Provléknout fiskální nit ouškem jehly

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Volby se často obracejí ke stavu ekonomiky, zejména za krušných časů. Když je slabý růst a málo pracovních míst, voliči vyhánějí úřadující politiky – ať jde o španělskou levici, francouzskou pravici nebo nizozemské centristy.

Autorem komentáře je Michael Boskin, profesor ekonomie na univerzitě ve Stanfordu.

Spojené státy nejsou žádnou výjimkou. Po třech letech Velké hospodářské krize Herberta Hoovera rozdrtil Franklin Delano Roosevelt. V roce 1980 Ronald Reagan po prudkém záchvatu stagflace převálcoval Jimmyho Cartera.

Ekonomická výkonnost přitom do velké míry závisí na hospodářské politice. Velkou hospodářskou krizi vyostřila žalostná měnová politika, zvyšování daní a ochranářské obchodní politiky. Obdobně uvolněná měnová politika USA v polovině minulé dekády napomohla k vytvoření podmínek pro Velkou recesi, neboť významně přispěla k explozi útrat na dluh a vyvolala realitní bublinu, která v letech 2007-2008 praskla.

Pro ekonomické a politické vyhlídky v USA i Evropě bude klíčový výsledek dvou souvisejících bitev mezi politickými přístupy. První se vede mezi „úsporami“ a „růstem“ – tedy mezi krátkodobým snižováním schodku a další fiskální stimulací. Na obou březích Atlantiku mnozí na levici tvrdí, že je potřeba více, nikoli méně vládních výdajů, aby ekonomika vybředla z recese. To na pravici jsou přesvědčeni, že nejvyšší prioritou vlád by měla být fiskální konsolidace.

Toto je pouze část komentáře. Pokud si chcete přečíst celý text, přejděte na stránky The Project Syndicate. Článek najdete pod tímto odkazem.