Krok vpřed ke stabilizaci eurozóny

Zdroj: WikimediaCommons.org.

Ministři financí eurozóny se včera dohodli na detailech fungování stabilizačního plánu, který je klíčový pro přežití měnové unie. Pracovní skupina pod vedením unijního prezidenta Hermana Van Rompuyho jednala o nových sankcích pro „fiskální hříšníky“, konkrétní návrhy ale nepředložila.

Eurogroup včera našla konsenzus ohledně stabilizačního plánu. Ten pod tlakem finančních trhů Evropská unie schválila před měsícem, kdy hrozilo, že se kromě Řecka do platební neschopnosti dostanou další předlužené země se slabými vyhlídkami na růst: Španělsko a Portugalsko (EurActiv 10.5.2010).

Ministři financí včera dojednali detaily fungování nejdůležitějšího nástroje stabilizačního plánu v celkové hodnotě 750 miliard eur – tzv. „Special Purpose Vehicle“ – SPV. V rámci SPV by mohly státy eurozóny, které se ocitnou v problémech, obdržet půjčky s unijní garancí až do výše 440 miliard eur.

SPV: kde a jak?

To bylo jasné už před zasedáním Eurogroup, zbývalo ovšem vyjasnit řadu podstatných detailů. Po včerejším jednání se ozřejmilo, že koordinace pomoci pro ohrožené státy v rámci SPV (za účasti všech 16 zemí eurozóny) bude probíhat z Lucemburku.

Poté, co některá předlužená země požádá o pomoc a předloží odpovídající restrukturalizační plán, budou jí ostatní státy poskytovat (individuálně) garance na půjčky. SPV ale počítá také s výpadkem některé země, a proto nad těmito individuálními garancemi bude stát ještě společná garance celé eurozóny. (To, že se vůbec nejedná o nereálný scénář, ukázal příklad Slovenska, které ve vyhrocené předvolební kampani odmítlo pomoci Řecku.)

„Vztahy mezi jednotlivými zeměmi eurozóny jako ručiteli jsou už teď jasné,“ pochvaloval si včera eurokomisař pro hospodářské a měnové otázky Olli Rehn. „Nezbývá tu žádná nejistota ohledně toho, zda Unie bude schopna poskytnout pomoc,“ dodal (citovaný Financial Times).

V praxi má tedy SPV fungovat tak, že bude získávat peníze emisí dluhopisů na trzích za nízký úrok (ručí za ně celá eurozóna) a půjčovat ohroženým zemím, které by už úvěry za přijatelných podmínek jinak nedostaly. Pravidla pro poskytnutí úvěrů v rámci SPV by se neměla nijak zásadně odlišovat od těch, které pro nouzové půjčky uplatňuje Mezinárodní měnový fond (MMF).

SPV je nejvýznamnějším nástrojem celého balíčku na stabilizaci eurozóny. Kromě 440 miliard v rámci SPV je však celá Unie připravena poskytnout další půjčky až do výše 60 miliard eur a MMF by měl v případě potřeby dodat 250 miliard eur. Kromě toho státy eurozóny v rámci tříletého plánu přikleply Řecku až 110 miliard eur, a to formou bilaterálních půjček.

Podle českého ministerstva financí by se Češi na těchto závratných sumách měli podílet minimálně. V rámci 60miliardového balíku EU přispějí maximálně 150 milionů eur (tedy asi 4 miliardy korun). Je možné, že nějaké prostředky poskytne Česko i přes MMF, ovšem půjčovat této instituci je prakticky bez rizika. Na pomoci Řecku ani na SPV se Česko nepodílí vůbec. (Mimochodem, ani další země, které deklarovaly ochotu Řekům pomoci a přitom stojí mimo eurozónu – tedy Polsko, Estonsko a Švédsko, nakonec půjčky nedávají.)

Budeme přísní, ale postupně

Včera také zasedala koordinační skupina pod vedením prezidenta EU Hermana Van Rompuyho. Jednání se týkala toho, jak si v eurozóně vymoci fiskální disciplínu. Závěry jsou však zatím dost neurčité.

Členské země EU už předběžně kývly na to, že některé údaje z návrhů národních rozpočtů budou posílat na analýzu do Bruselu. Sankce pro nezodpovědné státy by měly být podle návrhu koordinační skupiny více odstupňované. Současný Pakt stability a růstu totiž obsahuje jen tvrdé sankce, které Rada nikdy nebyla ochotna aplikovat (EurActiv 24.5.2010).

V situaci, kdy většina zemí nesplňuje pravidlo rozpočtového deficitu, zatím nebylo možné "protlačit" ani některé další návrhy, jako například pozastavení hlasovacích práv v Radě. Proto se ministři včera shodli, že nástroje, které mají pomoci udržet 3% strop deficitu, musí být různorodé. Pokud z některé země budou přicházet znepokojivé signály, dojde na využití sankcí ještě před tím, než schodek dosáhne nepovolené výše, zní klíčový závěr jednání.

Mezi údaji z rozpočtů, které budou státy „ex ante“ každé jaro (před podzimním schvalováním celého rozpočtu v národních parlamentech) posílat do Bruselu, by měly být: očekávané příjmy, výdaje i předpokládaná výše schodku.

Rozpočty národních států ale podle Van Rompuyho nebudou „detailně kontrolované“, ani se o nich nebude rozhodovat v Bruselu. Ten bude členským státům jen doporučovat opatření, jež mají podniknout, aby veřejné finance udržely v zájmu celé eurozóny pod kontrolou. Větší váhu než doposud bude při posuzování "fiskálního zdraví" země Brusel klást na výši celkového veřejného dluhu, nejen aktuálního schodku.

Herman Van Rompuy, který pracovní skupině složené převážně z ministrů financí členských států předsedá, bude informovat o pokroku v jednání lídry EU 17. června na zasedání Evropské rady. Celá reforma Paktu stability a růstu by měla být hotova do října, věří unijní prezident.

Není zatím jisté, zda celou kontrolu národních rozpočtů dostane do rukou Evropská komise nebo bude, jak někteří členové EU žádají, za tímto účelem vytvořen nový orgán. Předpokládá se ale posílení postavení komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti Olliho Rehna.