Eurokrize: Jak z ní ven?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

Pražský studentský summit/Prague Student Summit

„Evropská unie se nachází v nejhorší krizi své historie,“ uvedl ke stávající ekonomické situaci předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Jak z této krize ven? Ptá se Jan Exner, autor první ze trojice vítězných esejů v rámci přijímacího řízení do Modelu EU Pražského studentského summitu, který pořádá Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Na letošní sklizeň si opravdu nemůžeme stěžovat. Alespoň, co se týká počtu variant a možností budoucího vývoje eura a Evropské měnové unie (EMU). V úvahu přicházelo dočasné či trvalé vystoupení „problematických zemí“ z eurozóny či řízený bankrot Řecka, Irska i dalších zadlužených států. Hovořilo se také o vytvoření dvoustupňové eurozóny. Ekonomicky silné státy by společně vytvořily silnou měnovou unii, zatímco ostatní země by byly ponechány „svému osudu“. Kvůli legislativně-ekonomickým problémům či odlišným zájmům evropských lídrů se však ani jedna z těchto variant naplno nerealizovala. 

Poté přišla na řadu varianta záchranných fondů. EMU má být zachována ve stávající podobě, avšak s novými pravidly, která umožní mimo jiné přesouvání dluhů na jiné státy. Rozšíření „eurovalu“ již podpořili zákonodárci všech zemí eurozóny, podle mého názoru se však jedná pouze o dočasné řešení. Fiskální unie nemůže naplno fungovat bez unie politické, k níž se však eurozóna prozatím neodhodlala. Cesta záchranných fondů s sebou nese mnohá úskalí, o čemž se prostřednictvím médií můžeme dnes a denně přesvědčit. Projekt je však již příliš daleko a jeho případný neúspěch by znamenal ekonomický kolaps, který by se jako lavina přesunul na celou Unii. 

S tím souvisí další otázka. Víte, že Evropská unie i eurozóna patří k ekonomicky nejpomaleji rostoucím regionům světa? Čím více roste finanční náročnost fondů, tím více se rozvoj eurozóny zpomaluje a tím více eurozóna ztrácí svou konkurenceschopnost vůči zbytku světa. Nejdříve je však nutné vyřešit krizi, až poté můžeme pomýšlet na další vývoj. 

Dle vlastních slov „zásadní krok k řešení stávající krize“ udělali zástupci Unie na ekonomickém summitu v Bruselu na konci října. Představitelé Unie se dohodli s bankami na seškrtání poloviny řeckých dluhů. Domnívám se, že to byl rozumný krok. To, zda ztráta dluhového břemene Řekům a eurozóně pomůže, však ukážou nejenom budoucí měsíce, ale i ochota všech jednajících stran realizovat smluvené plány. 

Další nabídka pomoci přišla pro mnohé překvapivě z Asie. Již v létě se však v kuloárech šeptalo, že by svou ruku k řešení ekonomické krize mohla přiložit i Čína, pro niž je EU největším exportním partnerem na světě. Na konci října je tato možnost opět aktuální. Nejsem si však úplně jistý tím, zda by EU měla dostatečný potenciál na poskytnutí vysokých záruk, které by v případě pomoci Peking jistojistě požadoval.

Celkově vzato se domnívám, že budoucí vývoj eura závisí na dvou základních aspektech. Jsou jimi zodpovědná fiskální politika členských států eurozóny a jejich ochota táhnout za účelem dosažení tohoto cíle za jeden provaz. Ještě není vše ztraceno. Pevně věřím, že při splnění výše uvedených cílů, se bude občanům celé Evropské unie dýchat zase o něco lépe. 


Pořadatelem Pražského studentského summitu je Asociace pro mezinárodní otázky. EurActiv.cz je mediálním partnerem projektu.