje, že přijatá opatření zhoršila dlouhodobou udržitelnost. České republice v této souvislosti vyčítá, že rozpočtové dopady svých opatření nezohlednila. Zvýšení životní úrovně penzistů přitom bylo prioritou sociálních demokratů…

Stabilizace životní úrovně důchodců se dosáhne indexací na koš životních nákladů seniorů, zatímco sdílení části nárůstu reálných mezd je způsob, jak sdílet velký vzestup mezd v posledních letech.

Poslední vlády navíc důchody zvyšovaly podstatně víc, než byl výpočtový vzorec, a to dokonce i ten, který si samy vytvořily. Tím došlo k podstatnému, a pro důchodce jistě velmi příjemnému, zvýšení důchodů, ale došlo k prohloubení nerovnováhy.

Argumentem zastánců zvyšování důchodů je ten, že nelze řešit jen udržitelnost, ale že důchodový systém především musí zajišťovat slušnou úroveň důchodců.

Pokud je systém neudržitelný, tak nezajistí v delším časovém horizontu vůbec nic.

Náš důchodový systém bojuje proti chudobě, ale popírá zásluhovost

Ještě u toho konfliktu mezi udržitelností a spravedlností důchodového systém zůstaňme. Ideální by samozřejmě bylo, aby důchodový systém byl jak udržitelný, tak zajišťoval důchodcům spravedlivé příjmy, ať už tu spravedlnost definujeme jakkoli. K tomu bychom ale museli přikročit k hlubší reformě. Jaké varianty podle Vás dnes přicházejí v úvahu, oproti tomu, co máme dnes?

O tom, co je spravedlivé, se vede dlouhá debata, která má emocionální konotace. Podle mě je spravedlivé to, co je dlouhodobě udržitelné a matematicky správné a zachovává to životní úroveň těch nejohroženějších seniorů.

Náš důchodový systém dokáže velmi úspěšně bojovat proti chudobě za tu cenu, že popírá zásluhovost a dává velmi vysoký náhradový poměr lidem, kteří v průběhu svých ekonomicky aktivních let vydělávali málo, a naopak hrubě poškozuje lidi, kteří vydělávali nadprůměrně. Dělá se to přes redukční přepočet, který fakticky likviduje velkou část zásluhovosti, vlastně odvedené příspěvky daní.

Infografika: Evropané stárnou a výdaje na důchody rostou. Problém se týká i ČR

Evropská komise doporučila ČR reformovat důchodový systém. Češi totiž stejně jako ostatní Evropané stárnou a lidí v produktivním věku ubývá. Udržitelnost veřejných financí je tak ohrožena.

V jiných zemích dochází k prohlubování nerovnováhy důchodového systému také, ale princip zásluhovosti je tam podstatně důležitější. Náš systém je oproti nim konstruovaný tak, aby bojoval proti chudobě seniorů.

Jde vlastně o systém univerzálního příjmu aplikovaný na jednu věkovou skupinu. Nespravedlnost tohoto typu spočívá v tom, že absolutně ignoruje, kdo do systému kolik přispíval.

Nespravedlnost, o které mluvíte, by řešil druhý důchodový pilíř, který stojí na principu povinného penzijního spoření. Pokus o jeho zavedení už tu byl, ale minulá Sobotkova vláda jej zrušila a další debata o něm je zřejmě na dlouhou dobu pozastavena…

Nevýhoda spočívá v tom, že pokud máte plně zásluhový systém, který pracuje s výší vkladů navýšených o nějaké zhodnocení a důchod se z těchto rezerv postupně vyplácí, pak ten, kdo hodně vydělával a šetřil, má v důchodu slušnou životní úroveň, zatímco z lidí v nízkopříjmových skupinách se stávají žebráci.

My jsme proto tento pilíř chtěli mít pouze jako doplňkový. Mělo jít o nepatrnou část, která by korigovala extrémní míru sociální solidarity a vysokou míru přerozdělování uvnitř prvního pilíře.

Tento pilíř ale padl za oběť politickému boji, a to přesto, že jde o věc poměrně odbornou a technickou. Pokud chcete zásluhovost zvýšit, tak se to jinak ani moc dělat nedá. Ano, lze ji sice zvyšovat i v prvním, tedy průběhovém pilíři, a některé země to tak dělají, ale tyto systémy se pod tlakem demografie zhroutí.

Ptám se na to v kontextu aktuálních opatření, které vládní Komise pro spravedlivé důchody diskutuje. Mimo jiné jde například o navyšování příjmů nejstarším důchodcům nebo snižování rozdílů mezi muži a ženami…

To všechno nerovnováhu systému prohlubuje.

Genderovou nerovnost musíme narovnávat tam, kde vzniká

Danuše Nerudová, předsedkyně důchodové komise, sice připouští, že prohloubení udržitelnosti by po přijetí opatření, které její komise navrhuje, došlo, ale rozpočtové dopady by podle jejích výpočtů neměly přesahovat 10 miliard korun. Jde prý o velmi malou částku v porovnání s tím, jak velký problém (mj. posílení genderové spravedlnosti) tato opatření řeší…

Takto k tomu ale přeci nemůžeme přistupovat, zaměňujeme příčinu s následkem. Genderovou nespravedlnost máme narovnávat tam, kde tyto nerovnosti vznikají. Jinými slovy, kdyby Česká republika neměla nejdelší mateřskou a rodičovskou dovolenou na světě, tak by k tak velké genderové disparitě nikdy nedošlo. Příjmové rozdíly, které to způsobuje, se následně „propíší“ i do penzijního systému.

U nás je nejvyšší participace mužů na trhu práce v celé Evropě a podprůměrná participace žen. Je tomu tak z jednoho jediného důvodu, a to, že neumíme udělat péči o dítě tak flexibilní, aby mohla žena na trhu práce participovat a nezaostávala příjmově za muži.

Přitom ve chvíli, kdy ženy vstupují na trh práce, tedy ještě před rodičovstvím, žádný velký příjmový diferenciál neexistuje. Za stejnou práci při stejné kvalifikaci na stejné pozici máte skutečně stejný nebo skoro stejný plat. Pokud ale jdete dvakrát na mateřskou a rodičovskou a v souhrnu strávíte mimo trh práce osm let, už nikdy ten karierní a příjmový náskok ostatních nedoženete.

Penzijní systém nemůžeme mít od toho, aby tento typ problému korigoval. To je třeba řešit o několik desítek let dřív, a jinými opatřeními.

Předsedkyně penzijní komise: Nemůžeme řešit jen finanční udržitelnost, cílem musí být spravedlivé důchody

Udržitelnost důchodového systému považuje předsedkyně vládní komise pro spravedlivé důchody Danuše Nerudová za důležitou. Po neúspěchu minulých reforem je podle ní ale třeba nalézt širokou společenskou shodu. Sama vidí příležitost především v proměně struktury daňových příjmů a účinnějším zdanění korporací.

Důchodová komise doporučila vládě navýšení věku pro odchod do důchodu z 65 na 67 let. Už jste sám zmiňoval, že v minulosti měla Česká republika automatické navázání hranice pro odchod do důchodu na prodlužování střední délky života…

A za to odpolitizování jsme také byli Evropskou komisí v minulosti chváleni. To ale skončilo a my přešli z absolutně apolitického systému do politického.

Jde mi o ta politická rizika. Jsou opravdu tak vysoká? Vždyť i tato vláda, která jinak svými kroky zatím dlouhodobou udržitelnost systému snižuje, hranici možná zvýší. Obecně řečeno, pokud sytém narazí na nedostatek prostředků, tak k posunu hranice odchodu do důchodu sáhne jako k jednoduchému řešení i vláda, pro níž fiskální udržitelnost není nutně na prvním místě. Nebo ne?

Je pravda, že hrozba bankrotu vyléčí skoro každého.

V zahraničí funguje přesný opak toho, co zavádí ČSSD

Pojďme se nyní zaměřit na příjmovou stránku, neboť v případě, že nevznikne nějaká forma povinného spoření, bude třeba získat zdroje do systému odjinud. I současná předsedkyně důchodové komise uvádí, že jiné státy dofinancovávají provoz svých důchodových systémů z jiných rozpočtových příjmů než z odvodů. Někdy se mluví i o tom, že Česká republika má v porovnání s evropským průměrem nízkou složenou daňovou kvótu a že je tam prostor pro další zvyšování. Je to řešení? Jaké by to mělo dopady na penzijní systém a obecně na ekonomiku?

Složenou daňovou kvótu je možné zvyšovat, otázkou ale je, jaké to bude mít důsledky. Měli bychom brát především v potaz, jaká technologická a strukturální změna českou ekonomiku čeká v příštích dvaceti letech. V této souvislosti jde především o vysokou závislost na automobilovém průmyslu a jeho „elektrifikaci“.

Pokud bychom v tuto chvíli řešili zvýšení daňové kvóty tím, že zatížíme firmy, které jsou a budou mobilní, může to vést k odlivu kapitálu.

Pokud se podíváte, jakým podílem se korporátní daně z příjmů, které mají sociální demokraté a paní ministryně Maláčová na srdci především, podílejí na celkových daňových výnosech v zemích, jako je Německo nebo Francie, pak zjistíte, že mnohem méně než u nás, a to i po přepočtu na naší daňovou kvótu, která je nižší než v obou zmíněných zemích.

Pokud se sociální demokraté chtějí inspirovat v zahraničí, pak se nejdřív musí podívat, jak to v těch zemích dělají. Pokud by to udělali, tak zjistí, že v zahraničí funguje přesný opak toho, co nyní sami navrhují.

Zvyšování důchodů ohrožuje české veřejné finance, všímá si toho i Evropská komise

Stanovení důchodového věku na 65 let a vyšší valorizace penzí způsobí další nárůst státních výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva. Za padesát let by tak na důchody mělo jít až 10 % HDP ČR. Upozornila na to Evropská komise. 

Je-li podle Vás korporátní zdanění špatně, jaké jiné daňové příjmy se nabízejí?

Například zdanění majetku, kde to škodí méně než v případě tak mobilního výrobního faktoru, jakým je kapitál.

Co zdanění přidané hodnoty?

To by jistě šlo, jenže vláda ji namísto zvyšování snižuje. Je třeba taky brát v potaz, že zejména u lidí bez úspor je DPH fakticky zdaněním příjmu skrze spotřebu.

Příští investiční vlna je pro nás velmi důležitá

Nakolik je podle Vás možné změnit strukturu daňových příjmů tak, aby veřejné finance dokázaly pokrýt zhoršení udržitelnosti důchodového systému bez vážných dopadů do jiných oblastí veřejných výdajů?

Samozřejmě, že to možné je. Proti tomu, že je u nás nižší daňová kvóta, jsem neřekl ani slovo. My ale v podmínkách daňové soutěže musíme řešit daňovou strukturu. Pokud zvýšíme tím či oním způsobem daně z příjmů právnických osob, například snížíme počet nebo míru daňově uznatelných odečitatelných položek, pak přestaneme být konkurenceschopní a kapitál půjde jinam. Příští investiční vlna je pro nás navíc velmi důležitá, protože se bude rozhodovat o tom, jestli Česká republika bude nadále průmyslovou zemí. Zdaňovat v takové situaci kapitál, je podle mého přesvědčení velkou chybou. O tom jsem jako vlastenec a národohospodář přesvědčen.

To mluvíte o případu zvyšování korporátních daní, ke kterému by se Česko rozhodlo jednostranně. Na mezinárodní úrovni (v rámci OECD i Evropské unie) se ale hledají cesty, jak poklesu daňových výnosů z korporátních daní koordinovaně zabránit. Řeší se problematika daňových rájů, diskutuje se o vytvoření společného konsolidovaného základu daně z příjmů, který by se uplatňoval na nadnárodní společnosti. Do jaké míry mohou být tyto aktivity z hlediska daňových výnosů úspěšné?

Nejprve se musíme podívat, kde jsou domicily našich vlastníků kapitálu. Pokud to uděláme, tak zjistíme, že daňové ráje jsou u nás z hlediska vlastnictví bezvýznamné. Oblíbené jsou naopak nizozemské „BV“ [nizozemská obdoba společnosti s ručením omezeným; pozn.red.]. Copak má ale Nizozemsko status daňového ráje? Copak si myslíme, že můžeme u holandského ministra financí uspět?

A pokud jde o vámi zmíněný evropský návrh na zavedení společného konsolidovaného základu daně z příjmů, tak to je sice dobrý nápad, ale jedná se o něm už zhruba 20 let a počítám, že dalších 20 let se o něm ještě jednat bude. Čekat, že nám to nějak vylepší veřejné účty, tedy rozhodně nemůžeme.