Evropští lídři načrtli reformu MMF

Zdroj: České předsednictví.

Státy sedmadvacítky by byly ochotné se vzdát části rozhodovacích pravomocí v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) na úkor rozvíjejících se zemí výměnou za to, že by tyto státy souhlasily s růstem jejich příspěvků ve prospěch MMF. Cílem je navýšení rozpočtu této organizace na 500 miliard dolarů.

Souvislosti:

Mezinárodní měnový fond byl od druhé světové války klíčovou institucí „bretton-woodského“ měnového systému. MMF od roku 1944 pomáhal zemím po celém světě, které se dostaly do problémů s nerovnováhou platební bilance a plnil i celou řadu dalších funkcí.

Hlavní otázkou, která v posledních letech hýbe MMF, je přerozdělení rozhodovacích pravomocí v této instituci. Dnes platí, že váha každé země při hlasování se odvozuje od jejího příspěvku do společné pokladny. Největším donorem jsou samozřejmě Spojené státy (17% celkového rozpočtu MMF), naproti tomu Čína nepřispívá ani 4%. Čtyři největší státy Unie drží v MMF dohromady asi 20% hlasovacích pravomocí.

Témata:

Summit sedmadvacítky se usnesl, že je možné „změnit systém obsazování pozic v nejvyšším managementu MMF a Světové banky“, pokud bude reforma těchto dvou institucí reflektovat „váhu jednotlivých zemí ve světové ekonomice“. Podle předběžných závěrů se šéfům států Unie nelíbí především relativně malý příspěvek Číny.

Před klíčovým zasedáním G20 v Londýně tedy Evropané připouštějí, že se mohou za jistých podmínek vzdát vedoucí pozice v MMF, která jim tradičně náleží už od roku 1946 (vykonávali ji 4 Francouzi, 2 Švédové, 1 Španěl, 1 Belgičan, 1 Nizozemec a 1 Němec; dnes je v rukou Dominique Strauss-Kahna). Unie je navíc ochotna poskytnout z vlastních zdrojů ve prospěch MMF 75 až 100 miliard dolarů v podobě půjček.

Zatím není vůbec jasné, jak na evropský návrh zareagují velké rozvíjející se ekonomiky jako Čína nebo Indie, které by samozřejmě rády hrály na globální úrovni podstatnější roli, nicméně zůstává otázkou, jakou cenu za to budou ochotny zaplatit. Navíc lze předpokládat, že Američané se jen tak nevzdají své tradiční vůdčí role ve Světové bance.

Větší zapojení některých států do „breton-woodských“ institucí není na stole poprvé. S tímto nápadem přišlo před podzimním summitem G20 už francouzské předsednictví (akcentovalo především větší roli Číny). V dokumentu, který koloval mezi hlavními městy států sedmadvacítky, Francouzi vyzývali zbytek Evropy ke kompletní přestavbě dnešního globálního měnového systému a k „analýze směnných kurzů světových měn“ a jejich role v krizi.

Původní verze dokumentu francouzského předsednictví dokonce mluvila o „nerovnováhách v měnovém systému“, které vyvolávají „neproduktivní“ akumulaci měnových rezerv. Výzva Francouzů sice explicitně nejmenovala Čínu, ale je jasné, že výtky směřovaly právě k ní. Uměle podhodnocená čínská měna totiž podle některých evropských i amerických politiků neoprávněně zvýhodňuje čínské vývozce a stojí za akumulací obrovských devizových rezerv v této zemi (překračují 2 trilióny dolarů).