Unie trvá na razantním snížení emisí

Ledový příkrov v Grónsku; zdroj: CreativeCommons.org

Podle předběžných závěrů summitu, který dnes začal v Bruselu, bude sedmadvacítka i nadále prosazovat redukci emisí skleníkových plynů ve vyspělém světě o 80 až 95 % do roku 2050. Unie však zatím nemá jasno v tom, jak financovat boj s klimatickými změnami v rozvojových státech. V této otázce bude na summitu klíčový postoj Francie, říkají pozorovatelé.

Sedmadvacítka bude na nadcházející klimatické konferenci v Kodani silným hráčem jen tehdy, pokud dokáže mluvit společnou řečí. Právě nalezení jednotné pozice v této otázce je jedním z cílů dvoudenního bruselského summitu.

„Evropská unie je v čele boje proti klimatickým změnám,“ dočteme se v návrhu závěrů summitu (v aj zde). „Podporuje proto cíl (…) snížení emisí o 80 až 95 % do roku 2050 ve srovnání s úrovní roku 1990.“

Jak známo, Unie se už minulý rok zavázala k 20% redukčnímu cíli do roku 2020 bez ohledu na postoj ostatních států. I v aktuálních závěrech summitu je obsažen dřívější slib, že tento cíl se dá navýšit na 30 %, „pokud se další vyspělé státy zavážou k porovnatelným redukcím“ a ani rozvojové ekonomiky jako Indie nebo Čína nezůstanou stranou a přispějí „adekvátně ke svým možnostem“.

Unie jen blafuje

Některé ekologické organizace nicméně zpochybňují sebevědomá prohlášení některých unijních politiků o tom, že Evropa hraje v boji proti změnám klimatu prim. „Unie je opravdu daleko od pozice světového lídra v redukci emisí, skrývá se za chytré účetní finty a ve skutečnosti se zavázala k velmi nízkým cílům,“ píše například v prohlášení britské hnutí proti klimatickým změnám Sandbag.

Organizace upozorňuje na to, že dosavadní snižování emisí v EU šlo na vrub hlavně makroekonomickým příčinám jako byl například kolaps mnoha průmyslových odvětví ve východní Evropě po pádu komunismu. „Evropa pak vypadá před celým světem lépe než by odpovídalo skutečnosti, když si za výchozí rok zvolí 1990,“ tvrdí Sandbag.

Ekologové vypočítávají, že i případný 30% závazek by do roku 2020 znamenal pouze 10% snížení emisí oproti současným exhalacím. Deset procent oproti roku 1990 má už Unie v současnosti „v kapse“ a dalšího 10% snížení může dosáhnout nákupem permitů ze zahraničí. Na samotnou unijní ekonomiku pak zbývá do roku 2020 pouze 10 %, zdůrazňuje Sandbag.

Kdo to zaplatí?

Jak už jsme vás informovali, ministři financí se minulý týden nedokázali dohodnout na způsobu, jak financovat boj proti klimatickým změnám v rozvojových státech. Především Polsko (podpořené dalšími osmi státy včetně Česka) prosazovalo, aby se podíl jednotlivých zemí vypočítával podle jejich hrubého národního a ne domácího produktu (EurActiv 21.10.2009).

Podle aktuálních informací z Bruselu trvá Polsko na tomto požadavku i nadále a budou za ním stát i další země Visegrádu a to přesto, že například u Česka je rozdíl mezi hrubým národním a domácím produktem zanedbatelný.

Další spor se v Bruselu povede o to, do jaké míry před kodaňským summitem odkrývat karty a zveřejňovat, kolik chce Unie na boj se změnami klimatu v rozvojových státech dát. Evropská komise navrhla, aby vyspělé státy přispívaly do roku 2020 20 až 50 miliardami eur ročně, Velká Británie chce snížit rozpětí na 30 až 40 miliard a má v tom podporu například z Dánska či Nizozemska.

Naopak Německo se staví proti tomu, aby Unie ještě před Kodaní zveřejňovala jakákoliv čísla a Polsko a další země střední a východní Evropy chtějí nejdříve dořešit, jak by se tato finanční zátěž rozdělila mezi jednotlivé státy. Někteří komentátoři označují za klíčový postoj Francie, která ještě jasné slovo neřekla.

Před konferencí o klimatu v Kodani, jež se uskuteční ve dnech 7.-18. prosince, se vyjednavači pod hlavičkou OSN sejdou ještě příští týden v Barceloně.