Summit eurozóny: navýšení EFSF a nový Pakt pro euro

Zdroj: The Council of the European Union.

Zástupci zemí platící eurem se nad sobotním ránem dohodli nad upravenou verzí německo-francouzského Paktu pro konkurenceschopnost, jenž má nyní nový název Pakt pro euro. Z jednání rovněž vzešel závazek, že se zvýší objem finančních prostředků v záchranném fondu pro zadlužené země. Není však zatím jasné jak.

Po pátečním mimořádném jednání o situaci v Libyi usedli ještě téhož dne navečer lídři států eurozóny k jednomu stolu, aby prodiskutovali naléhavá ekonomická témata. V jejich agendě zaujímala čelné místo debata o možném navýšení stávajícího stabilizačního fondu (EFSF) a posílení koordinace hospodářských politik, jak v únoru navrhlo Německo spolu s Francií v rámci Paktu pro konkurenceschopnost (EurActiv 10.2.2011).

Záchranný fond, který byl vytvořen pro případnou pomoc zadluženým zemím, má v současnosti k dispozici 440 miliard eur, z čehož je ale možné reálně použít pouze 250 miliard. Zbytek slouží v podstatě jako rezerva, se kterou fond nemůže nakládat, aby si udržel nejvyšší ratingové hodnocení.

Zástupci eurozóny se proti v Bruselu dohodli, že k navýšení úvěrové kapacity EFSF dojde. Jako o potenciálních žadatelích o finanční injekci se hovoří o Portugalsku, případně Španělsku. Z fondu zatím čerpalo pouze Irsko (v době, kdy záchrannou půjčku obdrželo Řecko, fond ještě neexistoval).

Dobrou zprávu si z pátečního summitu odvezli Řekové. Unie souhlasila se snížením úroků z poskytnutého úvěru o jedno procento (sazba by tedy měla být 4,2 %) a také s prodloužením splátkového kalendáře z původních tří a půl let na sedm.

Naopak Irsko, jehož cílem bylo na schůzi vyjednat rovněž zmírnění podmínek půjčky, odešlo s prázdnou. Nový irský premiér Enda Kenny totiž odmítl přistoupit na to, aby na oplátku jeho země zvýšila firemní daně, které jsou v Irsku na nejnižší úrovni v porovnání s ostatními zeměmi Unie (EurActiv 7.3.2011).

Jednání eurozóny také zamítlo myšlenku, že by stávající fond mohl zpětně odkupovat dluhopisy zadlužených států.

Máme nový Pakt, tentokrát pro euro

Vysocí političtí představitelé na jednání schválili některé body německo-franouzského návrhu na posílení spolupráce v ekonomické a fiskální oblasti. V rámci tzv. paktu pro euro bude mít Evropská unie větší dohled nad výší mzdových nákladů provázaných s výrobní produktivitou nebo fungováním národních penzijních systémů. Pakt také obsahuje zavedení dluhové brzdy, která by měla za úkol pohlídat, aby stát nepřekračoval určitou úroveň rozpočtového deficitu. Opatření však státy pravděpodobně nebudou muset zakotvit do ústavy, na čemž trvalo Německo.

V otázce stanovení mezd také budou muset členské státy brát v potaz úroveň produktivity a výplatní pásky nebudou moci překračovat mzdové sazby v zemích, se kterými daný stát nejvíce obchoduje.

Ačkoliv to Berlín nikdy formálně nepotvrdil, hlavním poselstvím návrhu posílit fiskální a hospodářskou spolupráci eurozóny bylo, aby zadlužené země poskytly Německu (největšímu přispěvateli do fondu) na oplátku za finančních pomoc určité záruky v podobě těchto reformních opatření. Dalším aspektem německé iniciativy bylo také znepokojení tamějších voličů, kteří k pomoci zemím na pokraji bankrotu nejevili přílišné sympatie.

Dohled nad společnými pravidly ohledně mzdových sazeb se ale ani trochu nezamlouvá například odborům, jejichž názor je, že toto opatření způsobí spíše pokles konkurenceschopnosti nežli její nárůst.

„Tento pakt donutí členské státy, aby vytvořily jakousi sestupnou spirálu, v níž si budou navzájem snižovat mzdy a pracovní podmínky. Tato hrozba pak povede hospodářství směrem k deflaci a ekonomické depresi,“ reagoval na domluvu lídrů eurozóny John Monks, generální tajemník unijních odborů ETUC.

Příliš nadšení nesklidil Pakt pro euro ani v lavicích Evropského parlamentu. Poslanci se totiž obávají, že může ohrozit rozpracované reformy Evropské komise a členských států.

Europoslanci si také hlasitě stěžují na to, že se podle nich v Unii rozmáhá rozhodování na základě mezivládního principu, který je v rozporu s unijní legislativní procedurou, v jejíž jádru stojí Evropský parlament, Komise a Rada.

„My je ale můžeme držet jako rukojmí,“ komentoval Sharon Bowles, europoslanec a předseda ekonomického výboru, fakt, že, aby se dohoda o šestibodovém Paktu mohla vůbec uskutečnit, musí nejprve projít hlasováním v parlamentu.

Doposud předložili poslanci na adresu paktu dva tisíce připomínek, přičemž mají na další čas až do dubna, kdy začnou jednání s členskými státy.

Celá sedmadvacítka se sejde na řádném summitu na konci března (24.-25. března), kde by čerstvou dohodu o posílení ekonomické unie spolu s podmínkami navýšení EFSF měla posvětit.