Martina Dlabajová: Mzdy pro české řidiče nevyřešíme na evropské úrovni

© Archiv MD

Budoucnost evropských dotací, Čapí hnízdo, mzdy českých řidičů nebo exkluzivní stáže pro studenty. O tom všem jsme se bavili s europoslankyní Martinou Dlabajovou (ANO, ALDE).

Brzy se rozjedou vyjednávání o příštím víceletém rozpočtu EU. Premiér v demisi Babiš už avizoval, že ČR by případně byla ochotna zvýšit své příspěvky do unijního rozpočtu, ale žádala by za to větší kontrolu nad tím, kam lze nasměrovat kohezní peníze – tedy evropské fondy. Vy jste místopředsedkyně europoslaneckého výboru pro rozpočtovou kontrolu. Nemyslíte si, že by bylo naopak lepší udržet nad kohezní politikou větší evropský dohled?

Pokud jde o nastavení víceletého finančního rámce po roce 2020, je velice důležité, abychom v první řadě všichni souzněli v tom, kam mají peníze plynout. První prioritou jsou velké celoevropské investice, o které se nemohou starat jednotlivé členské země, protože jejich řešení na národní úrovni nemá smysl. To může být ochrana hranic, společná obrana, řešení migrační krize nebo systém měnové unie. Druhou prioritou je konkurenceschopnost Evropy. Sem patří vzdělávání mladých, podpora výzkumu, vývoje a inovací, zvyšování životní úrovně skrze kohezní politiku, odstraňování vnitrounijních překážek a tržních bariér, vytváření jednotného digitálního prostředí, rozvoj venkova a zemědělství, infrastruktura, ale také udržitelnost a ochrana životního prostředí.

I když zvyšujete konkurenceschopnost jednoho členského státu, zvyšujete konkurenceschopnost celé Evropy.

Dnes je moderní používat výraz „přidaná evropská hodnota“. Tady si musíme říci, že když se něco investuje třeba do kohezní politiky, tak to vytváří velkou přidanou hodnotu pro celou Evropu. Protože i když zvyšujete konkurenceschopnost jednoho členského státu, zvyšujete konkurenceschopnost celé Evropy. Proto jsem zastáncem toho, aby byla kohezní politika zachována, stejně jako společná zemědělská politika. Víme, že by to nemělo zůstat ve stávající podobě a že se mimo jiné musí více přiblížit potřebám zájemců. Ale jsou to dvě velké množiny evropských peněz, které by měly zůstat zachovány.

Vedle toho jsou ovšem velmi podstatné investice do lidského kapitálu, ať už se jedná o vzdělávání, zaměstnanost, uplatnění na trhu práce nebo zvyšování evropské mobility. Komisařka pro zaměstnanost a sociální věci Thyssenová bude například navrhovat velkou kapitolu zaměřenou právě na investice do lidí. To odpovídá i prioritám ČR.

V těchto věcech nevidím žádné velké rozpory mezi členskými zeměmi ani mezi europoslanci. Pokud se tedy na těchto prioritách shodneme, můžeme řešit konkrétní částky. To je ten správný postup. Aby se předem neurčovala konkrétní částka peněz, ale priority.

Komise přišla s naprosto konkrétními údaji o tom, jak se díky kohezní politice zvýšila zaměstnanost, zlepšilo vzdělávání, zvýšila ekonomická konvergence a zlepšila infrastruktura. Všechny údaje vycházely velice pozitivně a Česká republika byla dokonce napřed před těmi ostatními zeměmi.

Jak ale do budoucna zabránit tomu, že vznikají i špatné projekty nebo že se peníze zneužívají?

Minulý týden se zasedání výboru pro rozpočtovou kontrolu zúčastnili zástupci generálního ředitelství Komise pro regionální politiku (DG REGIO). Komentovali, jak se posunula kohezní politika ve čtyřech členských zemích – Česku, Polsku, Slovensku a Maďarsku. Když to takhle slyšíte, člověka napadne, jaký zase budeme mít průšvih. Komise ale přišla s naprosto konkrétními údaji o tom, jak se díky kohezní politice zvýšila zaměstnanost, zlepšilo vzdělávání, zvýšila ekonomická konvergence a zlepšila infrastruktura. Všechny údaje vycházely velice pozitivně a Česká republika byla dokonce napřed před těmi ostatními zeměmi. Je to důkaz, že kohezní politika funguje. Je problém, že neumíme ukázat na tyto dobré věci a vytáhnout pozitivní příklady. Píše se hlavně o těch špatných.

Evropské fondy mají v Česku zbytečně špatnou pověst, čerpání se celkově daří. Více >>>> 

Čapí hnízdo je záležitostí ČR

V Česku logicky budí velkou pozornost projekt Čapí hnízdo, protože u něj je z dotačního podvodu podezírán premiér Babiš. Když začínají jednání o budoucím rozpočtu EU – nemyslíte si, že to Česku může škodit? Vnímáte třeba mezi svými kolegy v rozpočtovém výboru, že by se kvůli tomu dívali na ČR s nedůvěrou?

Follow-up k projektu Čapí hnízdo byl také na programu posledního zasedání kontrolního výboru a došlo k výraznému posunu. Generální ředitel DG REGIO Marc Lemaitre finálně potvrdil, že žádné finance pro ČR kráceny nebudou, protože částka, která se týká Čapího hnízda, nemá vliv na výši pomoci ze strukturálních fondů. Dále potvrdil, že už je uzavřen příslušný operační program Střední Čechy a projekt Čapí hnízdo vůbec nebyl financován z peněz EU, protože ten projekt byl z evropského financování vyjmut právě na základě žádosti DG REGIO. Takže potvrdil, že ani Evropská komise, ani Evropský parlament nemají žádnou pravomoc se touto kauzou zabývat. Teď je to záležitostí ČR.

Generální ředitel DG REGIO Marc Lemaitre finálně potvrdil, že žádné finance pro ČR kráceny nebudou, protože částka, která se týká Čapího hnízda, nemá vliv na výši pomoci ze strukturálních fondů.

Nerozporuji tyto formální záležitosti. Jde ale o to, že na začátku toho stály evropské peníze, které mohly být zneužity. Na tom v podstatě nic nemění to, že projekt byl zpětně vyjmut z evropského financování. Jde spíše o to, že v čele státu stojí člověk, který je podezírán z dotačního podvodu.

Pro mě je tato formální stránka důležitá a bylo to i potvrzeno. Nedělejme si iluze, že pan Babiš vejde někam do dveří a jeho kolegové řeknou, že s ním nebudou o těchto otázkách mluvit. Tak to určitě není, a kdybyste se ho zeptala, tak to potvrdí. Jednání o rozpočtu EU a víceletém finančním rámci ale probíhá na mnoha různých úrovní a zapojuje se do něj Úřad vlády, česká ministerstva i zastoupení ČR v Bruselu. Není to tedy otázka osobní. Myslím si také, že bychom se nyní měli dívat spíš do budoucnosti a zamyslet se nad tím, jak se z chyb poučit.

Kontrola rozpočtu EU za rok 2016 je hotová. Europoslanci v uzávěrce připomněli i Čapí hnízdo. Více >>>> 

Takže si nemyslíte, že by to poškozovalo důvěryhodnost ČR.

Ne. Případů, které se dějí v různých členských státech, je obrovské množství. Zpětné korekce operačních programů se provádějí v různých zemích a z různých důvodů.

Ne každá země má premiéra, který je trestně stíhaný kvůli dotačnímu podvodu. Jak tedy ale řešit podobné problémy? Nedávat dotace soukromým firmám?

To jsme se dostaly někam jinam. Mluvily jsme o dvou hlavních skupinách celoevropských priorit a jaké mají být výdaje příštího víceletého rámce. A zmiňovala jsem i výdaje, které zvyšují konkurenceschopnost Evropy – podpora vědy a výzkumu, inovací, podnikání, zaměstnávání mladých. Když budeme chtít takové projekty, určitě půjdou nějaké peníze i soukromým subjektům. Pak je to ovšem otázka kontroly, auditu, nastavení pravidel a jejich dodržování.

Konkurenceschopnost a výše mezd jde ruku v ruce

Nedávno se podařilo dojednat kompromis o směrnici, která se zabývá vysíláním pracovníků do zahraničí a která vyvolala sváry mezi východem a západem EU. Vy jste byla do jednání zapojena jako stínová zpravodajka. Český byznys s výsledkem není moc spokojen. Nenastal ale čas, aby naše firmy přestaly konkurovat těm ze Západu jen nízkou cenou práce? Neměly by konkurovat spíše kvalitou a zaměřovat se na vyšší přidanou hodnotu?

Nevím, jestli se v tomto názoru shodneme. Podle mě jde konkurenceschopnost firem a zvyšování mezd ruku v ruce. Pokud nebudou mít firmy možnost využívat výhod jednotného trhu a nebudou mít zakázky, budou moci jen těžko zvedat mzdy. Myslím si, že podniky bijí na poplach oprávněně. Vidí totiž administrativní zátěž, která pro ně může být velmi problematická a která jejich konkurenceschopnost podkopává. Je také důležité si říci, že většina z vysílaných pracovníků je do zahraničí vysílána kvůli svým dovednostem, ne kvůli rozdílu ve mzdách. Kdyby to bylo naopak, tak chápu, kam míříte. Ale většinou ty firmy dostávaly zakázky právě proto, že měly žádané schopnosti, které v přijímací zemi chyběly.

Většina z vysílaných pracovníků je do zahraničí vysílána kvůli svým dovednostem, ne kvůli rozdílu ve mzdách.

Jak už jsem říkala, byla jste stínovou zpravodajkou směrnice. Ve finálním kompromisu se počítá s dvouletým přechodným obdobím, než začnou platit nová pravidla. Nežádalo ale Česko původně více?

Za delší přechodné období jsem kopala do poslední chvíle. I když jsem někdy skeptická k tomu, jak se tvoří česká pozice, v tomto případě byla udělaná velmi dobře a naprosto jsme se shodli. Obě hlavní zpravodajky směrnice hájily především zájmy západních zemí – byl to pohled francouzský a holandský. Mezi stínovými zpravodaji jsem byla jediná ze střední a východní Evropy, takže tam nebyl nikdo, kdo by sdílel můj pohled. Když ze sedmi stínových zpravodajů jen jeden vidí, že je potřeba ponechat neomezenou dobu vysílání, zatímco ti ostatní ji chtějí omezit, tak samozřejmě musí vzniknout nějaký kompromis. V tomto případě se došlo ke kompromisu 12 + 6 měsíců. Českou prioritou ale bylo vyjmutí dopravy z velké směrnice o vysílání pracovníků, a toho se dosáhnout podařilo.

Infografika: Kdo je to vyslaný pracovník, kolik jich je a jaké změny jsou na stole? >>>>

Takže to chápu tak, že z české pozice se už nic lepšího prosadit nedalo?

Jsem ráda, že se podařilo prosadit třeba ochrannou doložku, která zajistí, že firmy neponesou odpovědnost za nesprávné uplatňování mzdových pravidel nebo kolektivních smluv, pokud nebyly potřebné informace oznámeny a zveřejněny na oficiálních webových stránkách s odkazem na platnou legislativu. Budu ještě zvažovat, jak se postavit k závěrečnému hlasování o finální verzi směrnice, ale jsem přesvědčena, že to, co se povedlo dohodnout, je v tuto chvíli pro právní jistotu firem to nejlepší.

Očekáváte, že najít shodu na silničním balíčku, kde se bude projednávat právě vysílání řidičů, bude také tak složité, jako to bylo u „velké směrnice?“

Určitě se bude hledat složitě. Mám už reakce politických frakcí na první várku kompromisů, které jsem jako zpravodajka výboru pro zaměstnanost navrhla. Ty reakce jsou velmi různorodé. Kromě našeho výboru probíhá jednání ještě ve výboru pro dopravu. Na konci dubna by se mělo hlasovat o stanovisku ve výboru pro zaměstnanost, na dopravě to přijde na řadu o něco později. Souběžně přitom probíhá jednání členských zemí v Radě EU, která se také musí domluvit na obecném přístupu. Mám informaci, že státy se poměrně tvrdě dohadují, takže to může trvat docela dlouho. Je také zajímavé, že řada zemí si bude muset speciální pozici k vysílání řidičů teprve vytvořit. O vyčlenění této problematiky se totiž definitivně rozhodlo teprve před třemi týdny. A některé země byly do poslední chvíle proti tomu, aby se projednávala samostatně.

U dopravy nelze jednoduše říci, že by se Evropa rozdělovala na východ a západ. Naší pozici jsou blízké například periferní země jako Španělsko nebo Portugalsko.

Jak budete hledat kompromis? Dají se jednající strany v tomto případě taky rozdělit na východ a západ, nebo jde spíše o spor mezi řidiči a firmami, které je zaměstnávají?

U dopravy nelze jednoduše říci, že by se Evropa rozdělovala na východ a západ. Naší pozici jsou blízké například periferní země jako Španělsko nebo Portugalsko, pro které jsou dojezdové vzdálenosti obrovské. Stejně tak třeba Irsko. A otázka není černobílá ani v tom smyslu, že by šlo o rozpor mezi řidiči a jejich dopravci. S řidiči jsem komunikovala prostřednictvím otevřeného dopisu. Mám od nich zpětnou vazbu a někteří chápou, že jde o to, aby dopravní firmy, pro které pracují, byly konkurenceschopné a získávaly zakázky. Rozdělení je tedy složitější, a o to složitější bude nalezení kompromisu.

Řidiči kamionů si zaslouží lepší podmínky. Europarlament si láme hlavu s tím, jak jim pomoci. Více >>>> 

O čem by vlastně měl kompromis být?

Potřebujeme vyřešit tu hlavní příčinu, a to je dlouholetý problém, který vznikl nejednotným uplatňováním pravidel pro vysílání a nedostatečným prosazováním těch pravidel. Odpovědí by hlavně byla lepší vymahatelnost, zacílení kontrol a nastavení jasných transparentních a jednoduchých pravidel, která by usnadnila dopravu a chránila řidiče.

… celou tu dobu vlastně komunikujeme o jedné věci, a to jsou mzdy. Jedná se o to, jak zařídit růst mezd a také jak by měly vypadat složky těch mezd

Říkala jste, že část řidičů vnímá, že je důležité, aby prosperovala samotná firma. Chápu to ale tak, že druhá část chce zkrátka vyšší mzdy a jak si s tím poradí zaměstnavatel, to už je tolik nezajímá.

Je to tak. To víte, že každý chápe tuto otázku po svém a má vlastní zkušenost. Já s řidiči komunikuji od začátku mandátu v Evropském parlamentu, kdy se objevily protekcionistické zákony o minimální mzdě v Německu a ve Francii. Takže celou tu dobu vlastně komunikujeme o jedné věci, a to jsou mzdy. Jedná se o to, jak zařídit růst mezd a také jak by měly vypadat složky těch mezd. Po otevřeném dopisu se komunikace zintenzivnila, protože se ozvalo několik desítek až stovka řidičů. Dozvěděla jsem se spoustu užitečných informací a ty využiju i při jednání o silničním balíčku.

Jak se na to tedy řidiči dívají?

Řidiči logicky nejčastěji porovnávají mzdy se svými západními kolegy. Diví se, proč by měli mít nižší mzdu než Němci, když náročnost jejich práce je stejná. Když se o tom ale bavíme, tak zjistí, že částka, kterou dostávají, je třeba i vyšší než v případě německého řidiče, ale mají zkrátka jinak nastavené složky. Jsou tam diety, bonusy, kapesné. Každý systém má své výhody a nevýhody, ale důležité je, že se jedná o nastavení dané země – každá země má svůj zákoník práce a svá pravidla. Proto to těžko můžeme řešit na evropské úrovni.

Čechy láká do Německa vyšší mzda i příspěvky na děti. Více >>>>

Je tedy řešením, aby byl na dopravní firmy prostřednictvím domácí legislativy vyvíjen tlak, aby změnili způsob vyplácení řidičů? Aby se třeba řidiči nedostávali do svízelné situace, kdy najednou třeba nemohou pracovat a ukáže se, že kvůli nízkému základu mzdy jsou na tom najednou s penězi špatně, i když si předtím vydělali dost na dietách a kapesném?

Existují řidiči, kteří takové nastavení z osobních důvodů paradoxně vítají. Je to ale věc, kterou v silničním balíčku nevyřešíme. Jde totiž o celkové nastavení zákoníků práce. Systém možná bude potřeba přenastavit, ale budeme to muset udělat my doma, to žádná evropská směrnice nezaručí.

Exkluzivní stáže

Při své práci se hodně věnujete i otázce zaměstnávání mladých. Rozjela jste projekt motivačních stáží „PročByNe?“. Na co se přesně zaměřuje?

Pod názvem „PročByNe?“ se skrývá zkratka „Propojení českého byznysu proti nezaměstnanosti“. Hlavním smyslem je nabídnout studentům možnost zajímavých stáží už v průběhu studia a podporou konkrétních profesních snů inspirovat nejen samotné stážisty, ale i jejich vrstevníky.

Nejlepší je na projektu dlouhodobá spolupráce se stážisty, zpětná vazba, vzájemné mezioborové setkávání. A také rostoucí rodina našich partnerů a mentorů, kteří se pro tento projekt nadchli.

Od roku 2015 projektem prošlo přes šest desítek mladých lidí, kteří se dodnes setkávají a vyměňují si zkušenosti. Stáže jsou velmi exkluzivní, nedají se jiným způsobem získat, proto jim také říkáme „motivační“. Trvají obvykle dva týdny, což se může zdát málo. Ale někdy vás i letmé setkání může ovlivnit na celý život, natož dva týdny s osobnostmi politiky či byznysu. Stínovali jsme redakci časopisu Elle, michelinského kuchaře Romana Pauluse z Alcronu, kadeřníka hvězd Martina Tyla, takže jde i o velmi kreativní a řemeslné obory. Ale oblíbené je i stínování politiků. Podařilo se nám projekt rozšířit i do zahraničí, takže jeden ze stážistů byl u italského vinaře, kde se učil vyrábět víno, další byl u Evropského účetního dvora v Lucemburku nebo na českém zastoupení při EU a nedávno se nám podařilo zprostředkovat stínování předsedy Evropského parlamentu Tajaniho. Pořádáme také každoroční DREAM PARTY v Bruselu, kde musí stážisté prezentovat své zkušenosti v angličtině. Pro mnohé z nich je to velká výzva, kterou musí za pomoci všech ostatních překonat. Nejlepší je na projektu dlouhodobá spolupráce se stážisty, zpětná vazba, vzájemné mezioborové setkávání. A také rostoucí rodina našich partnerů a mentorů, kteří se pro tento projekt nadchli. Teď chystáme i PročByNe Plus pro starší a zkušenější zájemce, kteří si chtějí osvojit digitální dovednosti. Zatím byl totiž projekt omezen na lidi mezi 18 a 25 lety, protože právě to je napříč Evropou skupina nejvíce ohrožená nezaměstnaností.

Europarlament je kolos, kterému lidi nerozumí, říkají stážisté, kteří prošli jeho útrobami. Více >>>> 

Stává se, že by stážisté rovnou dostali i nabídku na stálou práci?

Nejde primárně o to, aby stážisté dostali nabídku práce přímo tam, kde proběhla stáž. I když se to poměrně často stává. Je to logické – když už člověk projde podrobnou selekcí, je to pro naše partnery záruka kvalitního výběru. Primárním cílem ale je, aby mladí lidé čelili výzvám. Hlavním kritériem je pro mě jejich motivace a touha vyzkoušet něco nového. Životní cesty jsou nevyzpytatelné, takže se díky tomu často dostanou k možnostem, o kterých třeba dříve nepřemýšleli. A to platí nejen pro stážisty, ale i pro všechny finalisty.

Pokud je projekt úspěšný, chtějí na něj třeba navázat i další europoslanci? Inspirovalo to někoho?

Je to projekt, který vymyslel můj tým a který financuji ze svých prostředků ve frakci ALDE. Doufám, že to tak i zůstane. Někteří zahraniční kolegové měli zájem projekt podpořit ve svých zemích, ale když zjistili, kolek je kolem toho práce, nakonec ztratili zájem. Na schopném týmu projekt stojí a padá a občas mi připadá, že fungujeme jako velká personální agentura. Je to velký závazek, ale i velká energie a motivace pro mne samotnou.

Nemáme ambice dělat něco většího, už takhle považuji naše výsledky za úžasné.

Nemělo by ale tím spíš smysl do této práce zapojit i další organizace?

Nemáme ambice dělat něco většího, už takhle považuji naše výsledky za úžasné. Přidaná hodnota projektu je i v tom, že má rodinnou atmosféru, všichni se známe jménem. Pro mne je to cenná pracovní a osobní zkušenost pro mou práci ve výboru pro sociální věci a zaměstnanost. Cílem tedy není dělat velký projekt, ale inspirovat a motivovat mladé lidi, aby na sobě pracovali a šli za svým snem.

Díky rozšíření by se ale stáží mohlo účastnit více lidí, takže by to přineslo větší pozitiva.

Tak by ale projekt ztratil svou exkluzivitu. Nemůžete nabídnout tu samou stáž několika lidem za sebou. Jde nám o to, abychom mladé lidi motivovali, a vyprovokujeme je právě tím, že jsou stáže exkluzivní.