EU chce bojovat proti daňovým únikům, přichází kvůli nim o bilion eur ročně

Zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: Arvind Balaraman.

EU se již několik let snaží bojovat s daňovými úniky a podvody. Přesto na nich stále tratí zhruba bilion eur ročně. Někteří představitelé EU proto volají po zpřísnění opatření. Příští týden o tom budou jednat zástupci vlád členských států. Ne všechny země ale navrhovaná opatření podporují.

Daňové úniky jsou v současnosti často skloňovaným problémem hospodaření členských států EU. Nejvyšší představitelé EU proto v nedávné době apelovali na řešení této otázky a rozhodli se ji zařadit na program květnového summitu EU (22. května).

Přestože expertní tým EU zaměřený na daňové podvody existuje už od roku 2006 a za tu dobu byla v této oblasti přijata různá opatření, vlády členských zemí stále přicházejí o vysoké částky v důsledku daňových úniků. Třeba Česká republika v průměru za rok ztrácí asi 100 miliard korun (více na EurActiv 8.3.2013).

Evropská unie jako celek pak přichází ročně zhruba o bilion eur. Před nedávnem to uvedl stálý předseda Evropské rady Herman Van Rompuy. Toleranci takových úniků si podle něj EU nemůže dovolit.

„Daňové úniky jsou nespravedlivé vůči občanům, kteří tvrdě pracují a přispívají svým podílem na daních k fungování společnosti. Je to nespravedlivé vůči firmám, jež platí své daně, a nemohou tak soutěžit s těmi, které je neplatí,“ řekl Van Rompuy.

Minulý týden se k němu připojil i předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Vyzval proto členské státy, aby na nadcházejícím summitu přijali Akční plán Komise pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům z prosince loňského roku. Představitelé vlád by se dále měli věnovat tzv. daňovým rájům, Komise totiž volá po vytvoření černé listiny těchto rájů. Navrhuje také rozšíření působnosti principu automatické výměny informací.

Tím se už tento týden zabývali ministři financí EU. Automatická výměna informací umožňuje identifikovat, že někdo spoří v jiné zemi, než kde žije. V současnosti už tento princip funguje v celé EU kromě Rakouska a Lucemburska, které si vyjednaly přechodné období do doby, než se k systému výměny informací připojí i země mimo EU, tedy Andora, Lichtenštejnsko, Monako, San Marino a Švýcarsko. Nyní by se podle návrhu Komise měl princip začít uplatňovat v ještě větším rozsahu informací.

Automatická výměna informací

Za tím stojí i frakce sociálních demokratů Evropského parlamentu. „Všechny země včetně Rakouska by měly zavést automatickou výměnu informací o široké škále dat mezi daňovými úřady a zrušit bankovní tajemství. Je čas uzavřít prostor pro podvodníky a neplatiče daní,“ uvedl k tomu předseda frakce Hannes Swoboda. Za výměnu informací bojuje také britský ministr financí George Osborne. Přijetí tohoto principu všemi zeměmi EU je podle něj klíčové pro řešení problému s úniky daní.

Lucembursko i Rakousko ale tento týden na Radě EU pro ekonomické a finanční záležitosti předeslaly, že se bankovního tajemství vzdát nehodlají. Podle lucemburského premiéra Jean-Claudea Junckera se tedy v této otázce nepodaří na plánovaném summitu najít shodu.

Problematika automatické výměny informací je totiž složitější. Podle jednatelky poradenské společnosti Meriglobe Alexandry John je tento princip v podstatě v pořádku. „Když neděláte nic špatného, nemáte se čeho bát,“ vysvětlila redakci. „Pokud někdo ‚odklonil‘ peníze z veřejných zdrojů, zcizil peníze jinému podnikateli nebo neoprávněně snížil svůj daňový základ, měl by být potrestán,“ dodává. Na druhou stranu by se podle ní ale nemělo na každého podnikatele pohlížet jako na potenciálního zločince.

EU tak za svou aktivitu v oblasti daňových podvodů sklízí také kritiku. John evropským politikům vytýká mimo jiné neschopnost rozlišovat mezi nelegálními daňovými úniky a legálním mezinárodním daňovým plánováním. Je totiž samozřejmé, že pokud se někdo rozhodne podnikat v zahraničí, chce také využívat tamní příznivější daňovou politiku.

Zpřísňování opatření pak může vést k negativní reakci podnikatelů. Podle John buď skončí, nebo si najdou jinou cestu. „Určitě si ale neřeknou: ‚tak dobře, vzdávám se, teď už budu platit vysoké daně‘,“ domnívá se daňová odbornice. Přísnější podmínky pro podnikání podle ní mnozí tedy neustojí a stanou se z nich nezaměstnaní, které stát bude muset podporovat.

Další možností je pak přesun jejich činnosti do šedé ekonomiky. Ta se velmi rozmáhá v zemích s vysokými daněmi. Kvůli řízení politiků se ale podle John může dostat do celé Evropy, tedy i tam, kde dosud v takovém rozsahu neexistuje.