Stále není jasné, jaké ekonomické indikátory bude EU sledovat

Koordinace hospodářských politik zemí Evropské unie bude vévodit zítřejšímu setkání vrcholných představitelů členských států a vlád. Přestože v řadě oblastí došlo k určitému pokroku, diplomaté neoficiálně přiznávají, že státy se zatím nejsou schopny shodnout na tom, jaké ekonomické indikátory by při posuzování národních politik Unie vlastně měla sledovat.

Podle diplomatů zatím panuje shoda pouze v tom, že by se dohled nad politikami členských zemí měl zpřísnit tak, aby vedle deficitu veřejných financí nebo výše dluhu sledoval také další makroekonomické indikátory.

Členské státy se na červnovém summitu shodly na tom, že je třeba vytvořit přehled pravidelně aktualizovaných indikátorů (scoreboard), který by ukazoval, jak se vyvíjí konkurenceschopnost jednotlivých zemí a včas by upozornil na nerovnováhy, které by mohly ohrozit společnou stabilitu.

V rámci „evropského semestru“, procesu, který má zahrnovat zasílání návrhů rozpočtů do Bruselu a následné připomínky ze strany Komise a členských států EU, by se měl sledovat nejen vývoj rozpočtů, ale i vybraných makroekonomických indikátorů jako jsou například odhady vývoje hospodářského růstu nebo úrokových měr.

„Žádná ze zemí by neměla kalkulovat s přehnaně optimistickými odhady,“ upozorňuje Zsolt Darvas z bruselského think-tanku Bruegel.

Podle návrhu, který Evropská komise představila letos v květnu, by se součástí souhrnného přehledu indikátorů konkurenceschopnosti mohly stát takové ukazatele jako je například produktivita, jednotkové náklady práce, výše veřejného zadlužení nebo úvěry poskytované soukromému sektoru. Tyto informace by podle exekutivy měly včas upozornit na cenové boomy na akciových trzích nebo na nadměrný růst soukromých úvěrů.

„Nerovnováhy v platební bilanci, jichž jsme byli svědky v případě Irska, Španělska nebo Pobaltských států, by v budoucnu neměly zůstat bez reakce“ na evropské úrovni, uvedl diplomat jedné z velkých členských zemí EU.

Problém se skrývá v detailu

Jak jsme ale z evropských vyjednávání zvyklí, problém se opět skrývá v detailech. „Jaké indikátory zvolit?,“ ptá se diplomat. „A jak by měly být nastaveny hranice (které by hodnota indikátoru neměla překročit)? Komise přišla se seznamem indikátorů, ale zatím není jasné, které tam nakonec zůstanou. Bude to obchodní bilance, platební bilance nebo produktivita práce? Volby tohoto typu přitom nejsou neutrální.“

„Konkrétně, pokud jde o formu a právní základ, bude ještě třeba vyřešit hodně technických detailů,“ prohlásil diplomat. „A to je práce pro ekonomy.“

Podle jiného diplomata zatím členské státy „konvergují ke shodě, že je třeba sledovat úroveň zadlužení“. I on ovšem přiznává, že diskuse o konkrétních indikátorech je teprve na začátku. „Je to něco, o čem je podle nás třeba ještě jednat,“ prohlásil diplomat a naznačil, že by se státy mohly shodnout například na takových indikátorech, jakými jsou obchodní bilance nebo podíl veřejného dluhu, který mají v držení zahraniční investoři.

Dodal ale, že na ministerské úrovni se o těchto záležitostech ještě nejednalo a nemělo by se o nich jednat ani na zítřejším summitu Evropské rady.

„Dříve nebo později se to ale na ministerskou úroveň dostane,“ uvedl. Řekl ovšem, že do příštího summitu, který se v Bruselu odehraje ve dnech 28.-29. října, mnoho času na uzavření jednání nezbývá.

Žádné univerzální řešení neexistuje

Již citovaný Zsolt Darvas z think-tanku Bruegel v rozhovoru pro EurActiv připomněl, že každá země je v jiné situaci a není proto možné nikomu „nutit“ univerzální evropské řešení. Zatímco některé země mají problémy s vysokou úrovní zadlužení, jiné, zejména jižní křídlo Evropské unie, se potýká s nízkou konkurenceschopností.

A právě konkurenceschopnost v těchto zemích je třeba řešit, podotýká analytik. Jedním dechem ale upozorňuje, že klíč drží v rukou pouze tyto země. „Evropští partneři nemohou přijít a říci: snižte mzdy,“ připomněl Darvas.

„Evropští partneři s obětmi, které je potřeba učinit k obnovení konkurenceschopnosti, nemají nic společného. (…) Jediným řešením je, že se sociální partneři – vlády, odbory a zaměstnavatelé – sejdou a shodnou se, jak tento naléhavý problém řešit,“ uvedl analytik.