České školství se nachází v hluboké krizi, říká ředitel gymnázia Hynek Bouchal

©Archiv GHB

Tento článek je součástí Special reportu: ČR a Evropský semestr

Česko trápí nedostatek učitelů a není se čemu divit – vzdělaní lidé raději pracují v lukrativnějších zaměstnáních, učitelské platy jsou totiž hluboko pod průměrem platů ostatních absolventů vysokých škol. Podle ředitele gymnázia Hynka Bouchala musí nutně dojít ke změně, jinak kvalitní lidé do škol nepůjdou.

Hynek Bouchal je od roku 2011 ředitelem Gymnázia Havlíčkův Brod. Předtím ve stejné škole působil jako učitel českého jazyka a literatury a základů společenských věd. V roce 2008 obdržel cenu Zlatý Ámos Vysočiny. 

Média často upozorňují na nedostatek učitelů v českých školách. Letos se problému dokonce věnovala i Evropská komise v každoročním hodnocení hospodářských politik členských zemí EU. Můžete ze své zkušenosti existenci problému potvrdit? Má Vaše gymnázium problém při hledání nových zaměstnanců-učitelů?

Zájemců, kteří se hlásí o práci, je dost. Jsou ale obory, kde je velká nouze o aprobované pedagogy, nejhorší situace je ve fyzice, chemii. Lidé vzdělaní v těchto oborech pochopitelně vyhledávají finančně lukrativnější zaměstnání. Obecně je obrovský problém získat kvalitního pedagoga. Školství se v České republice nachází v hluboké krizi, což se nutně projevuje v úrovni vzdělávání budoucích pedagogů i v úrovni těch stávajících.

Hlásí se o práci pouze absolventi pedagogických fakult nebo i odborníci z různých oborů?

Převažují zájemci z pedagogických fakult. Osobně bych přivítal více odborníků, tomu nicméně brání zkostnatělá legislativa prosazená školskými odbory, která ředitele nutí přijímat pouze zájemce s pedagogickým vzděláním, a pak pochopitelně stále nízká míra ohodnocení pedagogické práce.

Existuje promile lidí, kteří se rodí s pedagogickým talentem, zbytek se pedagogickému povolání nutně musí učit.

Když přijde někdo nový, je okamžitě schopen učit, nebo se musí nějakým způsobem „zaučit“?

Je to jako v každé jiné profesi. Existuje promile lidí, kteří se rodí s pedagogickým talentem, zbytek se pedagogickému povolání nutně musí učit. Jestliže pedagogické fakulty vzdělávají v oblasti pedagogických dovedností mizerně, pak je podpora, kterou dostane začínající pedagog ve škole, klíčová. Zde by se jí měl věnovat management školy, pochopitelně, tomu však brání smrtící množství absurdní byrokratické zátěže, jež se na vedení škol valí.

Můžete prozradit, jakou výplatu mají učitelé na havlíčkobrodském gymnáziu?

Platy na našem gymnáziu jsou lehce nad republikovým průměrem, což je dáno tím, že o školu je ze strany studentů zájem a máme plné třídy. Odměna ale v žádném případě dostatečná není, platy stále zůstávají pod průměrem vysokoškolsky vzdělaných lidí v ČR.

V ČR je nedostatek učitelů. Pomoci mají vyšší platy, sliby se však v peněženkách nemusí projevit. Více >>>>

Díky tomu, že máme naplněné třídy, máme relativně hodně peněz v nadtarifní složce platu, které využíváme na odměňování zaměstnanců. Máme nastavená kritéria odměňování tak, abychom co nejvíce motivovali pedagogy, které odvádějí nadprůměrnou práci.

Odměňování bych zcela nechal v rukách ředitelů, ti umí nejlépe posoudit, kdo ve škole odvádí jakou práci.

Jak vysoká by podle Vás měla být adekvátní učitelská výplata?

Odměňování pedagogů musí být nad průměrem platů vysokoškolsky vzdělaných lidí, jinak kvalitní lidi do škol nedostaneme. Odměňování bych zcela nechal v rukách ředitelů, ti umí nejlépe posoudit, kdo ve škole odvádí jakou práci.

Kariérní řád prosazovaný bývalou ministryní by byl medvědí službou

O stavu českého vzdělávání se poměrně intenzivně jednalo loni, když se bývalá ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová snažila prosadit nový kariérní řád, který by propojil celoživotní profesní rozvoj s kariérním systémem a systémem odměňování. Systém ale nakonec nebyl schválen. Je to podle Vás škoda? Mohla by přinést nová legislativa změnu k lepšímu?

Obecně myšlenku kariérního řádu nezatracuji. To, co prosazovala bývalá paní ministryně, by však byla medvědí služba školství stejně jako všechny její realizované kroky. Například podobou inkluze, kterou bývalá paní ministryně přes odpor odborné veřejnosti prosadila, zasadila českému školství těžkou ránu, ze které se bude velmi dlouho vzpamatovávat.

Můžete být konkrétnější?

Péče o děti se specifickými potřebami byla v České republice na vysoké úrovni. Jediným problémem bylo začleňování romských dětí do běžných škol, což je téma, které lze řešit pouze v souvztažnosti s potížemi spolužití romské populace s většinovou populací jako celkem. Ministryně Valachová přišla do školství z lidskoprávních institucí, kde je romská problematika důležitým, a jistě oprávněně, tématem. Inkluze v jejích rukou se měla stát především nástrojem, jak romské děti začlenit do běžných základních škol. Tento základní a původní záměr se děje pod rouškou dalekosáhlé systémové změny, která obrovským způsobem zatěžuje státní rozpočet a ničí systém speciálního školství, který byl v České republice ne velmi vysoké úrovni.

To, co prosazovala bývalá paní ministryně, by však byla medvědí služba školství stejně jako všechny její realizované kroky.

Je nyní kromě Kateřiny Valachové v Poslanecké sněmovně nějaký odborník, který by se mohl pomoci s prosazením lepší legislativy pro české školství?

Z poslanců-odborníků na školství znám pouze Václava Klause mladšího, což neznamená, že tam další odborníci nejsou – třeba o nich jen nevíme, protože se neumějí prosadit. Nesporná odbornost Václava Klause je pochopitelně problematizovaná jeho poněkud extrémními politickými názory.

V listopadu loňského roku česká vláda navýšila platy učitelů o 15 %. Pomohl tento krok?

Šlo o nadějný krok správným směrem, po kterém nutně musí následovat kroky další, pokud se nemá stát jen nesystémovým výkřikem do tmy.

Čím víc žáků škola má, tím více peněz dostane. Takový systém devastujícím způsobem demotivuje pracovní morálku žáků.

A jaké systémové změny by českému školství prospěly? 

V ČR je systém financování regionálního školství postaven na naprosto iracionálním mechanismu založeném na pseudoliberálním politikaření devadesátých let. Peníze putují za žákem, takzvanou jednotkou výkonu. Čím víc žáků škola má, tím více peněz dostane. Takový systém devastujícím způsobem demotivuje pracovní morálku žáků, školy jim nadbíhají, snaží se je ve škole za každou cenu udržet. Navíc v ČR v 90. letech bez jakékoliv systémové regulace vzniklo obrovské množství středních škol a volných míst na nich je nyní násobně více než je potenciálních žáků v populaci. Politici by měli řešit především tuto situaci, která v současné chvíli nabývá nevratně katastrofálních rozměrů a nenastolovat pseudotémata a pseudoproblémy v podobě pamlskových vyhlášek, inkluze a podobně.