České národní zájmy po Fiskální smlouvě?

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

AMO - Asociace pro mezinárodní otázky

Další Briefing paper AMO předkládaný v rámci projektu Challenging the Czech Tales on European Policies se zaměřuje na přehled hlavních evropských událostí od podpisu fiskálního paktu EU a na pozici, jakou má v tomto dění Česká republika.

Od podpisu Fiskální smlouvy na začátku března, který byl v České republice obšírně diskutován, prošla Evropská unie a její členské státy dalším dynamickým vývojem. Proběhly prezidentské a parlamentní volby ve Francii a dvojí parlamentní volby v Řecku. Do ekonomických potíží se dostalo Španělsko a Kypr. Diskutovaly se další kroky na evropské úrovni v podobě prorůstových opatření, bankovní unie a z Německa začaly přicházet obecněji formulované teze o nezbytnosti Evropy více rychlostí.

Po prvních (květových) volbách v Řecku se nepodařilo sestavit koaliční vládu a projevil se trend posilování extrémistických stran, které odmítají členství v eurozóně nebo současnou podobu dohod o úsporných opatřeních. Vzestup extrémistů, především radikálně-levicové strany SYRIZA, pokračoval i v opakovaných (červnových) volbách. Koalice stran podporujících setrvání v eurozóně za současných podmínek však získala dostatečnou většinu a vzniká vláda Nové demokracie, PASOKu a Demokratické levice.

V parlamentních i prezidentských volbách ve Francii zvítězila levice. Vzhledem k úzké spolupráci Merkelová-Sarkozy se objevovaly před volbami obavy, zda zvolení Françoise Hollanda neohrozí spolupráci francouzsko-německého tandemu. Dosavadní vývoj ale nenasvědčuje, že by mělo dojít oslabení jeho soudržnosti. Hollande ve své předvolební kampani kritizoval Fiskální pakt jako nedostatečný a brzdící hospodářský rozvoj, přičemž volal po podpoře růstu.

Je pravděpodobné, že dojde k zavedení některých opatření na podporu růstu na evropské úrovni. Mezi diskutovanými návrhy je posílení kapitálu Evropské investiční banky, zavedení projektových dluhopisů (bondů) na specifické iniciativy v oblasti infrastruktury a objevila se i blíže nekonkretizovaná myšlenka převodu nevyčerpaných prostředků ze strukturálních fondů do prorůstového balíčku.

Na seznam problémových zemí eurozóny se řadí Španělsko a Kypr. V polovině června požádalo Španělsko o pomoc. Získalo prostředky ve výši 100 mld €, které plynou do problémového španělského bankovního sektoru, třebaže se nejedná o rekapitalizaci přímo ze záchranných fondů. Tyto prostředky byly také poskytnuty bez dalších podmínek podobných řeckým nebo portugalským s argumentem, že Španělsko již řadu reformních opatření realizuje.

V souvislosti se španělskými problémy se prohloubila debata o bankovní unii, která by zahrnovala společný rekapitalizační fond, společný fond pojištění vkladů, centrální regulaci a dohled nad bankovním sektorem. K části těchto návrhů se však staví vlažně Německo.

Kypr, jehož ekonomika je silně závislá na Řecku, zvažuje žádost o pomoc ze záchranných fondů. Objevují se spekulace, že Kypru by mohlo pomoci Rusko, které má na ostrově výrazný vliv díky sídlu velkého množství ruských společností. Na celé záležitosti je pikantní, že Kypr přebírá od 1. července předsednictví v Radě EU.

Z uvedeného přehledu je patrné, že Fiskální smlouva nepřinesla žádná definitivní řešení a nestala se nepřekročitelnou hranou integrace; je férové dodat, že na to ani neaspirovala. Se svojí hospodářskou situací si neví rady další členové eurozóny a pokračují debaty o krocích, které v praxi znamenají prohloubení integrace (např. bankovní unie, projektové bondy).

Zbytek Brifieng paperu si můžete přečíst na stránkách Asociace pro mezinárodní otázky pod tímto odkazem.