S rostoucími sociálními ambicemi porostou i klimatické ambice, říká čelní evropská odborářka

© European Union, 2014

Tento článek je součástí Special reportu: Polská energetická transformace

Evropští odboráři vítají ambiciózní evropskou klimatickou politiku. Upozorňují ale, že ruku v ruce s ní musí jít stejně ambiciózní plán sociální transformace. V opačném případě může klimatická politika vyvolat odpor, říká v rozhovoru pro EURACTIV Judith Kirton-Darlingová.

Judith Kirton-Darlingová je zástupkyní generálního tajemníka IndustriALL, mezinárodní odborové federace.

Útlum těžby uhlí v Evropě nabírá na tempu a řada zemí již stanovila termíny pro její ukončení. Jak se Evropě celkově daří zvládat sociální dopady útlumu těžby uhlí, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých států?

V Evropě skutečně došlo ke zrychlení útlumu těžby uhlí, což je částečně způsobeno klimatickou politikou a částečně ekonomikou, včetně covidové krize. To vše směřuje k útlumu těžby uhlí na celém evropském kontinentu.

Jak se to daří řídit? Jistě existují dobré příklady ve Španělsku a Německu, kde byly zřízeny uhelné komise, které braly v potaz spravedlivý transformační rámec. Díky komisím mohly vzniknout dohody, které v sobě zahrnují pozice sociálních partnerů a silné kolektivní vyjednávání s cílem zajistit sociální jistotu.

V IndustriALL posuzujeme tyto procesy podle hlavních zásad přijatých v roce 2015 na úrovni Mezinárodní organizace práce. A tyto zásady říkají, že spravedlivý přechod je o vytváření kvalitních pracovních míst, o vyvažování ekonomiky, životního prostředí a sociálního rozměru, stejně jako o vyhýbání se situacím, kdy zaměstnanci mají pocit, že se o nich mluví, aniž by byli zapojeni do dění.

Nebudu vám lhát, v tuto chvíli je to opravdu intenzivní. Jako odborová federace se snažíme podporovat naše přidružené organizace v různých zemích, které mohou jednat na národní, regionální nebo podnikové úrovni.

Zároveň se snažíme zajistit, aby tyto zásady spravedlivého přechodu byly začleněny do evropské politiky, včetně plánů obnovy po pandemii nebo vznikajících územních plánů spravedlivé transformace, které se budou týkat zhruba stovky regionů v celé Evropě.

Podcast: Spravedlivá transformace začíná. Jak bude probíhat v uhelných regionech?

Evropské regiony se připravují na náročnou transformaci. A jak Evropská komise deklaruje, nechce nechat nikoho na holičkách. Na transformaci vyčlenila nemalou část nového rozpočtu EU. Jaké fondy mohou členské země a jejich regiony na transformaci využít?

V Evropě tedy existuje několik vrstev útlumu těžby uhlí a všechny se navzájem ovlivňují.

Myslím si, že rychlost útlumu těžby uhlí, zejména ve střední východní Evropě, je velmi ovlivněna také Zelenou dohodou pro Evropu, jejíž součástí je i mechanismus a fond spravedlivé transformace.

Naší červenou linií v těchto politikách je zapojení pracovníků, sociální spravedlnost a vytvoření dobrých pracovních míst pro dotčené pracovníky.

Zmínila jste Španělsko a Německo jako dobré příklady. Znáte také špatné příklady, které by neměly být následovány?

Varovný příběh pochází ze severovýchodní Anglie, kde byl útlum těžby britského uhlí od 80. let dost brutální. Zkušenosti britského uhelného odvětví se rozhodně promítly i do různých jednání v jiných zemích – lidé si jsou velmi dobře vědomi dlouhodobě negativních socioekonomických dopadů, jako je například vylidňování v těchto regionech.

Naproti tomu ve Španělsku je politika boje proti vylidňování přímo řešena ministerstvem pro ekologickou transformaci.

V současné době vyhodnocujeme plány územní transformace regionů v celé Evropě. Náš dosavadní zcela prvotní názor je, že v některých regionech jsou odbory zapojovány do příprav jen velmi málo. V mnoha zemích je jejich zapojení poměrně povrchní, zatímco samotná transformace jde do hloubky a vyžaduje kvalitní a smysluplný dialog.

Evropské regiony čeká spravedlivá transformace. Co bude obnášet?  

Evropská unie se zavázala, že se stane do roku 2050 klimaticky neutrální. To pro evropské země znamená zásadní proměnu jejich hospodářství. „Ozelenění“ bude komplikované především pro průmyslově nejzatíženější regiony.

Práce v uhelném průmyslu je dobře placená

Sociální politika je řízena na národní úrovni, není v kompetencích EU. Domníváte se, že mezi regiony a státy EU probíhala dostatečná koordinace, díky které by bylo možné sociální aspekty transformace zvládnout?

Stále se nacházíme v situaci, kde politické ambice leží na evropské úrovni, zatímco politické nástroje na národní úrovni. Na konci se proto vždy dočkáme fragmentovaného efektu a výsledkem jsou regionální rozdíly. Někde jsou lídři, jinde zaostalci.

Proto zdůrazňujeme jako dobrý příklad španělskou a německou uhelnou komisi, snažíme se tak co nejvíce inspirovat ostatní.

Rozhodně existují velká témata specifická pro střední a východní Evropu, kde pracovní místa v uhelném průmyslu bývají poměrně kvalitní. A v mnoha zemích máme problém s pastí v podobě nízkých mezd, na kterých se pak budují i nová odvětví s nimi spojené investice.

Přechod na nová pracovní místa je tedy velmi obtížný, protože práce v uhelném průmyslu je lépe placená. A slyšíme to i v souvislosti s pracovními místy v odvětví obnovitelných zdrojů energie. Pro některé členské státy je to záležitost historie. Vzpomínám si, že v Německu před deseti lety byla pracovní místa ve větrném sektoru mnohem méně jistá než v dobře odborově organizovaných odvětvích.

V zemích, jako jsou Španělsko a Německo, se celá záležitosti mírně posunula, ve střední a východní Evropě je to ale pořád stejné.

Nejprve jsme mluvili a mluvili, teď máme datum konce těžby uhlí, říká člen německé uhelné komise

Německá uhelná komise rozhodla, že Německo by mělo do roku 2038 skoncovat s těžbu uhlí. S ředitelem německé pobočky Greenpeace Martinem Kaiserem jsme hovořili mimo jiné o tom, jak uhelná komise dosáhla kompromisu, a jak by se z německého příkladu mohla poučit ČR.

Co se týče Vaší poznámky o nedostatečné kompetenci v oblasti sociální politiky na evropské úrovni, tak ta je pravdivá. Právě proto je akční plán evropského pilíře sociálních práv opravdu důležitý, zejména pak iniciativy jako evropská minimální mzda, podpora silnějšího kolektivního vyjednávání, stanovování měřítek na evropské úrovni a tak dále.

Je to především o kvalitě pracovních míst a bude to mít pozitivní vliv na jejich tvorbu, což je při útlumu těžby nezbytné.

Generální tajemník OSN Antonio Guterres vyzval země OECD, aby nejpozději do roku 2030 v rámci boje proti změnám klimatu ukončily těžbu uhlí. Podporují to odbory? Jaké by to mělo sociální důsledky? Známe je?

V současné době neexistuje mezi našimi přidruženými organizacemi shoda ohledně konkrétních termínů ukončení těžby uhlí. Obrovský konsenzus však existuje na tom, že musíme přijmout ambiciózní opatření v oblasti ochrany klimatu.

Může to znít trochu protichůdně. Částečně je to ale tím, že uvnitř odborového hnutí jsme se posunuli od rozhovorů o tom, zda by k útlumu těžby uhlí mělo dojít, až k diskusi o jeho sociálně spravedlivé realizaci.

Sociální dopady, ať už pozitivní, nebo negativní, budou důležitým tématem jednání vedených ohledně termínu útlumu těžby.

Jsme krajně skeptičtí k situacím, kdy si stanovíte cíl, a předpokládáte, že sociální dimenze problému se vyřeší nějakým přirozeným způsobem, bez jakéhokoli zásahu.

V klimatické politice se automaticky předpokládá s intervencemi na trhu, díky kterým může být klimatických cílů dosaženo. U sociální politiky tato logika často není přítomná.

Jako odborová organizace se plně podepisujeme pod cíl dosažení klimatické neutrality do roku 2050, a to s podmínkou, že spolu s tím bude probíhat sociální transformace. Byl to i příslib Zelené dohody pro Evropu učiněný předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a výkonným místopředsedou (Fransem) Timmermansem.

Ochrana klimatu má svůj evropský zákon. EU začíná s radikálním snižování emisí

Zákon všech zákonů. Právě takovou přezdívku si v Bruselu vysloužil nový klimatický zákon, který Evropskou unii přinutí radikálně snížit emise skleníkových plynů. Dosud provolávané klimatické cíle totiž mění v právní závazky.

Sociální řízení změn je morální povinností politiků. A buďme upřímní, tohle není žádná velká věda. Jde o základní předvídání změn, o to, aby se zjistilo, kde jsou lidé zasažení, a aby se pro ně při vyjednávání s odbory vytvořily systémy sociální ochrany, které pomohou každému, kdo by se měl zřítit do propasti.

Vítáme tedy silnou a ambiciózní klimatickou politiku, ale ne bez komplexního pohledu na spravedlivou transformaci. Politici na všech úrovních musí pochopit, že potřebujeme ambice v oblasti klimatu, ale vedle toho i sociální pilíř. Odbory to prosazují už desítky let.

Znamená to, že termíny útlumu těžby uhlí se budou v jednotlivých zemích lišit v závislosti na výsledku sociálního vyjednávání, a ne v důsledku klimatické nouze?

Ano, takto to nyní vypadá mezi našimi členy. V různých regionech a v různých státech se velikost té výzvy liší a lidé zde také mají k dispozici jiné zdroje.

Zamyslete se nad tím, jak velkou výzvou je transformace pro Polsko v porovnání s někým, jako je Slovensko. To je úplně jiná úroveň. Proto si myslím, že musíme usilovat o co nejambicióznější směřování jak z hlediska klimatu, tak i z hlediska sociálních aspektů.

A věřím, že s většími sociálními ambicemi porostou i klimatické ambice. Bude to výhodné, protože lidé se budou při transformaci cítit bezpečně a snížíte tím úzkost spojenou se změnami. Díky tomu může být transformace rychlejší.

Uvedu to na konkrétním příkladu, který zazněl v rámci Platformy pro spravedlivou transformaci. Ve východní části Velkopolského vojvodství působí uhelná společnost ZE-PAK, která zaměstnává asi 4 tisíce pracovníků. Společnost přijala plán postupného ukončení těžby uhlí do roku 2030 a možná i dříve. Místní odbory spolu s vedením společnosti napsaly polské vládě: „Můžeme postupovat rychleji, když nám poskytnete sociální podporu, která zajistí zaměstnancům spravedlivou transformaci“.

Část polského vojvodství chce být „laboratoří“ na cestě ke klimatické neutralitě

V roce 2030 spotřebuje východní část Velkopolského vojvodství poslední elektřinu z uhlí, o deset let později pak plánuje tento region dosáhnout klimatické neutrality. „Nejde o PR, vše máme do detailu promyšlené,“ zdůrazňuje spoluautor strategie.

Chuť tu tedy je, o tom žádná. Lidé však potřebují jistotu, že ten přechod zvládnou. A uhlí je pouze jedním z mnoha odvětví, protože transformace se zároveň odehrává napříč celým hospodářstvím. Je to obrovská změna, do které chceme, aby se lidé pustili, a to v rámci jedné generace.

Je tedy třeba zajistit zaměstnancům určitou bezpečnost, aby to nebyl jen skok do neznáma Pracovníci potřebují víc než jen prognózy investic, potřebují vidět, jak dnes vznikají konkrétní nová pracovní místa.

Průlomová dohoda mezi polskou vládou a odbory

Před několika dny polská vláda a hornické odbory podepsaly plán na postupné uzavření uhelných dolů do roku 2049. Je to s ohledem na klimatickou krizi dostatečné?

V roce 2049 má být uzavřen poslední důl. Podíváme-li se na harmonogram původní dohody uzavřené v září, zjistíme, že většina uhelných dolů má být uzavřena mnohem dříve než v roce 2049. A když se podíváte na demografickou pyramidu v sektoru těžby uhlí, v podstatě se počítá s tím, že poslední důl bude uzavřen v momentě, kdy poslední horníci nastoupí do důchodu.

Lidé začínají na různých pozicích. A záleží tu na politice. Je pro nás neuvěřitelně zarážející, jak rychle se diskuse v Polsku posunula. Ještě v roce 2018 (polský prezident Andrzej) Duda prohlásil, že v Polsku se bude uhlí těžit 200 let. A pak, v září loňského roku, odbory podepsaly dohodu, že uhelné doly budou uzavřeny do roku 2049.

V Polsku se tedy politická diskuse obrátila o 180 stupňů. A tento posun jsme viděli i uvnitř odborů. Myslím, že klima je součástí toho mixu, ale není to jediný problém. Do hry vstupuje také ekonomika uhelného sektoru.

Visegrád není vůči ochraně klimatu skeptický, spíš chce získat co nejvíc peněz z EU, říká expertka

Debata o ochraně klimatu se velmi rychle změnila, a to i v zemích závislých na fosilních palivech, jako jsou Polsko nebo Česko. Současná diskuse už není o „jestli“, ale „jak“ a „kdy“, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Elif Gündüzyeliová.

Nyní existuje dohoda mezi vládou a polskými odborovými svazy o uzavření posledního uhelného dolu do roku 2049. Připomínám, že se dohoda se týká zhruba poloviny horníků v Evropě. Je kolosální. Pokud porovnáte čas jejího dosažení s ostatními zeměmi, například s Německem, je to obrovský pokrok.

Pro nás je tedy skutečně důležité uznat tento posun jako výchozí bod. Na druhé straně, jak jsem již řekla, jsme odhodláni dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Svou úlohu v tom musí sehrát všechny členské státy.

Podle nás je tato dohoda o útlumu těžby uhlí v Polsku záložním plánem pro zasažené pracovníky. Jakmile se vám podaří takové dohody dosáhnout, zajistíte tím bezpečné prostředí a umožníte další posun.  Neznamená to, že plán zůstane stejný až do roku 2049. Poskytuje však rámec pro vyjednávání a pojistku pro lidi, kteří jsou transformací zasažení, že se budou moci zapojit do rozhodování o jejich dalším směřování.

Myslím, že se na to v diskusích o klimatických změnách někdy zapomíná. Musíte ty lidi přibrat na palubu vlaku a vydat se správným směrem, abyste mohli pokračovat v procesu. Pokud budeme postupovat na naší cestě společně, vlak může v budoucnu postupně zrychlovat.

Věci se mohou vyvíjet a měnit, svět není statický. Ale dostat lidi na palubu toho vlaku je našim obrovským úkolem. Opravdu doufám, že dosažení dohody bude uznáno za významný krok, kterým to jistě je.

Polsko vysílá důležitý signál nejen do střední Evropy, ale i mimo ni. Pokud nedokážeme zajistit spravedlivou transformaci v Polsku, zůstane tu reálná výzva zajištění transformace pro vlády i v jiných částech světa. Takže na těchto jednáních hodně záleží.

Německo, Polsko a Česká republika plánují těžit uhlí i po roce 2030, Polsko zatím nemá pevné datum ukončení těžby uhlí. Je to kvůli tomu, že se pracovníci v těchto zemích zdráhají přechodu na čistou energii více než jinde v Evropě?

Jednoduchá odpověď by zněla ne, svět totiž není černobílý. Evropský odborový institut (ETUI) provedl studii zaměřenou na strategie odborů v souvislosti se změnou klimatu. Některé organizace se ujaly vůdčí role v oblasti boje proti změně klimatu, jiné se rozhodly neriskovat a jiné změnám odolávaly. V rámci odborů jsou tedy různé postoje.

Ale abych byla upřímná, neřekla bych, že za pozdějšími termíny útlumu těžby uhlí stojí neochota odborů. Myslím, že je to mnohem složitější, mísí se v tom národní politika, role zaměstnavatelů a pozice dalších ekonomických aktérů. A pak jsou v tom namočené i odbory.

Polsko sní o jádru. Plán, jak pokrýt poptávku po energiích, ale nemá, říká exministr životního prostředí

Polsko se v následujících pěti letech dostane do velmi náročné situace, nebude totiž schopné pokrýt energetickou poptávku. Velmi pravděpodobně budeme nuceni dovážet energii do Polska, říká Marcin Korolec v rozhovoru pro EURACTIV.cz.

Když si vezmete Polsko, rozsah a tempo probíhajících změn jsou obrovské. Řekněme, že rok 2049 se stane termínem konce uhlí, což znamená, že mají 30 let na ukončení těžby. A teď si to porovnejte se zeměmi, jako je Belgie, severní Francie nebo Velká Británie – celý proces začal koncem 40. nebo 50. let. Takže rychlost, s jakou se snaží o přechod, je ve srovnání s jinými zeměmi relativně pokročilá.

Vzpomeňte si na Slezsko a na rozvoj tamního dodavatelského řetězce baterií pro elektromobily. To zahrnuje dlouhodobé ekonomické plánování, není to žádný rychlý proces. Takže si myslím, že doba potřebná pro útlum těžby je vlastně odrazem toho všeho.

Kombinace fondů může pomoci

Evropská unie vytvořila Mechanismus spravedlivé transformace a fond s rozpočtem 17,5 miliardy eur, který bude doplněn vnitrostátními režimy podpory pro uhelné regiony. Podle Evropské komise může tato iniciativa mezi lety 2021 až 2027 mobilizovat minimálně 150 miliard eur v těch nejvíce postižených regionech. Dávají ta čísla podle Vás smysl?

Zaprvé, ta částka 150 miliard eur je prognózou. Počkáme, jestli se zhmotní.

Myslím, že stojí za to říct, že transformace není levná. Přestože 17,5 miliardy eur může znít jako hodně peněz, Evropská komise loni v květnu původně předložila 40 miliard eur.

A těch 40 miliard eur je zajímavé číslo. Protože přesně odpovídá částce, kterou Německo předložilo na stůl v rámci své vlastní uhelné komise.

Fond spravedlivé transformace měl navíc původně pokrývat pouze uhelné regiony, což je asi 40 regionů v celé Evropě. Nyní se však rozšířil i na uhlíkově náročné regiony. Mluvíme tedy o více než 100 regionech v celé Evropě, které se kvalifikují jako potenciální příjemci těchto peněz.

Infografika: Tři pilíře mechanismu spravedlivé transformace

Mechanismus spravedlivé transformace, který má pomoci evropským regionům s přechodem na čistou ekonomiku, s obálkou v hodnotě 150 miliard eur bude rozdělen do tří pilířů. O jaké nástroje a obnosy se jedná?

Je tedy jasné, že výše financování na evropské úrovni stále neodpovídá rozsahu výzvy. A myslím, že lidé v Evropské komisi to také uznávají.

Je však třeba vnímat celý evropský rozpočet a plán obnovy jako řadu doplňujících se návrhů. Je-li Fond spravedlivé transformace považován za hlavní nástroj financování podpory útlumu těžby uhlí, pak je prostě nicotný.

Pokud se ale chytře propojí národní plány obnovy, Kohezní fond, Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond spravedlivé transformace, pak bychom mohli být svědky skutečného dopadu těchto fondů.

Pokud mám uvést příklad z historie, vrátím se tam, odkud pocházím, tedy na severovýchod Anglie. Právě Evropská unie tehdy při brutálním uzavírání dolů v 80. a 90. letech zaplnila mezeru ve financování, kterou zanechala národní vláda. Ve městech jako Manchester a Liverpool se tyto evropské fondy chytře využily a skutečně podpořily hospodářskou diverzifikaci, obnovu a vytvoření nových pracovních míst.

Fond spravedlivé transformace je tedy součástí řešení a já jsem za něj v době, kdy jsem byla poslankyní Evropského parlamentu, vedla kampaň. Ale není to jediné řešení, musí být v souhře s dalšími fondy.

Střední a východní Evropa čelí skutečné výzvě, jak přilákat přímé zahraniční investice, které by transformaci podpořily. Hrozí totiž, že velká část investic do zelené transformace zaplaví regiony, které jsou jejím lídrem. A potíže se směřováním investic do regionů, které transformaci zoufale potřebují, budou o to větší.

Musí se to spojit i s prací Evropské banky pro obnovu a rozvoj a OECD a zajistit, aby přímé zahraniční investice podporovaly zelenou transformaci a vznik kvalitních pracovních míst. Pokud by byla vytvořená pracovní místa nekvalitní a špatně placená, zaseli bychom tak v lidech odpor vůči celé celé strategii.

Fond spravedlivé transformace je pro nás proto životně důležitý. Potřebujeme ale také investiční politiku, zejména ve střední a východní Evropě, abychom zajistili, že těch mobilizovaných 150 miliard eur budou kvalitní investice, které vytvoří kvalitní pracovní místa pro lidi.

Zaměřme se na regionální spolupráci. V loňském roce se Polsko rozhodlo rozšířit těžební činnost v dole Túrow u českých hranic, a to navzdory varováním Česka před dopady těžby na životní prostředí, včetně znečištění zásob pitné vody. Česko se nyní obrátilo na Evropský soudní dvůr. Jaké si z toho podle Vás můžeme vzít ponaučení? Chyběla v tomto případě mezinárodní nebo regionální spolupráce?

Túrow je případová studie o mezích a slabinách mezinárodní spolupráce. Právě proto je evropská spolupráce v oblasti životního prostředí, energetiky a klimatu naprosto klíčová. Protože to, co se stane na jedné straně hranice, má dopad na lidi žijící na druhé straně. Proto má Evropská unie ve 21. století skutečný smysl. A je opravdu tragédie, že to došlo až tak daleko.

Do případu nejsme nijak zapojení, ale chtěla bych připomenout, že jsme všichni vázáni našimi závazky vůči cílům udržitelného rozvoje OSN. Tyto cíle zahrnují čistou vodu a zajištění ochrany životního prostředí. Myslím, že je škoda, že Evropská unie jako fórum pro dialog k vyřešení konfliktu nestačila. Od toho tu ale máme Evropský soudní dvůr jako posledního arbitra sporů mezi členskými státy v Unii. Je to ale nešťastný příběh.

Poláci torpédují českou žádost o zastavení těžby v dole Turów

Varšava požádala Soudní dvůr EU, aby zamítl žádost České republiky o pozastavení těžby v hnědouhelném dole Turów.

Okamžité uzavření dolu by bylo dramatické i pro dotčené pracovníky. A předpokládám, že to bude muset porota vzít v potaz. Budou muset zvážit celý kontext. Obávám se, že škoda bude napáchána tak jako tak. Pokud bude rozhodnuto o uzavření dolu, pořád bude nutné o tomto procesu jednat.

Chápu to ale i z české strany hranice. Domnívám se tedy, že na obou stranách existuje veřejný zájem. Nakonec je to dobrý příklad, který ukazuje, že ekologická otázka má hluboce zakořeněné sociální dopady, které nelze oddělit. Je to důvod k holističtějšímu politickému přístupu.