Je dobře, že se dvojí kvalita dostala do předvolební debaty, říká Kruliš ze Spotřebitelského fóra

Jedním z produktů, o kterých se mluví v souvislosti s praktikou tzv. dvojí kvality, jsou i rybí prsty. © Shutterstock

Instituce EU ještě dostatečně nepochopily závažnost problému s tzv. dvojí kvalitou zboží, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz předseda správní rady Spotřebitelského fóra Kryštof Kruliš. Pokud bude plánované české „zpřísnění“ pravidel dostatečně odůvodněno, z hlediska evropského práva by se podle něj nemělo jednat o problém.

Tzv. dvojí kvalita odkazuje na praxi, kdy společnosti vyrábí zboží ve stejných obalech, ale s rozdílným obsahem u „šarží“ pro jednotlivé země či trhy. Nemusí se tedy jednat přímo o méně či více kvalitní produkt – „kvalita“ je těžko měřitelná a často subjektivní – ale o lišící se složení tohoto produktu napříč zeměmi EU.

Unijní instituce v dubnu dosáhly shody na nové směrnici, která řeší mimo jiné tzv. dvojí kvalitu zboží. Co říkáte na výsledný kompromis?

Můj pohled v zásadě souzní s převládajícím názorem v České republice, tedy že evropské instituce podle mě ještě dostatečně nepochopily relevanci a závažnost problému. Směrnice neslibuje dostatečné záruky toho, že dojde ke skutečné změně v praxi. Pozměňovací návrh, za kterým stáli také čeští europoslanci napříč politickými stranami, neprošel. Určitě stále visí velký otazník nad tím, jestli podoba, která byla přijata, přinese nějakou zásadní změnu, nebo jestli některým výrobcům bude i nadále tato praktika procházet. Pro spotřebitele navíc není relevantní jen to, jaký text se přijme, ale jak s ním bude následně zacházeno ze strany správních orgánů v praxi. Až časem uvidíme, jestli dojde k nějakému posunu.

Není úspěchem už to, že se koncept „dvojí kvality“ dostává do legislativy? EU poprvé uznává, že něco takového existuje.

V politické rovině to za úspěch tzv. nových členských států EU považovat lze. Není ale v pořádku, jak moc dlouho nám trvalo dostat se vůbec do tohoto stádia. Je ovšem také důležité upozornit, že vždy šlo v této věci teoreticky využít obecnou klauzuli o nekalých obchodních praktikách. Problém ležel v tom, že není dostatečně návodná pro aplikační praxi pověřených národních orgánů, a ty k postihu tak neměly odvahu. Právě explicitní zařazení dvojí kvality mezi kauzy, které se považují za nekalou obchodní praktiku, by mohlo aplikační praxi usnadnit.

EU omezí „dvojí kvalitu“ zboží, úplně zakázaná ale nebude

Europoslanci dnes souhlasili s novými pravidly pro ochranu evropských spotřebitelů. Odhlasovaná směrnice se týká široké palety témat, mimo jiné tzv. „dvojí kvality“ zboží. V tomto ohledu však legislativa není tak přísná, jak Češi doufali.

Česká vláda v návaznosti na rozhodnutí EU oznámila plánovanou novelizaci zákona, který se zabývá kvalitou potravin. Novinky chce zavést ještě dříve, než jí ukládá transpoziční lhůta dvou let, navíc mluví o zpřísnění podmínek. Jak se na český záměr díváte?

Kdybychom se na věc dívali z hlediska regulatorní zátěže, tak by se dřívější přijetí legislativy dalo teoreticky označit za goldplating (česky tzv. pozlacování směrnic, kdy členské státy přidají k unijní legislativě něco nad rámec a vydávají to za požadavek EU pozn. red.). Pokud však dřívější přijetí nových pravidel projde náležitou diskusí a jejich autoři novinky zdůvodní, tak je to legitimní a nejedná se z hlediska evropského práva o nic nepřípustného. U nás se nutná diskuse evidentně vede, jedná se zatím pouze o návrh, nic není přijato. Pouze se bavíme o tom, že ministerstvo zemědělství, nyní zdá se i s ministerstvem průmyslu a obchodu, chtějí připravit společný návrh. Nejde tedy o pravý goldplating, kdy vláda ke směrnici něco „přibalí“ a poslancům řekne, že to jinak nejde, protože to po nás chce EU.

Pokud se vrátíme na evropskou úroveň, tak EU je většinou nucena reagovat ve chvíli, kdy dochází k přijímání různých národních úprav, které pak svojí roztříštěností začínají být překážkou na vnitřním trhu. Zavedením českého zákona tak zároveň můžeme tlačit na evropské instituce, aby přehodnotily svůj přístup a vyšly nám vstříc například přesnější formulací nebo doplněním.

O čem zde hovoříme je ale pouze „veřejnoprávní“ cesta, jak dvojí kvalitu řešit – problém má ještě „soutěžně-právní“ či „soukromo-právní“ aspekt. Objevuje se pochybnost, zda a v jakém rozsahu výrobci vůbec dovolují, aby varianty jejich výrobků, které jsou určeny například pro německý trh, mohli obchodníci nabízet také českým zákazníkům. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) pana Prouzy praxe ukazuje, že výrobci se často brání tomu, aby obchodníci nabízeli českému spotřebiteli třeba právě německou variantu výrobku. Nabízí se pak otázka, jestli je podobná praktika v souladu se soutěžním právem EU a nejedná se například o zneužití dominantního postavení nebo tržní síly. Je tedy nutné ptát se, jestli by zakročení proti podobným praktikám v konečném důsledku nebylo efektivnější než „veřejnoprávní“ cesta, která může vypadat hezky na papíře, ale v praxi může narážet na výkladové problémy a dostupnost informací státní správy o složení výrobků v jiných státech EU. Česká diskuse by mohla přispět i v této rovině.

Česko si s dvojí kvalitou poradí samo. Chystá novelu zákona a 50milionové pokuty

Výrobky tzv. dvojí kvality již nebudou mít na českém trhu místo. Ministerstvo zemědělství se je v připravované novele zákona o potravinách chystá zakázat. Za porušení zákona budou hrozit až 50milionové pokuty. Česko tak reaguje na unijní směrnici, která dvojí kvalitu pouze omezila a nikoli zakázala.

Předseda TOP 09 Jiří Pospíšil se k plánovaným krokům vlády vyjádřil tak, že přijatá směrnice je založena na principu plné harmonizace, a státy tak nemohou přijmout vlastní přísnější úpravu. Podle něj by nám kvůli tomu mohla hrozit žaloba od Evropské komise. Vy už jste českou situaci přiblížil, co by se ale muselo stát, aby žaloba skutečně přišla?

Nedělal jsem hlubší analýzu námitek pana Pospíšila. Pokud bychom hovořili pouze o dřívějším přijetí nových pravidel, která by vycházela ze zmíněné obecné klauzule, tak se domnívám, že by taková reakce nenastala. Situace by byla jiná, když bychom sáhli k extenzivnějšímu výkladu, který by narušoval fungování vnitřního trhu EU. Zatím ovšem hovoříme pouze o prvním záměru, bude na úřednících na ministerstvech, aby prověřili slučitelnost návrhu s evropským právem. Možná se pak ukáže, že česká úprava nejen že nepředstavuje překážku na vnitřním trhu, ale že naopak přispívá k jeho fungování a postihuje praktiku některých výrobců, která je s fungováním vnitřního trhu EU obtížně slučitelná.

Problém dvojí kvality zaplavil českou debatu před volbami do Evropského parlamentu, tradiční téma sociálních demokratů nově řeší mimo jiné premiér Andrej Babiš. Vítáte to?

V zásadě to špatně není. Jedná se o věc, která je řešitelná na evropské úrovni, ještě navíc se týká jednoho z pilířů EU – vnitřního trhu. Pro evropské volby je to legitimní téma, mnohem lepší, než když se do předvolebních debat zatahuje například zahraniční politika, ve které Evropský parlament má jen velmi omezené pravomoci, jako je přijímání rezolucí. Do oblasti vnitřního trhu ale europoslanci mohou významně zasáhnout. Je ovšem zásadní, aby to nebylo téma jen před volbami, ale i po nich.

Důležité je také zmínit, že evropské instituce, které se problémem dvojí kvality možná mohly zabývat už před deseti lety, často reagují právě až když vidí, že v konkrétní oblasti existuje nějaký politický tlak. Spotřebitelské organizace v tzv. nových členských zemích EU nemají prostředky a zatím ani tolik zkušeností, aby dokázaly na evropské úrovni nastolovat témata, která jsou pro ně klíčová. Visegrádská čtyřka začala na téma dvojí kvality politicky tlačit až ve chvíli, kdy po ní EU chtěla souhlas s relokačními kvótami. Šlo tedy o jakýsi politický protitlak, ovšem založený na reálném problému.

Babiš se obul do producentů potravin kvůli „dvojí kvalitě“, výrobce čokolády se brání

Premiér Andrej Babiš bude v pondělí jednat se zástupci obchodních řetězců kvůli dvojí kvalitě potravin. Česká republika je popelnicí Evropy, řekl na dnešní tiskové konferenci při zahájení kampaně hnutí ANO do eurovoleb.